Medvěd v Kachním průsmyku u Mamutích jezer


Prásk! A znovu, prásk! Někdo po mě háže šutry? Ale kdepak, to ze stromů padají šišky! Objekty velikosti lidské hlavy mlátí o zem v těsné blízkosti peroucích se veverek a ty to nechává úplně chladný. Mě ne, takže si pro výrobu snídaně vybírám gril, kterej není přímo pod stromem, teda kdyby to šlo. Jsem na Earthquake fault (klikni!), kousek severně od Mamooth Lakes, kde do sebe cpu vydatnou snídani před hikem na Duck Pass. Dá se tu snídat v klidu, protože kolem není elektrickej ohradník proti grizlyům. Jen ty veverky a meteority, teda šišky.
Wilderness @ Inyo county
Wilderness @ Inyo county
Na trailheadu jsem skoro nenašel místo na parkování, je tam několik velkejch parkovišť a všechny plný, kam tady ty lidi chodí… Za chvíli to zjišťuju – “takyhikovat” – předbíhám spousty turistů funících do kopce v suprovým, novotou zářícím outdoor oblečení táhnoucích spousty vybavení. Vypadá to, jako by si tu dali sraz všichni redaktoři outdoor plátků z celý ameriky a chystali si recenze. Na druhou stranu je pozitivní, že jdou ven a nedělají v tom selfíčka doma u zrcadla. V protisměru chodí opravdoví výletníci – tu dva fotříci s dětma, psem a spacím vercajkem, tu otrhanej lumbersexuál s udicí a podivným tlumokem…
Jezero, mezi stromy jsou další jezera a stany
Jezero, mezi stromy jsou další jezera a stany
Šplhám výš a výše, i když to není takový peklo, jak jsem si původně myslel – největší část stoupání za mě vyřešilo auto. Je to ovšem stoupání dostačující, protože brzy končí řídkej borovej les a nastupuje horskej terén s modrou oblohou a pálivým sluncem nad hlavou a pouští za zády. Kulisu zla dokreslují ty zástupy hlasitě mluvících a halekajících lidí, naštěstí však s rostoucí výškou řídnou a naopak přibývají neuvěřitelný výhledy.
Další jezera, další výhledy
Další jezera, další výhledy
V sedle se konečně trochu vydýchávám, ale na druhé straně se nebe zrcadlí v čemsi obrovským dávajícím tušit, že to bude i pěkně studený, tak nemůžu přestat myslet na koupel, kterou záhy realizuju. Vypadalo to studeně, ale bylo to Opravdu Studený. Hodně studený, chladnej vítr tomu moc nepřidal. Ovšem osvěžující a jako bonus už nesmrdím sírou (ale rybinou). Všude kolem jsou v kleči ukrytý spousty stanů a jejich nájemníků – s udicema.
Kudy to půjde nejlépe sešplhat k vodě a vykoupat se?
Kudy to půjde nejlépe sešplhat k vodě a vykoupat se?
Udici nemám, tak dávám sardinky a dvacet na šutru u břehu a cestou zpátky se zakecávám s podobně žasnoucíma lidma, jako jsem byl já, když jsem vylezl do sedla – už to není “your english is very good,” ale “are you local?” Asi to dělají ty sandály a holej spálenej pupek.
Romantyčki
Romantyčki
Zabral jsem kámen u cesty pro trochu odpočinku a vzdálení se skupince přede mnou a pustil se do psaní poznámek z výletu, když periferním pohledem vidím pohyb na cestičce. To je ale velkej pes. Nedá mi to a podívám se, kdo ho tu nechává bez vodítka – a on je to MEDVĚD! Ještěří mozek se nezdá – najednou stojím na špičkách, držím odjištěnej sprej a cosi mu vykládám. Podívá se na mě pohledem někde mezi omluvou a smutkem “už ani tady nemůžu bejt” a pomalu se šourá do křoví směrem na druhé straně cestičky. Teda, tohle bylo zatím nejtěsnější setkání – mnohem blíž, než je nějaká bezpečná vzdálenost – snad nějakejch pět metrů. Uvědomil jsem si, že jsem před chvílí obědval ty sardinky (rukama) a pak po sobě matlal studenou vodu (těma stejnýma rukama), takže jsem ho mohl lehce zmást, že jsem ryba na šutru. Naštěstí jsem hluboko ve vnitrozemí a ne u pobřeží, takže byl chlapec spíš na bobule, než na ryby. Chvilku to rozdejchávám, dokud se mi hlas nezmění zpátky na vlastní (z hlasu Petra Bajzy) a pokračuju dolů – oslavit to setkání burgerem.
Úplně slyším ty startující komáry!
Úplně slyším ty startující komáry!
S plným žaludkem zdravé americké stravy vyrážím na krátkej podvečerní přejezd k Mono Lake. Slunce pomalu mizí za vrcholky po mé levé ruce (kde jsem ještě před chvíli šplhal) a k vyhlídce nad jezero se přehoupávám v okamžik, kdy jeho zbytky natahují světelné ruce nějakým kaňonem po té žlutavé pláni kamsi k východu. Skrývám se kdesi v pouštním porostu, oslavuju dnešní hike plechovkou jídla a piva a užívám si dispersed camping pozorováním hvězd. Dobrý to bylo, pro změnu!
A pak, že jsou u nás hnusný silnice!
A pak, že jsou u nás hnusný silnice!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *