Rubrika: Eurotrip 2010

KOPR mivam standardne pres tyden, ale ze by do skatulky s touto rostlinou spadalo I psani put-deniku? Tak jako tak, sedim ted v bergamu na letisti, cekam, az prileti kuba, abychom se mohli vydat pesky do francie 🙂 a premyslim, co ze se vlastne ty posledni dva dny na severu delo.

Jasne je, ze jsem se vzbudil, nakoupil zasoby a vyrazil na vlak smer Sestokai, Mockava a polsko. Byl to takovy roztomily motoracek, ze ktereho v Sestokai nahnali lidi do autobusu a prevezli do Mockavy, mezi tim neco opravovali a hlavne tam byly jiny rozchody koleji. Kolem porad pekna prerie 8-).

Cesta do warzsawy mela ted trvat snad 10 hodin, to bude teda zabava. Cestou se zas posunul cas a do Warzsawy jsme dojeli za tmy. Takze prochazka do hostelu a pak shanet veceri. Bohuzel uz bylo skoro vsechno zavrene, tak jsem byl odkazany na kebab v jakymsi nonstopu. Pak jen sprcha a spanek na extremne mekke posteli. Rano byla prilozena snidane, coz bylo pozitivni, ovsem jen to vyvazilo rozbitej pocitac s internetem, nastesti meli wifinu.
Bagl do uschovny a vzhuru do mesta! Napred jsem si rikal nic moc, ale pak se otevrelo prede mnou stare mesto a ja se nestacil divit. Malinke barevne baracky, krivolake ulicky – hezci nez praha. A predevsim pred radnici rozprasovac – to jsem si nemohl nechat ujit, tak jsem dal sel jako vodnik :-).

Jidlo jsem mel v planu si dat v mlecnaku, bohuzel byly tak natriskany turistama, ze se tam nedalo ani vejit. Nejen mlecnaky, ale I dalsi pozustatek dob minulych tu maji – strach. Kdyz jsem sel za nekym, dotycny ocividne znejistel, zensky si davaly ruku na kabelku, zastavovaly u vyloh nez prejdu… bylo to hodne citit!

Bohuzel mi zdechly I ty nove koupene baterky, tak jsem si vyfotil jen pametni desku v ulici medvidka pu a dal si dvacet v parku. Kesky byly na nevhodnych mistech, navic uz jsem mel toho vseho vazne plny zuby a vicemene se tesil domu.

Shrnuti na zaver? Pekne to bylo, jen asi opet brane prilis hopem, klidne bych to o par tydnu protahl a na kazdem z mist se zdrzel o neco dele, abych mel aspon trochu pocit stalosti – ty rychle uprky na dalsi mista se docela podepisovaly na divnem pocitu. Estonsko-Lotyssko-Litvu bych rad dal znovu, treba autem a s kolem, protoze ten teren je tam idealni. Finsko bych dal severneji, idealne nejakej poradnej vylet norsko/svedsko/finsko a rusko, aby bylo co porovnavat. V rusku jsem zatim nebyl, ale z techto jmenovanych zemi vede jednoznacne norsko, ktery mi loni ucarovalo asi nejvic. Velkym failem tohoto tripu byly rozhodne kesky, vubec se mi nedarilo, ale mozna to bude tim, ze jsem je mel docela na haku. No a jak ze jsem se pohyboval? Nemecko-Finsko-Estonsko-Lotyssko-Litva-Uzupio-Polsko, leteckyma carama mereno 2534mil, coz je cca 4100km, docela slusne B-). Mapa tutok:

Kdyz jsem rano rozloupl oci, byly vsechny palandy obsazene, vsichni chrapali a smrdeli, I chlastem. V pritmi nebylo jasne, kolik muze byt hodin, nejak jsem tim casovym posunem, drimanim v prubehu dne a pozdnimu usinani vyradil z provozu svoje biologicky hodiny, proto me prekvapilo, ze uz je pul jedenacty.
Takze jsem posnidal pullitrovku boruvkovyho jogurtu, co jsem si den pred tim poridil a vyrazil zkoumat rozpaleny mesto. Teploty jsou naprosto neunosne, vyrazil jsem na sever za chladem, ale kdyz srovnavam aktualni teploty v danem miste a u nas, tak u nas jsou vetsinou o cca 5st nizsi. Ve meste se to proste neda, je to jak v troube. Takze se snazim chodit stinem, parkama a tak, obcas ale na slunko vykouknu, hlavne kvuli foceni ;-).

Jista je vsak jedina zastavka – republika uzupio. Tam jsem nakonec skoncil u reky, vrazil tam nohy a dlouhy casek pobyl pekne ve stinu. Jen skoda toho hluku od ozralych decek kolem.

Snazil jsem se pobrat jeste nejaky kesky, protoze jeden kousek je zalostne malo, ale proste se nedarilo. Jsem si jistej, ze jsem byl vzdycky na spravnym miste, ale proste tam nic nebylo. Tak jsem se na to vyprdl a vyrazil na obed. Vytipovan jsem mel cili kaimas, kde vari lotysskou kuchyni, ale stejne jsem si dal soljanku (ovsem s jinym jmenem), ostatni polivky vypadaly moc vodove, nebo byly studeny ci sama ryba; a cosi, co vypadalo na fotce moc dobre, ale vyklubala se z toho mysticka s podusenym kysanym zelim, slaninou a opecenyma bramboram, zasypano koprem. Jo a samozrejme pivko, ale tezka zlodejina za ten podmirak!!
A kdyz jsme pojedli, dobze pojedli, hodilo by se…jit najit jedinou bustu frankieho udajne na celem svete. To moc prace nedalo, jen me stvalo, ze byla tak vysoko a proti slunci, takze se nedala poradne bliknout. Jo a kesku yellow shark jsem u nej samozrejme taky nenasel, zacinam si pripadat, jako amater!

Takze razim zpatky nakoupit pivo a poradny maso na veceri. Pivo jsem nasel nejaky nefiltrovany, tak mi to nedalo a musel jsem vyzkouset. Podusil jsem hromadu papriky, rajcat, toho masa a zbytek slaniny, vyprazdnil par piv a vyrazil vstric noci nafotit mesto potme a nekam zapadnout. Bohuzel, nevyslo ani jedno – brzo dosly baterky (a nahradni byly vybite-divne) a nadvori s zivou kapelou, ktere jsem si vyhlidl odpoledne, zelo prazdnotou. Tak jsem to opet (znaven chozenim) zabalil a sel spat – radeji uz v jednu, ovsem cimra byla opet prazdna. Kde sakra vsichni jsou? Klub jsem nepotkal jediny a v hospodach sedelo jen par dedku a babek…

Dnesni plan je naprosto jasny – zajet si do stredu evropy. Puvodne jsem tam chtel I prespat, ale prece jen, kdyz je tu tak levne a pohodlne (az na kratky postele), proc tu nezustat ubytovany nejakou dalsi noc, navic, kdyz ma dnes v noci prset…

Samozrejmosti je vyuziti free caje a kavy, abych mel aspon neco k te pitome kasi. Takze jsem sbalil zbyly sendvice ze vcerejska a hrnek na polivku a vyrazil na nadrazi. Tam jsem se nohama-rukama domluvil, kam ze to chci a mohl jsem na nastupiste za babkama vracejicima se z nakupu. Po chvili prijel hoooodne stary mercedes, to snad musi byt veteran a ne standartni linkovy spoj, ale omyl, opravdu byl. Sranda je, ze cesta trvajici pul hodiny timhle verglem vyjde na stejne, jako dvouhodinova cesta z tallinnu do loksy klimatizovanym busem.

Ridic si vzpomnel, co jsem mel na listku a samovolne zastavil uprostred niceho, pouze „dalnice“ na obe strany a zvlnena krajina kolem. Tak jsem nasledoval svuj „common sense“ a vyrazil nejprve pro cache a potom primo do geografickeho stredu evropy. Od roku 2004 je tu vztycen pamatnik, tak jsem ho z par stran nafotil a umistil zadnici primo do prostredka evropy, kousek dal vlala jako jedina recka vlajka, ostatni byly zplihle.

V blizkem obchudku jsem chtel poridit pivo, protoze vedro bylo tezce umorne, ale meli jen sodovky a kafe, tak jsem aspon koupil pohledy a napravil jisty rest. Pak jsem kousek odtud spraskal ty sendvice a ubublal si polivku, pustil si k tomu mrtvyho teroristu a premyslel, co v tomhle odpornym vedru delat.
Protoze bylo pobliz golfove hriste a u nej restaurace, byla cinnost jasna – obcerstvit se. Silnice onim smerem se vlnila a vlnila, slunce palilo a palilo…nastesti jsem dosel, ale vypadalo to hodne nobl (nehlede na ten vozovy park pred tim), tak jsem vzal jen plechovkovy Carlsbergy (koukali na me jak na zjeveni) a sel je vytahnout ven a koukat na hrace.

Brzo me to prestalo bavit (vlastne me to nebavilo celou dobu, jen jsem koukal na capa, jak se tam promenaduje po hristi) a vyrazil zkoumat blizkou vesnici. Bylo smutne videt, jak hriste vzniklo zrejme znicenim nejakeho stareho jablecneho sadu – obcas kolem bylo par zanedbanych stromu a na hristi samotnem se taky sem tam vyskytoval neudrzovany jedinec jablecny.

Vesnicka snad nebyla ani tak vesnicka, jako spis neco jako chatova oblast s par puvodnima obyvatelama kolem, ale ti uz vypadali zrali na rakev. Vsichni mladi prchli do mest a tohle tu zustalo na zpustnuti. Takze opet stare neudrzovane sady, zaplevelena pole, drevo nachystane uz par let na uskladneni… je divne, ze je to tu tak citelne videt, u nas to snad takove neni. Jen by me zajimalo, kdyz budou vsichni ve mestech a pracovat ve sluzbach, co budou za par let zrat? Predrazeny obili z dovozu, odporny rajcata ze spanelskych jeskyni…a misto poli budou mit golfovy hriste patrici zahranicnim majitelim, nebo mistni smetance. Vyvoj s prominutim na hovno, aspon z meho uhlu pohledu.

Jak uz jsem napsal, vesnice byla spis chatova osada, ale obcas se tam vyskytla I stara polorozpadla chaloupka. Zajimave tu je, ze na mapach vesnice nemaji jmena a naopak – kdyz v mape jmeno je, tak na danem miste neni vubec nic, mozna jen jedna-dve samoty, kdyz se zadari.

To uz se ale priblizil cas odjezdu, tak jsem se vydal prasnou cestou k zastavce. A dobre jsem udelal, bus jel s 15minutovym predstihem! Ty drivejsi prijezdy budou asi nejakej mistni sport. Taky prijel mnohem lepsi bus a paradoxne jsem platil o padesatnik mene, nez cestou tam. Jen ukecanej ridic si, chudak, se mnou moc nepopovidal.

Zpatky doma jsem se zazasobil – hromada piva (vcetne 7.3%) a udelal si pro zmenu fazole. Musel jsem vypadat blaznive, uz drive jsem si vsiml, ze vsichni vari jen testoviny, pripadne lehka jidla predevsim z cuket a kdyz nejhur, tak si zlehka na olivovem oleji osmahnou nejakyho libovyho operence. Ja tam drtil poradnej flak slaniny, velkou cibuli a ty zminene fazole, abych je za chvili zladoval s pulkou chleba. Vyprazdnil jsem u toho vsechna piva a vida, ze frantici se nechteji delit s balantinkou ani slovy, sel jsem spat (dve hodiny a pokoj naprosto prazdny). Btw ti frantici jsou hrozny hovada – delaji neuveritelnej bordel, spotrebuji vsechno nadobi, neuklizi po sobe…zato ti kluci korejsky, to je jina!

Pokud jsem vcera tvrdil, ze jsem poradne pospal, dneska jsem tomu dal na prdel mnohem vic, dokonce mi do kumbalu vlezla I uklizecka a vida, ze neni prazdno (vsude se susilo pradlo), honem prchala! Po opravdovem probrani u snidane v kafiskarne pres silnici, sbaleni vseho toho uz suchyho pradla a trada pryc – zkoumat rigu.

Po tom, co jsem nechal bagl v uschovne jsem vyrazil do ulic pro nejaky caches, ale mel jsem pech – mraky lidi, pripadne kdyz uz jsem mel, tak se objevil mudla – zkratka a dobre, sebral jsem akorat jednu v troskach synagogy a radeji se na to vyprdl a vyrazil zkoumat mesto.
Pred dvema dny jsem myslel, ze riga je nic uprostred niceho, ale pletl jsem se (stejne tak I s dalnicema – prece jen jsem po jedne opravdove dneska jel, asi jsem ji musel minule zaspat). Je to docela pekne mesto s nadhernym parkem, jen co je pravda! Vsude se bohuzel pilne opravovalo, stavelo leseni, nebo turistovalo. Z davu jsem byl tak znechucenej (nedalo se fotit, porad nekdo zavazel), tak jsem se snazil chodit postrannima ulickama, kde jsem sem tam neco ulovil.

Kapitolka sama je jidlo – chvili jsem vybiral, ale pak jsem zapadl do slusne vyhlizejiciho podniku s pranim soljanky a veproveho stejku na litevsky zpusob. Soljanka nic moc – vodova, maso zadne, jen uzenina, ale ok, taky se da, co dal? Stejk – humus – utopeny v oleji (navic ne stejk, ale kotleta) a litevsky zpusob je zrejme co dum dal, neco jako u nas v turisticky proflakle destinaci; chut nevalna (resp.zadna) a jako tresnicka – hranolky k tomu, navic v prepalenem oleji, no hnuj. Kdyz k tomu pripoctu jeste 10% navic za servis, tak je mi te usmevave servirky lito za muj vyraz pri odchodu -> predrazeny hnuj.

Nejvyssi cas se vratit na nadrazi, takze co je cestou – synagoga, ktera tam ovsem nebyla, akorat pobliz mnohem sympatictejsi hospudka s mnohem sympatictejsimi cenami, chjo. Zbytek penez padl na sendvice, lahev vody a na jakejsi alkohol v pixli, kterej tam piji vsichni, uplnej zbytek potom do bednicky na „disabled children“. Potom do uschovny pro bagl, vypit ten mistne oblibenej hnuj a hup do eurolines lux busu.

Bus pohodlnej, klimacka, wifi, zasuvky, kafe zdarma, hity 80.let v tv; narazil jsem sluchadla, pustil soulcouching a usnul.
Teda, jen co jsem se vzbudil, hned me vyliskal zpusob, jakym to sofer daval – totalne agresivne a bezohledne (jeste vic, nez nasi sudet agency), to jsem jeste nevidel, holt asi jsou placeni za brzky prijezd. Silnice byla obycejna nase „jednicka“ a on to rezal pres plnou caru, v neprehlednym terenu…poradnym tempem, chuligan. Vyhodou bylo, ze jsme prijeli o cca 3/4 hodinky drive!
Napred jsem chtel tvrdit, ze v lotyssku nejsou dalnice, ale po chvili (resp az pobliz hlavniho mesta) se neco na ten zpusob objevilo. Co ale muzu zcela zodpovedne tvrdit je fakt, ze zdejsi krajina je taky kouzelna. Proste prerie, zvlnenejsi, obcas lesik, ale predevsim farmy uprostred plani. Cele mi to tak nejak pripadalo jako urcite casti US&A, jen opustenejsi. Tezko rict, jestli farmari byli prohlaseni za kulaky, nebo odesli az nedavno, hodne farem vypadalo opustene (a pole taky) a naopak nektere rozpadle chaloupky byly osidlene, na strese satelit… hned bych si jednu farmu poridil – lemovana stromy, kolem dokola nic a napojena na komunikaci dlooouhou prasnou cestou. Mezitim se vsak setmelo a nad loukama vystoupila mlha a cele to tvorilo hodne kouzelnou kulisu te rychle jizdy, musim to tu nekdy dat na kole, teren je idealni (jen teploty ne).
S jiz zminovanym predstihem jsme dorazili do vilniusu, takze jsem zapadl do hostelu, zesprsel se a usnul, resp neusnul, protoze jsem byl prekafovanej, precajovanej a vyspanej z busu, navic tu nekdo uple silene chrapal, hruzna to noc!

Plan volneho dne pobliz rigy byl naprosto jasnej – pujcit si kolo a poradne to okolo projet, at ten pohyb neni tak stereotypni (batoh a pesky).

Trasa na Everytrail

Nuze, spal jsem dlouho a kdyz jsem zaskocil na snidano-obed naproti do buface pres silnici, musel jsem vypadat prinejmensim podivne v danou denni hodinu, ale mohli to brat jako presnidavku. Byl to jakysi mlecny bar a vedle smeska-kramek se vsim a mezi tim zavrena kavarna, ale kdyz jsme se shodli, ze si dam kafe, tak mi otevreli a napojili. Kramek byl prazdny (mozna za to mohlo teple pivko v regalech), zato mlicnak vedle sklizel uspechy – mladi I stari chodili pro jogurty a pili to rovnou z tech pullitrovejch zavarovacek na stojaka, kefiry si odnaseli domu, nebo na cestu.
Kdyz jsem do sebe nacpal kafe a par sladkejch kousku cehosi, co neprodavali po kilech, vyrazil jsem pro jednu kesku „pobliz“, abych tam kolmo nemusel pres dalnici zajizdet. Cesta byla dlouha a umorna, kolem byly same vilky, cele baltezers vypadalo, jako nejaka ctvrt zbohatliku ci mafianu, nebo pokud je tu takovy zivotni standard, tak to respekt! Keska byla za jakymsi kasinem u brehu jezera v zajimave rostle borovici, ale spis me zaujalo to kasino – klub uprostred boroveho lesa na ohromnem pozemku obehnany plotem s dvojitym ostnatym dratem, kazdych 5m u plotu cidlo pohybu. Holt asi to nebyl jen tak obycejny klub :-).

Cestou zpatky jsem se chtel zastavit na slibovanem pamatniku komunisticke tyranie, ale dosel jsem leda na mistni hrbitov a zaboha jsem tam nic nemohl najit, krome mnozstvi relativne starych hrobu (rekneme 1890 a podobne), ktere byly pekne udrzovane, ale I ty vsechny ostatni ve srovnani s nasimi hrbitovy, obcas u hrobu I lavicka…pak jsem jeste chvili bloudil po brehu jezera, protoze jsem blahove myslel, ze se to tama da projit podle vody az zpet k hostelu, ale chyba lavky – kazda vilka ma svoji nudli oplocenou az do vody a kdyz nahodou ne, je tam rakosi, nebo velikej pes.

Tak jsem nakonec dosel po silnici a pujcil si konecne to kolo. Takova ukrajinka-like, ale modernizovana – s odpruzenou vidlici vpredu I vzadu, cerstvej vzorek…a vubec, mazalo pekne :-). Teren nadhernej – rovinka za rovinkou, obcas mirne zvlneni, ale dost casto pomerne hlubokej pisek. Ale dalo se jezdit I po silnici (silenej provoz), jen to bylo min pohodlne, nez lesni cestou. Snazil jsem se pobrat kesky cestou, coz se docela darilo (az na jakousi vodarenskou vez, kam jsem vysplhal, ale nahore byla tezka tma a podivna podlaha, tak jsem to bez baterky a sam srabsky vzdal, abych nekam nepadl). Taky se mi darilo je brat s kolem – docela jsem polekal mistnaky, kdy se oni brodili rakosim a koprivama pesky s rucnikama k plazi, ja to bral na kole :-).

Na posledni cache jsem se ale tesil nejvic – u jakehosi kruhoveho jezera, bohuzel pujcovni cas uz tezce tlacil, tak jsem mazal jak o zivot a ani si poradne nevychutnaval okolni bory, mocaly a kanaly.

Jezero moc pekne, hned bych tu na par dni zakempoval, ale asi se tu moc nevyplati palit ohne – raselina na mnoha mistech poradne hluboko vyhorela (a bordel z mnoha pareb). Takze rychly odlov a kalup – za 30minut stihnout cestu zpet, ktera mi tam trvala dve a pul hodiny. Dal jsem tomu po lesnacce poradny kapky, takovy teren by se mi u nas nemalo libil, vyblbl bych se tam fest!

Co psat o uplne obycejnem presouvacim dni, kdy zoncna rumpluje jako diva, presuny mezi nadrazima jsou dlouhy a cesty dopravnimi prostredky nudny? Asi nic, tak nacpu do jednoho dne dva :-).

Rano jsem prchnul z hostelu, moc se mi z vyhrateho gauce nechtelo, navic slecna „recepcni“ by stala za zdrzeni se o noc dele (ale musela by delat nocni sichty). Tak aspon dostala cdcko fast foodu, podivila se, co budu delat v rize a poprala mi stastnou cestu.
Tallinn je zapeklity. Ma tri autobusova nadrazi, z nichz to nejdulezitejsi je nejvic z ruky. Nejprve jsem chtel na vlakove a poridit si listek na vlak, ale protoze mi vsichni koho jsem se ptal tvrdili, ze neexistuje vlakove spojeni do rigy a jediny spoj, ktery jsem nasel pres web jezdi jednou denne v 6:50 s prestupem ve Valze, na ktery jsou jen asi 3 minuty, tak jsem se rozhodl pro bus.
Dal jsem si neco pres hodinu, abych dosel na nadrazi, ale nejak mi to nevyslo a dosel jsem cca 10 minut pred odjezdem vyhlednuteho spoje, coz by nevadilo, ale vadilo, ze jsem nikde nemohl najit odpovidajici prepravni spolecnost, tak jsem zkusil Eurolines, kteri mi nabidli jen business class, tak do tretice jsem vlezl do nejake unimobunky naproti – Ecolines. Za euro<26 kartu jsem usetril celych 20 korun,  to je mi vyhodne, ted nebudou mit na klimatizaci :-).
Nejakou hodinku jsem posedel na nadrazi, protoze teplota byla zas tak odporna, ze jsem ani na ty kesky nemel naladu. Vysledkem je tedy pocet kesi v estonsku = 0, coz je ostuda. Po nejakem case prijel neoplan Ekologickych Linek a ta ekologicnost znamenala asi onen nizky vykon klimatizace, protoze to vevnitr stalo za prd. Ale co, lidi nastoupilo malo, zbytek pristoupi az v parnu, takze do te doby veget.
Dalnice v estonsku jsou pro me velika zvlastnost – nejen, ze se permanentne opravuji (resp.stavi asi za evropske penize, protoze vsude visi cedule „financovano z fondu eu“), ale naprosto na nich chybi jakekoliv mosty, podjezdy, najezdy, proste mimourovnove krizeni. Proste kdyz je nutne odbocit na druhe strane, je nutne ujet jeste par km, otocit se do protismeru a vratit se zpet k odbocce (viz nize uvedeny nakres spachany v paint online). Stejne tak je realizovan I najezd. Rozhodne by me to jako cizince matlo, ale ted uz to vim :-).

Naproti tomu dalnice v litve uz jsou vybudovane (vypadaji nove, obcas tam visi EU cedule, ale jistotu, ze je to z evropskych penez nemam, protoze zas tolik ceduli tam neni) a jsou jeste zvlastnejsi. Nejsou to dve nezavisle vozovky, jak je zvykem, ale jedna – s peti jizdnimi pruhy. Standartne se jezdi v druhem zprava, kdyz je nekdo extra pomaly, nebo jej nekdo dlouze predjizdi, nasune se do toho uplne vpravo. Prostredni pruh je vyhrazen na predjizdeni z jakekoliv strany. Krasna je tu prehlednost – vsechno je tu nekonecna rovina – dalnice je proste lajna skrze borovy les a jsou videt jen hromady pisku, boruvci a zase borovice. Tady by se hodil tempomat, hak na volant a spat. Osobne se divim soferovi, ze to zvlada – ja jsem po nastoupeni vytahl energydrink na ex a vzapeti usnul jako mimino (tze uz vim, ze nemuzu delat pilota-mam plombu, snipera-nosim bryle a ridice z povolani – usinam, takze asi zustanu u toho programovani 🙁 ).
V parnu nastoupili nejaci zlutaci a anglani, tze pohodli skoncilo. Muj soused anglan se ostychal rict, ze misto, na kterem sedim je jeho a mam si jit sednout do ulicky, tak jsem pokracoval ve spani, az jsem se uplne uspal.

Po nekolika hodinach monotonni jizdy jsme projeli Baltezers, kde budu travit nasledujici dny, a potom uz se jen probit skrze sidliste, kruhove objezdy a nakupni centra do centra mesta. Riga je hnusna, to muzu zodpovedne prohlasit, dle prvniho pohledu. Reka, pres ni giganticky mosty, kolem giganticky (a hnusny) stavby a kde nic, tu nic. Vsak jsem to psal hned v uvodnim tweetu. Posledni den si tu ale presto dam prochazku, neco tu byt nekde musi…

Na turistickych informacich sedela postarsi dama a na muj dotaz, kudy k busu, me poslala „at the street“, ani do mapy neukazala. Tak jsem to cele obesel, nez jsem konecne nasel odpovidajici zastavku. Na ni uz stal bus, ale nejak divne a kdyz jsem se ridice posunkama ptal, jestli muzu nastoupit, zatvaril se divne a odjel. Podle jizdniho radu jsem zjistil, ze to byl standartni spoj, smula :-). Trictvrte hodinky do dalsiho jsem zabil v bistru pobliz s pivkem a snahou o konverzaci v rustine, trapne to bylo! Nastesti uz jel bus (stara svedska herka, kde sofer nechal otevrene dvere, aby to v tom vedru vetralo), tak jsem se nalodil a hura na baltezers!

Tady me cekalo prekvapeni – nebyl to tak uplne hostel pro backpackers, ale spis neco jako ubytovna pro rodiny s detmi, ale zvenku to bylo moc pekne (vevnitr to smrdelo jak ve spolecenske mistnosti rekreacni oblasti siemens drasov na milovy), vevnitr se to taky dalo – pohadkove tapety, plysova zviratka…proste tezce infantilni hostel. Dal jsem si nadhernou sprsku a ve vanicce pro deti vypral velke pradlo, pak uz jsem jen vyrazil na chalku – dal jsem si stejk na grilu (veprovej, hovezi je mimo me budget moznosti) a naramne si pochutnal, bohuzel uz byla tma, tak jsem nemel moznost ten skvost vyfotit. Kdyz komari dojedli (a ja taky), tak jsem udelal kratkej proces a zaplul do hajan, porad jeste nejak rozlamanej po tom vcerejsim vyletu mocalem.

Koukam, ze jsem to roztahl tak, ze dalsi den radsi teda napisu zvlast :-).

Meda neprisel, mistni, co spali vedle ve stanu se me smali, ze prej jsou mozna jizneji, no co, aspon jsem v celku. Ale prej tam jsou losi. Tak mam dve moznosti – obejit kus poloostrova, nebo prebrodit bazinu, mistnak to prej pred par lety zvladl (poradne posilnen alkoholem), takze jsem se nechal vyhecovat (spis se mi nechtelo s nim do auta, protoze snidal pivo s pivem), ze to zvladnu.

Trasa na Everytrail

Dostal jsem par praktickych rad – pry se mam drzet vyslapanych zirecich stezek, kdyz uvidim mladyho losa (nebo soba, nebo jak se to preklada), mam okamzite zdrhat na druhou stranu. Pak jeste rikal neco o paseracich a ze se v estonsku hned strili, ale protoze je to odtud cca 50m do mezinarodnich vod, nikdo si to nelajzne a mam pry byt v klidu :-).
Tak jsem teda vyrazil – nejprve po ceste, potom lesem, potom ostruzinim a nakonec jsem dospel k okraji rakosi – prijemna loucka, ale dal – beda beda! Hned jsem pochytil prvni stezku vedouci primo do jungle, tak jsem dal k ruce doutnicky, protoze repelent nejak nezabiral na komary (a taky jsem chtel udrzet dal od tela ty velky rohaty savce). Meli to dobre proslapany – nebyla to stezka, ale jen naznaceni smeru, kudy se ubirat, abych se moc nevykoupal. Cestou to byl samej sutr a velke pneumatiky buh vi z ceho a buh vi, jak se tam dostaly.

Po par minutahc jsem se probrodil rakosim na druhou stranu a vitezne si oddychl neveda, ze to horsi je teprve prede mnou. Tze jsem poridil pametni foto uprostred baziny a vyrazil dal do lesu s tim, ze tam uz to bude v pohode. Kulove, koprivy, malini, prales. Hruza, des a ja opet v kratasech a sandalach. Nejprve jsem se snazil vybirat opet stezicky zvere, ale byly tak klikate a stejne zarostle, ze jsem od toho nakonec upustil a sel rovnou za nosem pribliznym smerem. Po nejake hodince se to vyplatilo a v dali uvidel probleskovat neco lidskeho. Mezitim jsem mel nohy rozervane a dostipane na hadry a celou krabicku doutnicku vybafanou. Pruser byl ten, ze to cosi lidskeho (chata s posecenou travou) byla za plotem a nedalo se odhadnout, zda jit vlevo, vpravo ci skrz. Riskl jsem jeden smer a po mnoha dlouhych minutach se vynoril z houstiny primo na cestu, nadhera!!
S nedopalkem doutnicku v koutku, spocenej a dodrenej jsem musel vypadat jako duke nukem (az na absenci svalove hmoty a slunecnich bryli). Ovsem DOKAZAL JSEM TO!!! Ale byl jsem pekne vyplaznutej, z posledni kapky vody jsem si rano varil kafe. Hadam, ze na spici ostrova to uz asi nestihnu, tak vyzebravam vodu a mirim na nejblizsi plaz poobedvat a vykoupat se.

Davam chleba s Jalapenos naterkou z mre a jako druhej chod mexickou ryzi; na to, jak je to standardne hnusny to do me zahuci jak nic a potom uz nadherna koupel. Voda prijemne chladna, nevyhoda je, ze je ji porad maximalne po pas a neni skoro vubec slana. Svuj ucel ale plni a nadherne osvezuje (a smyva ty pavuciny a koprivy a prach a a …). Hodinku si tam lebedim a potom se sbiram smerl loksa, abych stihl nejaky bus, prece jen je sobota vecer.
Po strastiplne ceste, kdy jsem toho mel fakt plny zuby (teplota odporna, po asfaltu na slunicku je to nic moc) a videl jsem jen stary rusky zakladny, rusy a rodiny na piknicich jsem dorazil do loksy a tesil se na nejakou vodu, nebo aspon pivko, ale zrada – na namesti cekal bus, po kratke kontrole jizdniho radu to vypada, ze je to posledni na dlouhou dobu, takze usedam (poradna herka to je). Zahy se vydavame na kostrbatou pout a ja si uvedomuju, ze listek kterej jsem koupil je do vesnicky, odkud jsem rano vyrazil a ne do toho mestecka u dalnice, jak jsem si myslel. No co uz, stejne nic nejede, aspon se podivam na absolvovanou trasu z busu. V cilove stanici jdu za ridicem a zkousim to rusky, jestli jede zpatky, ale asi jsem ho nejak nasral, pze mi nedava listek za 15 jako tam, ale rovnou za 40 a neco vykrikuje. Do dveri se ale hrnou zastupy, tak si jdu sporadane sednout a zkousim to anglicky na nejakou mladou rodinku za mnou a dozvidam se, ze jede do tallinnu, takze mam vyhrano!!!

V tallinnu uz jsem jako doma, takze prcham na prvni mozne zastavce (nejdou mu otevirat zadni dvere, vzdycky vezme klicku od okna a chvili hackuje mechanismus a potom je mohutnym kopem rozrazi) spolecne s onou mladou rodinkou za doprovodu klaxonu busu za nami (nedari se mu chudakovi ty dvere zavrit).
Tze vyrazim na hostel – primo do centra. Tam se dozvidam, ze se mnou jaksi nepocitali, ze cekali muj prijezd az zitra, tak chvili hudrujeme a nakonec kempuju ve spolecenske mistnosti na gauci – a to zdarma, tak se mi to libi! Vybalovacka, sprska a potom trada na nakup – snidane a piva (ofkoz). Cestou potkavam nejakou tezce orientalni hospodu, kde cepuji krusovice, tak se nechavam zlakat, kdyz jsem usetril za ubytovani. Davam si nejakou hovezi smesku, ve ktere vsak nakonec prevazi cesnek, kopr a cuketa (a beef tam skoro vubec neni), ruske obsluze davam jako dysko zbytek penez a prcham smer hostel.
S nakupem piva jsem to (opet) prehnal, takze az do rannich hodin sedime s majitelem a koukame napred na hanebny pancharty ve full hd a potom na southparky. Pak uz se to opravdu neda, tak to balime a heja-hou!

Tak to byly nejake britske maminy na vylete, jedna z toho, chudera, dostala tik do leveho oka, takova ta noc byla :-). Asi bych mel prestat chalovat fazole, nebo spat nahatej, ale toho bohda nebude…

Bus, co prijel, byl s kourovejma sklama a klimatizovanej, tomu rikam lokalni linka, tomu se nasi 311 ani nezda, tohle bylo 135, kdyby neco. Vyrazili jsme a za 5 minut stali na zastavce kousek od hostelu, to je k vzteku! Ale co uz, nez jsme se probrali sidliskama na okraji, kde se stalo snad u kazdyho baraku, tak jsem pro jistotu usnul. Probral se az na odbocce loksa – to je ten nazev loksa tee (kde jsem chtel puvodne vystupovat), jeste, ze jsem se tim neridil, protoze to je jen sjezd z dalnice a jeste to kona dobrych 10 kilacku. Na konecne jsem teda zmizel ven primo na rozpalenej asfalt, navstivil mistni konzum, vyuzil bezdratovou sit na mistni poste a vyrazil smer keska u sutru, keska u kufru a plaz.

Kdyz jsem dosel ke kesce u sutru, nasel jsem kulove, vsude akorat mraky mravencu a komaru, kteri me stridave poradali od nohou a ruk, takze jsem to vzdal a padil dal (resp zpet, protoze dal cesta nevedla -shame!). Takze jsem se dopracoval az ke kufrum (mezi tim byla jeste vice nez dlouha doba, ne-ne-neprimo umerna vzdalenosti, unave a casu). Probihal tam nejakej festival (v uzavrene hale, tfuj), tak jsem si dal toceny a snazil se najit ten spravnej kufr. Prague jich byla spousta, ale ja hledal reykjavik a I kdyz jsem jej nasel, cache tam nebyla :-(.

Pomalu mi zacinalo byt jasne, ze na spici poloostrova to dneska uz nedam, tak jsem vyrazil hledat spaci misto. To jsem nasel kousek za vsi, kdy jsem odbocil z hlavni cesty, poslapal ohromny mnozstvi sneku, abych se zas na tu cestu vratil a zabral si podium nejakyho vyletiste, kde bylo kolem par stanu. Podium bylo moje, ale neprovadel jsem one man show, ale chytl fotak a podel pobrezi vyrazil po sutrech nejaky kilacek na sever chytat fotky dalsiho zapadu.

Pak uz jsem se jen snazil naladovat do spacaku a protoze to ma bejt medvedi oblast, dal jsem pytel s jidlem kousek dal. Toho, ze jsem si varil polivku ve spacim triku si snad meda nevsimne.

Tere Eesti! Uz jedu, nebo spis plavu. Skoro jsem to nestihl, nez jsem obesel celej ten helsinskej hrbitov, tak to dalo dost zabrat, ani posnidat jsem nestihl. Takze v pristavu kavicka za prijemne 2eura a zaradit se. Nechapu, proc kdyz mam koupenej listek pres net musim vystat jednu ze silenych front jen kvuli checkinu, proc si proste carovej kod nemuzu vytisknout sam? Holt asi maji potrebu platit personal.

Probil jsem se na sedmou palubu a zabral misto na zadi a zacal do sebe ladovat kafe s cokoladou a orechy. Vsichni okolo lamali toceny skopky – mladi I stari, zeny I muzi. O dve paluby niz zase vsichni ve velkem nakupovali parfemy a tvrdej chlast – mladi I stari, zeny I muzi. Protoze zacalo krapat (a zacalo to byt I nudne), sbalil jsem svych pet svestek a odtahl do utrob, kde jsem nakonec zakempil mezi mladezi zurive mlatici do automatu (resp mezi temi automaty) a usnul.

Trasa na Everytrail

Prijezd do „Danskeho Mesta“ (wiki: zkomolenina z „taani linn“, tedy „dánský hrad“ či „dánské město“) za moc nestal – prselo a navic bylo odporne dusno. Ve meste tezce prevazuji Audiny, bavoraky, lexusy a rusky mluvici lide. Obchody maji otevreno 9-23 a na cervenou se tu opravdu ceka (az na ty rusy, malem me jeden smetl). Po chvili hledani jsem nasel hostel – primo mezi mrakodrapy, takova polorozpadla boudicka :-). Personal ovsem prijemnej, spolubydlove taky, jen dusno. Na chvili jsem chtel srovnat hrbet, ale usnul jsem jak nemluvne. Po vzbuzeni jsem se zastydel, dal si sprchu a protoze jsem krome kafe a orechu nic nejedl, vyrazil jsem pro konkretni kup – fazole v plechovce a spoustu piva – spolubydlici cinan mi totiz pustil za zady vetrak a trochu mi nastydly, tak ted ho trochu potrapim ja!

Cena za jidlo prijemna, rajcata cervena a jedla, narozdil od tech z ceskych obchodu, jabka a banany jakbysmet, jen z cibule jsem si nezaplakal. Ale udelal jsem si extra palivej kotlik fazoli (spotreboval jsem jim celej pepr), nacpal to do sebe a radne uhasil pivem. Ted prisel cas na nocni pruzkum.

Mesto pomerne zive, hodne turistu, tak jsem se snazil plizit ustranim a aspon neco najit. Takze jsem nasel treba nejaky hradby a veze, hromadu skejtaku a predevsim potemkinovu vesnici naopak – domky, co vypadaly na spadnuti, ale pri blizsim ohledani bylo videt, ze maji ukryta nova plastova okna a hydroizolaci. Asi taky nejaka pruda od pamatkaru jako ve zline.

Chvilku jsem blikal tady I tam a po par hodinach vyrazil zpet na hostel. Kdyz jsem cestou usedl na chodnik a dlouhocasove exponoval (ne, fakt to nebylo tim pivem), po chvili prisel typek a prej jestli jsem v poradku :-). zadnej kapsar, zustal jsem sedet a jen vytahl sluchatka, tze se zatvaril spokojene a odesel.

Po navratu do hostelu me ovsem cekal megafail – cinan byl pryc a misto nej tam vsude spaly nejake princezny, no nazdar, to bude vtipne rano :-D.

Puvodne jsem sice do helsinek planoval stopa, ale prece jen jedu railovat, tak aspon jedno svezeni vlakem v kazdem state melo byt, navic (konecne) prselo, tak by mi asi stejne nikdo nezastavil. Listek jsem kupoval kartou-takovou rychlovku jsem jeste nevidel-rychleji odbaven, nez kdybych platil hotove. Vlacek byl maly couracek (no, couracek, misty valil az 160kmph), bez stolecku, operek na ruce a hlavne bez zachodu!! Ale ty dve hodinky se v klimatizovanem vagonku daly.

Do helsinek jsme dorazili se sluncem nad hlavou, ale tezkymi mraky kolem, takze tentokrat jsem destove predpovedi veril a opustil plan prespat na „psim ostrove“. Alternativni plan byl mazat do pristavu, jestli se neda spat tam. Pri priblizeni v ona mista prisla pekelna vetrna smrst a protoze se v pristavu stavi a vsude jsou hromady prosivky a prachu, tak to byla pisecna boure, ze nebylo videt na krok. Pozitivni bylo, ze hala byla otevrena do pulnoci a venku byly zastresene lavicky, takze s alternativnim planem se dalo pocitat. Bagl jsem hodil do uschovny a vyrazil vstric mestu – predevsim olympijskymu stadionu. Na posilnenou jsem zdlabl kebab u mistniho ackare (zas-mega pajzl, ale kdyz jsem nechtel nic k piti, automaticky nabidl dzban se studenou vodou), nastudoval mapu a vyrazil.

Chvili jsem se motal ulicema, potkaval vice ci mene zajimava mista (napr kostel ve skale – Temppeliaukio – ale plnej rusky NAHLAS mluvicich turistu) a dostal se ke stadionu. Nic moc, navic me znervoznovaly ty tezky mracna nade mnou. Ale hral se tam fotbal, tak jsem se zdrzel – nevim sice kdo hral, ale kotel tam byl poradnej!! Vzal jsem kesky okolo, vyfotil pstrosa na sracim hristi pro psy a prosel mistni sherwood. Pak uz jsem miril zpatky do pristavu na chvili schrupnout a cestou se zastavoval u poulicnich umelcu a dlabal orechy.

V pristavu jsem chvilku zalomil (prisel jsem hodinku pred zavirackou, tak opravdu jen chvilku) a po vyhnani ven jsem skoncil na dlazbe s partickama ozralcu, kteri si byli nakoupit na trajektu chlast a ted to do sebe ladovali. No a protoze predpoved zklamala (byly videt hvezdy), tak jsem nasadil batoh a vysel nekam sehnat nocleh, ktery jsem po nejake hodince chuze nasel kus od onoho psiho ostrova na jakesi skale.

Nebylo to moc prijemne vyspani, ale lepsi nez dratem do oka, tak jsem rano celej zmrzlej a rozlamanej vyrazil na trajekt a tesil se do estonska.