Pokud jsem vcera tvrdil, ze jsem poradne pospal, dneska jsem tomu dal na prdel mnohem vic, dokonce mi do kumbalu vlezla I uklizecka a vida, ze neni prazdno (vsude se susilo pradlo), honem prchala! Po opravdovem probrani u snidane v kafiskarne pres silnici, sbaleni vseho toho uz suchyho pradla a trada pryc – zkoumat rigu.
Po tom, co jsem nechal bagl v uschovne jsem vyrazil do ulic pro nejaky caches, ale mel jsem pech – mraky lidi, pripadne kdyz uz jsem mel, tak se objevil mudla – zkratka a dobre, sebral jsem akorat jednu v troskach synagogy a radeji se na to vyprdl a vyrazil zkoumat mesto.
Pred dvema dny jsem myslel, ze riga je nic uprostred niceho, ale pletl jsem se (stejne tak I s dalnicema – prece jen jsem po jedne opravdove dneska jel, asi jsem ji musel minule zaspat). Je to docela pekne mesto s nadhernym parkem, jen co je pravda! Vsude se bohuzel pilne opravovalo, stavelo leseni, nebo turistovalo. Z davu jsem byl tak znechucenej (nedalo se fotit, porad nekdo zavazel), tak jsem se snazil chodit postrannima ulickama, kde jsem sem tam neco ulovil.
Kapitolka sama je jidlo – chvili jsem vybiral, ale pak jsem zapadl do slusne vyhlizejiciho podniku s pranim soljanky a veproveho stejku na litevsky zpusob. Soljanka nic moc – vodova, maso zadne, jen uzenina, ale ok, taky se da, co dal? Stejk – humus – utopeny v oleji (navic ne stejk, ale kotleta) a litevsky zpusob je zrejme co dum dal, neco jako u nas v turisticky proflakle destinaci; chut nevalna (resp.zadna) a jako tresnicka – hranolky k tomu, navic v prepalenem oleji, no hnuj. Kdyz k tomu pripoctu jeste 10% navic za servis, tak je mi te usmevave servirky lito za muj vyraz pri odchodu -> predrazeny hnuj.
Nejvyssi cas se vratit na nadrazi, takze co je cestou – synagoga, ktera tam ovsem nebyla, akorat pobliz mnohem sympatictejsi hospudka s mnohem sympatictejsimi cenami, chjo. Zbytek penez padl na sendvice, lahev vody a na jakejsi alkohol v pixli, kterej tam piji vsichni, uplnej zbytek potom do bednicky na „disabled children“. Potom do uschovny pro bagl, vypit ten mistne oblibenej hnuj a hup do eurolines lux busu.
Bus pohodlnej, klimacka, wifi, zasuvky, kafe zdarma, hity 80.let v tv; narazil jsem sluchadla, pustil soulcouching a usnul.
Teda, jen co jsem se vzbudil, hned me vyliskal zpusob, jakym to sofer daval – totalne agresivne a bezohledne (jeste vic, nez nasi sudet agency), to jsem jeste nevidel, holt asi jsou placeni za brzky prijezd. Silnice byla obycejna nase „jednicka“ a on to rezal pres plnou caru, v neprehlednym terenu…poradnym tempem, chuligan. Vyhodou bylo, ze jsme prijeli o cca 3/4 hodinky drive!
Napred jsem chtel tvrdit, ze v lotyssku nejsou dalnice, ale po chvili (resp az pobliz hlavniho mesta) se neco na ten zpusob objevilo. Co ale muzu zcela zodpovedne tvrdit je fakt, ze zdejsi krajina je taky kouzelna. Proste prerie, zvlnenejsi, obcas lesik, ale predevsim farmy uprostred plani. Cele mi to tak nejak pripadalo jako urcite casti US&A, jen opustenejsi. Tezko rict, jestli farmari byli prohlaseni za kulaky, nebo odesli az nedavno, hodne farem vypadalo opustene (a pole taky) a naopak nektere rozpadle chaloupky byly osidlene, na strese satelit… hned bych si jednu farmu poridil – lemovana stromy, kolem dokola nic a napojena na komunikaci dlooouhou prasnou cestou. Mezitim se vsak setmelo a nad loukama vystoupila mlha a cele to tvorilo hodne kouzelnou kulisu te rychle jizdy, musim to tu nekdy dat na kole, teren je idealni (jen teploty ne).
S jiz zminovanym predstihem jsme dorazili do vilniusu, takze jsem zapadl do hostelu, zesprsel se a usnul, resp neusnul, protoze jsem byl prekafovanej, precajovanej a vyspanej z busu, navic tu nekdo uple silene chrapal, hruzna to noc!