Měsíc: Březen 2007

Validace – je možno ji definovat pro kteroukoliv vstupní komponentu. Po specifikované akci (typicky odeslání dat z formuláře) jsou zadaná data ověřena, pokud splňují danou podmínku. Pokud ano, pokračuje se ve zpracovávání přijatých dat; pokud ne, je generována případná definovaná chybová hláška a zpracování formuláře je ukončeno.

<ui:textField binding=“#{Page1.textField1}“ id=“textField1″
validator=“#{Page1.longRangeValidator1.validate}“/>

Tab. III: Navázání validátoru na komponentu TextField

<ui:message binding=“#{Page1.message1}“ id=“message1″
for=“textField1″/>

Konverze – nejen z důvodu potřeby interpretovat data srozumitelně pro člověka, který bude aplikací pracovat zavádí JSF konvertory. Díky nim, když je ve vrstvě Model používán např. Timestamp, ve vrstvě View je automaticky převeden a zobrazen jako řetězec – Datum – a ne jako počet sekund uplynulych od roku 1900. Navíc je možné nadefinovat konkrétní časovou zónu, pro kterou se má datum zobrazit, nebo třeba místní národní nastavení, takže se datum zobrazí dle zvyklostí v místě použití.

<ui:textField binding=“#{Page1.textField1}“
converter=“#{Page1.dateTimeConverter1}“ id=“textField1″/>

Tab. V: Navázání konvertoru na komponentu Text Field

Málokterá webová aplikace je tvořená pouze jedinou stránkou, většinou se jedná spíše o soustavu JSP stránek, které jsou vzájemně propojeny. Toto propojení není tvořeno statickými odkazy, jako v případě HTML dokumentu. Navigace je definována opět v XML struktuře (soubor navigation.xml), jako soustava navigačních pravidel, tzv. navigation-case elementů, ze kterých se vybírá na základě výsledku prováděné akce.

<navigation-rule>
<from-view-id>/Page1.jsp</from-view-id>
<navigation-case>
<from-outcome>prejdi</from-outcome>
<to-view-id>/Page2.jsp</to-view-id>
</navigation-case>
</navigation-rule>

Touto akcí může být například stisknutí tlačítka pro odeslání formuláře, čili přímé aktivování komponenty typu UICommand, nebo se může jednat o návratovou hodnotu některé metody, která mohla být vyvolána na základě nějaké předchozí akce. V praxi se jedná o návratovou hodnotu typu string, která je porovnávána s jednotlivými navigation-case elementy a na jejich základě může zobrazit další stránku (definovanou pomocí emelentu to-view-id).

<ui:button action=“#{Page1.buton1_action}“
binding=“#{Page1.button1}“ id=“button1″ text=“Přejít“/>

public String button1_action() {
return „prejdi“;
}

Tab. XIII: Handler zpracovávající událost stisku tlačítka

Datový model je definován Java Beany. Jedná se o standardní třídy jazyka Java, jejichž proměnné nejsou veřejné. K vlastnostem těchto proměnných se přistupuje pomocí tzv. getterů a setterů, čili metod, které mají prefix getNazevProměnné a setNázevProměnné, případně setAnoNe a isAnoNe pro proměnné typu boolean. Návratová hodnota (případně parametr) této metody musí samozřejmě odpovídat datovému typu této proměnné, nebo se musí postarat o konverzi a správnou interpretaci (tato konverze nemá nic společného s konvertory z knihoven tagů).
Tyto třídy musí mít neparametrický konstruktor (vzhledem k inicializaci pomocí konfiguračního souboru, viz. níže), případně být bez konstruktoru – překladač vytvoří výchozí bezparametrický konstruktor.

public class UserBean{
private Integer vek;
private String jmeno;

public UserBean(){
vek = new Integer();
jmeno = new String();
}

public Integer getVek(){
return this.vek;
}

public void setVek(Integer vek){
this.vek = vek;
}

public String getJmeno(){
return this.jmeno;
}

public void setJmeno(String jmeno){
this.jmeno = jmeno;
}
}

Tab. VI: Ukázka jednoduchého Beanu

Součástí distribuce Java Server Faces verze 1.2 a výše jsou základní knihovny html a core. V knihovně html jsou obsaženy komponenty pro tvorbu objektů zobrazených na HTML stránkách, v knihovně core jsou speciální komponenty, jako např. výše uvedené validátory a konvertory. Java Studio Creator dále přidává knihovny JSP-Page (vlastnosti stránky) a ui (rozšíření knihovny html).

<jsp:root version=“1.2″
xmlns:f=“http://java.sun.com/jsf/core“
xmlns:h=“http://java.sun.com/jsf/html“
xmlns:jsp=“http://java.sun.com/JSP/Page“
xmlns:ui=“http://www.sun.com/web/ui“
>

<ui:staticText binding=“#{Page1.staticText1}“ id=“staticText1″ />

Byl poprvé uveden v objektově orientovaném programovém prostředí Smalltalk. Díky tomuto modelu je aplikace dělena na tři vrstvy a múžeme tak dosáhnout větší flexibility a vícenásobné použitelnosti kódu.

2.2.1 Vrstva Model

Tato vrstva obsahuje data, s nimiž aplikace pracuje a funkce pro operaci nad těmito daty. Objekt Model je nezávislý na vstupním a výstupním chováním aplikace. Objektů Model může aplikace obsahovat i více (v praxi se může jednat například o několik tabulek v databázi, otevřené soubory, nebo služby jiných aplikací).

2.2.2 Vrstva View

Tato vrstva je interpretující – zobrazující – data uživateli. Neobsahuje vlastní data, ani logiku práce s nimi. Objektů view může být v aplikace více, protože můžeme chtít zobrazit více různých údajů o modelu, nebo požadovat výstup konkrétně optimalizovaný (např. Bez grafiky, čistě textově, v XML…). Každý objekt View je asociovaný k objektu Controller.

2.2.3 Vrstva Controller

Kód zpracovávající uživatelský vstup. Přijímá události vyvolané objekty ve vrstvě view, které transformuje jako požadavky na službu pro View, nebo Model. Zajišťuje logiku chování celého systému.