Pravidelny podzimni vylet za sluncem jsem letos sfouknul s kubasem, ktery za mnou priletel ze stockholmu. Pocatecni tvrdnuti v bergamu na letisti jsem vyplnil dopsanim posledniho blogpostu z letosniho eurotripu a uz se nemohl dockat na deni nasledujici: prepravit se do Janova do meho oblibeneho hostelu a druhy den smer hranice s francii, jeji pesi prejiti, jizda do monaka, pote nice a saint tropez za cetnikama a zpet do bergama. Cela cesta je takovy rozplizly kosoctverec.
Konecne se mi povedlo taky neco vyfotit z letadla – chvili pred pristanim v bergamu jsem vychytal ty pekne kopecky severneji – mozna okolo lago di camo (mam to nekde najite presne na mape a srovnaval jsem to s 3d pohledem v google earth :-)). Zaroven je mozne tu fotku brat jako takovou malou reklami jiste nizkonakladovky.
Prvni nocleh venku byl par set metru nad ventimiglii po odpoledni koupacce, lasagnich a nakupu alkoholu – byl to vicemene petihvezdickovy hotel s nadhernym vyhledem – az do francie a jeste vice doprava na jizni vybezek alp, na jehoz prejiti jsme meli par nasledujicich dni.
Pesi prechod zapocal asi 20km ve vnitrozemi – v mestecku Breil sur Roya, do nehoz ustily dva tunely – jeden do francie a druhy do italie, my zacali splhanim primo nad nima – tudiz po hranici primo na jih.
Dalsim cestovnim prespanim byl bivak pod mesteckem na spicce kopce – Piene Haute, kdy pod nama celou noc behala divoka prasata, nad nama se po bezmracne obloze vznasel mesic a rano pred nama byl takovyto vyhled.
Potom uz jen sesup do francie olivovyma sadama, kde byl obcas nejakej fikovnik, takze si clovek mohl dat do nosu energii zdarma :-).
a predevsim celoodpoledni naadamovska koupacka (a prani pradla) pobliz Olivetta san Michele, ktere predchazelo dukladne pivkovani tamtez.
Potom opet hruzny vystup o cca kilometr vys, kde melo bejt nocovadlo, protoze se zacaly stahovat mracna. Nocovadlo bylo zamcene, ale melo aspon verandu, takze se dalo pred destem skryt (aspon castecne – ja travil noc s nohama v pytlu na odpadky :-D.
Za zminku tu stoji vesnicka Castellar, opet na kopci, kde jsme meli v planu poobedvat, ale nakonec jsme jen vyfotili par kocek, ulicek, dali pivko a spechali dal.
Rano opet sesup, tentokrat az k morske hladine a byl z celeho vyletu asi nejnarocnejsi, protoze vecerni chozeni po monaku bylo velice bolestive, takze jen snaha o nejakou kesku (opet nekorunovana uspechem), predrazeny pivko a jizda do Nice – konecne do hostelu.
Pesi vyprava byla tedy rozdelena na tri dny a trasa je zhruba nasledujici, muzu s klidnym svedomim doporucit (trasa je priblizna, protoze na hranici nejak nesedi mapove podklady googlu a na konci jsem se v tom bludisti trochu zamotal :-)):
A potom uz nasledovalo – kdo to uhodne? Spravne, Saint tropez :-). Bylo tam mrte cechu – takovych tech s bilyma polama s malyma krokodylama. Zatim to k uhodnuti je, ale jak to dopadne? Cetnicka stanice je druhy ze dvou poslednich stojicich baraku na one slavne ulici, kolem jsou jamy az do pekel, takze se tam asi budou stavet nejake vyskace.
Zabrali jsme fajnovou plaz za mestem, kousek za hrbitovem a divili se mnozstvi zivota v mori – chobotnice, mraky obrovskych ryb… Kousek odtud jsme si udelali z jedne louky i hotel na dva dny a jen tak se proste flakali a slunili se :-).
No a tim se da vylet povazovat za ukonceny, protoze bohuzel nastal cas navratu. Takze zpatky pres Nice do Breil sur Roya, kde jsme se mohli naposledy pokochat kopci, do kterych jsme pred nekolika dny vyrazeli a potom trada na Cuneo, Torino a Milano a nasledujiciho dne z Bergama domu – ja do Blavy a kubas do Stockholmu. Toz pekne to bylo, ale brutalne kratke! Kopce na hranicich francie a italie bych si dal zas – a to tak, ze poradne!
