shmoulův blog – 23. stránka

Gattaca

„Pohleď na Boží dílo! Kdo může narovnat, co on zkřivil?" Kazatel 7,13.

Mám rád sci-fi, ale že bych narazil na zase ne tak starý film (1997), který nebude plný digitálních efektů a vybuchujících hlav? Bohudík, ještě se dá takový nalézt, navíc v příjemné retro atmosféře.

Drama / Sci-Fi / Thriller
USA, 1997, 101 min
Režie: Andrew Niccol
Odkaz na csfd

„Pohleď na Boží dílo! Kdo může narovnat, co on zkřivil?“ Kazatel 7,13.

Drama / Sci-Fi / Thriller
USA, 1997, 101 min
Režie: Andrew Niccol
Odkaz na csfd

Kdesi v budoucnosti jsou lidské bytosti počínány uměle – rodiče si vyberou požadované vlastnosti a genetičtí inženýři jim vytvoří dítě přesně na přání, bez špatných vlastností , dědičných vad… Není potom divu, že se jedná o jakousi kastu vyvolených a „obyčejnou cestou“ počatý lidský jedinec je jakýmsi vyvrhelem společnosti.

Co když ovšem slavná věda nepočítá s chybičkami vlastního produktu a co když vyvrhelové mají taky své sny a vůli tyto sny naplnit?

Velice příjemně mě tento snímek překvapil, byl jsem příjemně napnutý, což se mi už delší dobu nestalo, obvykle předvídám dopředu, jak to všechno dopadne, v tomto případě bych takovýto závěr (doktor, původní Jerome) snad ani nečekal.

Cache control a Internet Explorer

Koncem minulého týdne, kdy jsem musel dobrovolně do mnou vyvíjeného systému pro plánování konferencí implementovat bezpečností chybku, aby byl prohlížeč Internet Explorer schopný zobrazit stránky korektně jsem dneska zanadával opět na téma internet exploreru.

Díky bohu bylo ale řešení v tomto případě o něco jednodušší: můj systém umožňuje v průběhu plánování nového, nebo editace stávajícího zařízení na pozadí ověřovat, zda je daná videokonferenční místnost prázdná a zda uživatel, kterého na akci chci přizvat volný, či nemám v daný termín naplánované něco já. Pro tuto operaci využívám asynchronní požadavek na pozadí, kdy Javascriptem volám obslužnou rutinu na straně serveru a ten mi vrátí XML s mnou požadovanými informacemi. Plán dobrý, vše funguje. Ovšem přišel za mnou kolega, že jeho Internet Explorer umožňuje naplánovat akci v době, kdy je vše obsazeno. Chyba ve stored proceduře? To už snad ne, takže stačilo pár průchodu Etherealem a koukám, že se nic neodesílá.

Chvíle googlení a už vím, že prohlížeč Internet Explorer naprosto ignoruje HTTP hlavičky s informacemi o ukládání či neukládání do cache, pokud je požadavek typu GET, což v mém případě samozřejmě je. Jak z toho? Jednoduše – tvářit se, že pokaždé vyžaduju jinou stránku. Já to vyřešil tak, že do url přidávám další parametr, ve kterém mám aktuální čas. Prasárna, ale funguje.

var d = new Date();
var time = d.getTime();

url = url + '&time=' +time;

Doldy Hike VCS 46

V nakoupené výbavě samozřejmě nesměl chybět batoh. A protože krosnu mám, chtěl jsem něco menšího, třeba na jeden dva dny, nebo nějaké nenáročnější akce. Volba padla na batoh české značky Doldy.

Postupně jsem se rozrostl od objemu okolo 20 litrů přes 30 až k finální velikosti a sice 46 litrů. A jsem tomu jedině rád, protože i když je takhle velký, je díky použitému zádovému systému hodně úzký (myšleno na délku), takže když do něj nacpu spacák, už tam skoro nic nedám.

edit 1: Vzal jsem si jej na "Výlet na sever", kdy jsem musel mít spacák přidělaný zvenku, protože se mi prostě dovnitř nevešel a to jsem ještě před akcí dělal škrty, jako že jsem doma nechal karimatku a podobně (celkem pojmul cca 12kg). Zádový systém je skvělý, ovšem jeho spodní část se docela nepříjemně zařezává do zad, ale možná to bude jenom díky velikosti, asi mám na tento batoh moc velká záda, protože bederák mi sedí někde u pupku. To jsou asi veškeré výtky, klady zatím převažují (alespoň to, že se nese příjemně ;-))

edit 2: V Anglii se tento batoh taktéž osvědčil a sice jako druh 70l Nikko llama krosně (značka asi nebude nijak profláklá, pár let už se mi válí ve skříni). Tentokrát v něm trůnil postarší spacák, který byl stáhnutý kompresníma páskama, takže se k němu ještě vešlo pár triček, štangla salámu a lahve s vodou, k jejichž upevnění posloužily poutka na připevnění holí ;-). Celkově spokojenost, i kdyžpár výtek bych opět měl: kapsa na vnitřní zádové straně vede až ke dnu batohu, čili pod oddělovací přepážku, pod kterou byly nacpány boty, takže mapy a podobné věci se vždycky cestou propadly někam dolů a dolovat je odtud byl docela zážitek ;-). Díky zádovému systému jsem se opravdu nezapotil, integrovaná pláštěnka zdá se funguje, jen mi na zádech při delším nesení nepřipadne moc příjemný, ale asi mi jen nesedne.

MySQL, PHP a Stored Procedury

Velice milé překvapení, že při používání této kombinace se neobjevují zásadnější problémy. Velice jednoduché a rychlé, jen ne takhle pohromadě, bohužel. Čili, jak na proceduru, která má parametry IN i OUT pomocí PHP?

Okolo stráže

Původně plánovaná krátká vycházka se trochu protáhla a stala zajímavější díky prodírání se kopřivama a objevu knihovny, nemluvě o objeveném cizím políčku s konopím.

Původně jsem chtěl pouze na Stráž, s tím, že po vrcholu půjdu směr domov, ale když už jsem se ocitl na hřebeni, dal jsem si to na druhou stranu, co taky doma, že?

mapa

Začátek typický, opět za potok a hurá do Drásova

potom již okolo cizích konoplných políček

a sloupů s vysokým napětím, rostoucími z kukuřičných polí

vzhůru do kopce jménem Stráž, kde však nebylo nic zajímavého, když nepočítám výlez z lesa – nechutně vysoká tráva a kopřivy a já v kraťasech, no fuj

a další část – pole s ječmenem opět v kombinaci s mojí maličkostí, ovšem tentokrát konkrétně mýma vyšmajdanýma botkama, takže pořádně dlouhá očista od všech těchto špatností byla namístě.

A potom již po kolejích, kde se pár let nejezdí vzhůru domů

okolo "tábořiště" s pořádným bordelem a taky hromadou vyvežených knížek (mimochodem vzal jsem si jednu o Tibetským Lamovi ;-))

a kolem věčně hučící rozvodny domů.

Na flickr jsem frknul galerii a do hlavy nápad na umístění a pojmenování cache.

GCYXYZ – Cimperk vrchol

Nuže, další keška v okolí, která je v pořadí k odlovení. Původní strach z klíšťat, kterých je prý na Cimperku nepočítaně se ukázal jako neopodstatněný, protože jsem nechytl ani jedno, zato jsem chytl páreček při . . . kešování :-).

Nuže, jednalo se o takovou decentní procházku

mapa

podél trati, kde pořád něco jezdilo

lomu, ve kterým taky kdysi bývala keška, ovšem kuřimští mládežníci ji pravidelně plundrovali

okolo kuřimského Srpku

a potom již šplh totálně zvadlým lesem plným pavučin a ke konci se ztrácející cestou (která ovšem na mapě byla vedena jako řádná nezpevněná cesta)

nahoru nad Kuřim, pohled docela o prdu nejen pro to, že je to pěkně škaredý město, imo.

Nahoře jsem běhal jako kokot za točící se šipkou (vlastně ani jsem nenapsal, že tohle byl můj první kešovací výlet s GPSkou), než se objevili další lovci pokladu, polekali se mého psa, aby neomylně nakráčeli přímo ke kešce a stali se tak mými zachránci 😉

cesta zpátky byla standardně nudná, až na spestření v podobě rejska (asi nějak nemocnej, protože neprotestoval proti focení)

mno a taky nějaký trapný balony

Tož to je tak vše, co k této procházce můžu napsat, či doložit. I když vlastně ještě nejaký fotky bych doložit mohl, stejně tak log na strankách geocachingu.

Solární bluetooth GPSka

Tak jsem se konečně po více než týdenním spoždění dočkal a mám svoji vlastní "satelitní krabičku", konkrétně solární modrozubový modul Evolve s chipsetem MediaTek.

Jedná se už o druhou verzi (pokud pominu verze s prodávaným SirfStar III chipsetem někde v zahraničí), která je údajně využitelná i při geocachingu. Krabička působí poměrně "levným dojmem", ale hlavní je funkčnost.

První testík jsem prováděl cestou z práce, pomocí SmartCom GPS, kdy jsem zaznamenával cestu (vlakem, lodí, metrem a pak tramvají :-)), výsledek mě "vyhodil" trochu mimo i ze satelitního snímku, ale co můžu nadělat. Podle fór jsem se dopídíl, že je to normální, takže dohledávání keší s přesností na centimetry asi nehrozí.

Původní verze je zrecenzovaná na navigovat.cz, pár podrobností se dá najít (na pěkně odporných) českých stránkách výrobce a naskenované recenze z časopisů potom na stránkách českého distributora.

Zřícenina hradu Zubštejn

Když už jsem v předhůří Vysočiny, kde je pěkných kopečků jako šafránu, občas i se schovaným hradem, nebo hradní zříceninou, proč nepřemluvit bandu alkoholíků a nevyrazit na výlet?

Povedlo se, takže chvíli před obědem překračujeme silnici směrem k nejbližší hospodě, tentokrát ovšem za účelem oběda.

Po vepřové panence na pepři upečené pěkně medium-krvavě, cpeme do batohů pifka, abychom cestou nepadli žízní a vyrážíme, okolo stavení, kde snad bydlí četník ze Saint Tropez.

Potom už jenom jednoduše šplháme pořád nahoru a nahoru

až k nejvýše položené zřícenině hradu na Moravě.

Hrad byl postaven pravděpodobně okolo roku 1214, kvůli ochraně obchodní cesty vedoucí podél Svratky z Brna do Poličky, ovšem už roku 1348 byl hrad v pobořeném stavu a mluvilo se o něm jako o Kameni (Lapis). Poté byl opět opraven, díky poloze (na skalnatém hřebeni), v období husitských válek byl ovšem opět rozbořen. Poté byl opraven pány z Pernštejna a někteří členové rodu jej obývali ještě minimálně v první polovině 16. století. Více informací se dá nalézt na castles.cz, nebo na hrady.cz.

Pro nás byl výhodný především proto, že nás těsně po příchodu chytl pěkný slejváček, takže jsme se v jeho útrobách ukryli a sledovali, jak proud vody putuje v dál.

Zkontrolovali jsme stav vody ve studni

jukli na hrad z podhradí (mimochodem pěkně velké na takhle starou zříceninu)

a vyrazili na cestu zpátky tímto divným krajem, kde ani zvěři nažrat nedají

a kde rostou "čurákoidní" smradlavý houby.

Mimochodem, cestou zpátky jsme šli po turistické značce (červená), ovšem ta končila lánu kopřiv a ostružiní, které vypadalo téměř nepřekonatelně, tak jsme to vzali oklikou a pěkně zabloudili.

Na flickru se opět dá najít pár tady nepublikovaných fotek

„Pitka“ na Kozlově

Na samotě u lesa, aneb ve vesničce se snad dvaceti stálými obyvateli kdesi nad Nedvědicí, jen tak na víkend.

Kuba Čepec se pochlapil a sezval všechny známý na akcičku na chalupu, ovšem jak už tu bývá zvykem, nepřijel nikdo, takže jsme víkend trávili ve třech osobách (mužského pohlaví) a hromadě plných i prázdných pivních lahví.

Chudáka ho to tak vzalo, že se trošku více prolil chmelovým mokem, natáhl si vaťák a usnul