Tak nějak jsem přestal psát cestovní deníky a protože bych rád výlety zvěčňoval, dám sem aspoň mapu trasy a odkaz na galerii. Vandr to byl výborný (10 dní, 182km), přestože na magistrále bylo lidí, jako much. Příště už si lajznu spát někde bokem a ne pouze na nouzových nocovištích – nevěděl jsem, co od toho … Pokračovat ve čtení „Přechod Šumavy“
Tak nějak jsem přestal psát cestovní deníky a protože bych rád výlety zvěčňoval, dám sem aspoň mapu trasy a odkaz na galerii. Vandr to byl výborný (10 dní, 182km), přestože na magistrále bylo lidí, jako much. Příště už si lajznu spát někde bokem a ne pouze na nouzových nocovištích – nevěděl jsem, co od toho celého čekat.
Dvě zásadní myšlenky z cesty:
To, co vyčítám ostatním, jsou moje vlastní nedostatky.
Konej hned, nebo to pusť z hlavy!
Do galerie tudy, panoramata na konci seznamu fotek.
Už nějakou dobu koukám na Evropské dálkové trasy vedoucí přes Českou republiku, ale pořád jsem se nějak nedokopal k tomu, abych vyrazil. Nuže letos jsem se přiměl jít aspoň část E3 (která vede ze španělského Santiaga de Compostella do Cape Emine u Černého moře). Nejprve jsem chtěl přejít její poslední českou část – od Králiků … Pokračovat ve čtení „Kralický a jesenický vandr“
Už nějakou dobu koukám na Evropské dálkové trasy vedoucí přes Českou republiku, ale pořád jsem se nějak nedokopal k tomu, abych vyrazil. Nuže letos jsem se přiměl jít aspoň část E3 (která vede ze španělského Santiaga de Compostella do Cape Emine u Černého moře). Nejprve jsem chtěl přejít její poslední českou část – od Králiků až na Bumbálku, ale nakonec díky nedostatku času (jen 5 dní) jsem šel z Mladova u Králiků do Nového Malína u Šumperka.
Králíky byly fajn – téměř nikde ani človíčka, na Sněžníku jsem se brzy ráno objevil sám-samotinký, čím blíže jsem ale byl k Jeseníkům, tím více lidí se objevovalo. Po Ramzovou se to ještě dalo, ale potom nastal hotový Václavák, pod Pradědem tuplovanej. Tam už nikdy více! Někdy v budoucnu dojdu tuhle etapu E3 (pokud tam nebude přelidněno) a v Jeseníkách mě zajímá nejvíc así část Rychlebů, tam by ještě nemuselo být tolik národa. Chjo, proč prostě člověk nemůže mít poblíž místo, kde celý den jde a nepotká ani živáčka :(.
Nějaké fotky z výpravy třeba tutok, pospojovaná panorámata až úúúúplně jsou na konci galerie.
Vloni jsem v dubnu vyrazil na sever, letos na jih. Sebral jsem sobe jeste dva cloveky a jeli jsme se ohrat na Sicilii – trochu se opalit a podivat se, jak jim zraji citrony. Akce to byla veskrze relaxacni, tak jsem se zrelaxoval uz ve vlaku do Bratislavy a po vystoupeni jsem hned platil pokutu … Pokračovat ve čtení „Duben, na Sicilii budem“
Vloni jsem v dubnu vyrazil na sever, letos na jih. Sebral jsem sobe jeste dva cloveky a jeli jsme se ohrat na Sicilii – trochu se opalit a podivat se, jak jim zraji citrony. Akce to byla veskrze relaxacni, tak jsem se zrelaxoval uz ve vlaku do Bratislavy a po vystoupeni jsem hned platil pokutu za ruseni nocniho klidu, pekny zacatek. Na noc na letisti jsem se teda radsi trochu namaskoval, abych byl na vsech tech kamerach in-kog-ni-to!
Bydleli jsme v mestecku Paceco, kousek od Trapani. Hosteloapartman na dve noci jsme meli za naprosto bezkonkurencni cenu vcetne snidane – primo v ulickach, ktre vypadaly, jako nekde mnohem vic na jihovychode. Pesu tam bylo vsude pozehnane, stejne tak kocek (ctyrnohych). K udiveni byly dale zlute citrony na stromech a nasazujici fiky.
Vylet to byl jako z jineho sveta – takhle casne ze zacatku roku a slunce tu bylo neuveritelne ostre, pomerne nezvykla krajina a predevsim zajimave kvetouci stromy. Taky potvrzeni nazoru, ze i v nejvetsi spelunce se clovek naji lip, nez ve vyhlasene italske restauraci v cechach. Nekteri z nas (ti co neradi ostre) se u jidla i pekne zapotili, ze, Fando? 😉
O cistym mori plnym zivota ani nemluvim, to je jaksi samozrejme :-), stejne tak poulicni trhy s vybornym syrem, olivama… kde davaji jen tak ochutnat. Taky jsme tu potkali krajana, ktery tu zije uz deset let a somruje pred obchodem se svym ctyrnohym kamaradem.
Nenechali jsme se zlakat zvanim na jidlo a vyhoupli se na kopec do Erice – vesnicky prilepene na hrad, pred kterym tam stal Venusin chram. Spousty krivolakych kamennych ulicek, spousty kycovitych fotek, muzete se sami presvedcit. Na geocaching.com je tez mozne se presvedcit, ze se nam tu nezadarila jedina keska, i kdyz jsme se snazili, skoda.
Z kopce byl neuveritelny vyhled na vsechno kolem, i na more v oparu zahalene, nahoru na kopec serpentiny – asi to na autobus nebude, mozna proto vede nahoru lanovka, kterou jsme cestou nahoru i dolu rozhoupavali.
Povedla se nam ale keska aspon na letisti noc pred odletem. A na letisti se nam podarilo vice ulovku – predevsim startujici F-18 a F-16 smer Lybie. Chci tam znovu – je tam moc pekne a jsou tam prijemni lide. Mimo jine bych rad kouknul na Etnu, kdyz uz tam budu a na par dalsich mist, ale v lete tam rozhodne nepojedu, to bych se upekl. V neposledni rade se tam taky da jezdit zadarmo vlakem – cestu na letiste jsme jeli vlakem, protoze jsme nevyspekulovali, odkud jezdi autobus (zastavuje pokazde jinde a skoro nikdy primo na zastavce). Na nadrazi se neprodavaji listky, tak jsme vlezli rovnou do vlaku – pruvodciho delal masinfira a kdyz zjistil, ze se s nama italsky nedomluvi, mavl rukou a jelo se.
Jubilejní 40. ročník Tišnovské padesátky jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít, zvlášť, když jsem minulý ročník ostudně proležel s hadrou na krku a horkým čajem v hrnku. Šel jsem sám, se zviřátkem, a těšil jsem se jako malej Jarda, protože bylo v plánu výborné počasí, barevné listí a zajímavá trasa. Trasu jsem volil 26 km, … Pokračovat ve čtení „Tišnovská padesátka 2010“
Jubilejní 40. ročník Tišnovské padesátky jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít, zvlášť, když jsem minulý ročník ostudně proležel s hadrou na krku a horkým čajem v hrnku. Šel jsem sám, se zviřátkem, a těšil jsem se jako malej Jarda, protože bylo v plánu výborné počasí, barevné listí a zajímavá trasa.
Trasu jsem volil 26 km, protože se mi nechtělo vstávat, navíc jsem se na delší (díky nestřídmé konzumaci alkoholických nápojů minulého večera) necítil, Dan taky nebyl připravován, tak by asi přišel o packy na delší trase :-). Vyrazil jsem pět minut před ukončením registrace (tuším před jedenáctou), aby už byl celý špalír pryč a já měl čas na focení, kochání se a loudání. Plán se zadařil, lidi jsem potkal až na první kontrole v Loučkách, kde ovšem dan s Vořechem kontrolorů působil nedobro, tak jsem spolkl trochu čaje a chlebik s cibuli a vyrazil dále.
Trasa byla naplánována mimo silnici, bohužel jsem odbočku nějak minul, tak jsem se prošel pod loučským viaduktem a pokračoval dále až do údolí Blahoňůvky, kde jsem byl prve. Neměl jsem ani potuchu o tomto roztomilém údolíčku, které jsem těsně před Prosatínem opustil a začal šplhat směr Deblín.
Teď započala nudná fáze – chytl jsem hlavní proud lidí jdoucích z padesátky, navíc cyklisti na kontrole už stihli sežrat veškeré obžérstvení, takže jsem si posloužil z vlastních zásob, vytvořil spot na Gowalle a vyrazil směrem k cíli. Trasa byla vedena podél silnice, ale nad Vohančicemi šla pořád rovně – do lesa. V těchto končinách jsem taky nikdy předtím nebyl, nabízely zajímavé výhledy na Tišnov a ve finále i sprostou střelnici na divočáky a především rozbordelovaný les po těžbě, což byla docela podpásovka.
Závěr ovšem nijak nepoškodil celkový dojem z výletu, který byl podpořen nádherným počasím, pěknou trasou a především všemi barvami podzimu, takže to stálo za to (viz galerie)! Po příchodu do auta si do té doby vitální Dan lehl na podlahu a dostal neuvěřitelné tiky do tlapek, tak jsem se nemohl ubránit záchvatu smíchu i přes to, že mi ho bylo líto. Ale vypadal spokojeně, navíc má diplom!
PS Hodně turistů nezdraví, tváří se po pozdravu zmateně, což mě docela udivuje, jsem zvyklý se zdravit s lidma cestou (a ne, nezdravil jsem je nějakým šíleným jazykem :-)).
Kam vyrazit, když končí zima? No přece do ještě větší zimy! A když se to spojí s „oslavou narozenin“, tak je z toho i pěkný výlet. Takže jsem se sebral, sedl na Eroplán a vyrazil na sever do jedné z mých oblíbených metropolí :-). V uhučené 737-čce jsem hned usnul, abych se probudil a hned … Pokračovat ve čtení „Duben, ve Stockholmu budem!“
Kam vyrazit, když končí zima? No přece do ještě větší zimy! A když se to spojí s „oslavou narozenin“, tak je z toho i pěkný výlet. Takže jsem se sebral, sedl na Eroplán a vyrazil na sever do jedné z mých oblíbených metropolí :-). V uhučené 737-čce jsem hned usnul, abych se probudil a hned přesně věděl, kde jsem, ostatně, kdo by to nepoznal.
Ve Stockáči byla kalba veliká, spát se chodilo ráno, vstávalo se večer. Div byl, že se občas stihlo i rybařit.
Sbíraly se kešky, pilo se na sněhu, procházelo se nočním městem pěšmo i v nákupním vozíku (vlastně Tom jezdil i na vypůjčeném kole, dokud mu je v metru nesebrala ochranka :-)), i krmily kačeny. Zkrátka to bylo výborné, holt ono cizí město je k cizinci velmi přívětivé a to i za předpokladu, že je tam prohibice a cizinec ráno s lahví v ruce povykuje na zastávce na lidi jedoucí do práce :-).
Škoda mluvit, takže můžu jenom doporučit geocaching ve městě v noci, ranní otevírání metra a nějaké teplejší oblečení, včetně čepice – aspoň papírové.
Fotek mám pouze pár, všechny z mobilu. Další fotky jsou u Čepca na FB, tak pokud je to viditelné, poslužte si.
Nejen v průběhu roku přichází švihlé nápady, někdy přijdou i na přelomu roku. Jeden z nich je trávení Silvestra v nizozemském hlavním městě. Jelo nás pět, což je příjemné číslo, ale jelo se busem – Sudet Agency. To už tak příjemné není, ale budiž, máme alkohol :-). Bylo nás pět Navštívili jsme množství hospod, coffee … Pokračovat ve čtení „Silvestr v Amsterdamu“
Nejen v průběhu roku přichází švihlé nápady, někdy přijdou i na přelomu roku. Jeden z nich je trávení Silvestra v nizozemském hlavním městě. Jelo nás pět, což je příjemné číslo, ale jelo se busem – Sudet Agency. To už tak příjemné není, ale budiž, máme alkohol :-).
Navštívili jsme množství hospod, coffee shopů i hostelů, na Nový rok se probudili na nádraží, bylo to prostě fajn, jen byla nehorázná zima, takže jasno mám v tom, že příští rok pojedu někam na jih, třeba Maroko, to by nebylo marné!
Více se rozepisovat nebudu, některé informace jsou přísně tajné, takže pouze odkážu na galerii na Picase a a připojím PFku s přáním krásného nového roku!
"Přes hory a po lukách jedeme k babičce, koníček ví, jak chutná sníh a my se vezeme…". Ano, po lukách, stejně tak i křovím, bodláčím a ostružino-kopřivím, skrze brody, kopce i stráně zarostlé, klíšťat plné. Jenom ne k babičce, ne s koňmi a ne se sněhem, aneb z Drahonína do Drahonína dvakráte přes řeku a jeden Vickov.
"Přes hory a po lukách jedeme k babičce, koníček ví, jak chutná sníh a my se vezeme…". Ano, po lukách, stejně tak i křovím, bodláčím a ostružino-kopřivím, skrze brody, kopce i stráně zarostlé, klíšťat plné. Jenom ne k babičce, ne s koňmi a ne se sněhem, aneb z Drahonína do Drahonína dvakráte přes řeku a jeden Vickov.
Výborná akce, jak jinak! Začátek na rozhledně u Tišnova, kam se s velkým úsilím vyšplhal i Dan.
A potom už to začlo. Z Drahonína nejprve mezi poli, ale na to jsem moc nepohodlnej, takže změna směru do předpokládaného údolí, které je připodobňované k zestručněné Medvědí soutězce a ono opravdu, za chvíli to začlo. Nejprve teda bylo nutné se proplazit nízkou smrčinou a bohudík ještě nevzrostlým ostružiním a potom sešplhat skalnatý sráz a rovnou do koryta potoka, který skrýval mnohá překvapení.
Jako vodopády, převisy, močály, popadaný stromy… Vše v zachovalým stavu, protože tudy nevede žádná cesta (aspoň ne korytem), moc pěkná malá divočinka!
Na konci to graduje u zřejmě už jen někdejší trempské boudy, protože je docela pobořená, velkým vodopádem, přívodem na nabírání vody a odtokem, ale už tam vedou schody a cesta, navíc je kousek odtud chata a je to tam docela frekventovaný, škoda. Ale každopádně je tam taky pěkně.
Potom už jsme jen přebrodili řeku do dalšího tábořiště, kde jsme spálili něco moučnato-sojovo-pomlete_kopyto_a_kosti buřtů na ohni a vyrazili směr vzhůru k oblakům na hrad. Samozřejmě, že já blbec jsem u ohniště nechal vodítko, takže Dan cestu zpět divočil srny, nechtěl do auta…
Na hradě nebylo zajímavýho ani to ň, takže zase dolů a po proudu. Ovšem způsobem, kterej by se nezamlouval nikomu – opět po čtyřech smrčinou, ale tentokrát pořádně a mnohem dál a dýl. Ovšem stejně to nakonec končilo brodem, takže jsme nic nezachránili (jen lituju bráchy v tříčtvrťákách) a nemohli pohodlně. Kudy jsme se plazili je vidět na následující fotce (nebo spíš to vidět není, to se musí zažít ;-)).
Potom následoval opět výstup do Drahonína, kdy Dan naháněl zmíněné srnce a my déšť. Nakonec všechno dobře dopadlo a trochu jsme si odpočali cestou zpět.
Jo a doprava, vždycky doprava!! (btw fotky samozřejmě na Flickru).
Po roce jsme se opět v bobřím složení zapojili do osudového procesu, ovšem ačkoliv jsme bobři čistě přírodní (rozuměj ekologičtí), stejně jsme skončili ranním předmětem ekologie.
Po roce jsme se opět v bobřím složení zapojili do osudového procesu, ovšem ačkoliv jsme bobři čistě přírodní (rozuměj ekologičtí), stejně jsme skončili ranním předmětem ekologie.
Trapné a špatné to bylo. Nejen proto, že jsme po ránu nebyli v podnapilým stavu v pochybném pohostinském zařízení IV. cenové kategorie, ale že jsme dočkali svítání naprosto střízliví a ještě pořád v zápalu boje, ovšem pouze někde na začátku. A nejpotupnější bylo, že SampL vzal svůj novej kočár značky Péžot, takže jsme ani nefrčeli zpátky s lahváčkama v ruce busem a vlakem. Mno a podstatná, Zlínská, část Bobrů, totiž PHOny se nám hodil marod, takže to šlo do kopru úplně. Fuj do bobrů a jejich nerdímu přístupu k řešení simple questů!
Ale abych tu jenom nebrblal, musím se taky podělit s nějakými zážitky, fotečkami či videem z apartního příjezdu pana děkana.
Lidí tam bylo fest, to né, že né, jen by mě zajímalo, jak moc to prořídlo nad ránem. Hlavně u čistících otázek typu ekologie :-(.
A přitom začátek vypadal tak pohodově a slibně, až to jednoho dojímalo…
Na dětským – dopravním hřišti se blblo, bohužel bez dětí, takže ti úchylnější z nás jen zatlačili slzu v oku a museli pokračovat.
Potácení se nocí od ničeho k ničemu bylo méně zajímavé než loni, bohužel, že to říkám, ale jest to fakt :-(.
No a nad ránem to stálo už totálně za prd, všichni akorát leželi na podupaným poli poblíž prázdnějch lahví (a ano, bohužel střízliví).
Určitě nějaký další info a reporty jsou na oficiálních stránkách, nebo strýček google poradí. Já si dovolil dát ještě pár fotek na flickr, jak je u mě zvykem, takže enjoy ;-).
Dlouho jsem nebyl nikde keškařit, ani na žádným výletě, proto jsem to včera napravil a vyrazil do Břeclavi.
Dlouho jsem nebyl nikde keškařit, ani na žádným výletě, proto jsem to včera napravil a vyrazil do Břeclavi.
Asi bych se měl omluvit Českým drahám za nedávné nadávání, protože tentokrát mě velmi mile překvapily, protože mi nabídly lístek Brno-Břeclav a zpět pro dvě osoby (jakožto Sone jízdenku – celodenní permanentku) za příjemných 130 Kč, namísto původním 240 Kč za normální jízdenku a lístek pro psa za 20 Kč, taky celodenní permici. Nakonec ale Dan zůstal doma, protože hrozily deště a větry, tak jsem chtěl mít otevřená zadní vrátka pro nějakou hospodu.
V Břeclavi panovalo poměrně pěkné počasí, tak i nálada byla skvělá.
Ovšem záhy se ukázalo, že počasí bude dneska pánem. Přišla bouře nevídaná, která lámala stromy, ploty, sloupy, odnášela střechy a dokonce i GPSka mi začala nějak stávkovat, takže z původních plánovaných 8 keší mám jenom 3.
Ale aspoň něco, lepší, než kdybych se spláchnul po Dyji někam do Rakous, v těch vodních přívalech.
A protože jsem neuplaval, mohl jsem se pokochat zbytky Čs opevnění, pohřebištěm, základy kostelíku i bizarní krajinou, která směrem k soutoku se rozkládá.
No a protože v drátech nebyla žádná elektřina, ani na nás nikdo nestřílel, pěkně jsem si je zblízka vyfotil a na druhé straně uvařil k obědu fazole :-).
Takže spokojenost, už se těším na příště (jen tu pitku poté ve vlaku už si asi nebudu chtít zopakovat). Jen doufám, že na nádraží nebude tolik najetejch cigánů, jako jich tam bylo teď. Mno a asi největší zážitek je ten, že mezi dveřma do nádraží (mimochodem docela pěknýho a docela plnýho lidí) jsem narazil do cigoša, kterej byl totalně sjetej toluenem a v jedné ruce držel poloprázdnou plechovku s touto voňavkou, takže tak.
Ráno krásně chcalo, tak jsem bláhově doufal, že nepotkám ani živáčka, avšem nepěkně jsem se mýlil. Než jsme s psiskem dorazili na start této cesty na Sýkoř a Cimrmanovu stezku, počasi začalo přát a vpředu i vzádu se táhly davy lidí :-(. Ale co už, hlavně když je kam jít!
Ráno krásně chcalo, tak jsem bláhově doufal, že nepotkám ani živáčka, avšem nepěkně jsem se mýlil. Než jsme s psiskem dorazili na start této cesty na Sýkoř a Cimrmanovu stezku, počasi začalo přát a vpředu i vzádu se táhly davy lidí :-(. Ale co už, hlavně když je kam jít!
Počasí bylo vskutku parádní, asi jeden z posledních podzimních dnů, kdy není pošmourno, nechčije a je všude hodně barev.
Stejně tak je vidět do dálky i do blízky, třeba na Veselským Chlumu
Dan to viděl jinak, chtěl pozřít nějaký houby, naštěstí jsem mu to rozmluvil
Takže jsme mohli nevychytat kešku na Sýkoři a absolvovat Cimrmanovu naučnou stezku pozpátku, až na Lomnici
Nebýt toho, že jsem dlouho na sobě neměl moje milé botky, které mě už chvíli po startu pěkně zruinovaly nohy, to byl velmi povedený výlet, navíc jsem za to všechno dostal ještě upomínkovou listinu, že jsem jej absolvoval. Takže, co koukáš?
Koukni se radši sem, je to lepší ;-).