Potřeboval jsem před cestou do UK otestovat novou výbavu a taky vyzkoušet, co se za ten jeden den dá zvládnout. Původní plán byl dojít až do Kunštátu a cestou pobrat všechny kešky, bojužel jsem pořád odkládal odchod, tak jsem Kunštát nestihl a byl nucen udělat škrty i v keškách, ale výlet to byl moc pěkný!
Začátek typický, za potok, tentokrát směrem na Skaličku, trasou stejnou jako kdysi na Jaře s rozdílem, že před Skaličkou mě čekalo pole s Kukuřicí, jehož překonání bylo snad nejnáročnější z celé cesty :-).
Potom už cestou až k partyzánskému památníku (kam snad v dohledné době schovám kešku), který vypadá pořád stejně, až na úplné dálnice v lese (snad cyklostezky) a nějakýho týpka na čtyřkolce.
Dále na Stanoviska, kde jsem byl někdy na začátku léta, ovšem ne s takovouhle bagáží. Kešku jsem si bohužel musel odpustit, protože jsem se potřeboval dostat před nocí co nejdál, takže mi odpadlo luštění sudoku, bohužel.
Pivko v Jamném bodlo, Dan podržel tamnímu psovi a směle jsme vyrazili dál. Očividně v této vsi ještě slouží lidu na místním národním výboru. Dan z toho byl tak vedle, že o kousek dál na pastvinách dostal ránu z elektrického ohradníku a pak se bál tak, že z něj nemohl odejít :-).
Druhý den ráno, po noci, kdy kolem tancovaly davy srnců a při mých nadávkách začínali štěkat a zběsile běhat kolem, jsme se probrali do pěkného rána a vyrazili na cestu dále.
A sice dále na vyhlídku z rozhledny v Kozárově, kde mají pivko a samozřejmě kešku (GCQ6ZK) a v neposlední řadě docela pěkný výhled.
Někde za bedřichovem následoval rychlý oběd v podobě instantních nudlových polívek a mám dojem, že plechovky fazolí.
Průchod "prérie-like" krajinou s pastvinami směrem na Kunštát byl bohužel stručnější, než by se mi bylo bývalo líbilo.
Zato některé vesničky vypadaly jako v Rumunsku, aspoň jsem si tak připadal, stejně tak asi i Cyklista, kterýho jsem potkal v jakýmsi údolíčku u potoka, kde jsem nadával, že odstranili zelenou značku a nedá se tudy jít ani pěšky.
Bohužel se nachýlil večer, takže nezbývalo, než prchat směr Chlébské přes pěkně nasvícený lesíky,
občas ochladit bolavý nohy ve studené trávě…
a to pořád až do Nedvědice na vlak, kterým chudák Daneček cestoval poprvý v životě. Ani by ho ve snu nenapadlo, že po tom nasazení košíku bude následovat ještě otřesnější zážitek v podobě nóbl kočáru Českých drah.
Flickr opět pro mě skladuje další fotečky, navíc jsem upravil poznatky o batohu, který jsem s sebou táhl.
