Aneb začátek cesty v Brně, následuje Londýn, Birmingham, Manchester a Leeds a konečně Skipton. Čili sbohem pohodlí vyhřátého autobusu!
Aneb začátek cesty v Brně, následuje Londýn, Birmingham, Manchester a Leeds a konečně Skipton. Čili sbohem pohodlí vyhřátého autobusu!
Tak nějak by se dala stručně shrnout první etapa, ale bylo to všechno mnohem složitější :-). V Brně jsem si ještě na poslední chvíli byl na Baštách vyzvednout termotriko (super věc) a návleky (nevím, proč jsem je pořizoval s sebou :-)) a taky jednu kešku poblíž Zvonařky, protože jsem potřeboval nějak zabít čas a potom už vzhůru do autobusu. V Brně bylo poměrně teplo, ale už v Plzni se začalo jaksi mračit a za hranicema už chcalo jak z prokopnutýho měchu. Takže noc jsem prospal, ne zrovna dvakrát pohodlně a občas jsem i viděl části Německa, či nad ránem Beneluxu.
V zemi žabožroutů byla mlha, takže se žádná podívaná nekonala, viditelnost byla mizivá, proto se v tento okamžik k tamní krajině nemůžu vyjádřit. Před nástupem na trajekt jsem konečně mohl požít nějakou english frázi k nějakému imigračnímu úředníkovi, nebo co to bylo. Trajekt nic moc, taková větší kocábka a j, blázen, místo abych seděl v teple někde v útrobách a pojídal "obvyklou českou cestovní stravu" (=šnicl) jsem pobíhal po palubě v dešti, zimě a mlze a doufal, že zahlídnu aspoň kousek "těch bílých útesů", na který jsem se tak těšil.
Bohužel, celková podívaná stála za prd a první kontakt s ostrovem taky nic moc. Všude mlha, deštivo a zima. Přeřídil jsem si časometr a uvažoval, že na tom typickým počasí asi něco bude. Cestou směr Nýdnol jsme začali nabírat čím dál tím větší zpoždění, že i když jsem byl před odjezdem přesvědčovanej o nemožnosti zpoždění na lince Brno-Londýn, vychytal jsem asi jedinou výjimku z pravidla a pomalu se začínal loučit s navazujícím přípojem směr Birmingham.
Naštěstí vše dobře dopadlo a já měl plných 15 minut (!!!) na přestup, čili přeběhnout z jednoho busovýho nádraží na druhý, díky bohu, že jenom za roh. A tady, před nástupem do žlutýho Megabus kouče jsem si zafrázoval trochu víc, protože poskok u nakládání ze mě vytáhl informaci o tom, že s sebou vezu bombu s plynem (měl jsem dvě, ale tu druhou – větší – jsem bohudík zatajil, takže hladem jsme nebyli), tak jsem byl nucen vyhrabat na nástupišti za skandování okolosedících celej bágl a bombu mu dát. Potom jen spokojeně chodil kolem, bombou si pohazoval a škodolibě se na mě šklebil. Holt bezpečnost musí být!
Cestou jsem se krásně prospal (nebýt toho přetopenýho busu a smrdícího WC), podivil se, jak mějí zařízenu výměnu řidičů (zastavilo se na benzince, řidič odešel, přišel jinej a hned se jelo dál) a ani jsem se nenadál a už mě vítal Birmingham. Bohudík, protože jsem měl nasezeno skoro 24 hodin a začínalo to být znát.
Víceméně jsem až teď pořádně přičichl k Británii. Z horní paluby double-deckeru, kterým jeho (snad Jamajský) notně dredatý řidič brázdil ulice jsem prve pozoroval zástupy Arabů či Indů a Poláků, kteří tu byli v notné přesile. V jednu chvíli si řidič udělal malý brejk a jednoduše si zastavil před obchodem a odběhl si koupit sváču :-). Potom už mě čekala jen ochutnávka místního pivka, večeře typu fish&chips a konečně nákup Vinegar chipsů.
Ráno pěkně v klídečku směrem na autobus ještě návštěva Bull-ring a odlov virtuálky, pár foteček toho zajímavýho dílka s uvězněným kostelíkem v jeho středu a tradá do Manchesteru.
V Manchesteru ani nevím jak, ale nějak jsme se dostali do Rochdale, kde jsem si poprvé ověřil, že místní nemají Poláky (respektive jakýkoliv "motherfuckers from central Europe") moc v lásce a nejradši by je nikdy neviděli. Naštěstí děti jsou bez předsudků, takže pomohly a poradily aspoň ty a nasměrovaly nás ke kanálu směr bliže kempu směr Hollingworth.
K jezeru to bylo jasný, ale kde tam najít náš kemp? Taky se nakonec zadařilo, takže jsme si mohli dosyta užít všudypřítomných komárů, prvních sprch na žetony a prvních výhledů na Yorkshire vysočinu.
Ráno opět pohodička, žádna hoňka, narozdíl o nějakýho pekaře, kterej nevychytal zatáčku a dodávku píchnul kamsi pod mez kousek od kempu :-). Potom už jenom na hrázi chytnout bus, pořídit daysaver a tradá do Rochdale a dále do Manchesteru, kde nás čekalo nalodění na NationalExpress kouč směr Leeds.
Poměrně pěkné (zřejmě především univerzitní) městečko, odkud mně zůstala především vzpomínka na kostel s nočním klubem. Inu, proti gustu… Díky čekání na lepší ceny mandarinek na trhu jsme bohužel prošvihli poslední "MHD" bus do Skiptonu, takže jsme tam museli opět s NationalExpressem, ale dojeli jsme!!
Ještě krátké podvečerní zamotání v městečku, setkání s Maďarským bodyguardem před jednou z hospod a zjištění, že mapy, který máme s sebou jsou dokonalost sama – je v nich vidět vážně každej šutr. Naplánovanej kemp bohužel nevyšel, přece jenom 20. hodina je už docela blbý, shánět někde ubytování, vrátnej nás však poslal určitým směrem, takže (už skoro potmě) jsme našli příhodnej lesík a na bleka tam překempili, můžu tohle místo opravdu vřele doporučit!!
Tak a pokračování příště, už to natahuju víc, než je přípustné!
