"Přírodní památka Zlobice byla vyhlášena v roce 1984 na ploše 53 ha v k.ú. Malhostovice a Kuřim a je tvořena široce klenutým hřbetem se dvěma vrcholy, oddělenými širokým sedlem, se svahy různých expozic (290-394 m n.m.). Na východní straně jsou táhlé mírné svahy, na straně západní, severní a jižní jsou svahy strmější, místy podélně rozčleněné svahovými hřbety, úvaly až roklemi." (Český svaz ochránců přírody).
„Přírodní památka Zlobice byla vyhlášena v roce 1984 na ploše 53 ha v k.ú. Malhostovice a Kuřim a je tvořena široce klenutým hřbetem se dvěma vrcholy, oddělenými širokým sedlem, se svahy různých expozic (290-394 m n.m.). Na východní straně jsou táhlé mírné svahy, na straně západní, severní a jižní jsou svahy strmější, místy podélně rozčleněné svahovými hřbety, úvaly až roklemi.“ (Český svaz ochránců přírody).
Co je na tomto kopečku zajímavého? Ještě donedávna docela nic, kromě vojenského prostoru (tedy hromad dýmovnic, světlic, patronů, zákopů a podobného bordelu, alias bývalý výcvikový prostor pro studenty Vojenské akademie Brno). Roku 2003, se prostoru armáda vzdala ve prospěch obce Malhostovice, která jej záhy pronajala společnosti Oveko a.s. která zde pěstuje ovce a kozy. Mimo jiné zde taky stojí (snad v bývalé tělocvičně) hospoda, kde mají pifko a jídlo. Navíc se tu párkrát do roka konají společenské akce, které budou určitě rozepsané na webu oveka.
Nuž, vyrazili jsme okolo malhostovských jezírek (prostor Žalvíř)
prošli kolem vedení vysokého napětí
staré vojenské hlásky
a pak už prošli branou
dali si pivko v kolibě (lidí tu bylo jak na*), hromada cyklistů i pejskařů, se kterými počítají, tak je tu erární miska s pitím pro tyto čtyřnohé miláčky
pokochali se pohledem na Kuřim a ovce
a lesem opět vyrazili směrem k domovu.
Celkem, pokud počítám správně měl tento trip 2924+5205=8129m, výškově jsme vycházeli z 275mnm a vršek Zlobice má 391mnm.
No a jak už tu bývá zvykem, fotky jsou na flickru otagované jako Zlobica.
Tož po celotýdenním sezení v kanclu a sobotním hrbení se ve škole jsem v neděli dostal spásný nápad, že bych mohl zhuntovat nohy a psa menším výletem do blízkých kopečků.
Tož po celotýdenním sezení v kanclu a sobotním hrbení se ve škole jsem v neděli dostal spásný nápad, že bych mohl zhuntovat nohy a psa menším výletem do blízkých kopečků.
Nuže, vyšel jsem na zahradu, rozhlédl se po okolí, vybral si cíl naší cesty a vyrazil. Po chvíli jsem si uvědomil, že jsem doma zapomněl foťák, takže jsem se ještě kousek vracel, ovšem pořád příjemně naladěn tímto plánem.
Bohužel ještě pořád nemám GPSku, takže trasa cesty je v následující hybridní mapce vyznačena od oka.
Mapka naší cesty-modrá tam, červená zpětCesta vzhůru měřila cca 4650m a na konečné (Loc: 49°21'34.14"N,16°28'21.82"E) si moje psisko lehlo do stínu za mě a odmítalo pokračovat zpátky ;-). Vyrazili jsme z nadmořské výšky 278m a vyšli na 469m.
Takovouhle pěknou cestou jsme se ubírali vzhůru
Pohled dolů do nížiny (Boskovická brázda), žádná extra výška, ale dlouho jsem tu nebyl, tak se mi to líbilo 😉
Samozřejmě musím připojit foto mé "milované rodné vísky"
Divočení na vršku
Nahoře pěkně foukalo, ovšem na to, že byla teprve polovina dubna a já tam běhal jenom v tříčtvťákách a tričku, bylo dost teplo. Vršek je pěkná rovinka, jsou tam koně a nějakej kluk tam jezdil v jakési mini teréní bugině, u čehož se mu povedlo pěkně rozjet užovku, bastard.
Dali jsme si menší občerstvovačku, skládající se z jabka a vody, přijali telefonát s pozvánkou na večerní grilovačku a natěšení vyrazili 4200m dlouhou cestu zpátky o cca 200m níž.
Další fotky (možná i zajímavější než těch pár tady) jsou na FLICKRu, otagované "Stanoviska".
Když jsem došel domů napadlo mě, že bych mohl vyšplhat na střechu, udělat panoramatické foto a obejít všechny kopečky v okolí, které na té fotce budou vidět. Tak se do toho asi od příštího týdne pustím!
