Přestože jsem se spolupodílel na organizaci této akce, nebudu psát o slastech a strastech organizování, ale o tématu, které se přímo týká kódování a docela nepříjemně mě na této akci spálilo. Totiž o googlovském (dá se říci) házení klacků early adopterům a vývojářům pod nohy (hateposty dneska frčí, musím se trendu chytit!). Spolčil jsem se … Pokračovat ve čtení „Glass hackathon Brno 2014“
Přestože jsem se spolupodílel na organizaci této akce, nebudu psát o slastech a strastech organizování, ale o tématu, které se přímo týká kódování a docela nepříjemně mě na této akci spálilo. Totiž o googlovském (dá se říci) házení klacků early adopterům a vývojářům pod nohy (hateposty dneska frčí, musím se trendu chytit!).
Spolčil jsem se s Radkem Bartoňem z Trinerdisu, protože jsem měl náladu stvořit nějaký backend, více než drátovat pro brýle. Radek přišel s nápadem čtečky ebooků ne nepodobnou Spritzu, na který mě shodou okolností nedávno odkázal jeden známý. Idea byla taková, že uživatel na telefonu vybere knížku a nechá si ji poslat do brýlí. Tudíž nějaký „push to device“. Pojďme se podívat na možnosti, které pro tuto funkcionalitu připadají v úvahu.
Glglglass
Nejjednodušší možností je využít Mirror API a intent filter. Pomocí Mirror API se pushne na timeline speciální karta, která obsahuje volání URI definované ve výše zmíněném intent filteru. Pěkný příklad použití je uveden v jedné odpovědi na Stack overflow.
Možností druhou je Google Cloud Messaging. Ten nabízí metody pushování notifikací dvě: pomocí HTTP a XMPP. HTTP volání je čistě synchronní, což vyplývá z podstaty protokolu – z mé aplikace (serveru) pošlu zprávu serverům GCM a čekám na odpověď o přijetí, což mě blokuje ve snaze odeslat zprávu další. Naproti tomu XMPP využívá GCM server jako broker, do kterého pere zprávy a odpovědi může až dodatečně (na základě id) vyhodnotit. Z toho je jasné, že pomocí HTTP je možné komunikovat pouze ve směru server->cloud->zařízení, kdežto v případě XMPP je díky držení otevřeného spojení možná obousměrná komunikace.
Protože byl na hákování vyhrazen celý den, zvolil jsem možnost b) Google Cloud Messaging a sice s využitím XMPP, abych neudělal během pěti minut servlet pro Mirror API a pak celý den jen neseděl a nekroutil palcama. Mimo jiné by potom bylo možné tento stejný přístup použít i pro mobilní aplikaci, která pushnutí iniciuje. Dokumentace je přehledná, dokonce je její součástí celý zdroják pro navázání komunikace s GCM. Existují i nějaké další poměrně detailní tutoriály. Kámen úrazu byl, že jsem (už po několikáté) přehlédnul nenápadný řádek „Note: To try out this feature, sign up using this form,“ takže jsem se nemálo divil odpovědi „Project 858xyz396 not whitelisted.“ Až po chvíli jsem daný formulář našel a zaregistroval do něj náš projekt pro hackathon. Bohužel, není to jenom robotem schvalovaná registrace, takže „lefuq“, zabil jsem spoustu času, tohle je jen pro vyvolené, až mi to někdy někdo schválí.
Po obědě jsem se pustil do GCM pomocí HTTP. Ovšem opět jsem to nedotáhl do konce, protože záhy mi Radek hlásí, že brýle nepodporují Google Play Services. To je teda fail, srsly, na co ty brejle jsou, opravdu jen na to pushování karet pomocí Mirror API? Nebo opět pouze pro vyvolené (to by mě zajímalo, kdo to je, když vývojáři zaplatili nemalé peníze za samotné pitomé brýle)?
Takže nakonec nouzovka v podobě jednoduchého REST rozhraní, kdy si brýle samy tahají seznam a odpovídající knížky. Škoda, teď by se hodil další den hackathonu, kdy bychom přidali to pushování pomocí Mirror API a k tomu appku pro telefon s tydlidrojdem (nebo tlačítko do prohlížeče – na pushnutí článku k pozdějšímu přečtení).
Poučení na závěr: důvěřuj, ale prověřuj se ve spojitosti s Googlem mění na: nedůvěřuj, ale prověř, neuvěř a radši to udělej jinak. Každopádně aspoň nějakým výstupem je zdroják k „serveru“ na GitHubu a běžící endpoint na OpenShiftu. Tak alespoň něco, mimo akce samotné a následných škopků.
Když už sleduju všechny tyhlety *coiny říkám si, že bych o nich mohl semtam něco napsat, třeba vždycky, když se naskytne událost větší než malá, což je právě teď: na začátku týdne Ethan Burnside oznámil, že oblíbené kryptocoinové burzy btct.co a litecoinglobal.com končí. Přestože to bylo oznámeno poměrně nenápadně (neposílal hromadný mejl uživatelům, ale toto … Pokračovat ve čtení „BTC Trading corp. končí“
Když už sleduju všechny tyhlety *coiny říkám si, že bych o nich mohl semtam něco napsat, třeba vždycky, když se naskytne událost větší než malá, což je právě teď: na začátku týdne Ethan Burnside oznámil, že oblíbené kryptocoinové burzy btct.co a litecoinglobal.com končí.
Přestože to bylo oznámeno poměrně nenápadně (neposílal hromadný mejl uživatelům, ale toto oznámení vyvěsil jako novinku na stránkách, takže většina uživatelů se o něm dozvěděla, až když přišel mejl některého z vydavatelů aktiva), stejně to spustilo pořádnou výprodejovou spirálu, kdy ceny padaly, jako o život. Tudíž kdo měl koule a s chladnou hlavou si dohledal informace o plánech jednotlivých assetů, mohl pěkně se slevou nakoupit. V opačném případě prodal těžce pod cenou (která se záhy vzpamatovala a ustálila se poblíž ceny původní) a teď nadává na všechny ostatní na všech těch redditech a bitcointalcích. Pravda, oznámení bylo poněkud nešťastné (a o konci třeba někdo neví ani teď) a protože informací je stále poskrovnu a když už jsem byl nucen procházet výživný thread na bitcointalk, ve kterém se X lidí pořád dokola ptá na to samé, zkusím sem napsat nejdůležitější informace a poznatky – nejen ze zmíněného fóra.
„…and it’s gone…“
Jak Ethan sám napsal, 7. října 2013 bude ukončeno obchodování na obou sajtách (realitou je, že mnoho vydavatelů toho kterého aktiva už obchodování ukončilo, aby udrželi cenu stabilní, než dojde k přechodu jinam). Posledního dne onoho měsíce také dojde k vypnutí obou sajt, takže je doporučené stáhnout si veškerá historická data, pokud o ně má uživatel zájem.
Nějakou dobu (asi tak týden) je v nastavení nová kolonka – veřejná adresa pro výběry, ještě vedle stávající adresy pro výběry. Rozdíl je následující: stávající výběrová adresa slouží pro systém burzy a pro ruční výběr prostředků na účtu, zatímco adresa nová – veřejná – bude sdílena s vydavateli aktiv, pokud by z nějakého důvodu (DDOS, právní problémy) došlo k okamžitému odstranění služby. Prakticky to vidím tak, že Ethan rozeslal jednotlivým správcům seznam, ve kterém je uveden počet shares a tato veřejná adresa (a je dost možné, že bez dalších kontaktů). Proto je důležité jako tuto adresu uvést tu, ke které má uživatel přístupný soukromý klíč, aby mohl v budoucnu podepsat zasílanou zprávu: správce vydá veřejné oznámení – pošlete nám mejl tam a tam a zprávu podepište klíčem svázaným s vaší veřejnou adresou – po obdržení zprávu srovná s adresou uvedenou v „anonymním“ seznamu a bude vědět, kdo je kdo.
Jak dojde k vypořádání? Mnoho správců umožňuje tzv. Direct shares, tudíž přímý nákup mimo jakýkoliv systém (TAT / Asicminer-PT), což bude do budoucnosti plné Colored coins rozhodně ta nejlepší volba. Další převádějí aktiva pod jiné burzovní systémy, jako např. havelock investments, cryptostocks, bitfunder či další. Drtivá většina už poslala plán na blízkou budoucnost mejlem, rozepsala jej na fóru, případně už má převedeno (LTC-Charts).
Budou zrušeny poplatky za transakce, případně zrušena rezerva 0.0025 pro výběr? Nikoliv! O poplatcích se nemluví, ale připadne mi fér, aby zůstaly – přece jenom Ethan si za svoje dítko, které vedou na popraviště, určitě něco zaslouží, nehledě na problémy, kterým zřejmě teď bude muset kvůli němu čelit. K rezervě se vyjádřil – zůstane na místě. Existuje kvůli prachovým transakcím, protože si mnoho lidí nechává na adresu u btct posílat drobné z různých dailyfreebitcoins a protože je peněženka na serveru společná, navyšuje tento prach cenu odchozích transakcí, tudíž výběr veškeré hotovosti vede k záporným částkám na účtu a kdo to má potom lepit ze svého, žeano…
Existuje však ještě jedna skrytá část ledovce, která ukáže, jestli se historie (nebo hysterie?) opakuje a jak moc bitcoin posílil v kramflecích. Když se podíváme o cca rok zpátky, právě došlo k neslavnému konci GLBSE. Pokud se podíváme na graf vývoje ceny je vidět, že tato událost měla s největší pravděpodobností za následek medvědí trend, který trval až víceméně do konce roku.
Vývoj ceny po pádu GLBSE
Nicméně současný vývoj – po konci BTC Trading corp. zatím nic takového nenaznačuje (doubletop dlouhodobého průměru směle ignoruju) – krátkodobý průměr jde stále nahoru, takže následující dny ukážou, jestli tomu tak opravdu bude. Já bych si na býka i vsadil, protože věřím tomu, že tato událost přitopí pod kotlem urychlenému vývoji již zmíněných Colored coins, aby decentralizovaná měna byla opravdu decentralizovaná a neohrožovaly ji úzká hrdla postižitelných služeb. Přece jenom, když už má Bitcoin od minulého týdne i svůj ISO kód – XBT, tak by bylo na čase!
Vcera jsem se nehorazne nasral vytocil a vyustilo to v potrebu odpovedet na vsechny mejlove adresy uvedene v dotycnem mejlu a budu to delat znovu a znovu, dokud mi neco bude chodit. Text tohoto mejlu prikladm nize, treba to nekoho inspiruje. Jako takovou maturitu pro pokrocilejsi muzu jeste doporucit deset bodu – 10 Rules to … Pokračovat ve čtení „BFU vyzva: Zkuste setrit cas svuj i druhych“
Vcera jsem se nehorazne nasral vytocil a vyustilo to v potrebu odpovedet na vsechny mejlove adresy uvedene v dotycnem mejlu a budu to delat znovu a znovu, dokud mi neco bude chodit. Text tohoto mejlu prikladm nize, treba to nekoho inspiruje. Jako takovou maturitu pro pokrocilejsi muzu jeste doporucit deset bodu – 10 Rules to Reverse the Email Spiral.
Dobry den,
jmenuji se Vaclav Balak a vubec Vas neznam. Proc Vam pisu? Protoze mi davate kontaktni informace na Vas, prestoze jsem si je vubec nevyzadal a nemam o ne zajem. Ale klidne o Vas muzou mit zajem moji klienti, kterym Vase kontaktni udaje velmi rad prodam!! A proto pisu – NAUCTE SE CHRANIT SOUKROMI SVYCH KONTAKTU!!! Kdyz uz mate potrebu preposilat mejly nadepsane „Fwd: FW: FWD:……Tohle musis videt!!!!“, zkuste udelat tu malickost a SMAZAT OBSAH ZPRAVY, nebo jej aspon upravit, at nepredavate adresy lidi, kterym to prislo pred Vami dal a dal a dal a dal, dokud je nekdo nezneuzije!! A vubec – jeden znamy na toto tema napsal pekny clanek, zkuste se na nej podivat: BFU výzva: Rádi e-mailujete? Má to však své zásady!
A proc pisu jeste? Reaguju na mejl samotny – na clanek o Kosteleckych Uzeninach. Za clanek dekuji, byl velmi zajimavy, jeste zajimavejsi vsak byla forma, v jake jsem clanek obdrzel – dokument Wordu! Proc? Pokud odmyslim fakt, ze nekdo tento program vubec nema (tudiz tento dokument ani neotevre a neprecte si jej), nemuzu pochopit, proc kopirujete clanek volne pristupny na internetu dovnitr nejakeho dokumentu? Dochazi ke ztrate informace – k puvodnimu clanku pribyl odkaz na video, pribyly k nemu nove informace… O tohle vsechno ctenari tohoto .doc dokumentu prisli! Posudte nasledujici dva zpusoby poslani informace:
Zpusob jedna:
1) Prectu si clanek, ktery se mi libi
2) zkopiruju adresu na tu stranku a
3) vlozim ji do noveho mejlu a odeslu
Zpusob dva:
1) Prectu si clanek, ktery se mi libi
2) zkopiruju cely clanek a
3) otevru word a protoze neumim vytvorit novy dokument, tak
4) otevru nejaky jiny dokument
5) dam ulozit jako a ulozim ho
6) smazu obsah toho dokumentu a (postupne oznacim vse mysi samozrejme)
7) pro jistotu ho ulozim
8 ) vlozim do tohoto prazdneho dokumentu obsah toho clanku
9) ulozim a dlouho hledam na disku, kam jsem ten dokument vubec ulozil
10) prilozim tento dokument k mejlu a odeslu
Proc proboha volite zpusob dva? Nehlede na to, ze v 90% pripadu to stejne zkopirujete blbe, takze tam polovina informaci vubec neni, nejsou tam obrazky, nejsou tam nova zjisteni, ktere autor publikoval po odeslani zmineneho souboru mejlem, ma to rozhazene formatovani… a predevsim – NENI TAM DISKUZE, kde jsou mnohdy podstatnejsi informace, nez v clanku samotnem (pokud to teda neni kopie z novinky.cz, kde se nadava na ods, nebo z idnes.cz, kde se nadava na komunisty) a navic se teda nemuzete do teto diskuze zapojit s vlastnim nazorem!!
Zkuste se nad tim prosim aspon zamyslet a pripadne tento mejl predat dal svym znamym – ovsem na zaklade vyse zminenych informaci – nemam zajem, aby moje emailova adresa kolovala svetem az do 21.12.2012.
Byl jsem dneska odpoledne se psem na procházce a cestou sumarizoval, co jsem stihl a nestihl udělat v rámci skoro týdenní dovolené, kterou jsem si vzal, abych se mohl věnovat dalším projektům. Popravdě – myslel jsem, že se objeví jiskra stejně, jako se objevila v zimě mezi svátky, ale nebylo to tak žhavé. Moc jsem … Pokračovat ve čtení „Jak vysvitlo slunce“
Byl jsem dneska odpoledne se psem na procházce a cestou sumarizoval, co jsem stihl a nestihl udělat v rámci skoro týdenní dovolené, kterou jsem si vzal, abych se mohl věnovat dalším projektům. Popravdě – myslel jsem, že se objeví jiskra stejně, jako se objevila v zimě mezi svátky, ale nebylo to tak žhavé. Moc jsem tomu nedal a neměl jsem z toho dobrý pocit. Potom jsem si ale vzpomněl na jistý příběh a najednou mi bylo hrozně fajn :-).
Moje nová kancelář
Ten příběh zní:
Dva mniši se vydali do světa a po roce se vrátili zpět k mistrovi. Ten se jich hned ptá: „Nuže, co jste dělali celý rok?“ První žák: „Mistře, já celou dobu studoval, meditoval a pomáhal lidem.“ Mistr pokývá hlavou a říká: „Výborně, nepromarnil jsi svůj čas!“ a obrátí se k druhému, který také odpovídá: „Já jsem dobře jedl a dobře spal!“ Mistr se usměje a povídá: „Vidím, že ani ty jsi nezahálel!“
Postupem času si uvědomuju, že mám zažitých několik vzorců chování, které mnoha lidem můžou připadat divné. Nedávno se mě jeden kolega ptal, proč pořád píšu dlouhatánské mejly a nepoužívám telefon? Tato otázka byla impulzem k napsání tohoto blogpostu, ve kterém nejenom tyto důvodu shrnu. Třeba to někoho inspiruje :-). Pořád spím Už při studiu jsem … Pokračovat ve čtení „Jak funguje můj mozek?“
Postupem času si uvědomuju, že mám zažitých několik vzorců chování, které mnoha lidem můžou připadat divné. Nedávno se mě jeden kolega ptal, proč pořád píšu dlouhatánské mejly a nepoužívám telefon? Tato otázka byla impulzem k napsání tohoto blogpostu, ve kterém nejenom tyto důvodu shrnu. Třeba to někoho inspiruje :-).
Pořád spím
Už při studiu jsem si zvykl na jednu praktickou věc: jakmile se cítím jen trochu unavený, jdu okamžitě spát. A rozhodně to není promarněný čas. Zastávám názor, že tělo (potažmo mozek) samo ví, co potřebuje a řekne si o to. A protože nechci fungovat na dluh, tak mu vyhovím (jak je známo, tento dluh se projeví v tu nejméně vhodnou dobu). Zkouškové období bylo u mě rozpoznatelné podle toho, že jsem byl jako medvěd, který právě zahájil zimní spánek. V praxi to vypadalo tak, že jsem chvíli koukal do skript a dlouho spal. A znovu a znovu… Během spánku si mozek informace utřídil a především nepotřebné vyházel, takže zůstalo jen to podstatné, o čem mělo cenu povídat či psát a snažit se nacpat do hlavy ten zbytek jsem věděl, že je naprosto zbytečné (přehlcenost informacema, pletení témat dohromady atd.).
I dneska mi to pomáhá – když řeším podstatný problém, nebo se o něčem nedokážu rozhodnout, jdu spát. Ne nadarmo se říká – ráno moudřejší večera – opravdu tomu tak je. Člověk se vzbudí a většinou má jasno v tom, nad čím si zbytečně dlouho lámal hlavu. Dokonce jsem zjistil, že je to poměrně oblíbená metoda nazvaná Hammock driven development. To sedí – vývoj je poměrně náročná duševní činnost a tím, že se člověk bude prolívat litrama kafe a nutit se něco dokončit na úkor odpočinku, věci rozhodně nepomůže, spíše naopak. To, co vyplodí, budou eklhafty bez hlavy a paty a navíc únava bude mít negativní vliv na produktivitu a bude kalit mysl.
Hammock driven development
Nepamatuju si
Opravdu, vůbec nic. A proč taky, když okolo mě je tolik úložného prostoru? Jsem zastáncem tvrzení, že mozek mám proto, aby přemýšlel, ne aby si pamatoval. Pro zapamatovávání věcí využívám především krátkodobou paměť, nesnažím se věci si násilím cpát do hlavy, pouze je udržet na dobu nezbytně nutnou. To nechávám na mozku – on sám pozná, co je důležité a to uloží dlouhodobě. Ať z jednorázového použití věci, nebo opakované činnosti, kdy se ona věc dostane do paměti motorické. Pokud už se snažím o zapamatování si něčeho, potom je to způsob, JAK se k požadované informaci dostat, ne ta informace samotná. A v tomto případě spojením „zapamatovat si“ myslím i uložení odkazu mezi záložky v počítači, tvorbu prototypů (když něco vyvíjím, jednotlivé části píšu jako subprojekty), či zápisků v blogu (věci, o kterých vím, že okamžitě zapomenu, ale někdy bych je ještě mohl potřebovat).
Prázdná hlava
Netelefonuju
A nejraději bych ani telefony nepřijímal. Důvod je prostý: náplní mé práce je tvůrčí činnost, takže když mi někdo zavolá, existuje velká pravděpodobnost, že mě vyruší uprostřed hloubání nad něčím a já už potom ztěží navážu. Ze stejného důvodu nerad volám i já – nechci rušit. Nehledě na to, že ve velké části případů mě ihned po položení hovoru napadnou další věci, na které jsem zapomněl. Proto raději vše postupně píšu do mejlu a i když na něco zapomenu, můžu to poslat a druhá strana může jednoduše navázat v daném kontextu. Taky má více času na promyšlení daných věcí. V neposlední řadě konverzace zůstane zaznamenaná černá na bílém, takže si ji nemusím pamatovat a kdykoliv se k ní můžu vrátit.
Netelefonuju
To jsou moje tři zásadní přístupy, které mám zažité do morku kostí a těžko je někdy změním: spát, nepamatovat si a nenechat se vyrušovat. Nechci se ptát, jestli jsou správné či nikoliv, já o jejich správnosti přesvědčen jsem, protože (v kombinaci s vhodnými nástroji) věřím tomu, že mi pomáhají pracovat (a především používat mozek) mnohem efektivněji.
Příšerná únava, nekonečné klanění, zmatky, pocit marnosti, hlad a přesto pocit plnosti, davy a davy mravenců proudících po nalajnovaných cestičkách. Toliko se mi teď vybaví, pokud někdo řekne Japonsko. A možná i něco navíc, ale pěkně popořadě. Před odjezdem jsem načetl všehovšudy párstránkový dokument o tom, že smrkat na veřejnosti se nemá, vizitky se mají … Pokračovat ve čtení „Na co jsem přišel v Japonsku“
Příšerná únava, nekonečné klanění, zmatky, pocit marnosti, hlad a přesto pocit plnosti, davy a davy mravenců proudících po nalajnovaných cestičkách. Toliko se mi teď vybaví, pokud někdo řekne Japonsko. A možná i něco navíc, ale pěkně popořadě.
Před odjezdem jsem načetl všehovšudy párstránkový dokument o tom, že smrkat na veřejnosti se nemá, vizitky se mají podávat natištěnou stranou nahoru, textem k partnerovi a oběma rukama, do práce se chodí ve společenském obleku, hůlky se nezapichují do jídla a podobně. Potřeboval jsem však jiné informace, ale na ty jsem musel přijít sám, tak se je tu pokusím sepsat, třeba někomu v budoucnu pomohou.
Kvet lotosu
Japonci jsou těžce autistickej národ – mají nalajnované naprosto všechno, frontami na vlak počínaje a daily schedulem konče. Pokud to někdo naruší, rozhodí tím jejich režim a oni se s tím nedokáží vyrovnat. My jsme jim ho bourali pořád – stavěním se mimo fronty, pozdními příchody, snahou o dřívější odchody, nebo naopak prací přesčas, jídlem mimo vyhrazené přestávky (poznají se podle toho, že začne hrát hudba).
Způsob prezentování je taky nemálo zajímavej – danou prezentaci prostě mají ve schedule na daný den a vůbec nezáleží na tom, že už dané věci všichni přítomní znají nazpaměť, prostě tam být musí, protže je napsaná (i přesto, že se mají řešit mnohem podstatnější věci). Prezentace byla napsaná ve dvou jazykových verzích – anglicky a japonsky. Technik ji četl japonsky a „překladatel“ překládal do angličtiny. Protože se jednalo o poangličtěné výrazy, (ne-)bylo zábavné to sledovat: technik promítl slajd, ukázal na tlačítko s nápisem START-STOP a řekl: „start stop“, překladatel se na chvíli zamyslel a řekl: „start stop button“. Ve spojení s Engrish docházelo občas k úsměvným situacím, ale ve vydýchané místnosti měla většina přítomných problémy zůstat vzhůru i přes množství vypité kávy.
Japonci nejsou individuality, oni jsou tým. Těžko říct, zda za to může jejich množství, kde by jedinec prostě zanikl, nebo vliv Buddhismusu, který společně s dalšími náboženstvími vyznávají (ideálně všechny naráz – co se zrovna hodí). Každý v týmu má svoji roličku a tým má truck factor roven jedné, protože když daný člověk není přítomen, prostě se to neví-nerozhodne (nebo se to ví, ale rozhodnout nemůže, protože musí zasednout „rada starších“ a probrat to – to se děje většinou v noci, proto dochází k situacím popsaným níže).
Kousicek Pachinko herny
Neřeknou ne, umí pouze úsměv a kývat hlavou: „yes, yes“. -„je to bílé?“ – „yes“ -„nebo je to černé?“ -„yes“. -„nebo jaké to je?“ -„yes“. Ne nadarmo se říká, že je vhodné si s sebou vzít českého tlumočníka do japonštiny. My to štěstí neměli, ale jeden z jejich tlumočníků pobýval delší dobu na západě, takže byl znalý a nedokážu si představit, jak bychom to udělali bez něj. A to opravdu ne z důvodu, že nikdo neumí anglicky. Jednání probíhala intenzivním způsobem, ale z 90 % naprosto zbytečně a neefektivně – pokud už bylo něco probráno, ale stále existovalo zapsané ve schedule na další hodinu, stejně se tomu věnovala následující hodina. A naopak – pokud něco potřebovalo probrat detaily a už to nebylo napsané ve schedule, tak přes to nejede vlak a prostě se už probírat nebude.
Neumí anglicky. Opravdu. Aspoň mimo velkoměsta ne. Dokonce ani v relativně velkém (na naše poměry) hotelu na recepci – ani jeden ze tří recepčních nebyl schopen pochopit, že chci proměnit dolary na yeny. Pořád jenom ten úsměv a „yes, yes“. Naopak – zmateni v centru nočního Tokia jsme byli odchytnuti okolojdoucí Japonkou, dovedeni k automatům na lístky, bylo nám anglicky vysvětleno ovládání a pak se prostě rozloučila a odešla. Žádný scam ani nabídka erotických služeb se nekonal.
Nerozlišují mezi prací a soukromým životem. V praxi to vypadá tak, že se po celodenním intenzivním jednání všichni vykulí z místnosti (po shrnutí dokončených věcí = čtením a odsouhlasováním bodů ve schedule) unavení k smrti, že nejsou už schopní ani mluvit (v životě bych si nebyl schopen představit, že mi moje vlastní kravata bude tak nehorázně blikat) s tím, že se dospělo k jakémusi závěru, na kterém se všechny strany shodly. Udeří ráno, přečte se schedule a oni katapultují jednání předešlého dne úplně na nulu tím, že se jim líbil náš předešlý návrh (ten, který se zavrhl hned na začátku předchozího dne, protože jim z nějakého důvodu nevyhovoval). A jde se jednat nanovo s naprosto stejným výsledkem a další den ráno je to zase jinak. Pravda je, že se pomalu těmito skoky dostávali tam, kde jsme je chtěli mít úplně na začátku, takže je tajně podezřívám, že si to schválili ještě před začátkem všech jednání a z nás jenom tahali rozumy a bavili se u toho.
Pan Noro s rouskou
Nosí roušky, hodně z nich, jako král. Vysvětlení jsem pochopil tak, že pokud jsou nachlazení, zaměstnavatel vyžaduje, aby tyto roušky nosili v zaměstnání. A zřejmě si je nechávají i na cestu domů – pro mě naprosto neuvěřitelná ohleduplnost, žil jsem v přesvědčení, že je to přesně naopak a roušky nosí ti, kteří se bojí nachlazení. Velký bod a veliký bodlák pro nás, že to takhle neděláme.
Nesmrkají, aspoň ne veřejně. A sedět s nima u jídla je opravdu „potěšení“ – jednak srkají, ale to by se dalo snést a člověk sám začne srkat, aby dal najevo, že mu chutná. Horší je, když má dotyčný rýmu – to si potom dopřává dvojnásobnou porci nudlí. A ty zvuky u toho :-/.
Nigiri s tloustkou masa jako na stejk
Výměna vizitek je obřad (a klanění, stejně jako nesnáší podávání ruky – a když už, je to jako leklá ryba). Jen už nemilují, když si vyžádáte vizitku od někoho jiného, s nímž se nepočítalo (k jednání byl přizvaný externista, který bude dělat na části projektu a ten nám nebyl představen, tak jsme se potom představili bokem a předali si vizitky, nebylo to zřejmě vhodné).
Milují předávání dárků (a dokáží znemožnit předávání dárků nevhodným osobám – viz výše zmíněný externista – když tušili předání dárku i jemu při jeho odchodu, udělali jakoby mimochodem jakousi zeď a znemožnili k němu přístup). V materiálech o etiketě Japonska sice stálo, že není vhodné dárky vybalovat a prohlížet, že se to dělá až v soukromí, ale všichni obdarovaní se na dárečky lačně vrhli a rozbalovali, prohlíželi, zkoušeli…a u toho měli až dětinskou roztomilou radost.
Milují teplo, milují klimatizace. Nemají rádi průvan, otevřená okna nevedou, vydýchaný vzduch v místnostech nikomu nevadí, přestože i jim občas díky němu sklouzne hlava ke straně. Teplem mám na mysli přetopené pokoje na hotelu, přetopené taxíky, přestože přes okýnko pálí slunce, teplo všude.
Neradi chodí pěšky. Naši každovečerní vycházku do hospody o pár bloků dál vůbec nechápali. Ti, co byli s námi ubytovaní v hotelu, neměli zájem jít na jídlo někam mimo tento hotel (za tohle možná může představa, že kolem široko daleko nic není – „vesnice“ velikosti Brna je pro ně prostě příliš malá, aby se zahazovali někam setmělými zákoutími chodit). Na dotaz, jestli chodí ven, případně jestli byli někdy v horách viditelných v dáli, dávali odpovědi ve smyslu, že tam občas bývá sníh a že je to tam nebezpečné. Jinými slovy – nikdy tam nebyli. Snad mají aspoň miniaturní zenové zahrádky doma :-).
Hory v dali
I když nechodí pěšky, zároveň moc nejezdí auty. Když srovnám ranní situaci třeba cestou do Brna, tak každý jede s Hitlerem a těch aut je tam fůra. Japonci asi tuto situaci znají, tak jezdí MHD, nebo taxíky – a to tak, že prostor uvnitř daného dopravního prostředku využijí na maximum. Pokud se má do minitaxíku vejít 5 lidí, tak jich tam 5 nacpou. Limity ve vlacích metra nejsou, tak přichází na řadu pěchování – když jsem viděl videa, nevěřil jsem, dokud jsem toho sám nebyl svědkem. A dobré to bylo, pořád se od nich máme v tomto ohledu co učit.
Přestože dodržují schedule, mají na vše čas a milují tetris, aspoň taxikáři. Způsob rovnání zavazadel do kufru je neuvěřitelný. Narovná jedním způsobem, nevleze se. Zkusí druhý způsob, taky ne. Vrací se k prvnímu, k druhému, dělá drobné úpravy…a ne a ne přestat, dokud se nezadaří (i s ústupky formou víka kufru na gumicuku).
Pijí kafe, ne čaj. Jel jsem do japonska s tím, že bude všude čaj a všichni budou čaj pít a rozdávat, nebylo tomu tak. Na hotelích sice byly automaty s teplým čajem či indukční plotýnky s hrnečkem a výborným sáčkovým, jinak tomu bylo při práci. Holt termosky s teplou vodou a nekonečně dolívaná onlyovka se zeleným čajem se spíše asi nosí v číně. A tady se pije kafe – já, jakožto notorický čajař, který svůj oblíbený nápoj stále vyžadoval, jsem byl víceméně za podivína. Co se dodržování pitného režimu týče – na ulicích byly každých pár metrů automaty pro výdej chlazených i ohřátých lahví s nápoji – velmi levných a velmi dobrých (byly tam i pet lahve s čajem – genmaicha, jasmínový i obyč – neslazené, chuťově dobré. Mnoho bodůch!)
Napojovy automat
Toliko věci, na které jsem momentálně schopen si vzpomenout. Po týdnu tam stráveném se nedivím jejich sebevraždám kvůli práci, to tempo je prostě šílené (ovšem už ne tak efektivita). No a protože jsem, mimo jednání, viděl Japonsko především pouze z taxíku mezi hotelem a místem jednání, tak toho o jiných věcech moc říct nemůžu, snad jenom odkázat na trasu procházky z volného dne před odletem (který jsem chtěl původně věnovat návštěvě Ghibli muzea). Každopádně zkušenost zajímavá a rád bych se tam vrátil, tentokrát spíše jako turista.
Jak tak sjizdim videa z letosniho brnenskeho Barcampu, chtel jsem okomentovat zaznam prednasky Jana Martinka (@endlife) – Proc delam svou praci spatne. Na komentar to vsak bylo moc dlouhe, tak to davam sem a trochu rozsiruju. Zacina casti nazvanou spatny odhad, kde rika neco jako „prihlasovani je jedna trida v modelu, to bude jednoduchy.“ Zminuje, jak … Pokračovat ve čtení „Proc delam svou praci spatne?“
Jak tak sjizdim videa z letosniho brnenskeho Barcampu, chtel jsem okomentovat zaznam prednasky Jana Martinka (@endlife) – Proc delam svou praci spatne. Na komentar to vsak bylo moc dlouhe, tak to davam sem a trochu rozsiruju.
Zacina casti nazvanou spatny odhad, kde rika neco jako „prihlasovani je jedna trida v modelu, to bude jednoduchy.“ Zminuje, jak se postupne nabaluji dalsi veci – login se meni na email, pridava validaci, jednotne zobrazovani chyb, moznost resetu hesla… Pokud pominu fakt, ze nepouzil nekterou z moznosti existujicich validaci (napr. z frameworku dojo), napada me otazka, proc tohle resit v nejake pomerne ranne fazi projektu? Shodou okolnosti o tom nedavno psal Jirka Knesl (blogpost Minimal Viable Product), dokonale to popsali tez panove z 37signals v knize Restart, volne cituji: „protoze platby za profi program maji probihat az koncem mesice, odlozili jsme implementaci modulu na provadeni plateb a venovali se dulezitejsim vecem.“ S tim se neda nesouhlasit – proc implementovat funkci pro obnoveni hesla? Vzdyt to muze pockat, kolik bude navstevniku, kteri zapomenou heslo chvili po registraci? Dulezite je spustit ASAP – featury se mohou pridavat casem – obrovska vyhoda webovych projektu.
Cast nazvana Matrix – administracni rozhrani (Adminer) pripomina Matrix – cisla, data, znaky… Nepovolany vubec netusi, ktera bije. Nevyhoda KISS pristupu, ale samozrejme – pokud to adminovi vyhovuje, neni to zadny problem, taky mam radsi Midnight commandera, nez okynka :-). Kdo ne, at zkusi googlit alespon termin Scaffold. V Nette tohle opravdu neni?
Pokryti aplikace testy – uvedl naprosto ukazkovy priklad toho, proc je vhodne testy psat: zakomentoval cast kodu pri ladeni a zapomnel pote komentar odstranit. Jestli tohle cloveka neprinuti o psani testu aspon premyslet, tak uz nevim co :-). Testovat, testovat, testovat! Dekuji.
Napiste nam – plural, vs. singular? To je jedno, hlavne byt profesional a verit tomu, co delam! Pekne receno, pekne tipy (odpovidat na mejly, profesional zna sve limity, cenu…).
Pointa prednasky je – hledani partaka na projekt. Jan to zjistil po roce, co vyvijel sam. Jak to zjistil? Potreba jineho pohledu na vec – kdyz clovek dela projekt sam, jiny pohled na danou vec ziska az s odstupem casu, partak muze mit jiny pohled na vec hned. Pravdive, velmi prakticke. No a pak i dalsi veci…
Takze pokud nekdo kombinuje do CV veci jako nette, TDD ci Git, muze mu poslat mejl. No a ja mu timto preju hodne stesti v nalezeni partaka i v uspechu projektu ;-).
Zvykam si delat veci jednoduse. Byvaly doby, kdy jsem psal univerzalni kousky kodu, protoze „co kdyz nahodou nekdy“. Dlouze a zbytecne jsem ladil genericke tridy, metody pro ruzne jine obecne vstupy atd. V posledni dobe si vsimam, ze kdyz pisu rychle a jednoduse (neboli jako prase), vubec to nevadi – proste dany fragment napisu presne … Pokračovat ve čtení „Pisou judiste jako prasata?“
Zvykam si delat veci jednoduse. Byvaly doby, kdy jsem psal univerzalni kousky kodu, protoze „co kdyz nahodou nekdy“. Dlouze a zbytecne jsem ladil genericke tridy, metody pro ruzne jine obecne vstupy atd. V posledni dobe si vsimam, ze kdyz pisu rychle a jednoduse (neboli jako prase), vubec to nevadi – proste dany fragment napisu presne na telo dane situaci a kdyz ho nahodou budu potrebovat v budoucnu modifikovat, tak jej udelam univerzalnim az tehdy (v mnoha pripadech to nebude vubec potreba a ja diky tomu usetrim spoustu casu).
Uvedomil jsem si to pri cteni Restartu – stavam se Judistou. V knize je uveden krasny priklad: „Dejme tomu, ze chceme ziskat pohled na zem z ptaci perspektivy. Jednou z moznosti je vylezt na Mount Everest. Druha moznost je vyvezt se vytahem na vyhlidkovou terasu vyskove budovy.“ V knize se to sice tyka neceho trochu jineho a navic jsem to vytrhl z kontextu, ale presne takhle to citim a od ted se tim budu ridit.
Chtěl jsem zblognout celkový průběh akce, ale už to určitě dělají desítky dalších a mnohem lépe (+fotky a videa na Google blogu), takže asi jen pár postřehů a vysvětlení důvodů, proč jsem byl z celé akce poměrně nesvůj (pěkně po sokratovsku – budu tu pochybovat, kritizovat a klást otázky, snad kvůli nim nebudu do budoucna odepsán … Pokračovat ve čtení „Google Developer Day 2011“
Chtěl jsem zblognout celkový průběh akce, ale už to určitě dělají desítky dalších a mnohem lépe (+fotky a videa na Google blogu), takže asi jen pár postřehů a vysvětlení důvodů, proč jsem byl z celé akce poměrně nesvůj (pěkně po sokratovsku – budu tu pochybovat, kritizovat a klást otázky, snad kvůli nim nebudu do budoucna odepsán z dalších akcí).
GDD Prague 2011
Začal bych onou divnou pachutí v ústech – pokud to má být akce pro vývojáře a lidi znalé, proč byl z tolika míst slyšet údiv nad „novinkami“? Proč bylo tolik lidí paf z věcí, jako je google checkout, tolik lidí dělalo wow při předvádění dem postavených na html5, když všechno tohle je tu už nějakou dobu? Nebo študákům v bláznění ze všech těch „startup buzzs“ šibe, že sledují jenom @startupreport a blog davida grudla (promiň, že si tě beru tak často do huby, ale ten Nette je všudypřítomný :-))?
Nadšení je pěkná věc, ale když v rámci občerstvovacích pauz člověk neslyší nic jiného, než že „to rozjedeme“ a pak slyší tisíckrát omílanej nápad (ideálně nějaký další klon grouponu), slyší, jak se dotyčný údajně bavil s tím a s tím známým, který dělá investora a že stačí jen tohle a tohle a je za vodou, tak už se nedá jenom tak nasmívat. Uhrovatí mladíci skrytí za monitory by se měli probrat do reality – nikdo jim nedá peníze jen za to, že mají nápad a k realizaci daleko, protože přece musí ještě dělat tu školu a večer už něco mají. Ale ok, taky jsem byl mladý a potřeboval peníze :-D.
Teď něco k akcím – jak jsem se už zmínil, novinky veškeré žádné. Škoda, že akce proběhla den před zveřejněním ICS, možná by to potom mohlo být o něco zajímavější, ale dojem recyklace přednášek z minulého roku byl určitě na místě. Neříkám, že témata nebyla zajímavá, ale v dnešním světě, kdy má člověk možnost sledovat vývoj novinek prakticky v reálném světě jsem měl z celé akce dojem, jako z návštěvy Invexu těsně před jeho smrtí…
Excellence in the android user experience
Omílání nezajímavých a všeobecně známých věcí, které si vývojechtivý jedinec může dohledat ve výborné dokumentaci na developer.android.com, případně na některém z mnoha blogů zabývajících se vývojem. Celkový dojem – snažte se sjednotit UI, aby to ladilo s dalšími aplikacemi. Kdyby na konci přednášející nezmínil pár konkrétních případů a tipů, byla by to čtverka jak vyšitá, takhle hodnotím cca za tři.
Integrating with google apps: new apis, new features and best practices
Zaujaly mě následující věci: api console, explorer, discovery service a UI builder. API console je jakési analytics pro jednotlivá api, navíc s možností jednoduché správy daných služeb. API explorer mi připadla jako jakási devconsole, kterou ma Facebook – umožňuje postupně vytvářet požadavek a sledovat, jak se mění výstup na něj. Discovery service je založeno na stejném principu, jako Webscripty Alfresca – každý webscript má descriptor, ve kterém jsou veškeré informace o daném skriptu a tyto soubory prochází služba, která z nich vytváří „dokumentaci“ – praktické a pěkné. Perličkou je, že i discovery service takto popisuje sama sebe :-). No a UI builder, jestli jsem dobře pochopil, umožňuje tvořit UI stylem drag and drop nad Google Apps Script, což jsou „makra“ v tabulkach Google Docs – tady jsem si vzpomněl, jak jsme na střední škole „kódovali“ v Microsoft Accessu (když k tomu všemu přidám ještě možnost běhu nativního kódu v prohlížeči pomocí NaCl, tak mě začíná pomalu ale jistě mrazit).
How to build kick ass games in the cloud
Začátek přednášky se nesl v duchu prezentace nějaké logické hříčky uváděné tak, jako by dotyčný chtěl dětem ve školce vysvětlit princip pexesa. Wtf? My jsme vývojáři, nás zajímá, jak se co dělá, a ne jak se má co hrát. Tady jsem dost váhal navštívit OAuth and OpenID for Data acces and identity in web apps, ale na té jsem byl loni (a bláhově si myslel, že se tam dovím něco nového) a tak jsem ji opominul, musím mrknout na video, jestli za něco stála. Každopádně mě tu zaujaly následující projekty (frameworky?): Box2d, což je simulátor fyziky a byl mimo jiné použit třeba při vývoji Angry Birds, či Crayon Physics, resp odpovídající port tohoto frameworku, takže nám byl předveden GWTbox2D. Dalším frameworkem, který mi utkvěl v poznámkách, je PlayN, což by měla být multiplatformní (Java, HTML5, Android, Flash) knihovna pro psaní her (taky byla použita u Angry Birds).
VC Panel: Enterpreteurship, Incubation and Venture Capital
Odpočinková panelovka, ze které jsem měl dojem, že vítek vrba konečně dospěl a trochu zmoudřel (nebo mu pomohl Centralway :-D). V sále moc lidí nebylo, všichni mlaďoši asi už mají jasno (teď je ovšem na místě dotaz, proč jsem tam byl já?) Don Dodge zmínil, že jsou dneska in aplikace sociální, mobilní, geolokační a hry. Protože geoNesting splňuje všechna tato kritéria, pokusím se urychlit rozdělané projekty a soustředím se pouze na tento asi :-).
(Na Bleeding edge HTML5 jsem asi usnul, nějak si nemůžu na nic vzpomenout. Nebo ty webintents byli na této přednášce? Jestli jo, tak se mi to velice líbilo.)
DevTools Tips and Tricks
Představení developer toolboxu z chromu. Utkvělo mi v mysli především reformátování javascriptu, což je věc více než praktická a v poznámkách odkaz na Apiary.io. Dotazy z publika ve stylu „takže to je firebug“ apod. Srsly, wtf? Proč ten matoucí název? Těšil jsem se na nějaké obecné tipy a triky a místo toho byla vysvětlována práce s nástrojem, se kterým by dokázala poslepu pracovat i moje babička. Zvedám se a prchám pryč na
Ignite, a series of Lightning talks
a dobře dělám, asi největší pecka z celého GDD. Jednotlivé „talks“ mě nabíjejí pozitivní energií a dávají chuť se pustit do dlouho opomíjených projektů :-). Takovouhle celodenní akci bych si dal líbit – dopoledne pár hodin takovéhodle povzbuzování a potom 48h hackaton a bylo by vymalováno :-).
Nojo, aktivista v první řade 🙂
Celkový dojem? Dojem, že google umí dělat bombastické akce, ale vypadá to skoro až, že je neumí naplnit bombastickým obsahem. Možná kdybych byl megaFanGoogler, tak bych zažil pár orgasmů i mimo obžérstvení. Možná, že až budu rok zalezlý v Kanadě ve srubu a pak přijedu, spadne mi čelist. Možná, kdybych zůstal doma, udělám líp a ještě stihnu nějakou práci – přednášky jsem si mohl sjet na U2B. Možná, možná. Jedinou výhodou asi byla možnost střetout se se známými a především neznámými, se kterými jsme si zanadávali na kvalitu akce (s pocitem nenávistných pohledů študáků u stejných stolů, kteří se o 106 ládovali hamburgerama a byli ze všeho dění okolo celí paf :-). Ale aspoň jsem vyhrál knížku… (jejich výběr taky moc nechápu – vše „for beginners“ – teda ne, že bych byl nějaký profesionál, ale knížky „začínáme s bashem, androidem, html…“ imho moc dobrým výběrem nejsou. Příjemnější by byla třeba možnost získat nějaký procesorový čas na GAE, případně možnost telefonické či osobní konzultace některé z mnoha google technologií, přece jen by to bylo praktičtější jak pro výherce, tak pro google a šíření jeho produktů. V této souvislosti bych si na závěr ještě dovolil jednu citaci, když jsem něčím takovým tento blogpost začal, tentokrát Rousseau: „dobro i zlo proudí z téhož pramene“. Možná je na čase otevřít oči a přestat Googlu všechno tak slepě baštit.
Posilal jsem 13. cervna na cesky t-mobile mejl nasledujiciho zneni: Dobry den, chtel bych se zeptat, kdy mate v planu modernizovat infrastrukturu, na ktere vam bezi web? Jakozto platici zakaznik mam na praci jine veci, nez se donekonecna potykat s nefunkcnosti (a predevsim rrrryyyycchhhlllooossstttiii) vasich webovych stranek, predevsim s ohledem na to, ze za penize, … Pokračovat ve čtení „Otevreny dopis T-Mobile czech“
Posilal jsem 13. cervna na cesky t-mobile mejl nasledujiciho zneni:
Dobry den,
chtel bych se zeptat, kdy mate v planu modernizovat infrastrukturu, na ktere vam bezi web? Jakozto platici zakaznik mam na praci jine veci, nez se donekonecna potykat s nefunkcnosti (a predevsim rrrryyyycchhhlllooossstttiii) vasich webovych stranek, predevsim s ohledem na to, ze za penize, ktere jste ode me za tech mnoho let ziskali byste byli schopni si poridit nekolik novych serveru?
No a protoze se dodnes nikdo neuracil odpovedet, delam z toho otevreny dopis, mimo jine z duvodu, ze mi jejich stranky opet hlasi „The server is temporarily unable to service your request due to maintenance downtime or capacity problems. Please try again later.“ Aneb – jako obvykle.