dreamer of the day
Po vlasti
Přechod Šumavy
0Tak nějak jsem přestal psát cestovní deníky a protože bych rád výlety zvěčňoval, dám sem aspoň mapu trasy a odkaz na galerii. Vandr to byl výborný (10 dní, 182km), přestože na magistrále bylo lidí, jako much. Příště už si lajznu spát někde bokem a ne pouze na nouzových nocovištích – nevěděl jsem, co od toho celého čekat.
Dvě zásadní myšlenky z cesty:
To, co vyčítám ostatním, jsou moje vlastní nedostatky.
Konej hned, nebo to pusť z hlavy!
Do galerie tudy, panoramata na konci seznamu fotek.
Kralický a jesenický vandr
0Už nějakou dobu koukám na Evropské dálkové trasy vedoucí přes Českou republiku, ale pořád jsem se nějak nedokopal k tomu, abych vyrazil. Nuže letos jsem se přiměl jít aspoň část E3 (která vede ze španělského Santiaga de Compostella do Cape Emine u Černého moře). Nejprve jsem chtěl přejít její poslední českou část – od Králiků až na Bumbálku, ale nakonec díky nedostatku času (jen 5 dní) jsem šel z Mladova u Králiků do Nového Malína u Šumperka.
Králíky byly fajn – téměř nikde ani človíčka, na Sněžníku jsem se brzy ráno objevil sám-samotinký, čím blíže jsem ale byl k Jeseníkům, tím více lidí se objevovalo. Po Ramzovou se to ještě dalo, ale potom nastal hotový Václavák, pod Pradědem tuplovanej. Tam už nikdy více! Někdy v budoucnu dojdu tuhle etapu E3 (pokud tam nebude přelidněno) a v Jeseníkách mě zajímá nejvíc así část Rychlebů, tam by ještě nemuselo být tolik národa. Chjo, proč prostě člověk nemůže mít poblíž místo, kde celý den jde a nepotká ani živáčka :(.
Nějaké fotky z výpravy třeba tutok, pospojovaná panorámata až úúúúplně jsou na konci galerie.
[pe2-image src=“http://lh3.ggpht.com/-x-Bs_Av5shs/UD01JWFgEgI/AAAAAAAAQ2w/vUFiXRB26vg/s144-c/IMG_4763_pan.jpg“ href=“https://picasaweb.google.com/108946759294403184794/120814120819KralikyJeseniky#5781835931277332994″ caption=““ type=“image“ alt=“IMG_4763_pan.jpg“ ]
Tišnovská padesátka 2010
0Jubilejní 40. ročník Tišnovské padesátky jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít, zvlášť, když jsem minulý ročník ostudně proležel s hadrou na krku a horkým čajem v hrnku. Šel jsem sám, se zviřátkem, a těšil jsem se jako malej Jarda, protože bylo v plánu výborné počasí, barevné listí a zajímavá trasa.
U Kříže
Trasu jsem volil 26 km, protože se mi nechtělo vstávat, navíc jsem se na delší (díky nestřídmé konzumaci alkoholických nápojů minulého večera) necítil, Dan taky nebyl připravován, tak by asi přišel o packy na delší trase :-). Vyrazil jsem pět minut před ukončením registrace (tuším před jedenáctou), aby už byl celý špalír pryč a já měl čas na focení, kochání se a loudání. Plán se zadařil, lidi jsem potkal až na první kontrole v Loučkách, kde ovšem dan s Vořechem kontrolorů působil nedobro, tak jsem spolkl trochu čaje a chlebik s cibuli a vyrazil dále.
Dolní Loučky
Trasa byla naplánována mimo silnici, bohužel jsem odbočku nějak minul, tak jsem se prošel pod loučským viaduktem a pokračoval dále až do údolí Blahoňůvky, kde jsem byl prve. Neměl jsem ani potuchu o tomto roztomilém údolíčku, které jsem těsně před Prosatínem opustil a začal šplhat směr Deblín.
Blahoňůvka
Teď započala nudná fáze – chytl jsem hlavní proud lidí jdoucích z padesátky, navíc cyklisti na kontrole už stihli sežrat veškeré obžérstvení, takže jsem si posloužil z vlastních zásob, vytvořil spot na Gowalle a vyrazil směrem k cíli. Trasa byla vedena podél silnice, ale nad Vohančicemi šla pořád rovně – do lesa. V těchto končinách jsem taky nikdy předtím nebyl, nabízely zajímavé výhledy na Tišnov a ve finále i sprostou střelnici na divočáky a především rozbordelovaný les po těžbě, což byla docela podpásovka.
Tišnov od lesa nad Vohančicemi
Závěr ovšem nijak nepoškodil celkový dojem z výletu, který byl podpořen nádherným počasím, pěknou trasou a především všemi barvami podzimu, takže to stálo za to (viz galerie)! Po příchodu do auta si do té doby vitální Dan lehl na podlahu a dostal neuvěřitelné tiky do tlapek, tak jsem se nemohl ubránit záchvatu smíchu i přes to, že mi ho bylo líto. Ale vypadal spokojeně, navíc má diplom!
PS Hodně turistů nezdraví, tváří se po pozdravu zmateně, což mě docela udivuje, jsem zvyklý se zdravit s lidma cestou (a ne, nezdravil jsem je nějakým šíleným jazykem :-)).
Trenkova rokle
0"Přes hory a po lukách jedeme k babičce, koníček ví, jak chutná sníh a my se vezeme…". Ano, po lukách, stejně tak i křovím, bodláčím a ostružino-kopřivím, skrze brody, kopce i stráně zarostlé, klíšťat plné. Jenom ne k babičce, ne s koňmi a ne se sněhem, aneb z Drahonína do Drahonína dvakráte přes řeku a jeden Vickov.
Výborná akce, jak jinak! Začátek na rozhledně u Tišnova, kam se s velkým úsilím vyšplhal i Dan.
A potom už to začlo. Z Drahonína nejprve mezi poli, ale na to jsem moc nepohodlnej, takže změna směru do předpokládaného údolí, které je připodobňované k zestručněné Medvědí soutězce a ono opravdu, za chvíli to začlo. Nejprve teda bylo nutné se proplazit nízkou smrčinou a bohudík ještě nevzrostlým ostružiním a potom sešplhat skalnatý sráz a rovnou do koryta potoka, který skrýval mnohá překvapení.
Jako vodopády, převisy, močály, popadaný stromy… Vše v zachovalým stavu, protože tudy nevede žádná cesta (aspoň ne korytem), moc pěkná malá divočinka!
Na konci to graduje u zřejmě už jen někdejší trempské boudy, protože je docela pobořená, velkým vodopádem, přívodem na nabírání vody a odtokem, ale už tam vedou schody a cesta, navíc je kousek odtud chata a je to tam docela frekventovaný, škoda. Ale každopádně je tam taky pěkně.
Potom už jsme jen přebrodili řeku do dalšího tábořiště, kde jsme spálili něco moučnato-sojovo-pomlete_kopyto_a_kosti buřtů na ohni a vyrazili směr vzhůru k oblakům na hrad. Samozřejmě, že já blbec jsem u ohniště nechal vodítko, takže Dan cestu zpět divočil srny, nechtěl do auta…
Na hradě nebylo zajímavýho ani to ň, takže zase dolů a po proudu. Ovšem způsobem, kterej by se nezamlouval nikomu – opět po čtyřech smrčinou, ale tentokrát pořádně a mnohem dál a dýl. Ovšem stejně to nakonec končilo brodem, takže jsme nic nezachránili (jen lituju bráchy v tříčtvrťákách) a nemohli pohodlně. Kudy jsme se plazili je vidět na následující fotce (nebo spíš to vidět není, to se musí zažít ;-)).
Potom následoval opět výstup do Drahonína, kdy Dan naháněl zmíněné srnce a my déšť. Nakonec všechno dobře dopadlo a trochu jsme si odpočali cestou zpět.
Jo a doprava, vždycky doprava!! (btw fotky samozřejmě na Flickru).
o5 OSUD Zlín-25.-26.04.2008
0Po roce jsme se opět v bobřím složení zapojili do osudového procesu, ovšem ačkoliv jsme bobři čistě přírodní (rozuměj ekologičtí), stejně jsme skončili ranním předmětem ekologie.
Trapné a špatné to bylo. Nejen proto, že jsme po ránu nebyli v podnapilým stavu v pochybném pohostinském zařízení IV. cenové kategorie, ale že jsme dočkali svítání naprosto střízliví a ještě pořád v zápalu boje, ovšem pouze někde na začátku. A nejpotupnější bylo, že SampL vzal svůj novej kočár značky Péžot, takže jsme ani nefrčeli zpátky s lahváčkama v ruce busem a vlakem. Mno a podstatná, Zlínská, část Bobrů, totiž PHOny se nám hodil marod, takže to šlo do kopru úplně. Fuj do bobrů a jejich nerdímu přístupu k řešení simple questů!
Ale abych tu jenom nebrblal, musím se taky podělit s nějakými zážitky, fotečkami či videem z apartního příjezdu pana děkana.
Lidí tam bylo fest, to né, že né, jen by mě zajímalo, jak moc to prořídlo nad ránem. Hlavně u čistících otázek typu ekologie :-(.
A přitom začátek vypadal tak pohodově a slibně, až to jednoho dojímalo…
Na dětským – dopravním hřišti se blblo, bohužel bez dětí, takže ti úchylnější z nás jen zatlačili slzu v oku a museli pokračovat.
Potácení se nocí od ničeho k ničemu bylo méně zajímavé než loni, bohužel, že to říkám, ale jest to fakt :-(.
No a nad ránem to stálo už totálně za prd, všichni akorát leželi na podupaným poli poblíž prázdnějch lahví (a ano, bohužel střízliví).
Určitě nějaký další info a reporty jsou na oficiálních stránkách, nebo strýček google poradí. Já si dovolil dát ještě pár fotek na flickr, jak je u mě zvykem, takže enjoy ;-).