Vcera jsem se nehorazne nasral vytocil a vyustilo to v potrebu odpovedet na vsechny mejlove adresy uvedene v dotycnem mejlu a budu to delat znovu a znovu, dokud mi neco bude chodit. Text tohoto mejlu prikladm nize, treba to nekoho inspiruje. Jako takovou maturitu pro pokrocilejsi muzu jeste doporucit deset bodu – 10 Rules to … Pokračovat ve čtení „BFU vyzva: Zkuste setrit cas svuj i druhych“
Vcera jsem se nehorazne nasral vytocil a vyustilo to v potrebu odpovedet na vsechny mejlove adresy uvedene v dotycnem mejlu a budu to delat znovu a znovu, dokud mi neco bude chodit. Text tohoto mejlu prikladm nize, treba to nekoho inspiruje. Jako takovou maturitu pro pokrocilejsi muzu jeste doporucit deset bodu – 10 Rules to Reverse the Email Spiral.
Dobry den,
jmenuji se Vaclav Balak a vubec Vas neznam. Proc Vam pisu? Protoze mi davate kontaktni informace na Vas, prestoze jsem si je vubec nevyzadal a nemam o ne zajem. Ale klidne o Vas muzou mit zajem moji klienti, kterym Vase kontaktni udaje velmi rad prodam!! A proto pisu – NAUCTE SE CHRANIT SOUKROMI SVYCH KONTAKTU!!! Kdyz uz mate potrebu preposilat mejly nadepsane „Fwd: FW: FWD:……Tohle musis videt!!!!“, zkuste udelat tu malickost a SMAZAT OBSAH ZPRAVY, nebo jej aspon upravit, at nepredavate adresy lidi, kterym to prislo pred Vami dal a dal a dal a dal, dokud je nekdo nezneuzije!! A vubec – jeden znamy na toto tema napsal pekny clanek, zkuste se na nej podivat: BFU výzva: Rádi e-mailujete? Má to však své zásady!
A proc pisu jeste? Reaguju na mejl samotny – na clanek o Kosteleckych Uzeninach. Za clanek dekuji, byl velmi zajimavy, jeste zajimavejsi vsak byla forma, v jake jsem clanek obdrzel – dokument Wordu! Proc? Pokud odmyslim fakt, ze nekdo tento program vubec nema (tudiz tento dokument ani neotevre a neprecte si jej), nemuzu pochopit, proc kopirujete clanek volne pristupny na internetu dovnitr nejakeho dokumentu? Dochazi ke ztrate informace – k puvodnimu clanku pribyl odkaz na video, pribyly k nemu nove informace… O tohle vsechno ctenari tohoto .doc dokumentu prisli! Posudte nasledujici dva zpusoby poslani informace:
Zpusob jedna:
1) Prectu si clanek, ktery se mi libi
2) zkopiruju adresu na tu stranku a
3) vlozim ji do noveho mejlu a odeslu
Zpusob dva:
1) Prectu si clanek, ktery se mi libi
2) zkopiruju cely clanek a
3) otevru word a protoze neumim vytvorit novy dokument, tak
4) otevru nejaky jiny dokument
5) dam ulozit jako a ulozim ho
6) smazu obsah toho dokumentu a (postupne oznacim vse mysi samozrejme)
7) pro jistotu ho ulozim
8 ) vlozim do tohoto prazdneho dokumentu obsah toho clanku
9) ulozim a dlouho hledam na disku, kam jsem ten dokument vubec ulozil
10) prilozim tento dokument k mejlu a odeslu
Proc proboha volite zpusob dva? Nehlede na to, ze v 90% pripadu to stejne zkopirujete blbe, takze tam polovina informaci vubec neni, nejsou tam obrazky, nejsou tam nova zjisteni, ktere autor publikoval po odeslani zmineneho souboru mejlem, ma to rozhazene formatovani… a predevsim – NENI TAM DISKUZE, kde jsou mnohdy podstatnejsi informace, nez v clanku samotnem (pokud to teda neni kopie z novinky.cz, kde se nadava na ods, nebo z idnes.cz, kde se nadava na komunisty) a navic se teda nemuzete do teto diskuze zapojit s vlastnim nazorem!!
Zkuste se nad tim prosim aspon zamyslet a pripadne tento mejl predat dal svym znamym – ovsem na zaklade vyse zminenych informaci – nemam zajem, aby moje emailova adresa kolovala svetem az do 21.12.2012.
Byl jsem dneska odpoledne se psem na procházce a cestou sumarizoval, co jsem stihl a nestihl udělat v rámci skoro týdenní dovolené, kterou jsem si vzal, abych se mohl věnovat dalším projektům. Popravdě – myslel jsem, že se objeví jiskra stejně, jako se objevila v zimě mezi svátky, ale nebylo to tak žhavé. Moc jsem … Pokračovat ve čtení „Jak vysvitlo slunce“
Byl jsem dneska odpoledne se psem na procházce a cestou sumarizoval, co jsem stihl a nestihl udělat v rámci skoro týdenní dovolené, kterou jsem si vzal, abych se mohl věnovat dalším projektům. Popravdě – myslel jsem, že se objeví jiskra stejně, jako se objevila v zimě mezi svátky, ale nebylo to tak žhavé. Moc jsem tomu nedal a neměl jsem z toho dobrý pocit. Potom jsem si ale vzpomněl na jistý příběh a najednou mi bylo hrozně fajn :-).
Moje nová kancelář
Ten příběh zní:
Dva mniši se vydali do světa a po roce se vrátili zpět k mistrovi. Ten se jich hned ptá: „Nuže, co jste dělali celý rok?“ První žák: „Mistře, já celou dobu studoval, meditoval a pomáhal lidem.“ Mistr pokývá hlavou a říká: „Výborně, nepromarnil jsi svůj čas!“ a obrátí se k druhému, který také odpovídá: „Já jsem dobře jedl a dobře spal!“ Mistr se usměje a povídá: „Vidím, že ani ty jsi nezahálel!“
Postupem času si uvědomuju, že mám zažitých několik vzorců chování, které mnoha lidem můžou připadat divné. Nedávno se mě jeden kolega ptal, proč pořád píšu dlouhatánské mejly a nepoužívám telefon? Tato otázka byla impulzem k napsání tohoto blogpostu, ve kterém nejenom tyto důvodu shrnu. Třeba to někoho inspiruje :-). Pořád spím Už při studiu jsem … Pokračovat ve čtení „Jak funguje můj mozek?“
Postupem času si uvědomuju, že mám zažitých několik vzorců chování, které mnoha lidem můžou připadat divné. Nedávno se mě jeden kolega ptal, proč pořád píšu dlouhatánské mejly a nepoužívám telefon? Tato otázka byla impulzem k napsání tohoto blogpostu, ve kterém nejenom tyto důvodu shrnu. Třeba to někoho inspiruje :-).
Pořád spím
Už při studiu jsem si zvykl na jednu praktickou věc: jakmile se cítím jen trochu unavený, jdu okamžitě spát. A rozhodně to není promarněný čas. Zastávám názor, že tělo (potažmo mozek) samo ví, co potřebuje a řekne si o to. A protože nechci fungovat na dluh, tak mu vyhovím (jak je známo, tento dluh se projeví v tu nejméně vhodnou dobu). Zkouškové období bylo u mě rozpoznatelné podle toho, že jsem byl jako medvěd, který právě zahájil zimní spánek. V praxi to vypadalo tak, že jsem chvíli koukal do skript a dlouho spal. A znovu a znovu… Během spánku si mozek informace utřídil a především nepotřebné vyházel, takže zůstalo jen to podstatné, o čem mělo cenu povídat či psát a snažit se nacpat do hlavy ten zbytek jsem věděl, že je naprosto zbytečné (přehlcenost informacema, pletení témat dohromady atd.).
I dneska mi to pomáhá – když řeším podstatný problém, nebo se o něčem nedokážu rozhodnout, jdu spát. Ne nadarmo se říká – ráno moudřejší večera – opravdu tomu tak je. Člověk se vzbudí a většinou má jasno v tom, nad čím si zbytečně dlouho lámal hlavu. Dokonce jsem zjistil, že je to poměrně oblíbená metoda nazvaná Hammock driven development. To sedí – vývoj je poměrně náročná duševní činnost a tím, že se člověk bude prolívat litrama kafe a nutit se něco dokončit na úkor odpočinku, věci rozhodně nepomůže, spíše naopak. To, co vyplodí, budou eklhafty bez hlavy a paty a navíc únava bude mít negativní vliv na produktivitu a bude kalit mysl.
Hammock driven development
Nepamatuju si
Opravdu, vůbec nic. A proč taky, když okolo mě je tolik úložného prostoru? Jsem zastáncem tvrzení, že mozek mám proto, aby přemýšlel, ne aby si pamatoval. Pro zapamatovávání věcí využívám především krátkodobou paměť, nesnažím se věci si násilím cpát do hlavy, pouze je udržet na dobu nezbytně nutnou. To nechávám na mozku – on sám pozná, co je důležité a to uloží dlouhodobě. Ať z jednorázového použití věci, nebo opakované činnosti, kdy se ona věc dostane do paměti motorické. Pokud už se snažím o zapamatování si něčeho, potom je to způsob, JAK se k požadované informaci dostat, ne ta informace samotná. A v tomto případě spojením „zapamatovat si“ myslím i uložení odkazu mezi záložky v počítači, tvorbu prototypů (když něco vyvíjím, jednotlivé části píšu jako subprojekty), či zápisků v blogu (věci, o kterých vím, že okamžitě zapomenu, ale někdy bych je ještě mohl potřebovat).
Prázdná hlava
Netelefonuju
A nejraději bych ani telefony nepřijímal. Důvod je prostý: náplní mé práce je tvůrčí činnost, takže když mi někdo zavolá, existuje velká pravděpodobnost, že mě vyruší uprostřed hloubání nad něčím a já už potom ztěží navážu. Ze stejného důvodu nerad volám i já – nechci rušit. Nehledě na to, že ve velké části případů mě ihned po položení hovoru napadnou další věci, na které jsem zapomněl. Proto raději vše postupně píšu do mejlu a i když na něco zapomenu, můžu to poslat a druhá strana může jednoduše navázat v daném kontextu. Taky má více času na promyšlení daných věcí. V neposlední řadě konverzace zůstane zaznamenaná černá na bílém, takže si ji nemusím pamatovat a kdykoliv se k ní můžu vrátit.
Netelefonuju
To jsou moje tři zásadní přístupy, které mám zažité do morku kostí a těžko je někdy změním: spát, nepamatovat si a nenechat se vyrušovat. Nechci se ptát, jestli jsou správné či nikoliv, já o jejich správnosti přesvědčen jsem, protože (v kombinaci s vhodnými nástroji) věřím tomu, že mi pomáhají pracovat (a především používat mozek) mnohem efektivněji.
Příšerná únava, nekonečné klanění, zmatky, pocit marnosti, hlad a přesto pocit plnosti, davy a davy mravenců proudících po nalajnovaných cestičkách. Toliko se mi teď vybaví, pokud někdo řekne Japonsko. A možná i něco navíc, ale pěkně popořadě. Před odjezdem jsem načetl všehovšudy párstránkový dokument o tom, že smrkat na veřejnosti se nemá, vizitky se mají … Pokračovat ve čtení „Na co jsem přišel v Japonsku“
Příšerná únava, nekonečné klanění, zmatky, pocit marnosti, hlad a přesto pocit plnosti, davy a davy mravenců proudících po nalajnovaných cestičkách. Toliko se mi teď vybaví, pokud někdo řekne Japonsko. A možná i něco navíc, ale pěkně popořadě.
Před odjezdem jsem načetl všehovšudy párstránkový dokument o tom, že smrkat na veřejnosti se nemá, vizitky se mají podávat natištěnou stranou nahoru, textem k partnerovi a oběma rukama, do práce se chodí ve společenském obleku, hůlky se nezapichují do jídla a podobně. Potřeboval jsem však jiné informace, ale na ty jsem musel přijít sám, tak se je tu pokusím sepsat, třeba někomu v budoucnu pomohou.
Kvet lotosu
Japonci jsou těžce autistickej národ – mají nalajnované naprosto všechno, frontami na vlak počínaje a daily schedulem konče. Pokud to někdo naruší, rozhodí tím jejich režim a oni se s tím nedokáží vyrovnat. My jsme jim ho bourali pořád – stavěním se mimo fronty, pozdními příchody, snahou o dřívější odchody, nebo naopak prací přesčas, jídlem mimo vyhrazené přestávky (poznají se podle toho, že začne hrát hudba).
Způsob prezentování je taky nemálo zajímavej – danou prezentaci prostě mají ve schedule na daný den a vůbec nezáleží na tom, že už dané věci všichni přítomní znají nazpaměť, prostě tam být musí, protže je napsaná (i přesto, že se mají řešit mnohem podstatnější věci). Prezentace byla napsaná ve dvou jazykových verzích – anglicky a japonsky. Technik ji četl japonsky a „překladatel“ překládal do angličtiny. Protože se jednalo o poangličtěné výrazy, (ne-)bylo zábavné to sledovat: technik promítl slajd, ukázal na tlačítko s nápisem START-STOP a řekl: „start stop“, překladatel se na chvíli zamyslel a řekl: „start stop button“. Ve spojení s Engrish docházelo občas k úsměvným situacím, ale ve vydýchané místnosti měla většina přítomných problémy zůstat vzhůru i přes množství vypité kávy.
Japonci nejsou individuality, oni jsou tým. Těžko říct, zda za to může jejich množství, kde by jedinec prostě zanikl, nebo vliv Buddhismusu, který společně s dalšími náboženstvími vyznávají (ideálně všechny naráz – co se zrovna hodí). Každý v týmu má svoji roličku a tým má truck factor roven jedné, protože když daný člověk není přítomen, prostě se to neví-nerozhodne (nebo se to ví, ale rozhodnout nemůže, protože musí zasednout „rada starších“ a probrat to – to se děje většinou v noci, proto dochází k situacím popsaným níže).
Kousicek Pachinko herny
Neřeknou ne, umí pouze úsměv a kývat hlavou: „yes, yes“. -„je to bílé?“ – „yes“ -„nebo je to černé?“ -„yes“. -„nebo jaké to je?“ -„yes“. Ne nadarmo se říká, že je vhodné si s sebou vzít českého tlumočníka do japonštiny. My to štěstí neměli, ale jeden z jejich tlumočníků pobýval delší dobu na západě, takže byl znalý a nedokážu si představit, jak bychom to udělali bez něj. A to opravdu ne z důvodu, že nikdo neumí anglicky. Jednání probíhala intenzivním způsobem, ale z 90 % naprosto zbytečně a neefektivně – pokud už bylo něco probráno, ale stále existovalo zapsané ve schedule na další hodinu, stejně se tomu věnovala následující hodina. A naopak – pokud něco potřebovalo probrat detaily a už to nebylo napsané ve schedule, tak přes to nejede vlak a prostě se už probírat nebude.
Neumí anglicky. Opravdu. Aspoň mimo velkoměsta ne. Dokonce ani v relativně velkém (na naše poměry) hotelu na recepci – ani jeden ze tří recepčních nebyl schopen pochopit, že chci proměnit dolary na yeny. Pořád jenom ten úsměv a „yes, yes“. Naopak – zmateni v centru nočního Tokia jsme byli odchytnuti okolojdoucí Japonkou, dovedeni k automatům na lístky, bylo nám anglicky vysvětleno ovládání a pak se prostě rozloučila a odešla. Žádný scam ani nabídka erotických služeb se nekonal.
Nerozlišují mezi prací a soukromým životem. V praxi to vypadá tak, že se po celodenním intenzivním jednání všichni vykulí z místnosti (po shrnutí dokončených věcí = čtením a odsouhlasováním bodů ve schedule) unavení k smrti, že nejsou už schopní ani mluvit (v životě bych si nebyl schopen představit, že mi moje vlastní kravata bude tak nehorázně blikat) s tím, že se dospělo k jakémusi závěru, na kterém se všechny strany shodly. Udeří ráno, přečte se schedule a oni katapultují jednání předešlého dne úplně na nulu tím, že se jim líbil náš předešlý návrh (ten, který se zavrhl hned na začátku předchozího dne, protože jim z nějakého důvodu nevyhovoval). A jde se jednat nanovo s naprosto stejným výsledkem a další den ráno je to zase jinak. Pravda je, že se pomalu těmito skoky dostávali tam, kde jsme je chtěli mít úplně na začátku, takže je tajně podezřívám, že si to schválili ještě před začátkem všech jednání a z nás jenom tahali rozumy a bavili se u toho.
Pan Noro s rouskou
Nosí roušky, hodně z nich, jako král. Vysvětlení jsem pochopil tak, že pokud jsou nachlazení, zaměstnavatel vyžaduje, aby tyto roušky nosili v zaměstnání. A zřejmě si je nechávají i na cestu domů – pro mě naprosto neuvěřitelná ohleduplnost, žil jsem v přesvědčení, že je to přesně naopak a roušky nosí ti, kteří se bojí nachlazení. Velký bod a veliký bodlák pro nás, že to takhle neděláme.
Nesmrkají, aspoň ne veřejně. A sedět s nima u jídla je opravdu „potěšení“ – jednak srkají, ale to by se dalo snést a člověk sám začne srkat, aby dal najevo, že mu chutná. Horší je, když má dotyčný rýmu – to si potom dopřává dvojnásobnou porci nudlí. A ty zvuky u toho :-/.
Nigiri s tloustkou masa jako na stejk
Výměna vizitek je obřad (a klanění, stejně jako nesnáší podávání ruky – a když už, je to jako leklá ryba). Jen už nemilují, když si vyžádáte vizitku od někoho jiného, s nímž se nepočítalo (k jednání byl přizvaný externista, který bude dělat na části projektu a ten nám nebyl představen, tak jsme se potom představili bokem a předali si vizitky, nebylo to zřejmě vhodné).
Milují předávání dárků (a dokáží znemožnit předávání dárků nevhodným osobám – viz výše zmíněný externista – když tušili předání dárku i jemu při jeho odchodu, udělali jakoby mimochodem jakousi zeď a znemožnili k němu přístup). V materiálech o etiketě Japonska sice stálo, že není vhodné dárky vybalovat a prohlížet, že se to dělá až v soukromí, ale všichni obdarovaní se na dárečky lačně vrhli a rozbalovali, prohlíželi, zkoušeli…a u toho měli až dětinskou roztomilou radost.
Milují teplo, milují klimatizace. Nemají rádi průvan, otevřená okna nevedou, vydýchaný vzduch v místnostech nikomu nevadí, přestože i jim občas díky němu sklouzne hlava ke straně. Teplem mám na mysli přetopené pokoje na hotelu, přetopené taxíky, přestože přes okýnko pálí slunce, teplo všude.
Neradi chodí pěšky. Naši každovečerní vycházku do hospody o pár bloků dál vůbec nechápali. Ti, co byli s námi ubytovaní v hotelu, neměli zájem jít na jídlo někam mimo tento hotel (za tohle možná může představa, že kolem široko daleko nic není – „vesnice“ velikosti Brna je pro ně prostě příliš malá, aby se zahazovali někam setmělými zákoutími chodit). Na dotaz, jestli chodí ven, případně jestli byli někdy v horách viditelných v dáli, dávali odpovědi ve smyslu, že tam občas bývá sníh a že je to tam nebezpečné. Jinými slovy – nikdy tam nebyli. Snad mají aspoň miniaturní zenové zahrádky doma :-).
Hory v dali
I když nechodí pěšky, zároveň moc nejezdí auty. Když srovnám ranní situaci třeba cestou do Brna, tak každý jede s Hitlerem a těch aut je tam fůra. Japonci asi tuto situaci znají, tak jezdí MHD, nebo taxíky – a to tak, že prostor uvnitř daného dopravního prostředku využijí na maximum. Pokud se má do minitaxíku vejít 5 lidí, tak jich tam 5 nacpou. Limity ve vlacích metra nejsou, tak přichází na řadu pěchování – když jsem viděl videa, nevěřil jsem, dokud jsem toho sám nebyl svědkem. A dobré to bylo, pořád se od nich máme v tomto ohledu co učit.
Přestože dodržují schedule, mají na vše čas a milují tetris, aspoň taxikáři. Způsob rovnání zavazadel do kufru je neuvěřitelný. Narovná jedním způsobem, nevleze se. Zkusí druhý způsob, taky ne. Vrací se k prvnímu, k druhému, dělá drobné úpravy…a ne a ne přestat, dokud se nezadaří (i s ústupky formou víka kufru na gumicuku).
Pijí kafe, ne čaj. Jel jsem do japonska s tím, že bude všude čaj a všichni budou čaj pít a rozdávat, nebylo tomu tak. Na hotelích sice byly automaty s teplým čajem či indukční plotýnky s hrnečkem a výborným sáčkovým, jinak tomu bylo při práci. Holt termosky s teplou vodou a nekonečně dolívaná onlyovka se zeleným čajem se spíše asi nosí v číně. A tady se pije kafe – já, jakožto notorický čajař, který svůj oblíbený nápoj stále vyžadoval, jsem byl víceméně za podivína. Co se dodržování pitného režimu týče – na ulicích byly každých pár metrů automaty pro výdej chlazených i ohřátých lahví s nápoji – velmi levných a velmi dobrých (byly tam i pet lahve s čajem – genmaicha, jasmínový i obyč – neslazené, chuťově dobré. Mnoho bodůch!)
Napojovy automat
Toliko věci, na které jsem momentálně schopen si vzpomenout. Po týdnu tam stráveném se nedivím jejich sebevraždám kvůli práci, to tempo je prostě šílené (ovšem už ne tak efektivita). No a protože jsem, mimo jednání, viděl Japonsko především pouze z taxíku mezi hotelem a místem jednání, tak toho o jiných věcech moc říct nemůžu, snad jenom odkázat na trasu procházky z volného dne před odletem (který jsem chtěl původně věnovat návštěvě Ghibli muzea). Každopádně zkušenost zajímavá a rád bych se tam vrátil, tentokrát spíše jako turista.
Každý si toho všiml – pokud se během dne nepovede dokončit rozdělaná práce, člověk se ráno budí rozlámaný a unavený, ihned s myšlenkou, co všechno musí ještě mimo naplánované úkoly na nový den udělat navíc – aby vůbec dokončil den předchozí. Nebo to smést ze stolu a zabít tak práci předchozího dne? To těžko. Dalším … Pokračovat ve čtení „Nedokončování je únavné“
Každý si toho všiml – pokud se během dne nepovede dokončit rozdělaná práce, člověk se ráno budí rozlámaný a unavený, ihned s myšlenkou, co všechno musí ještě mimo naplánované úkoly na nový den udělat navíc – aby vůbec dokončil den předchozí. Nebo to smést ze stolu a zabít tak práci předchozího dne? To těžko.
Dalším nedokončováním je, když si člověk těsně před spaním, nebo vůbec během dne dává dohromady věci, které by měl udělat v den následující (samozřejmě, plánování není špatné, ale tohle není plánování). Při usínání se mu úlohy popletou a vzbudí se zmatený – některé úlohy splývají a především někde uvnitř hlodá pocit, jestli to, na co si vzpomíná, je opravdu všechno a na něco podstatného nezapomněl. A hned den začíná o něco hůř, což se na jeho celém průběhu určitě podepíše. Oba tyto způsoby se dají řešit – jednoduše, jen člověk musí chtít a vypěstovat si návyk.
Základním návykem řešícím první nedokončovací problém je dělení práce na menší celky. Žádný úkol není tak malý, aby se nedal rozbít na ještě menší. Je tedy vhodné se před začátkem práce nad daným úkolem zamyslet, jak ho rozbít na menší celky a učinit tak. Každý tento celek je možné náročnostně odhadnout (postupem času budou samozřejmě odhady přesnější) a do dne si naskládat odpovídající množství (radši MNOHEM méně, než více) těchto celků, samozřejmě s ohledem na čas, který bude možné provádění těchto činností věnovat. Je třeba brát v úvahu vyrušování, odpočinky, oběd a další věci. Ovšem ani čas mezi tímto vyrušováním není možné využít souvisle – mozek obvykle potřebuje nějaký čas, aby se přepnul do pracovního režimu, takže čím delší bude úsek, který je možné věnovat nerušené práci, tím lépe. Je vhodné začít s menším množstvím těchto malých celků a postupně přidávat další, když člověk pozná svoji výkonnost a naučí se lépe odhadovat. Snahou je – mít večer hotové všechno, co bylo naplánováno – nezáleží na tom, že to není celý balík práce, která byla takto rozkouskovaná. Důležité je, že jde člověk spát s pocitem „hotovo“ a ráno se vzbudí odpočatý a natěšený na pokračování.
GTD system
Tento postup se může zdát v rozporu s druhým typem nedokončování, ale není tomu tak, resp by nemělo být, pokud je pěstován návyk následující. A tento návyk zní ještě jednodušeji: všechno si zapisovat. Všechno! Neexistuje nic takového, že „je to přece jednoduché, tak to udělám hned za chvíli“. Zapsat! Nebo udělat hned. Když mě večer před spaním napadne nějaká drobnost, zapíšu si ji. Protože jinak mám ráno výše popsaný pocit, že jsem na něco důležitého zapomněl. A to nechci – ani zapomenout, ani ten pocit. Zní to jednoduše, ale zase tak jednoduché to není. Opravdu je potřeba vypěstovat návyk a zapisovat – úplně vše.
Tyto dva návyky je vhodné si vžít, protože dokáží neuvěřitelným způsobem pomoci jednak ve zlepšení produktivity jedince, druhak odstraní ranní pocit, že na něco zapomněl, nebo neudělal něco, co udělat měl. Jsou ovšem pouze začátek – navazují na ně další metody, posouvající laťku o něco výše. Totiž – jak úlohy dělit, zaznamenávat, hodnotit? Co ráno s tím vytvořeným seznamem bodů? O tom až někdy příště, zatím osvojujte návyky.
Na závěr snad ještě podstatná poznámka: někdo může namítnout, že je to sice všechno pěkné, ale pokud hrozí termíny dokončení, nebo mu někdo klečí za krkem, je to nepoužitelné. Omyl – stres, přepětí, únava udělají své a v okamžiku lámání chleba stejně nebude hotovo, nebo bude hotovo špatně, všichni budou unavení, nevrlí… Samozřejmě není možné s těmito návyky začít týden před deadline a případný neúspěch svádět na ně.
Už od začátku je vhodné vše psát a úkoly dělit, dokud to jde a vhodně rozdělovat do dní (nebo delegovat :-)). Hodně zdaru při navykání a pevné nervy!
Chtěl jsem zblognout celkový průběh akce, ale už to určitě dělají desítky dalších a mnohem lépe (+fotky a videa na Google blogu), takže asi jen pár postřehů a vysvětlení důvodů, proč jsem byl z celé akce poměrně nesvůj (pěkně po sokratovsku – budu tu pochybovat, kritizovat a klást otázky, snad kvůli nim nebudu do budoucna odepsán … Pokračovat ve čtení „Google Developer Day 2011“
Chtěl jsem zblognout celkový průběh akce, ale už to určitě dělají desítky dalších a mnohem lépe (+fotky a videa na Google blogu), takže asi jen pár postřehů a vysvětlení důvodů, proč jsem byl z celé akce poměrně nesvůj (pěkně po sokratovsku – budu tu pochybovat, kritizovat a klást otázky, snad kvůli nim nebudu do budoucna odepsán z dalších akcí).
GDD Prague 2011
Začal bych onou divnou pachutí v ústech – pokud to má být akce pro vývojáře a lidi znalé, proč byl z tolika míst slyšet údiv nad „novinkami“? Proč bylo tolik lidí paf z věcí, jako je google checkout, tolik lidí dělalo wow při předvádění dem postavených na html5, když všechno tohle je tu už nějakou dobu? Nebo študákům v bláznění ze všech těch „startup buzzs“ šibe, že sledují jenom @startupreport a blog davida grudla (promiň, že si tě beru tak často do huby, ale ten Nette je všudypřítomný :-))?
Nadšení je pěkná věc, ale když v rámci občerstvovacích pauz člověk neslyší nic jiného, než že „to rozjedeme“ a pak slyší tisíckrát omílanej nápad (ideálně nějaký další klon grouponu), slyší, jak se dotyčný údajně bavil s tím a s tím známým, který dělá investora a že stačí jen tohle a tohle a je za vodou, tak už se nedá jenom tak nasmívat. Uhrovatí mladíci skrytí za monitory by se měli probrat do reality – nikdo jim nedá peníze jen za to, že mají nápad a k realizaci daleko, protože přece musí ještě dělat tu školu a večer už něco mají. Ale ok, taky jsem byl mladý a potřeboval peníze :-D.
Teď něco k akcím – jak jsem se už zmínil, novinky veškeré žádné. Škoda, že akce proběhla den před zveřejněním ICS, možná by to potom mohlo být o něco zajímavější, ale dojem recyklace přednášek z minulého roku byl určitě na místě. Neříkám, že témata nebyla zajímavá, ale v dnešním světě, kdy má člověk možnost sledovat vývoj novinek prakticky v reálném světě jsem měl z celé akce dojem, jako z návštěvy Invexu těsně před jeho smrtí…
Excellence in the android user experience
Omílání nezajímavých a všeobecně známých věcí, které si vývojechtivý jedinec může dohledat ve výborné dokumentaci na developer.android.com, případně na některém z mnoha blogů zabývajících se vývojem. Celkový dojem – snažte se sjednotit UI, aby to ladilo s dalšími aplikacemi. Kdyby na konci přednášející nezmínil pár konkrétních případů a tipů, byla by to čtverka jak vyšitá, takhle hodnotím cca za tři.
Integrating with google apps: new apis, new features and best practices
Zaujaly mě následující věci: api console, explorer, discovery service a UI builder. API console je jakési analytics pro jednotlivá api, navíc s možností jednoduché správy daných služeb. API explorer mi připadla jako jakási devconsole, kterou ma Facebook – umožňuje postupně vytvářet požadavek a sledovat, jak se mění výstup na něj. Discovery service je založeno na stejném principu, jako Webscripty Alfresca – každý webscript má descriptor, ve kterém jsou veškeré informace o daném skriptu a tyto soubory prochází služba, která z nich vytváří „dokumentaci“ – praktické a pěkné. Perličkou je, že i discovery service takto popisuje sama sebe :-). No a UI builder, jestli jsem dobře pochopil, umožňuje tvořit UI stylem drag and drop nad Google Apps Script, což jsou „makra“ v tabulkach Google Docs – tady jsem si vzpomněl, jak jsme na střední škole „kódovali“ v Microsoft Accessu (když k tomu všemu přidám ještě možnost běhu nativního kódu v prohlížeči pomocí NaCl, tak mě začíná pomalu ale jistě mrazit).
How to build kick ass games in the cloud
Začátek přednášky se nesl v duchu prezentace nějaké logické hříčky uváděné tak, jako by dotyčný chtěl dětem ve školce vysvětlit princip pexesa. Wtf? My jsme vývojáři, nás zajímá, jak se co dělá, a ne jak se má co hrát. Tady jsem dost váhal navštívit OAuth and OpenID for Data acces and identity in web apps, ale na té jsem byl loni (a bláhově si myslel, že se tam dovím něco nového) a tak jsem ji opominul, musím mrknout na video, jestli za něco stála. Každopádně mě tu zaujaly následující projekty (frameworky?): Box2d, což je simulátor fyziky a byl mimo jiné použit třeba při vývoji Angry Birds, či Crayon Physics, resp odpovídající port tohoto frameworku, takže nám byl předveden GWTbox2D. Dalším frameworkem, který mi utkvěl v poznámkách, je PlayN, což by měla být multiplatformní (Java, HTML5, Android, Flash) knihovna pro psaní her (taky byla použita u Angry Birds).
VC Panel: Enterpreteurship, Incubation and Venture Capital
Odpočinková panelovka, ze které jsem měl dojem, že vítek vrba konečně dospěl a trochu zmoudřel (nebo mu pomohl Centralway :-D). V sále moc lidí nebylo, všichni mlaďoši asi už mají jasno (teď je ovšem na místě dotaz, proč jsem tam byl já?) Don Dodge zmínil, že jsou dneska in aplikace sociální, mobilní, geolokační a hry. Protože geoNesting splňuje všechna tato kritéria, pokusím se urychlit rozdělané projekty a soustředím se pouze na tento asi :-).
(Na Bleeding edge HTML5 jsem asi usnul, nějak si nemůžu na nic vzpomenout. Nebo ty webintents byli na této přednášce? Jestli jo, tak se mi to velice líbilo.)
DevTools Tips and Tricks
Představení developer toolboxu z chromu. Utkvělo mi v mysli především reformátování javascriptu, což je věc více než praktická a v poznámkách odkaz na Apiary.io. Dotazy z publika ve stylu „takže to je firebug“ apod. Srsly, wtf? Proč ten matoucí název? Těšil jsem se na nějaké obecné tipy a triky a místo toho byla vysvětlována práce s nástrojem, se kterým by dokázala poslepu pracovat i moje babička. Zvedám se a prchám pryč na
Ignite, a series of Lightning talks
a dobře dělám, asi největší pecka z celého GDD. Jednotlivé „talks“ mě nabíjejí pozitivní energií a dávají chuť se pustit do dlouho opomíjených projektů :-). Takovouhle celodenní akci bych si dal líbit – dopoledne pár hodin takovéhodle povzbuzování a potom 48h hackaton a bylo by vymalováno :-).
Nojo, aktivista v první řade 🙂
Celkový dojem? Dojem, že google umí dělat bombastické akce, ale vypadá to skoro až, že je neumí naplnit bombastickým obsahem. Možná kdybych byl megaFanGoogler, tak bych zažil pár orgasmů i mimo obžérstvení. Možná, že až budu rok zalezlý v Kanadě ve srubu a pak přijedu, spadne mi čelist. Možná, kdybych zůstal doma, udělám líp a ještě stihnu nějakou práci – přednášky jsem si mohl sjet na U2B. Možná, možná. Jedinou výhodou asi byla možnost střetout se se známými a především neznámými, se kterými jsme si zanadávali na kvalitu akce (s pocitem nenávistných pohledů študáků u stejných stolů, kteří se o 106 ládovali hamburgerama a byli ze všeho dění okolo celí paf :-). Ale aspoň jsem vyhrál knížku… (jejich výběr taky moc nechápu – vše „for beginners“ – teda ne, že bych byl nějaký profesionál, ale knížky „začínáme s bashem, androidem, html…“ imho moc dobrým výběrem nejsou. Příjemnější by byla třeba možnost získat nějaký procesorový čas na GAE, případně možnost telefonické či osobní konzultace některé z mnoha google technologií, přece jen by to bylo praktičtější jak pro výherce, tak pro google a šíření jeho produktů. V této souvislosti bych si na závěr ještě dovolil jednu citaci, když jsem něčím takovým tento blogpost začal, tentokrát Rousseau: „dobro i zlo proudí z téhož pramene“. Možná je na čase otevřít oči a přestat Googlu všechno tak slepě baštit.
Posilal jsem 13. cervna na cesky t-mobile mejl nasledujiciho zneni: Dobry den, chtel bych se zeptat, kdy mate v planu modernizovat infrastrukturu, na ktere vam bezi web? Jakozto platici zakaznik mam na praci jine veci, nez se donekonecna potykat s nefunkcnosti (a predevsim rrrryyyycchhhlllooossstttiii) vasich webovych stranek, predevsim s ohledem na to, ze za penize, … Pokračovat ve čtení „Otevreny dopis T-Mobile czech“
Posilal jsem 13. cervna na cesky t-mobile mejl nasledujiciho zneni:
Dobry den,
chtel bych se zeptat, kdy mate v planu modernizovat infrastrukturu, na ktere vam bezi web? Jakozto platici zakaznik mam na praci jine veci, nez se donekonecna potykat s nefunkcnosti (a predevsim rrrryyyycchhhlllooossstttiii) vasich webovych stranek, predevsim s ohledem na to, ze za penize, ktere jste ode me za tech mnoho let ziskali byste byli schopni si poridit nekolik novych serveru?
No a protoze se dodnes nikdo neuracil odpovedet, delam z toho otevreny dopis, mimo jine z duvodu, ze mi jejich stranky opet hlasi „The server is temporarily unable to service your request due to maintenance downtime or capacity problems. Please try again later.“ Aneb – jako obvykle.
Někdo se rád pídí po tom, jak věci fungují, někdo se rád občas nechává inspirovat cizími kusy kódu a někdo prachsprostě krade (možná by se to dalo nazvat nějakou IT kleptomanií). Všem těmto skupinám by ovšem mohl přijít vhod tento blogpost, protože v několika krocích popisuje operaci jednoduchou (tu jednoduchost myslím vážně, zabývat se dedexerem, … Pokračovat ve čtení „Dekompilace androidích aplikací“
Někdo se rád pídí po tom, jak věci fungují, někdo se rád občas nechává inspirovat cizími kusy kódu a někdo prachsprostě krade (možná by se to dalo nazvat nějakou IT kleptomanií). Všem těmto skupinám by ovšem mohl přijít vhod tento blogpost, protože v několika krocích popisuje operaci jednoduchou (tu jednoduchost myslím vážně, zabývat se dedexerem, aka android disassemblerem opravdu nehodlám, z toho už jsem vyrostl a zpohodlněl) – a sice rozbalování a dekompilaci androidí aplikace.
Jak je tvořena androidí aplikace asi každý vývojář ví, takže tuto část vypustíme a přejděme blíže k věci, což by mohl být aapt, neboli Android Asset Packing Tool, který je součástí nástrojů v SDK. Tento nástroj je jednak zodpovědný za parsování všemožných souborů (včetně manifestu) uvnitř projektu a následné přetváření takových properties do R.java souboru, ale především i za proces opačný, čili dolování informací z již hotových .apk souborů a to i podepsaných a zarovnaných. Nebudeme chodit kolem horké kaše a skočme rovnou do nějakého příkladu. Půjčil jsem si APKčko z mého rozdělaného projektu a provedl nad ním následující kouzlo:
Nejprve je vidět seznam souborů nacházejících se v archivu (.apk je obyčejný zip soubor, takže je možné jej jednoduše rozbalit, v tom není žádná věda). Další část (resource table) je zajímavější – jedná se o identifikátory zdrojů, neboli to, co je v souboru R.java – to jsou ty hexa čísla uvedená bezprostředně za spec resource a dále typ tohoto zdroje – layout, string, drawable, id…
[sourcecode type=“plain“]Resource table:
Package Groups (1)
Package Group 0 id=127 packageCount=1 name=cz.shmoula.pat
Package 0 id=127 name=cz.shmoula.pat typeCount=6
type 0 configCount=0 entryCount=0
type 1 configCount=3 entryCount=1
spec resource 0x7f020000 cz.shmoula.pat:drawable/icon: flags=0x00000100
spec resource 0x7f04000a cz.shmoula.pat:string/menu_toggle_view: flags=0x00000000
. . .[/sourcecode]
Nejzajímavější je ovšem část poslední, což je sám velký manifest. Kdo měl možnost nahlédnout do AndroidManifest.xml a teď kouká na tento výpis, všímá si velké podobnosti (pokud potlačí rozdílný způsob zobrazení – tohle není xml ;-)). Jsou zde krásně vidět využívaná oprávnění, je zde vidět, jakou program používá ikonu (to je ten hexa kód, který se dá dohledat v části se zdroji – Resources Table). Jsou zde vidět jednotlivé aktivity, parametry aktivit a definované intent-filtry a také využívané knihovny – prostě kompletní manifest, akorát jinak formátovaný. Pro naše další potřeby potřebujeme vstupní bod do aplikace, což bude LAUNCHER a ten je nastaven pro třídu MainActivity, která je v balíčku cz.shmoula.pat, bude se nám hodit za chvíli. Za zmínku ještě stojí anotherMapProcess v poslední aktivitě – dvě mapy se v jedné aplikaci nesnesou, tudíž je nutné je spouštět v rámci jiného procesu, tento parametr tohle zajišťuje (taky jsem nad tím tenkrát dlouho koumal).
V této fázi tedy máme hrubý přehled o struktuře aplikace, bylo by vhodné se dostat ke třídám. Ty jsou zabalené uvnitř souboru classes.dex, který se nacházi uvnitř APKčka, takže bych prosil rozzipovat tento archiv. Tento soubor je víceméně nějakým způsobem rozsypaný Java ARchive a pro jeho sesypání do použitelného formátu slouží utilitka dex2jar, která se spouští jednoduchým způsobem:
Získali jsme tedy opravdový archiv .jar, který je opět možné rozzipovat a koukat na jednotlivé zkompilované třídy. Také je možné udělat víc – pomocí některého java dekompileru je možné se podívat dovnitř, já volil Java Decompiler. Pomocí něj je možné otevřít získaný .jar soubor a v levé části otevřít požadovanou třídu (výše jsme zjistili, že vstupním bodem je MainActivity) a užívat pocitu vítězství, nebo začít vykrádat se začít inspirovat cizím kódem. Toď vše, pro ilustraci ještě přikládám shot JavaDecompileru.
Mám v poslední době takovej nějakej dojem, že navštívené konference mi nějak nic nedávají. Otázka je, jestli stárnu, nebo jestli za to může fakt, že jsem se den před touto konferencí nepěkně picnul a modlil se, ať už to skončí. Pravda ovšem může být úplně jinde – recykluje se. No a protože slíbené slajdy z … Pokračovat ve čtení „Oracle Java Developer Conference“
Mám v poslední době takovej nějakej dojem, že navštívené konference mi nějak nic nedávají. Otázka je, jestli stárnu, nebo jestli za to může fakt, že jsem se den před touto konferencí nepěkně picnul a modlil se, ať už to skončí. Pravda ovšem může být úplně jinde – recykluje se. No a protože slíbené slajdy z androidDevCampu pořád nejsou (a nemůžu tu komentovat co jsem chtěl), zkusím se zamyslet nad tím, co se mi děje.
Vzpomínám si, jak jsem se „zamlada“ těšil na Invex, asi tak moc, jak jsem tuto akci potom nenáviděl. Důvod se mi zdá prostý – internet a přebytek informací (Brave new world). Pokud se člověk o něco zajímá, určitě má dané téma nastudované ze všech stran a zná detaily. Proto mi svého času přišlo zbytečné chodit na výše zmíněnou výstavu. Stejný dojem bohužel začínám získávat i z různých konferencí. Pokud člověk nejede vyloženě získávat kontakty (případně se dobře najíst či flirtovat s hosteskama), bude to zabitý čas.
Oracle Java Developer Conference
Posledních několik týdnů jsem se věnoval hlubšímu studiu Enterprise edition Javy (všechny ty servlety a podobné věci už potkávám pár let, ale injektáže a další věci mimo Spring jsem si ještě pořádně neošahal), tak jsem se těšil, že nabudu nové tipy a směrovky, na co se dále podívat… bohužel. Dopolední část programu bylo víceméně vzájemné plácání se přednášejících po ramenou, co že se povedlo, jak to bylo tenkrát, jak je to teď… zakončené povídáním Aleše Koběrského z Home Creditu, co že vlastně dělají a jak to u nich vypadá. Jasně, z velké části na akci byli studenti, kteří budou hledat job, ale stejně mi to nesedí. Navíc je otázka, jestli vůbec budou mít zájem (u oběda porovnávali nabídky různých firem, tam že dávají auto, tam jiné benefity…), jestli si nevysnili něco úplně jiného (pečené holuby zadarmo do huby).
Oracle Java Developer Conference
Po obědě to začalo být zajímavé – Martin Marko (Web development for java web developers. Bad practices and solutions) rozjel show na téma jakýchsi vlastních dá se říci šablonovacích systému a přednášky o tom, že jako Javisti bychom neměli psát html kód a pokud ano, nepsat jej jak prasata. Chápu, souhlasím! Měl neuvěřitelný flow a těch 45 minut uteklo jak voda, dokázal bych tam sedět klidně až do večera – tohle mi něco dalo! Teď se však marně snažím najít nějaký jeho blog (blogspot mi hlásí 404), názvy které zmiňoval ani googlu nic neříkají (html5taglib, haiku), takže tu nemůžu dát linky. Ale aspoň jsem sehnal jeho mejl, tak uvidíme, jestli se s tím bude dát něco dělat, protože to bylo rozhodně nemálo zajímavé.
Další navštívenou přednáškou byla opakovaná What’s new in JavaEE 6 prezentovaná Alexis Moussine-Pouchkine, ale spíše jsem si během ní srovnával v hlavě Marcusova slova. Občas jsem ale procitl, abych zjistil, že se recyklují věci jako qualifiers (se kterými jsem shodou okolností neúspěšně zápasil minulý týden), že se ukazují onelinery oanotované asi deseti řádky a další šílenosti. Sečteno podtrženo – nula. A to jsem seděl na zemi, protože bylo plno.
Javistky nevypadají jako matfyzák
OK, další v plánu mám „Vývoj a architektura java aplikace pro 10 mil. uživatelů“ prezentované Ladislavem Skokanem. Jednalo se o popis řešení online aplikace pro sčítání obyvatel. No opravdu se nezlobte, ale informace o tom, že to jede na web logicu, „tady jsme potom přidali ještě jeden server“, „čteme data z databáze, tak je vhodné cachovat“…k čemu tato prezentace byla? Možná k pláči. Takže se na mě, vážení pořadatelé, nezlobte, ale odcházím. Vypouštím Contexts and Dependency Injection i MDA platformy Paternoster (pokud je vůbec za tím MDA skryta Model Driven Architektura).
Na závěr ještě zamyšlení – proč jsou novinky prezentovány vývojářům, když ti v těžké většině nemohou mít na výběr použité technologie pražádný vliv? Jasně, pokud dělám vlastní projekt, rád si ozkouším mnoho věcí a novinek, ale pokud by se mělo jednat o nějaký long-term projekt – kdo by riskoval použití novinek z něčeho, co se mění dle měsíčních fází? Nehledě na to, že zadavatel si většinou vybere něco, co už je drahně let za horizontem a co dokáží jeho ajťáci spravovat? Slovy klasika: „srsly, wtf?“ Možná by byly do budoucna vhodnější nějaké detailně probrané case studies konkrétních implementací, případně workshopy, nebo reálné zkušenosti. Že by právě proto tolik frčely všechny ty hackathony a klasické konfery začínaly taky patřit do doby dinosaurů?
PS. Negativní vyznění nemá nic společného s tím, že jsem nedostal kabelku s letáky a reklamní flashdisk, ani fakt, že jsem se večer před konferou nepěkně sejmul.
Jsa pln dojmů z dvouhodinové návštěvy akce Brněnské GUG s promítáním live streamu z Google I/O si asi budu nucen ublognout nějaké postřehy a komentáře, i když je jasné, že zítra toho bude plné podhoubí (twittosféra je nasycena už teď). Protože ale paralelně sleduju další stream, tak to bude jen velmi stručně. Akce začala v … Pokračovat ve čtení „Google I/O Extended Brno“
Jsa pln dojmů z dvouhodinové návštěvy akce Brněnské GUG s promítáním live streamu z Google I/O si asi budu nucen ublognout nějaké postřehy a komentáře, i když je jasné, že zítra toho bude plné podhoubí (twittosféra je nasycena už teď). Protože ale paralelně sleduju další stream, tak to bude jen velmi stručně.
Akce začala v 18 hodin našeho času, dostali jsme k ní nějaké doughnuty, pitivo a heslo na wifi, pak se již mohlo začít. Nutno poznamenat, že slibovaní hosté zřejmě nedorazili (utekl jsem dřív pryč a koukám, že Jakub Čížek se nechecknul na Gowalle, spot jsem dokonce musel vytvářet já :-)).
První uvedenou novinkou byly Google Movies (pokud se to fakt tak jmenuje) – služba umožňující pronájem videa a jeho spuštění na jakémkoliv zařízení svázaném s vaším google accountem. Pronájmem mám na mysli opravdu pronájem – za pár dolarů si koupíte práva na zkouknutí filmu, na což dostanete nějakých 30 dní, po započetí sledování 24 hodin. Pro android by měla existovat nová aplikace Movies a jak se dalo čekat, je to US only.
Dalším uvedeným produktem byl Google Music, v betaverzi. Funguje stejně, jako Amazon cloud player – (pouze ve státech) nedá se nakupovat hudba, ale je možné hudbu si tam skrze aplikaci (zmíněna platforma Windows a Mac) nahrát a odtud z jakéhokoliv zařízení se stejným google účtem streamovat. Ano, streamovat – aby se prostor nedal využít k pirátským aktivitám. (pouze bych rád dodal, že doufám v brzké chcípnutí Sony, EMI a dalších ne zkostnatělých institucí, ale rovnou zkamenělých, které by si měly uvědomit, že hudbu nezabíjí kopírování, ale ony!) Pro streaming opět existuje aplikace na marketu, ale na žádném mém zařízení nejde stáhnout :-(.
US Only
Vývojáři také byli ujištěni, že svoje aplikace budou vyvíjet pouze jednou pro všechna zařízení – i Google TV bude mít android market. Znamená to teda zřejmě, že se vývoj neforkne pro tablety (a další zařízení) a telefony, jak to vypadalo doteď. Neznamená to ale samozřejmě zpětnou kompatibilitu, pořád bude samozřejmě existovat minimalSDK v manifestu.
Další peckou je vydání Accessory development kitu založeného na Arduinu (samozřejmě je vše otevřené, takže je možné očekávat boom hardwarových serepatiček, jako příklad bylo uvedeno sportovní náčiní) a vůbec větší podpora dalšího hardwaru, mimo jiné bude USB fungovat jako host, takže bude možné připojit klávesnice, gamepady a další věcičky. Demonstrace proběhla na gigantickém bludišti ovládaném tabletem s akcelerometry.
Bludiště
S tím souvisí představení dalšího produktu – Android@home – Androidu jakožto centrálního bodu pro ovládání inteligentních domů. A to počínaje nastavováním termostatu, zhášením světel, ale také multimédii – demonstrována byla výše zmíněná služba Music, kdy zakoupenou hudbu bylo možné pomocí telefonu pustit a jako výstupní zařízení nastavit hifi v obýváku a přehrávač v kuchyni.
Android@home
To je víceméně vše, na co si z úvodu vzpomínám a teď mi běží ve streamu další android novinky a jsou to takové pecky, že se omlouvám a jdu sledovat! Jasné je, že je možné se v dohledné době těšit na obrovský boom gadgetů a všemožných více či méně praktických zařízení připojitelných k androidu a také samozřejmě S androidem. Jako třeba tablet Galaxy Tab, který dostali účastníci konference jako dárek.
PS. pomocí Moderátoru je možné pokládat otázky pro jednotlivá témata.