Nedalo se tam spat, nejen kvuli moskytum, kteri ostatne nekam v puli noci zmizeli. Ukazalo se, ze podklad vyhovujici vinu nevyhovuje mne. Ale aspon tu nikdo nechrapal!
Rano jsem vylezl ze spacaku a vubec si nevybavuju, ze bych byt aspon chvili spal, protoze si pamatuju jen nekonecne prevraceni z boku na bok, odhaneni moskytu a vyhazovani kaminku zpod spacaku. Ale citil jsem se odpocate, tak jsem asi misty spal (vybavuju si okamzik, jak jsem mel v polospanku dojem, ze ke mne nekdo dobehl, slysel jsem dupot, ale nikde nikdo, jen jsem se pekne lekl :-)).
Takze nasledovala ovesna kase, chlebik s marmeladou a kafisko, slunce jeste moc nepalilo, tak bylo na case vyrazit! Vecer jsem zdolal vetsi cast stoupani, tak ted me ceka jen ta lehci cast (to jeste blahove nevim, co bude nasledovat odpoledne :-D).
Vyplazil jsem se teda nahoru olivovnikovym hajem a hned me uvital kohoutek s vodou, tomu rikam servis, hned to bylo lepsi! S chuti jsem vyrazil rovnou mezi vinice a poprve za celou dobu jsem si rekl, ze se mi tu libi, opravdu. Teplota byla prijatelna, krajina nadherna, liduprazdno, jidlo, piti… 🙂 Cestou mezi vinicemi jsem se dostal az nad corniglii, odkud nasledoval docela prudky sesup dolu. A ted jsem teprve potkval davy turistu splhajicich nahoru, no hruza!
V Corniglii jsem vubec nepobyl, jen jsem doplnil tekutiny a pokracoval na Vernazzu, abych to mel z krku. A ted to melo zacit! Zastupy turistu, nejprve ze stejne strany, vzapeti I z druhe strany, takze uz mi uhybani bokem, aby me predbehli, k nicemu moc nebylo, protoze sli dalsi, dalsi a dalsi… krajina byla nadherna, to jo, ale ty lidi mi nedavali vubec prostor se kochat. Sice byli tolerantni a nechali aspon obcas prostor na foceni, ale clovek musel palit od boku, tak jsem na ty fotky zvedavej, snad nestravim pristi tyden s fotoshopem!
Na tomto useku jsem potkal particku mladych nemcu (snad skolni vylet), jak se tam dostali, nevim. Borec s cernym trickem sepultura, pot z nej jen lil, funel za dva, dalsi typek – cerny mansestraky, pruhovanej silnej rolak, conversky, dready, respect! Ale do Vernazzy dosli, videl jsem je tam, zrejme to delaji ty 11% povoleny ztraty na skolnich vyletech :-).
Krome krasnych vyhledu byla cestou zajimava fauna I flora – kaktusy, kaktusy, kaktusy, olivovniky, palmy a predevsim ‚homeless cats‘. Na mnoha mistech byly zbudovany (ci uz tam byly) pristresky, ve kterych byly kyble s granulama, hracky, misky s vodou a kolem – kocky. Odpocivajici, lysajici se, zadonici, mourovate, sede, cerne…
Ale I cesta stala za to – nekonecne nahoru, dolu, traversy vyslunenych kamenitych svahu, neco silenyho, jeste, ze jsem mel vodu!
Vernanza byla totalne preplnena lidma, malinka plazicka bez sprch; sice chladek, ale sehnal jsem vodu, dal si pizzu a pryc, tohle se vazne nedalo. Takze nasledoval dalsi usek – do Monterosso al Mare. Protoze jsem sel okolo 1-2 hodiny odpoledne, nebylo tu uz tolik preplneno a vubec se nedivim, ty rozpalene strane staly za to! Nastesti tu byl dostatek stinu a I vanek od more byl prijemne chladivy. V jednom odpocivadle jsem se zastavil s nemci, ktere jsem potkaval uz od rana. Divili se, ze ani stan neberu, pry, jestli mi neni zima. Ale chapali, pry je to levne, ze potkali pred par dny particku cechu nekde ve vnitrozemi, co cestuji podobne, jen se stanem. Takze porad platime za chudasy a ja jsem to potvrdil, meli by si zajet na vylet do Prahy :-D.
V dalsim stinu jsem potkal novozelandskou rodinku, tipoval jsem je sice na australany, ale zas tak moc jsem se nesekl. Ovsem ja jsem si jako pravej australan rozhodne pripadal – teklo ze me uplne nehorazne, mouchy po mne lezly o sto sest – jednou nosni dirkou dovnitr, druhou ven; a smrdet jsem musel na mile daleko, protoze ted uz jsem nemusel uhybat ja, ale uhybali lidi mne :-). Nebo to delal ten batoh?
Do cile jsem kazdopadne dorazil, Monterosso v cele sve parade, hooray! Nejvice me ovsem zajimala plaz, nebo spis to, kvuli cemu tu plaz je (ne, italske krasky to tentokrat nejsou), takze jsem si dal par temp v prijemne modroucke vode, porochnil se, vypral tricko a konecne natrefil na funkcni sprchu!
Ted najit flek na spani – volim kostelik Sant’Antonio, opet o cca ctvrt kilometru vys, nez momentalne jsem. Kupuju si teda flak pizzy, flasku Heinekena a hura vzhuru. Prvni metry jsou po schodech, coz se da, protoze jsem prijemne odpocatej z plaze. Nasleduje silnice, opet schody, a potom kamenita stezka, decentne vyplavena vodou, opet s obcasnymi schody. To uz se neda! Postupne pocitam kazdej vyskovej metr na zaklade vysky schodu a modlim se, at uz tam jsem!
Konecne krizovatka se smerem levanto – to nahoru, a docela po rovince k…sprejem napsano ‚squat autonomio‘, no proc ne, aspon bude veselo!
nebylo, nikdo tu pro zmenu. Ale na spani to vypada bezva, lip nez vcera. Nejprve jsem chtel prespat v ruinach kosteliku, ale potom jsem objevil onen ‚squat‘, snad nejaka byvala vyhlidka, kazdopadne full servis – koste na vymeteni podlahy tu bylo, v prizemi jsem nasel nafukovacku; jen ty sprchy a hajzlik by tu bodly! V kazdem pripade, davam si zaslouzenou nudlovou polivku od tamana, flak pizzy a k tomu pivicko, uaa! 🙂 chvilku to travim, koukam na zapad slunce a pak opet hajdy do hajan, bezva!
