Přeskočím prostor i čas! K nějakému týdnu v Seattlu a okolí nemám moc poznámek a ani se toho moc nedělo – jezdil jsem na kole, chodil na výlety, byl pozván na baseball, venčil psa, trénoval golf… O tom se moc psát nedá, takže snad můžu posloužit aspoň několika fotkama někde na Pinterestu.

Probudil jsem se na nádraží, kde jinde taky. Tentokrát ovšem ve vlaku. 5:40, zřejmě Sacramento, takže svítání uvidím v Kalifornii. Chyba lávky, trčíme tu skoro hodinu, vlevo beton, vpravo jiný vlak. Když konečně vyrazíme, je slunce už dobré dva palce nad obzorem a nazlátlou září zaplavuje nekonečnou rovinu kolem. Ne nepodobnou zkulturněným prériím Alberty. V tomto případě ovšem o něco kulturnější – je tu více silnic, sloupů, protivodních náspů a vesnic. A palmy. Davis, další město – z vlaku je vidět starý srub, asi zase zrekonstruované bydlení zakladatele města, jak je tu zvykem. Mezi vším tím betonem a asfaltem působí směšně a uboze. A současně fascinuje, aspoň mě – před sto lety tu bylo jenom tohle, žádné cyklostezky, žádné motely, žádné kavárny, jen čerstvě postavená trať Western Pacific Railroad a zárodky budoucího města. Tohle mě tu celou dobu fascinuje asi nejvíc a vždycky, když se bavím s někým starším, tak se na to ptám. Většinou nevědí, bydleli jinde (nejlépe na druhé straně kontinentu a s rodinou se stýkají výhradně o Vánocích).

Svištíme na jihozápad, v dálce se objevují kopečky, jejichž předzvěst jsem tušil včera v Oregonu. To ta moje úchylka studování fotek míst a krajiny. Míjíme pole, ovocné sady, koně… Kopce jsou stále blíž. Údolí jižněji přejde v zelený poklad Kalifornie, který je ohraničen troudem kopců vypálených jižním sluncem (na západě) a nekonečnými požáry (na východě).

Dobytek na zažloutlé trávě, zavlažovací kanály. Přímo na západě se nad kopci tyčí hradba mraků, blížíme se k zálivu. Znám to tu, velmi dobře to tu znám. Deja vu? Ne, když jsem tu byl naposledy, tenhle vlak jsem řídil. Byl jsem mašinfíra. Japonka vedle mě střídavě seká jednu fotku za druhou, klimbá, nebo zuřivě mlátí do klávesnice. Žádné kochání se krajinou, cestovat bude až doma. Noříme se do mraků, přejíždíme Susie bay a blížíme se do Berkley. Čas vyrazit hledat moje věci a chystat se k odchodu. Další dobrodružství začíná, zatím mám jenom drobného tucha, kam vůbec půjdu.