Druhy den pochodu zacinal, jak jinak, dlouhym spanim. Neco po desate jsem se vyhrabal z hostelu, predtim jsem stihl posnidat a zbalit bagl – pripadalo mi, ze mam vice veci, nez vcera, ale to delaly jenom piva a maxipack octovejch chipsu – prakticka strava do divociny. Jeste jsem prosvistel centrem Carlisle ve snaze sehnat baterie, kdyby nahodou, a pohlednice s trochou musli tycinek a bananu, kdyz budu nocovat v lese, kdyby nahodou :-). Potom uz stacilo se vymotat z mesta a natrefit k rece, kde pokracovala „Hadrian’s wall path“.

Trasa na Everytrail

Stezka v teto casti byla tvorena vyasfaltovanou cyklostezkou s kratve strizenym travnickem po stranach, takze jsem sel po travnicku a brzo vyslapnul darecek nejakeho mistniho pejskare. Presel jsem na druhou stranu reky, minul opravdu jasny ukazatel smeru, abych po par krocich zaparkoval na lavicce a vymenil ponozky – tenka Moira je opravdu na prd – mel jsem dojem, ze brodim reku, nic prijemneho. Aspon jsem chvilku posedel na slunicku a dosusil rucniky – pro okolochodici pejskare jsem musel vypadat pomerne exoticky :-).

Po prezuti s jeste vetsim zpozdenim jsem vyrazil dale, tentokrat podel silnice i po silnici, opet nic prijemneho. Takhle to slo jeste dalsich par kilometru, dokud jsem nepresel dalnici a v Linstocku se nestocil mezi domy k rece po polni ceste. Vzdycky kdyz se cesta odrazila od ramene reky, divil jsem se, proc plave ve vode tolik netykavek. Po chvili jsem na to prisel – po protejsim brehu lozil nejakej dedula, rostliny sekal a hazel do reky. Nasledujicich nekolik kilometru jsem premyslel nad tim, ze jako malej clobrda jsem vidaval i u nas duchodce cistit okoli potoku, okraje lesu… od plevele, i babicku – jak poctive motyckou urovnavala cesticku v lese u chaty. Vsechno tohle vymizelo – duchodci tyhle cinnosti nahradili 378. dilem jihoamericke telenovely a my mladi nemame cas si ani vsimnout toho, ze je nekde bordel.

Nastesti jsem se temato myslenkama nemusel zaobirat dlouho – dosel jsem do Crosby-on-Eden a nasel otevrenou hospodu. Planem bylo si dat rychle pivko a vyrazit dal, ale prisedl jsem za nejakym parem zhruba meho veku, tak to tak rychle neslo :-). Sli z Newcastlu, byli pekne zniceni a meli jenom malilinkaty batuzky! Vyborne, takze se to da jednoduse. Jidlo je pry na kazdem kroku a co se tyka narocnosti – mam se zacit tesit. To uz je druhe varovani v prubehu cesty! V puli cesty – v „horach“ se jim povedlo vychytat peknej destik a protoze nemeli nepropro, tak byli durch mokri a prisli o cast pruvodce, ale prezili to. Dobre to vedet. Dojedl jsem panini, rozloucil se a vyrazil dale. Asi to privolali – zatahlo se a zacalo krapat, tak jsem pres sebe a batoh hodil gorac a zasekl se u mistniho hrbitova s fotakem v ruce.

Krapani za chvili prestalo, tak se hned slapalo veseleji. Za chvili se cesta opet stocila smerem od silnice – primo na farmu. Proklickovala dvorem, prehoupla se pres most nad silnici a privedla mi v protismeru nejakou rozkouskovanou rodinku. Otec, par kroku za nim synator … dlouho nic matka, par kroku za ni dcera. Decka okolo patnacti, oba znudene vyrazy, oba sluchatka v usich. Matka, odevzdany vyraz, kracela dal snad uz jenom proto, ze by zastaveni znamenalo definitivni odpadnuti potomstva. Otec vypadal spokojene a jako jediny pozdravil nahlas, u decek to vypadalo jako neco „co chces, vole?“.

Teren se zacinal pomalu zvedat, zacaly byt konecne patrne obrysy zdi, nebo spis valu u ni. Dva soubezne hrbety ve smeru meho pochodu. Kousek za dalsi farmou byla loucka obehnana krovim a protizvireci zabranou a uvnitr bednicka s jidlem a moznosti postavit si stan. Sipka k farme s nabidkou sprchy take nechybela. Takze opravdu taboriste, bohuzel je nevyuziju, cesta prede mnou dlouha. Po pulmili jsem chtel vyzvednout geocache, ale krzvy na ni lezici mi daly durazne najevo, ze se jenom tak ze stinu nehnou, tak jsem pokracoval dale a za vrcholem dalsiho kopce si nad letistem dopral pauzu a pytlik chipsu. Vpravo od smeru cesty jsem pokukoval na kopecky v dali – vcera to byl Lake District a dneska to cuju na vybezek Penin, jejichz jiznejsi cast mam v nohach uz z drivejska.

V dalsi vesnici opet klickuju mezi domy, kde bych touto skvirou asi se sirsim batohem neprosel. Nahoru dolu, nahoru dolu, u dalsiho potoka premyslim, ze bych si mozna hodil nohy na chvilkove schlazeni do vody, ale nakonec smele kracim dal. Opet skrze farmu – Cambeckhill farm – na dvore potkavam psa, uplne me ignoruje. Je zajimave, jak to mistni snaseji, kdyz se jim po dvore stale nekdo coura. Zdravim traktoristu, zaviram za nim branu od vlastniho domu a zase nahoru, dolu, teda vlastne obracene. Trocha zpestreni konecne – v udoli tece ricka a je tam pekny bezejmenny vodopad plny zlutohnede zpenene vody – musi to tyct odnekud z raseliniste. Kolem krouzi vice a vice havranu a krici, jako bych je vyhanel z jimi okupovaneho uschleho stromu. Mijim dalsi farmu – mozne nocleziste (Sandyske bunkhouse), kdyby hodne prselo. Kousek za vtipnou ceduli leham vedle cesty a oteviram lezak, abych ulehcil batohu a zahnal zizen.

Okolojdouci farmarka se mi smeje, ze me udolal takovy maly kopecek a ja si zacinam uvedomovat, ze me udolal ten lezak (extra silny), tak se radeji sbiram a vyrazim dale na zaverecnou staci. Konecne Walton. Hospoda zavrena, tak otravuju u jednoho domu, pes se muze zblaznit. Po asfaltce z kopce na me doleha nejaka melancholie, tak na youtube dohledavam Romana Dragouna a s hrajicim telefonem kracim dal, zase nahoru. A zase mimo silnici, zase po silnici a konecne dnesni posledni dolu k potoku. U nej hazu batoh vedle cesty a zacinam se rozhlizet po noclehu. Dam par kroku po ceste nahoru, potom dolu a zjistuju, ze „v miste, kde vcera byly lesy, pumpa sviti s velkou myckou nalevo…“, takze budu muset jeste kousek jit. Taky splachuju denni pridel kesek – jedna je jenom 200m zpatky, tak jdu pro ni – a v kouzelne stromozahradce opravdu nalezam, slava!

Zacinam slapat posledni kopec a koukam nalevo napravo, kde by se dala slozit hlava. Vpravo je louka rozrajcena ctyrkolkou, vlevo jsou jasne videt stezky ovci, takze tam radsi ne. U dalsi farmy se ke me pridavaji dve psiska, aby se u brany oddelila a smutne koukala na moje zada. Jakmile zmizi za kopeckem, okamzite se oddeluju od cesty a mizim podel zidky smerem k lesiku, abych nebyl na obzoru viden. Po prejiti mocalem a prelezeni ostnateho dratu se konecne dostavam do lesika plneho kapradi po prsa. Zkousim to vlevo – mocal, stare ohniste, zvireci stezky; vpravo – kapradi, mocal, kapradi; rovne dolu – kapradi, udoli, paseka. Vracim se zpet a kousek za ostnatym dratem skryvam stan v kapradi a vyrabim provizorni maskovani, abych nebyl viden z cesty. Mam ale svedky – kravy. Shlukly se na me strane louky a koukaji, co to tam provadim – varim si veceri :-). Zmozen po dnesnich cca 24km lezu do spacaku, zapinam za sebou vchod a okamzite usinam.