V noci se pod stanem probiha nejaka mys a porad se mi cpe pod alumatku, stejne tak zmateny zajic, ten se mi ovsem cpe do stanu. Nedari se mu, protoze stan je uz plnej chladu…a me. Kdyz rano lezu ven, netusim, ze dneska me ceka asi nejnarocnejsi den pochodu. To jen tak na okraj, taky se memu oku podari konecne popatrit prvni zbytky zdi, ruiny pevnosti a predevsim davy lidu mezi ovcemi a pastvinami rozeseteho. Nebudu ale predbihat a zacnu pekne od zacatku, jak je zvykem – mapou :-).
Den jsem ovsem zacal varenim chutne krme – kasi, kafem a cajem, jako obvykle. Behem toho jsem vyhazel vsechny (radne mokre) veci ven a doufal, ze stan aspon trochu vyschne. Kdyz to vezmu kolem a kolem – hrozne jsem zpohodlnel – taham s sebou stan a dokonce i hadru na jeho vytreni! Jak mi prisla vhod – nechtelo to vyschnout, tak jsem tomu trochu pomohl, nahazel veci do baglu a konecne vyrazil v dal.
Propletl jsem se kravama, pastvinama a bolsevnikem az na silnicku a u ni konecne spatruju prvni kousek zdi. Odolal jsem touze jej vyfotit, protoze mi neco rikalo, ze takovych tu brzy bude spousta. Po dalsich krocich se dostavam do vesnicky Banks, kde objevuju u jednoho domu moznost kempovani, vcetne sprchy a kuchynky. Skoda, ze to nemeli zaznacene v mape, mel bych se pohodlnej. Tak jsem si tam aspon vyzebral vodu, obsadil lavicku na navsi a napsal par pohledu konecne. Kolem se prohnala rodinka na dloooouhatanskem kole, tak jsem taky vyrazil jejich smerem – primo k prvni viditelne strazni vezi. Praskl jsem u ni panorama, v dalce se severozapadnim vybezkem Penin, a protoze bylo pobliz parkoviste a tudiz i hodne lidi, prchal jsem dal – po silnici :-/.
Po case me sipka svedla (doslova do maleho) haje, na jehoz konci me pobavila dalsi cedulka – vysvetlujici, kudy obejit pastvinu, kdyby se nekdo nahodou bal byku. Nojo, uz jsme v v oblasti plne takyturistu, tak jsem rozjareny vkrocil dovnitr – a hned rovnou do mocalu, pokud to nebylo lejno, no vyborne! Techto par mil pred pevnosti Birdoswald bylo vubec hodne zajimavych. Koncentrace lidi se znatelne zvysila a vetsina trpela dojmem, ze jsem mistni, nebo znalec pomeru a tak se ptali, jestli mohou se psem tam a tam, jak se da co obejit, kudy na vlak, kudy zpet, kde ze to vubec jsou… Potesil me predevsim jeden par s hi-tech vybavenim, ktery vubec nerozumel mape. No co, i taci se najdou, hlavne, ze maji navleky, hole a camelbagy :-D. Pevnost – hruza sama! Japonci, korejci, nemci a jini asiati vsude, kam pohled padne, tak jsem neudelal ani planovanou zastavku na wc, protoze i wc bylo v placene casti za preplnenou recepci a vyrazil podel zdi dal – smerem k nejakym kopeckum na obzoru.
Cesta se mirne stocila do udoli se rekou Irthing, kterou jsem mostmo prekonal B-). Kdyz zed stala, prekonaval reku Willowford bridge, na kterem je zajimave, ze jeho dnesni pozustatky lezi mimo reku – ta totiz za tech „par dni“ zmenila svoje reciste a tece ted trochu (desitky metru) zapadneji.
Z udoli se muselo samozrejme zase splhat nahoru, coz by mi ani tak moc nevadilo, kdybych nemel zizen, hlad a nepotreboval vyvezt pisek, coz se mi v nestrezenem okamziku povedlo pobliz dalsich pomerne zachovalych pozustatku brany kousek za trati, tak jsem je aspon pekne panoramaticky zvecnil. Trat jsem zminil zamerne – co se deje kolem trati? Spravne, rostou ostruziny! Ty mi ovsem nedostacovaly, tak jsem se rozhodl navstivit hospodu u Samsona a dat si hambac (nic moc) a dve pinty mistniho dryjaku (moc moc).
Behem jidla se bohuzel mym noham povedlo otyct, tak jsem hospudku s hospodskym s podivnym tikem opoustel pajdaje. Metodou krok-sun-krok jsem zabral lavicky pred hospodou a nohy aspon trochu napudroval a prebalil a pri dalsim pohybu se snazil zapomenout, ze vubec nejake mam. Pomahaly mi s tim vyhledy na nadchazejici pout pres kopce, se kterou jsem se pomalu zacinal smirovat, ze bude. Ale i tak jsem se v jedne fazi osmelil a shodil batoh a vybehl k ruinam hradu (Thirlwall Castle, cca 1369) pobliz a udelal jeden pokus o HDR, jedno vertikalni panorama a jedno standardni foto.
Od hradu zacala opet splhacka nahoru – okolo Holmehead guesthousu smerem k Walltown kamenolomu – byvalemu. Cestou jeste potkavam bandu cestujici podobne, jako ja – vsichni pekne spoceni, bytelny rance na zadech a v ocich stopy po prozitych utrapach stavajiciho dne :-D. Protoze se dostavam vys a vys, dochazi mi, ze se to casem zlomi a prehoupnu se na druhou stranu a zpatky uz neuvidim, tak se cim dal tim casteji otacim a koukam zpet na krajinu, kterou jsem v minulych dnech prosel.
Nasledujici nekonecne mile bolestiveho pajdani jsou aspon trochu kompenzovany nadhernou, zajimave zvlnenou krajinou, plnou ovci, lidi a stinu od mracen, kolem do dali se tahnouci zdi. Stale tomu ale neco chybi – totiz moznost shodit bagl, dat si pivko a nohy hore. Misto toho je to porad nahoru, dolu, nahoru, nahoru a stale nahoru… To moc nadeji neprida, kdyz uz clovek nemuze pomalu ani doslapnout. Vyzvedavam cache (pobliz Aesica fort) a kousek pred ni uzasle sleduju, co ze za divne hrboly mam za zady (co – za zady, ale co teprve pred sebou!).
Nastesti, po mnoha dalsich milich, se zacina blizit konec cesty – hospoda Once brewed. Troufam si jeste vybehnout dalsi kopec – pro druhou geocache dnesniho dne – a davam si tam oraz, protoze se okolo ochomyta postarsi parecek. Nechci riskovat, ze mi mezitim zavrou hospodu, tak se presouvam bliz a delam krena, aby vypadli a ja si mohl odskrtnout davku dalsi kese za dnesek. Povedlo se a ja prcham z hrebene do udoli, kde uz vidim hospodu (Twice brewed, o par set metru jsem se spletl), takze kolem ni probehnu do hostelu o kousek dal, abych se zbavil batohu a dal si neco k snedku.
V nacpane hospode prisedam ke „stredne staremu paru“ – na chlapkovi je videt, ze se vylozene nudi, protoze ta jeho potrebuje byt stredem pozornosti a huci na x stolu kolem, tak se me chvili venuje, nacez jej stara posle pro piti a zautoci sama. Mele a mele, dokud nezjisti, ze jsem Made in Czech – na to zvedne frnak a diskuze konci. Aspon se muzu venovat jidlu, pivu, jejimu muzi a placeni (predrazene to tu je – inu hostinec u hlavniho tahu v proflakle turisticke destinaci), ktere prichazi zahy, protoze mi pada hlava i u jidla a praskaji usni bubinky. Takze dobrou!