Co psat o uplne obycejnem presouvacim dni, kdy zoncna rumpluje jako diva, presuny mezi nadrazima jsou dlouhy a cesty dopravnimi prostredky nudny? Asi nic, tak nacpu do jednoho dne dva :-).

Rychlostni komunikace v Estonsku (autor tomasho)

Rychlostni komunikace v Estonsku (autor tomasho)

Rano jsem prchnul z hostelu, moc se mi z vyhrateho gauce nechtelo, navic slecna „recepcni“ by stala za zdrzeni se o noc dele (ale musela by delat nocni sichty). Tak aspon dostala cdcko fast foodu, podivila se, co budu delat v rize a poprala mi stastnou cestu.
Tallinn je zapeklity. Ma tri autobusova nadrazi, z nichz to nejdulezitejsi je nejvic z ruky. Nejprve jsem chtel na vlakove a poridit si listek na vlak, ale protoze mi vsichni koho jsem se ptal tvrdili, ze neexistuje vlakove spojeni do rigy a jediny spoj, ktery jsem nasel pres web jezdi jednou denne v 6:50 s prestupem ve Valze, na ktery jsou jen asi 3 minuty, tak jsem se rozhodl pro bus.
Dal jsem si neco pres hodinu, abych dosel na nadrazi, ale nejak mi to nevyslo a dosel jsem cca 10 minut pred odjezdem vyhlednuteho spoje, coz by nevadilo, ale vadilo, ze jsem nikde nemohl najit odpovidajici prepravni spolecnost, tak jsem zkusil Eurolines, kteri mi nabidli jen business class, tak do tretice jsem vlezl do nejake unimobunky naproti – Ecolines. Za euro<26 kartu jsem usetril celych 20 korun,  to je mi vyhodne, ted nebudou mit na klimatizaci :-).
Nejakou hodinku jsem posedel na nadrazi, protoze teplota byla zas tak odporna, ze jsem ani na ty kesky nemel naladu. Vysledkem je tedy pocet kesi v estonsku = 0, coz je ostuda. Po nejakem case prijel neoplan Ekologickych Linek a ta ekologicnost znamenala asi onen nizky vykon klimatizace, protoze to vevnitr stalo za prd. Ale co, lidi nastoupilo malo, zbytek pristoupi az v parnu, takze do te doby veget.
Dalnice v estonsku jsou pro me velika zvlastnost – nejen, ze se permanentne opravuji (resp.stavi asi za evropske penize, protoze vsude visi cedule „financovano z fondu eu“), ale naprosto na nich chybi jakekoliv mosty, podjezdy, najezdy, proste mimourovnove krizeni. Proste kdyz je nutne odbocit na druhe strane, je nutne ujet jeste par km, otocit se do protismeru a vratit se zpet k odbocce (viz nize uvedeny nakres spachany v paint online). Stejne tak je realizovan I najezd. Rozhodne by me to jako cizince matlo, ale ted uz to vim :-).

Silnice v estonsku

Silnice v estonsku

Naproti tomu dalnice v litve uz jsou vybudovane (vypadaji nove, obcas tam visi EU cedule, ale jistotu, ze je to z evropskych penez nemam, protoze zas tolik ceduli tam neni) a jsou jeste zvlastnejsi. Nejsou to dve nezavisle vozovky, jak je zvykem, ale jedna – s peti jizdnimi pruhy. Standartne se jezdi v druhem zprava, kdyz je nekdo extra pomaly, nebo jej nekdo dlouze predjizdi, nasune se do toho uplne vpravo. Prostredni pruh je vyhrazen na predjizdeni z jakekoliv strany. Krasna je tu prehlednost – vsechno je tu nekonecna rovina – dalnice je proste lajna skrze borovy les a jsou videt jen hromady pisku, boruvci a zase borovice. Tady by se hodil tempomat, hak na volant a spat. Osobne se divim soferovi, ze to zvlada – ja jsem po nastoupeni vytahl energydrink na ex a vzapeti usnul jako mimino (tze uz vim, ze nemuzu delat pilota-mam plombu, snipera-nosim bryle a ridice z povolani – usinam, takze asi zustanu u toho programovani 🙁 ).
V parnu nastoupili nejaci zlutaci a anglani, tze pohodli skoncilo. Muj soused anglan se ostychal rict, ze misto, na kterem sedim je jeho a mam si jit sednout do ulicky, tak jsem pokracoval ve spani, az jsem se uplne uspal.

Kanal vedle nadrazi

Kanal vedle nadrazi

Po nekolika hodinach monotonni jizdy jsme projeli Baltezers, kde budu travit nasledujici dny, a potom uz se jen probit skrze sidliste, kruhove objezdy a nakupni centra do centra mesta. Riga je hnusna, to muzu zodpovedne prohlasit, dle prvniho pohledu. Reka, pres ni giganticky mosty, kolem giganticky (a hnusny) stavby a kde nic, tu nic. Vsak jsem to psal hned v uvodnim tweetu. Posledni den si tu ale presto dam prochazku, neco tu byt nekde musi…

Na turistickych informacich sedela postarsi dama a na muj dotaz, kudy k busu, me poslala „at the street“, ani do mapy neukazala. Tak jsem to cele obesel, nez jsem konecne nasel odpovidajici zastavku. Na ni uz stal bus, ale nejak divne a kdyz jsem se ridice posunkama ptal, jestli muzu nastoupit, zatvaril se divne a odjel. Podle jizdniho radu jsem zjistil, ze to byl standartni spoj, smula :-). Trictvrte hodinky do dalsiho jsem zabil v bistru pobliz s pivkem a snahou o konverzaci v rustine, trapne to bylo! Nastesti uz jel bus (stara svedska herka, kde sofer nechal otevrene dvere, aby to v tom vedru vetralo), tak jsem se nalodil a hura na baltezers!

Exterier hostelu

Exterier hostelu

Tady me cekalo prekvapeni – nebyl to tak uplne hostel pro backpackers, ale spis neco jako ubytovna pro rodiny s detmi, ale zvenku to bylo moc pekne (vevnitr to smrdelo jak ve spolecenske mistnosti rekreacni oblasti siemens drasov na milovy), vevnitr se to taky dalo – pohadkove tapety, plysova zviratka…proste tezce infantilni hostel. Dal jsem si nadhernou sprsku a ve vanicce pro deti vypral velke pradlo, pak uz jsem jen vyrazil na chalku – dal jsem si stejk na grilu (veprovej, hovezi je mimo me budget moznosti) a naramne si pochutnal, bohuzel uz byla tma, tak jsem nemel moznost ten skvost vyfotit. Kdyz komari dojedli (a ja taky), tak jsem udelal kratkej proces a zaplul do hajan, porad jeste nejak rozlamanej po tom vcerejsim vyletu mocalem.

Infantilni ubytovna

Infantilni ubytovna

Koukam, ze jsem to roztahl tak, ze dalsi den radsi teda napisu zvlast :-).