Tak nějak jsem se naučil, že nejzajímavější a nejpoužívanější jsou ty úplně nejjednodušší aplikace, o kterých by člověk při návrhu nějakého sofistikovaného systému (aka švýcarského nože) řekl, že jsou úplně na nic. Před časem jsme vymysleli úplně dokonalý tajný projekt, který měl mít množství funkcí a měl být napsaný hned a hned vržen do světa. Napsal jsem množství prototypů, které teˇd samostatně živoří bez frontendu a defakto bez vzájemné propojenosti. Proč? Možná je toho na jednoho člověka hodně, nebo spíš je to hrozně rozprostřené do šířky a něco takového poskládat dohromady, nedejbože udržovat a upravovat…fuj! Proto jsem si to soukromě (potají) ořezal, pouze na části základní funkčnosti a už to bylo lepší, prototypy se začaly skládat dohromady jako skládačka. Ovšem lepidla je málo (času – přece jenom když člověk dělá na několika rozdílných projektech, z nichž na některé se soustředí více, na některé pouze ve zbytcích času, potom zjistí, že se ve větší míře pouze seznamuje s tím, co že to před těmi čtrnácti vlastně udělal a čím by teˇd měl pokračovat). Proto jsem to ořezal ještě více a stvořím jenom drobnost, kterou budu vidět, že funguje a na jádro budu moct postupem času lepit další kousky. Drobnost, která nebude potřebovat moc lepidla, protože nebude mít téměř žádné funkce a dohromady nebude dělat téměř nic. Takže se, drahý světe, nechej překvapit, tímhle blogpostem jsem si dal jakýsi závazek, tak to budu muset udělat :-).
A cožeto? Geolokační hříčka – nebo spíš platforma postavená na SpringMVC, která bude nabízet RESTful rozhraní pro jistý druh „checkinů“. K tomu spytlíkuju Android aplikaci a celé to poběží na CloudFoundry, které bych tímto projektem rád vyzkoušel. GAE asi definitivně hážu za hlavu díky nemožnosti ukládání polymorfů :-).