Den 6 – Jasper / Miette
Ráno mě vzbudil rozjíždějící se vlak. Chvíli jsem se převaloval a pak posadil a protahoval celou noc skrčený nohy. Nakonec mi to nedalo a vypadl jsem do umývárny poblíž parkoviště vyčistit si zuby a udělat více rozhýbávajících a zahřívacích cviků. Když jsem se vrátil k autu, vlak pořád ještě roloval a nezdálo se, že jeho konec se blíží.
Nakoupil jsem trochu pečiva a předražených banánů (1ks za 90 centů, tolik stojí v Safeway celá libra banánů!), dal si kafe u infocentra s wifi a vyrazil na konec světa. Dojel jsem k závoře u Marmot basin, zaparkoval v zákazu stání a chystal se vyrazit, když najednou se otevřelo nebe a začal slejvák. Chvíli jsem čekal, až to nejhorší poleví (nechtělo se mi hledat pončo) a když už jenom mrholilo, tak jsem vyrazil. Po chvíli jsem natrefil na správnou cestičku a po deseti minutách se přede mnou objevil nádherný pohled. Občas se vyplatí vyrazit v bouři, protože po příchodu do cíle vysvitne slunce. Nejinak tomu bylo tady. Posvačil jsem banán a pivo, dlouho konsternovaně hleděl na krajinu pod sebou, zamával jí a vyrazil zpátky k autu.
Objel jsem Jasper a po chvíli prostě musel zastavit u Talbot Lake. Blížil se další déšť, ale stejně mi to nedalo a přelezl jsem písečnou dunu, zul boty a zaplul do vody – aspoň po kolena. Nádherně písečné dno, průzračná voda, dešťové kapky, musli tyčinka a ticho občas protknuté projíždějícím kamionem. Čert vem boty, letěly do kufru, stejně jsem řídil naboso, tak odteď to bude úplně bosky. Míjím Pocahontas a šplhám vzhůru na Miette Hot Springs.
Koupání v termálu mám v plánu až zítra – před dlouhou cestou, dneska musím dát nějaký hike po sezení v autě. V merku mám Sulphur Summit, kde by měla být i nějaká geocache. Plazím se do kopce, míjím pár rodinek, které si vyrazily na procházku z chatiček v Miette, a už se nemůžu dočkat vrcholku. Nekonečné serpentiny lesem, klečí, sněhem a pak už jenom štěrk. Konečně vrchol, keška nenalezena (pro změnu), ale aspoň jsem si při jejím hledání zrakvil ruku, takže památka na ni bude. Smyl jsem krev, posadil se do závětří na šutr a kochal se vrholky pode mnou. Ke vší té nádheře jsem si otevřel lunchmeat a donekonečna odháněl chipmunka, který mi pořád olizoval batoh. Po chvíli přišel pár, který jsem o něco níže předběhl: “Potkali jsme medvěda,” volají vesele. “Kde,” divím se? “Níž u cesty, dřepěl tak dvacet feetů v křoví a ládoval se bobulema.” Škoda, musel jsem ho minout, snad příště.
V Miette u parkoviště je spousta železných grilů, takže ihned po návratu ze Sulphur Summit jsem se pustil do přípravy párků a fazolí, dokud byl některý ještě volný. Když tu najednou – scénka jako od Lynche: u grilu stál malý klučina, oči soustředěně upřené na mě a povídá: “oheň…může tě popálit!” Než jsem se vzpamatoval, byl pryč. Resp. o kousek dál – s několika rodinami z Hintonu, které si vyjely na sobotní procházku, koupel v termálech a grilovačku.
Spláchnul jsem véču pivem a na strávení si dal krátkou procházku – k původním sirným pramenům (pro změnu pro kešku, kterou jsem opět nenašel). Hodně smradlavé údolí tónované do žluta, na dně s potokem s několika přítoky, ve kterých se nedá udržet ruka. Nad troskami bývalého lázeňského komplexu je několik cedulí s fotkama z dob minulých – na přelomu století tu chtěl jistý podnikavec vybudovat hotel, jako je u Lake Louis, ale nevyšlo mu to, tak tu stály jenom dřevěné boudy a stany. Zajímavé dobové fotky.
Přeparkoval jsem na nižší parkoviště, abych se mohl tvářit, jako obyvatel chatové osady (vyšší parkoviště má zákaz 23-07 a samotné auto by tam vypadalo podezřele) a zašil se do spacáku připravit se na těch pár set kilometrů jízdy následujícího dne. Před spaním jsem musel myslet na to, že půjčovna si účtuje pokutu za čištění, pokud je auto špinavý. Zajímalo by mě, o kolik si řeknou v mým případě, protože pořádek vypadá trochu jinak a pach novoty taky zmizel kdoví kam. Válí se tam po podlaze plechovky od piva, spousta dropků, odpadků, suší ručníky spolu s propršeným oblečením a koupacími kraťasy. A navíc jsem měl k večeři ty fazole…