Jubilejní 40. ročník Tišnovské padesátky jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít, zvlášť, když jsem minulý ročník ostudně proležel s hadrou na krku a horkým čajem v hrnku. Šel jsem sám, se zviřátkem, a těšil jsem se jako malej Jarda, protože bylo v plánu výborné počasí, barevné listí a zajímavá trasa.

Trasu jsem volil 26 km, protože se mi nechtělo vstávat, navíc jsem se na delší (díky nestřídmé konzumaci alkoholických nápojů minulého večera) necítil, Dan taky nebyl připravován, tak by asi přišel o packy na delší trase :-). Vyrazil jsem pět minut před ukončením registrace (tuším před jedenáctou), aby už byl celý špalír pryč a já měl čas na focení, kochání se a loudání. Plán se zadařil, lidi jsem potkal až na první kontrole v Loučkách, kde ovšem dan s Vořechem kontrolorů působil nedobro, tak jsem spolkl trochu čaje a chlebik s cibuli a vyrazil dále.

Trasa byla naplánována mimo silnici, bohužel jsem odbočku nějak minul, tak jsem se prošel pod loučským viaduktem a pokračoval dále až do údolí Blahoňůvky, kde jsem byl prve. Neměl jsem ani potuchu o tomto roztomilém údolíčku, které jsem těsně před Prosatínem opustil a začal šplhat směr Deblín.

Teď započala nudná fáze – chytl jsem hlavní proud lidí jdoucích z padesátky, navíc cyklisti na kontrole už stihli sežrat veškeré obžérstvení, takže jsem si posloužil z vlastních zásob, vytvořil spot na Gowalle a vyrazil směrem k cíli. Trasa byla vedena podél silnice, ale nad Vohančicemi šla pořád rovně – do lesa. V těchto končinách jsem taky nikdy předtím nebyl, nabízely zajímavé výhledy na Tišnov a ve finále i sprostou střelnici na divočáky a především rozbordelovaný les po těžbě, což byla docela podpásovka.

Závěr ovšem nijak nepoškodil celkový dojem z výletu, který byl podpořen nádherným počasím, pěknou trasou a především všemi barvami podzimu, takže to stálo za to (viz galerie)! Po příchodu do auta si do té doby vitální Dan lehl na podlahu a dostal neuvěřitelné tiky do tlapek, tak jsem se nemohl ubránit záchvatu smíchu i přes to, že mi ho bylo líto. Ale vypadal spokojeně, navíc má diplom!

PS Hodně turistů nezdraví, tváří se po pozdravu zmateně, což mě docela udivuje, jsem zvyklý se zdravit s lidma cestou (a ne, nezdravil jsem je nějakým šíleným jazykem :-)).