Posts tagged tipy

Pozadí ubytovníčku

2

Všichni chtějí přijít s nápadem, který změní svět, který vydělá miliony a já nevím, co ještě. Většina těchto nápadů končí rozčarováním, protože nejsou realizovatelé, nebo nejsou realizovatelné v podobě, jak si je dotyčný budoucí milionář představuje. To je v pořádku. Protože jsem už pár nápadů zkusil realizovat a neuspěl, zkusím v tomto miniseriálu představit kroky, které jsem se naučil a které doufám, že v případě Ubytovníčku povedou k dokončení a úspěšné realizaci tohoto nápadu.

Když jsem přišel s úplně prvním nápadem, okamžitě jsem koupil doménu a pak teprve začal přemýšlet, jak to vlastně udělat, co tam bude… Postupem času (dlouhého času) jsem pivotoval a pivotoval a vždycky se dostal k začátku realizace, ale tam jsem skončil. Proč? Nápad nebyl dopracovaný, nevěděl jsem, na koho budu cílit, co z toho bude dotyčný mít, co z toho budu mít já… Teď už vím víc: pokud dostanu nápad, chvíli nad ním přemýšlím a pak se ho snažím zapomenout. Pokud se další den ráno probudím a ten nápad tam je pořád a hlodá, pokračuju k další fázi – a tou je třídění myšlenek spojených s tímto nápadem.

Co mám: chuť něco dělat
Co by mělo být výstupem fáze: nápady = množství trojic problém, řešení, zákazník
Co bude výstupem fáze: nápady, o kterých si myslím, že jsou dobré
Co budu dělat: brainstormovat
Co pro to použiju: mindmapper

Pro prvotní utřídění myšlenek používám myšlenkové mapy. Konkrétně jsem si zvyknul na nástroj mindmeister, který funguje jako online aplikace i jako aplikace pro Android, takže můžu přidávat myšlenky kdykoliv a kdekoliv. Používám dva postupy: „blití všeho“ a „brainstormovací mód“.

Mindmeister @ Android

Mindmeister @ Android

Blití všeho používám především na začátku a je to takové prvotní nakopnutí, kdy ze sebe hrnu naprosto všechno, co mě napadá, a sázím to bez ladu a skladu (víceméně) do mapy, je to takové základní vytvoření budoucích uzlů celé mapy. K této fázi se už později moc vracet nedá, protože by tento přístup narušil započatou strukturu, takže je vhodné zauvažovat o vytvoření nové mapy a potom je nějak spojit. Ale popravdě – do této fáze se v udoucnu už nevracím, protože ji dobře pokryje fáze následující.

A to je fáze brainstormovací. Začnu v kořenu celého stromu a postupně procházím k listům, kdykoliv mě kdekoliv cokoliv napadne, okamžitě to přidám. Nedělám smyčky, postupuju systematicky dál a dál. Dost často skončím na listu a najednou se roztrhne pytel s nápadama a tak se chrlí.

Potom nastupuje třídicí mód, který je vhodné provádět způsobem „ráno moudřejší večera“, ale mnohdy se to ráno zvrhne v další chrlení :-). Jde to to, že se musí vyházet spousta nesmyslů (tohle je ovšem první fáze, větší odstraňování bude následovat příště), kterých je tam zákonitě velké množství, odstranit duplicity a trochu přeskládat strukturu. Ideální je, když je na projekt více lidí a tuto část udělá někdo jiný, nebo je při tomto čištění a uspořádávání přítomen. Člověk, který tyto nápady vychrlil může být slepý k některým nelogičnostem a nesmyslům a kontrola dalším člověkem tato místa odhalí a odstraní, případně poupraví. Pravdou ale je, že než hledat kompromis, lepší je danou věc úplně odstranit. Pokud bude potřeba, vyplyne tento fakt v budoucnu a může se zpětně zapracovat – méně je více.

Tato prvotní část se dá shrnout do celku „nápad“. Jde o to si uvědomit, že nápad není nápad sám, ale jeho rozpracování a zaznamenání do nějaké takovéto podoby, aby si člověk (a to především někdo druhý) mohl prohlédnout všechny souvislosti, náležitosti… Ještě pořád není vhodný čas na nákup domény, následuje další část – část ověření myšlenek a jejich ořezání, ale o tom zase až příště.

(Repost z blogu Ubytovníčku.)

Jak funguje můj mozek?

0

Postupem času si uvědomuju, že mám zažitých několik vzorců chování, které mnoha lidem můžou připadat divné. Nedávno se mě jeden kolega ptal, proč pořád píšu dlouhatánské mejly a nepoužívám telefon? Tato otázka byla impulzem k napsání tohoto blogpostu, ve kterém nejenom tyto důvodu shrnu. Třeba to někoho inspiruje :-).

Pořád spím

Už při studiu jsem si zvykl na jednu praktickou věc: jakmile se cítím jen trochu unavený, jdu okamžitě spát. A rozhodně to není promarněný čas. Zastávám názor, že tělo (potažmo mozek) samo ví, co potřebuje a řekne si o to. A protože nechci fungovat na dluh, tak mu vyhovím (jak je známo, tento dluh se projeví v tu nejméně vhodnou dobu). Zkouškové období bylo u mě rozpoznatelné podle toho, že jsem byl jako medvěd, který právě zahájil zimní spánek. V praxi to vypadalo tak, že jsem chvíli koukal do skript a dlouho spal. A znovu a znovu… Během spánku si mozek informace utřídil a především nepotřebné vyházel, takže zůstalo jen to podstatné, o čem mělo cenu povídat či psát a snažit se nacpat do hlavy ten zbytek jsem věděl, že je naprosto zbytečné (přehlcenost informacema, pletení témat dohromady atd.).
I dneska mi to pomáhá – když řeším podstatný problém, nebo se o něčem nedokážu rozhodnout, jdu spát. Ne nadarmo se říká – ráno moudřejší večera – opravdu tomu tak je. Člověk se vzbudí a většinou má jasno v tom, nad čím si zbytečně dlouho lámal hlavu. Dokonce jsem zjistil, že je to poměrně oblíbená metoda nazvaná Hammock driven development. To sedí – vývoj je poměrně náročná duševní činnost a tím, že se člověk bude prolívat litrama kafe a nutit se něco dokončit na úkor odpočinku, věci rozhodně nepomůže, spíše naopak. To, co vyplodí, budou eklhafty bez hlavy a paty a navíc únava bude mít negativní vliv na produktivitu a bude kalit mysl.

Hammock driven development

Hammock driven development

Nepamatuju si

Opravdu, vůbec nic. A proč taky, když okolo mě je tolik úložného prostoru? Jsem zastáncem tvrzení, že mozek mám proto, aby přemýšlel, ne aby si pamatoval. Pro zapamatovávání věcí využívám především krátkodobou paměť, nesnažím se věci si násilím cpát do hlavy, pouze je udržet na dobu nezbytně nutnou. To nechávám na mozku – on sám pozná, co je důležité a to uloží dlouhodobě. Ať z jednorázového použití věci, nebo opakované činnosti, kdy se ona věc dostane do paměti motorické. Pokud už se snažím o zapamatování si něčeho, potom je to způsob, JAK se k požadované informaci dostat, ne ta informace samotná. A v tomto případě spojením „zapamatovat si“ myslím i uložení odkazu mezi záložky v počítači, tvorbu prototypů (když něco vyvíjím, jednotlivé části píšu jako subprojekty), či zápisků v blogu (věci, o kterých vím, že okamžitě zapomenu, ale někdy bych je ještě mohl potřebovat).

Prázdná hlava

Prázdná hlava

Netelefonuju

A nejraději bych ani telefony nepřijímal. Důvod je prostý: náplní mé práce je tvůrčí činnost, takže když mi někdo zavolá, existuje velká pravděpodobnost, že mě vyruší uprostřed hloubání nad něčím a já už potom ztěží navážu. Ze stejného důvodu nerad volám i já – nechci rušit. Nehledě na to, že ve velké části případů mě ihned po položení hovoru napadnou další věci, na které jsem zapomněl. Proto raději vše postupně píšu do mejlu a i když na něco zapomenu, můžu to poslat a druhá strana může jednoduše navázat v daném kontextu. Taky má více času na promyšlení daných věcí. V neposlední řadě konverzace zůstane zaznamenaná černá na bílém, takže si ji nemusím pamatovat a kdykoliv se k ní můžu vrátit.

Netelefonuju

Netelefonuju

To jsou moje tři zásadní přístupy, které mám zažité do morku kostí a těžko je někdy změním: spát, nepamatovat si a nenechat se vyrušovat. Nechci se ptát, jestli jsou správné či nikoliv, já o jejich správnosti přesvědčen jsem, protože (v kombinaci s vhodnými nástroji) věřím tomu, že mi pomáhají pracovat (a především používat mozek) mnohem efektivněji.

Nedokončování je únavné

0

Každý si toho všiml – pokud se během dne nepovede dokončit rozdělaná práce, člověk se ráno budí rozlámaný a unavený, ihned s myšlenkou, co všechno musí ještě mimo naplánované úkoly na nový den udělat navíc – aby vůbec dokončil den předchozí. Nebo to smést ze stolu a zabít tak práci předchozího dne? To těžko.

Dalším nedokončováním je, když si člověk těsně před spaním, nebo vůbec během dne dává dohromady věci, které by měl udělat v den následující (samozřejmě, plánování není špatné, ale tohle není plánování). Při usínání se mu úlohy popletou a vzbudí se zmatený – některé úlohy splývají a především někde uvnitř hlodá pocit, jestli to, na co si vzpomíná, je opravdu všechno a na něco podstatného nezapomněl. A hned den začíná o něco hůř, což se na jeho celém průběhu určitě podepíše. Oba tyto způsoby se dají řešit – jednoduše, jen člověk musí chtít a vypěstovat si návyk.

Základním návykem řešícím první nedokončovací problém je dělení práce na menší celky. Žádný úkol není tak malý, aby se nedal rozbít na ještě menší. Je tedy vhodné se před začátkem práce nad daným úkolem zamyslet, jak ho rozbít na menší celky a učinit tak. Každý tento celek je možné náročnostně odhadnout (postupem času budou samozřejmě odhady přesnější) a do dne si naskládat odpovídající množství (radši MNOHEM méně, než více) těchto celků, samozřejmě s ohledem na čas, který bude možné provádění těchto činností věnovat. Je třeba brát v úvahu vyrušování, odpočinky, oběd a další věci. Ovšem ani čas mezi tímto vyrušováním není možné využít souvisle – mozek obvykle potřebuje nějaký čas, aby se přepnul do pracovního režimu, takže čím delší bude úsek, který je možné věnovat nerušené práci, tím lépe. Je vhodné začít s menším množstvím těchto malých celků a postupně přidávat další, když člověk pozná svoji výkonnost a naučí se lépe odhadovat. Snahou je – mít večer hotové všechno, co bylo naplánováno – nezáleží na tom, že to není celý balík práce, která byla takto rozkouskovaná. Důležité je, že jde člověk spát s pocitem „hotovo“ a ráno se vzbudí odpočatý a natěšený na pokračování.

GTD system

GTD system

Tento postup se může zdát v rozporu s druhým typem nedokončování, ale není tomu tak, resp by nemělo být, pokud je pěstován návyk následující. A tento návyk zní ještě jednodušeji: všechno si zapisovat. Všechno! Neexistuje nic takového, že „je to přece jednoduché, tak to udělám hned za chvíli“. Zapsat! Nebo udělat hned. Když mě večer před spaním napadne nějaká drobnost, zapíšu si ji. Protože jinak mám ráno výše popsaný pocit, že jsem na něco důležitého zapomněl. A to nechci – ani zapomenout, ani ten pocit. Zní to jednoduše, ale zase tak jednoduché to není. Opravdu je potřeba vypěstovat návyk a zapisovat – úplně vše.

Tyto dva návyky je vhodné si vžít, protože dokáží neuvěřitelným způsobem pomoci jednak ve zlepšení produktivity jedince, druhak odstraní ranní pocit, že na něco zapomněl, nebo neudělal něco, co udělat měl. Jsou ovšem pouze začátek – navazují na ně další metody, posouvající laťku o něco výše. Totiž – jak úlohy dělit, zaznamenávat, hodnotit? Co ráno s tím vytvořeným seznamem bodů? O tom až někdy příště, zatím osvojujte návyky.

Na závěr snad ještě podstatná poznámka: někdo může namítnout, že je to sice všechno pěkné, ale pokud hrozí termíny dokončení, nebo mu někdo klečí za krkem, je to nepoužitelné. Omyl – stres, přepětí, únava udělají své a v okamžiku lámání chleba stejně nebude hotovo, nebo bude hotovo špatně, všichni budou unavení, nevrlí… Samozřejmě není možné s těmito návyky začít týden před deadline a případný neúspěch svádět na ně.

Už od začátku je vhodné vše psát a úkoly dělit, dokud to jde a vhodně rozdělovat do dní (nebo delegovat :-)). Hodně zdaru při navykání a pevné nervy!

Controller for views in root

0

Yesterday while developping ukazbobra I realized, that I don’t know how to map controller for my index view in root of Spring MVC project. I searched and experimented a bit and here is a solution. Please note I’m using Spring Roo and annotation driven setup.

First thing is to create controller, for example simple one like this:

@RequestMapping("/")
@Controller
public class RootController {

	@RequestMapping(method = RequestMethod.GET)
	public String index(Model model) {
		model.addAttribute("foo", "bar");
		return "index";
	}
. . .

Now you have to turn off thing named ParameterizableViewController, which staticaly selects a view for for rendering. So open up webmvc-config.xml and remove line with mapping for index view:

<mvc:view-controller path="/" view-name="index"/>

That is all, nothing more, nothing less – you have working controller for your index page in root and also for other views.

Pisou judiste jako prasata?

0
Zvykam si delat veci jednoduse. Byvaly doby, kdy jsem psal univerzalni kousky kodu, protoze „co kdyz nahodou nekdy“. Dlouze a zbytecne jsem ladil genericke tridy, metody pro ruzne jine obecne vstupy atd. V posledni dobe si vsimam, ze kdyz pisu rychle a jednoduse (neboli jako prase), vubec to nevadi – proste dany fragment napisu presne na telo dane situaci a kdyz ho nahodou budu potrebovat v budoucnu modifikovat, tak jej udelam univerzalnim az tehdy (v mnoha pripadech to nebude vubec potreba a ja diky tomu usetrim spoustu casu).
Uvedomil jsem si to pri cteni Restartu – stavam se Judistou. V knize je uveden krasny priklad: „Dejme tomu, ze chceme ziskat pohled na zem z ptaci perspektivy. Jednou z moznosti je vylezt na Mount Everest. Druha moznost je vyvezt se vytahem na vyhlidkovou terasu vyskove budovy.“ V knize se to sice tyka neceho trochu jineho a navic jsem to vytrhl z kontextu, ale presne takhle to citim a od ted se tim budu ridit.
Go to Top