Posts tagged startup

Končím s ubytovníčkem, konec, šlus, adie! V lean kanvasu jsem měl zaznačený zisk jediný – zkušenost. A té jsem dosáhl – udělal jsem špatný úkrok stranou, takže pryč s tím, soustředit se na jiné věci. Ještě bych ale tímto posledním postem rád shrnul věci, o kterých jsem chtěl původně psát (resp. když jsem na nich dělal, připadalo mi dobré o nich průběžně psát na blog, protože by mohly přitáhnout pozornost). Jenže jsem o nich nepsal. Teda psal, ale hrozně pomalu. Plán byl – jeden týden, jeden blogpost. A kdy že se objevil první? Pche! Proč dělat tisíc věci na 1/1000? Navíc některé „jakodělat“? To je radši zrušit úplně!

Chyba číslo jedna: myslet ti, že to mám ověřený. Chybělo něco jako „move your fucking ass out of the building.“ Nedávno jsem vytáhl nápad ubytovníčku a lidé na mě koukali jako na blázna: „Jak jako spát s někým v pokoji? My si s drahou polovičkou bereme dvoulůžko!“ Následovalo přemýšlení nad pivotem – udělat rezervační systém pro ubytovací zařízení. Nojo, ale proč? Copak mám nějaké ubytovací zařízení? A i kdyby!

Ubytovníček

Chyba číslo dva: myslet si, že mám pěkně rozvrhnutý projekt. Neměl jsem konkrétní cíl, neměl jsem konkrétní čas, kdy bych ho měl dosáhnout, neměl jsem vlastně spoustu věcí, hlavně, že jsem měl doménu :).

Konkrétní čas

Chyba číslo tři: technologie? Ta ne, za její volbou si stojím. Jen bych příště nešel cestou RADu ve formě Roo. Ovšem i zde je namístě otázka – je to tím, že za tu předlouhou dobu, co jsem na tenhle projekt nemákl, jsem se všechno, co Roo nabízelo, naučil sám a zautomatizoval? Že jsem se naučil psát testy, že už si připadám Spring intermediate a výš, že si radši model vytvořím sám a bez aspektů, že i ty query si napíšu radši ručně a lépe… Zase na druhou stranu – podíval jsem se hlouběji na webflow, tiles a dojo. Aspoň na chvíli jsem se cítil být frontenďákem :).

Grafické znázornění webflow

Chyba číslo čtyři: chtěl jsem psát všechno a obsáhle na blog. Chtěl. Jenomže než jsem se k tomu vždycky dokopal, tak se mi to, co jsem chtěl popisovat, vykouřilo z hlavy. A cucat si to z prstu se mi prostě nechce, stejně tak to celé dělat znovu jenom kvůli popisu. Takže základem je – napsat to hned! A napsat to stručně. Pokud někdo má zájem o bližší informace, ozve se a může se případně navázat dalším dílem. Proč sepisovat něco, co vlastně ani nikoho nezajímá a nikdo to nejspíš ani nečte? Zbytečná ztráta času! Samozřejmě je také nutné uvažovat cílové publikum – proč jsem sakra na blog související s ubytováním psal věci ohledně vývoje? Copak to je blog s tématem „jak rozjet (nemám to slovo rád – ) startup?“ Příště striktně oddělit témata a takovéhle posty nepsat vůbec, nebo je psát do tech části.

Jaké je cílové publikum blogu?

Chyba číslo pět: „i cesta může být cíl“ – rozdělat projekt a učit se na něm. Jenomže když to učení nakonec převažuje nad cílem jako takovým, tak to nebude to pravé ořechové a zůstanu trčet ve vzduchoprázdnu. Vlastně to souvisí s předchozím bodem – příliš jsem se soustředil na to, co napíšu, jak to napíšu a jak to ještě rozvedu, aby to vydalo na víc, než pár řádků. Takže jsem chystal sáhodlouhej článek o propojení Pivotal Trackeru s „mojí pružnou metodikou“ (teď nově vydáno s menší obměnou a imho mnohem praktičtější)…nehledě na to, že mezitím u Good Data přestalo fungovat reportovadlo/analýza pro Pivotal Tracker. Mu!

V nekonečnu přímka však se Vždycky ve kruh schoulí

Sečteno a podtrženo: příště si definuju nejenom konkrétní cíl (konkrétně specifikovaný MVP), ale i nějaký náznak představy o čase, kdy ho chci dosáhnout. A díky známému „každý úkol zabere přesně přesně tolik času, na kolik ho odhadneme,“ budu odhady zaokrouhlovat dolů – budu mít hotovo dřív! 🙂 Brzkého nákupu domény nelituju, i tu příští koupím velmi brzo – přece jenom to není nijak extra vysoká částka a když ji využiju pro landing page (použil jsem Launchrock) se základními informacemi a možností registrace zájemců (jako tomu bylo teď) a na subdoménu vrznu opět nějaký blog, snad Posterous úplně neumře, jak je teď slibováno. A především – budu se věnovat něčemu, čemu se opravdu chci věnovat a v čem vidím smysl. Nebudu násilně vymýšlet blbovinu, o které se někdo zmínil v hospodě u píva, že by mohla být fajn. Takže nashle příště u dalšího začátku!

PS pokud má někdo zájem o doménu ubytovnicek.cz, twitter účet stejného jména a fb fanstránku, tak se mi ozvěte s nástinem plánu. Tomu, co mě nejvíce zaujme to všechno milerád (zdarma) přenechám!

(Repost z blog.ubytovnicek.cz)

Co mám: mnoho nápadů
Výstup: nejjednodušší možné řešení, kterým jsem schopen vyřešit zákazníkův problém
Co budu dělat: mluvit s potenciálními zákazníky, pivotovat, hledat nejjednodušší možnou funkcionalitu
Co pro to použiju: lean canvas (případně jiný canvas či způsob validace, pokud je vhodnější)

Minule jsem psal o něčem, co by se dalo nazvat blitím nápadů. Podstatnější než to je však validace těchto nápadů, v tom pomůže svatá trojice. Tou se rozumí trojice uživatel, uživatelův problém a moje řešení tohoto problému. Nejlepší situace je ta, když sám vidím v něčem problém a chci jej řešit (neboli sám sobě jsem zákazníkem). Potom můžu přistoupit k onomu blití nápadů z minula a mám nápadů na řešení přehršel, protže vím, o čem mluvím. Ovšem i přesto můžu být sám sobě zákazníkem jediným a to je špatně, proto přichází na řadu výše zmíněná validace.

Validace problému/řešení (zdroj: http://market-by-numbers.com)

Proč jsem zvýraznil spojení uživatelův problém? Protože musím vycházet z problému, který uživatele opravdu trápí, ne z problému, o kterém si myslím já, že uživatele pálí. Proto je třeba se ptát, ne někde v ústraní dumat nad možnými problémy. Je potřeba sehnat potencionální zákazníky, lidi, kteří do dané problematiky vidí a věčné skeptiky (mě :-)) a předložit jim různé scénáře s problémovými situacemi a způsoby jejich řešení a postupně se s nimi dopracovávat k jedinému konkrétnímu výsledku, nebo klidně i několika různým důležitým cílům, z nichž vykrystalizuje výsledný produkt (lépe řečeno Minimal Viable Product).

Postupná krystalizace nápadu (kombinace problém/řešení) (zdroj: http://theagni.com/)

Tohle dopracovávání se k výslednému nápadu, který bude mít cenu realizovat, by mělo probíhat iterativně – tedy postupně by se měl nápad doplňovat připomínkami, validovat, doplňovat, validovat…třeba i v několika paralelních větvích, které budou validovány dále ještě jinými způsoby, aby byla vybraná ta nejlepší. Nejlepším výběrem je myšlen kompromis mezi užitnou hodnotou pro uživatele a mojí schopností tuto věc co nejrychleji realizovat. Tím myslím především finanční stránku věci, protože když je čas a peníze, realizovat se dá cokoliv :-).

Lean canvas (zdroj: http://www.ashmaurya.com/)

V hledání tohoto kompromisu pomůže nástroj zvaný lean canvas. Lépe řečeno – mnoho canvasů, protože co canvas, to kombinace uživatel/problém. Není možné napasovat stejné uživatele na různé problémy, protože je prostě nemusí vůbec pálit. Canvas má několik polí, která se vyplňují postupně a samozřejmě canvas samotný se dále vyvíjí na základě komunikace s potenciálními klienty/zákazníky, díky čemuž mohou nevyhovující canvasy zanikat i vznikat nové. Prvotní vytvoření canvasu zabere okolo 20 minut, delší koumání je ztráta času, jak píše autor této techniky, Ash Maurya, v knize Running lean. Když nevím, nevyplňuju, nebo ani vyplnit nemůžu, protože to zatím není jasné – též budeme iterovat a dopracovávat se k nejvhodnějšímu řešení. Lean canvas vychází z Business model canvasu a vhodně jej rozšiřuje pro začínající projekty, dle slov autora: Business canvas na příkladech ukazoval zajeté instituce, jako apple, nebo skype… Lean canvas se soustředí na začínající projekty a na mnoha příkladech ilustruje tuto techniku na vlastním rozjížděném projektu. Nebudu to dále rozmazávat, stojí to za přečtení – druhé vydání je k sehnání na Amazonu za nějakých $16, první vydání bylo možné předplatit v rámci psaní knihy a dostávat je na etapy (nebo zkuste napsat přímo autorovi, je to člověk otevřený ;-)).

Pivotování (zdroj: http://steveblank.com/)

Ale zpátky k validacím: v této fázi se bude určitě hodně pivotovat, protože mám představu, kdo jsou mými zákazníky, oni jimi však většinou nebudou, musí sami sebe identifikovat s mým produktem. Proto se budou cíle velmi často měnit a v této fázi je to výhodné a také velice vhodné, protože nic reálného zatím neexistuje a měním pouze myšlenky a nahlížení na ně. Jen se k tomu musím přinutit, je to jako u zubaře – včasný zásah bolí mnohem méně. Časem se to nějak ustálí a najednou bude vše „nad slunce jasné“.

Teď už by mohl být pomalu čas na nákup domény, dočkali jsme se! Taky je možné začít vytvářet profil pro aplikaci na sociálních sítích, (nejenom) abychom se dostali uživatelům pod kůži a vytvořili si nějaké publikum. Ale o tom zase až příště, konečně se to stočí k techničtějším věcem, o kterých měla tato série původně celá být!

(Repost z blogu Ubytovníčku.)