Posts tagged Itálie
Italy 2009 IV
0Na vetrne hurce, tak jsem mily squad pojmenoval :-). Celou noc tam totiz ze vsech stran fucelo, nastesti to byl teply vitr a nebudil jsem se zimou.

Odkaz na mapu; zelena je vlak, modra je pesky
Sice jsem se nebudil zimou, ale budil jsem se I tak – matrace porad sycela, vitr skucel, navic nejsem zvyklej na tak mekky spani, tak to opet za moc nestalo. Bohudik mi rano odpovedeli z hostelu, ze se mnou pocitaji predposledni noc, tak se aspon vyspim jako clovek a hlavne dam si kvalitni sprchu s mydlem!
Co se tyka sprchy, potazmo civilizacnich navyku, nebude to podobny jako s cizim jazykem? Jakoze nemam se proste prepnout do jineho modu? Zapomenout, ze neco jako sprcha existuje a zapomenout, ze lidem okolo asi smrdim? 🙂 Asi na to zatim nemam (nebo je kolem moc lidi).

Kazdopadne, rano jsem se sbalil, dal si oblibenou snidani (chlebik s marmoskou, jahodova ovesna kase a kafe) a vyrazil vstric Levanto. V puli cesty po hrebeni me napadlo, ze by tu mohly byt kesky, tak jsem se mrknul a zjistil, ze jedna je hned u sqatu (resp 250m zpet), tak jsem udelal celem vzad a mazal nazpet.

Nerekl bych, ze I na vrxholu utesu se da jit porad dal a dal, ale sel jsem porad dal a dal :-). Az me to cca 20m od cile prestalo bavit (prece jen v sandalach s rozrazenou nohou balancovat sam kdesi na srazu… :-/). Takze zase bez kesky. No nic, cestou jich jeste par je.

Tak teda vzhuru dolu. Resp napred primo nahoru a az odtud :-). Cestou potkavam tipuju racky, ale se zamlzenym zrakem vidim blbe, kazdopadne naletavaji stremhlav na neco pobliz cesty a svist, ktery pri tom vydavaji se hrozive podoba stihacce, to bych v zivote nerekl, jak rychle takovyhle potvory litaji!
Pokracuju dal a pri pohledu na gpsku zjistuju, ze jsem zase prosvihl kesku, ktera je ted cca 800m za mnou, vracet se mi uz nechce, protoze nemam vodu. To stejne se mi stalo I s keskou dalsi, takze definitivne poustim z hlavy odlov alespon jedine kesky z cinque terre vyletu, skoda, snad vyjde aspon ta zitrejsi. Alespon ale potkavam nejake turisty v protismeru, maji stesti, cesta se vlni kolem utesu a tak zatimco ja vystupuju do kopce za plnyho slunecniho zaru, oni tyto useky sestupuji a naopak, muzu jen zavidet.
Skoro ve finale potkavam dalsi novozelandanky, prej jestli je to do monterroso jeste daleko a jak moc je to narocny. Nemuzu jim lhat tak rikam, ze jsou to jeste cca 2h narocneho terenu, odradit se nenechavaji :-).

To uz jsem ale skoro v levantu, jeste jedna placici borovice, ktera I pod sebou udelala poradny kopec smuly, nic takovyho jsem jeste nevidel! Kazdopadne doufam, ze se mi ta smula nepovesi na paty!
V levantu nachazim nejprve samou nepitnou vodu, nemile, ale konecne nachazim kohoutek na zahradce jakesi cukrarny, tak si davam celou 0.7l lahev na ex a potom doplnuju jeste na odpoledne, majitel nekouka moc radostne :-). Kratka prochazka kolem plaze, abych zceknul, kde jsou sprchy, pak se vydavam na nadrazi zjistit, kdy me co jede. Nic naplat, tady se uz koupat nebudu.

Kupuju listek do Arenzana a nastupuju, zabiram si celou ctyrku na strane od slunce, nadhera! Bohuzel, v janove o toto prichazim, protoze vlak se nebezpecne zaplnil, takze musim hodit bagl nahoru a o tri mista se uskromnit. Cestou premyslim, jako Renton z trainspottingu o tom, jaky asi budou zachody, se kteryma se spustim. V levantu to nevypadalo prijemne, tak doufam v lepsi v arenzanu. Vystojim si frontu k pokladne, dostanu klicek na snurce a trada vedle do budovy – nadhera, krasne cisto, navoneno…ale jsou tu jen turecky hajzliky, zrada! No co se uz da delat :-).
O par kilo lehci vyrazim k informacim, ktere jsou zavrene (v rozporu s oteviraci dobou), takze jdu hledat verejnou plaz a idealne sprchu. Oboji nalezam, takze si konecne davam osvezujici koupel a potom sprsku, zaplat panbuh! Bohuzel se mne kolem batohu utabori maly holcicky s mati opodal, tak zatimco se nervozne kousu do rtu, ze budu za uchyla, pokud se pred nima bubu prevlikat, sbiram pekny zeleny kaminky s nadeji, ze na nich treba stal mlady krystof kolumbus. Jakmile poodejdou, rychly prevlek a trada najit spani, s pulhodinovym spozdenim teda :-/.

Nevim, proc porad hledam spani ve vyskach, na druhou stranu – kde bych je chtel hledat, kdyz jsem na urovni more, ze? Takze opet splham nahoru, podle mapy to bude nejakych 400m, vic nez predtim, no potes prase! Na konci asfaltky je nastesti cedule s mapou a smerovky, takze zjistuju, ze mapy natahany z internetu mi budou docela na prd, ale co uz – la ciannela 45minut, tak smele vzhuru.
Potkavam par supicich cyklistu, nadherne vyhledy a po cca 30 minutach napis na sutru ciannela a sipku, takze smer mam dobry. Za zakrutou taky potkavam srnce, ktery se me lekl a ted divoce steka a hopsa kolem cesty. Saham po fotaku, ale na to uz neceka a mizi v kleci za jeste divocejsiho stekotu. No co, uz je docela tma. Po nejake dobe nalezam dalsi smerovky a zjistuju, ze mila ciannela je 15 minut zpet, takze jsem ji musel minout, no pruser! Vracim se zpatky, sero houstne a nahlas vykrikuju neco ve smyslu 'boze, ja jsem ale magor!'. Takze prichazim opet k onomu sutru s napisem a kus od nej vede neoznacena cesta smerem vzhuru, zkousim stesti, jinak bude pruser!

Sazka na jednu kartu vysla, prichazim k boude a vypada opuste, vevnitr lavice, stul, kamna, betonova podlaha, prach, zatuchlina a veeelka spousta velikych pavouku, krasa, vypada to romanticky :-). Nastesti je tu koste, tak to dam za svetla celovky trochu do pucu a hajdy do hajan, I hlad me presel, takze jen frtana slivovicky a dobrou noc!

Italy 2009 III
0Nedalo se tam spat, nejen kvuli moskytum, kteri ostatne nekam v puli noci zmizeli. Ukazalo se, ze podklad vyhovujici vinu nevyhovuje mne. Ale aspon tu nikdo nechrapal!
Rano jsem vylezl ze spacaku a vubec si nevybavuju, ze bych byt aspon chvili spal, protoze si pamatuju jen nekonecne prevraceni z boku na bok, odhaneni moskytu a vyhazovani kaminku zpod spacaku. Ale citil jsem se odpocate, tak jsem asi misty spal (vybavuju si okamzik, jak jsem mel v polospanku dojem, ze ke mne nekdo dobehl, slysel jsem dupot, ale nikde nikdo, jen jsem se pekne lekl :-)).
Takze nasledovala ovesna kase, chlebik s marmeladou a kafisko, slunce jeste moc nepalilo, tak bylo na case vyrazit! Vecer jsem zdolal vetsi cast stoupani, tak ted me ceka jen ta lehci cast (to jeste blahove nevim, co bude nasledovat odpoledne :-D).
Vyplazil jsem se teda nahoru olivovnikovym hajem a hned me uvital kohoutek s vodou, tomu rikam servis, hned to bylo lepsi! S chuti jsem vyrazil rovnou mezi vinice a poprve za celou dobu jsem si rekl, ze se mi tu libi, opravdu. Teplota byla prijatelna, krajina nadherna, liduprazdno, jidlo, piti… 🙂 Cestou mezi vinicemi jsem se dostal az nad corniglii, odkud nasledoval docela prudky sesup dolu. A ted jsem teprve potkval davy turistu splhajicich nahoru, no hruza!
V Corniglii jsem vubec nepobyl, jen jsem doplnil tekutiny a pokracoval na Vernazzu, abych to mel z krku. A ted to melo zacit! Zastupy turistu, nejprve ze stejne strany, vzapeti I z druhe strany, takze uz mi uhybani bokem, aby me predbehli, k nicemu moc nebylo, protoze sli dalsi, dalsi a dalsi… krajina byla nadherna, to jo, ale ty lidi mi nedavali vubec prostor se kochat. Sice byli tolerantni a nechali aspon obcas prostor na foceni, ale clovek musel palit od boku, tak jsem na ty fotky zvedavej, snad nestravim pristi tyden s fotoshopem!
Na tomto useku jsem potkal particku mladych nemcu (snad skolni vylet), jak se tam dostali, nevim. Borec s cernym trickem sepultura, pot z nej jen lil, funel za dva, dalsi typek – cerny mansestraky, pruhovanej silnej rolak, conversky, dready, respect! Ale do Vernazzy dosli, videl jsem je tam, zrejme to delaji ty 11% povoleny ztraty na skolnich vyletech :-).
Krome krasnych vyhledu byla cestou zajimava fauna I flora – kaktusy, kaktusy, kaktusy, olivovniky, palmy a predevsim ‚homeless cats‘. Na mnoha mistech byly zbudovany (ci uz tam byly) pristresky, ve kterych byly kyble s granulama, hracky, misky s vodou a kolem – kocky. Odpocivajici, lysajici se, zadonici, mourovate, sede, cerne…
Ale I cesta stala za to – nekonecne nahoru, dolu, traversy vyslunenych kamenitych svahu, neco silenyho, jeste, ze jsem mel vodu!
Vernanza byla totalne preplnena lidma, malinka plazicka bez sprch; sice chladek, ale sehnal jsem vodu, dal si pizzu a pryc, tohle se vazne nedalo. Takze nasledoval dalsi usek – do Monterosso al Mare. Protoze jsem sel okolo 1-2 hodiny odpoledne, nebylo tu uz tolik preplneno a vubec se nedivim, ty rozpalene strane staly za to! Nastesti tu byl dostatek stinu a I vanek od more byl prijemne chladivy. V jednom odpocivadle jsem se zastavil s nemci, ktere jsem potkaval uz od rana. Divili se, ze ani stan neberu, pry, jestli mi neni zima. Ale chapali, pry je to levne, ze potkali pred par dny particku cechu nekde ve vnitrozemi, co cestuji podobne, jen se stanem. Takze porad platime za chudasy a ja jsem to potvrdil, meli by si zajet na vylet do Prahy :-D.
V dalsim stinu jsem potkal novozelandskou rodinku, tipoval jsem je sice na australany, ale zas tak moc jsem se nesekl. Ovsem ja jsem si jako pravej australan rozhodne pripadal – teklo ze me uplne nehorazne, mouchy po mne lezly o sto sest – jednou nosni dirkou dovnitr, druhou ven; a smrdet jsem musel na mile daleko, protoze ted uz jsem nemusel uhybat ja, ale uhybali lidi mne :-). Nebo to delal ten batoh?
Do cile jsem kazdopadne dorazil, Monterosso v cele sve parade, hooray! Nejvice me ovsem zajimala plaz, nebo spis to, kvuli cemu tu plaz je (ne, italske krasky to tentokrat nejsou), takze jsem si dal par temp v prijemne modroucke vode, porochnil se, vypral tricko a konecne natrefil na funkcni sprchu!
Ted najit flek na spani – volim kostelik Sant’Antonio, opet o cca ctvrt kilometru vys, nez momentalne jsem. Kupuju si teda flak pizzy, flasku Heinekena a hura vzhuru. Prvni metry jsou po schodech, coz se da, protoze jsem prijemne odpocatej z plaze. Nasleduje silnice, opet schody, a potom kamenita stezka, decentne vyplavena vodou, opet s obcasnymi schody. To uz se neda! Postupne pocitam kazdej vyskovej metr na zaklade vysky schodu a modlim se, at uz tam jsem!
Konecne krizovatka se smerem levanto – to nahoru, a docela po rovince k…sprejem napsano ‚squat autonomio‘, no proc ne, aspon bude veselo!
nebylo, nikdo tu pro zmenu. Ale na spani to vypada bezva, lip nez vcera. Nejprve jsem chtel prespat v ruinach kosteliku, ale potom jsem objevil onen ‚squat‘, snad nejaka byvala vyhlidka, kazdopadne full servis – koste na vymeteni podlahy tu bylo, v prizemi jsem nasel nafukovacku; jen ty sprchy a hajzlik by tu bodly! V kazdem pripade, davam si zaslouzenou nudlovou polivku od tamana, flak pizzy a k tomu pivicko, uaa! 🙂 chvilku to travim, koukam na zapad slunce a pak opet hajdy do hajan, bezva!
Italy 2009 II
0Italy 2009 I
0Uplny zacatek byl celkem o usta, protoze jsem se musel spolehnout na sluzby ceskych drah a vubec celeho systemu ids jmk. Na tom nic neni az na fakt, ze jsem mel v brne jen 10 minut na prebehnuti ke grandu na autobus do bratislavy. Nuze, zadarilo se! Takze jsem se neco pred pulnoci dokodrcal na BTS a tentokrat jsem uz konecne nasel stanoviste autobusu a nemusel tak prechazet cele Mlynske Nivy :-).
Nalodil jsem se protekcne – zasel jsem za typkem, ktery zadaval utrhane letenky do pocitace a on potom zasel za mnou a prisoupnul me bezprostredne za priority boarding skupinu, takze jsem opet lezl do letadla mezi prvnimi, tentokrat nastesti bez deste.
Nejen bez deste, ale za nadherneho jasneho pocasi, takze jsem si mohl prohlidnout probouzejici se blavu a hned I viden pekne z ptaci perspektivy. To ale nebylo nic proti vyhledu na alpy! Inverzni oblacnost v udolich, ranni pary stoupajici z lesu, vychazejicim sluncem nasvetleny stity hor s cepickami snehu…nadhera. skoda jen, ze jsem mel po ruce na foceni jen telefon.
V bergamu jsem se zdrzel jen kratce, tahlo me to (pro tentokrat) na jih, takze jsem udelal par snimku, zdlabnul obed, okouknul mistni arabace a prerusil siestu v parku akorat v okamziku, kdy mistni policie zacala sacovat bandicku backpackeru sedici opodal. Sice jsem si poridil listek na jiny spoj, ale presto jsem se nacpal do drivejsiho spoje, ktery me vyklopil na predmesti milana – mel jsem jet na central, ale pruvodci nejak moc rozhazoval rukama a oboci vytahoval nebezpecne vysoko, tak jsem vyklidil pole. A dobre jsem udelal – mel tudy projizdet vlak smer janov, ktery mel 40 minut spozdeni!!! Teda moc jasno jsem v tom nemel, protoze hlaseni bylo strojove porad dokola to stejny (alpinacero tinga mero nebo co :-D), odjezdovy tabule byly rozbity a mistni nervozne vypalovali o sto sest, ale nakonec prijelo neco, co by se pri trose dobre vule dalo nazvat vlakem (navic totalne precpany arabama), asi nejaka berlusconiho predvadecka.
Ovsem na to, jakej starej zgarb to byl, rychlost putovani byla neuveritelna a to spozdeni jsme srazili minimalne na polovinu, masinfira respekt! Na druhou stranu, radsi jsem dal prednost spanku, abych nemusel premyslet nad technickou strankou vlaku a vecech jako 'co kdyby'. Probudil jsem se akorat v useku dlooooouhych tunelu, takovy snad ani ti Norove na ceste z Myrdalu nemaji!
Ale to uz tu byl janov. Prvni dojem ponekud rozpacity, na mape to vypadalo placatejsi a ve street view to nevypadalo tak rusne, nicmene ted uz se s tim nic delat neda a musim slapat primo nahoru smer hostel. Nejsem sam – do pekne prudkeho kopce spaciruji davy cipernych duchodcu, nejak to nepobiram! Mladosi jezdi na skutrech, starsi autama a duchodci chodi pesky, zajimave.
Uvedomuju si, ze jsem docela v centru pozornosti – beham tu v trictvrtacich a kristuskach a vsichni okolo maji kabaty! Vcera jsem dokonce potkal na BTS holcinu se salou a rukavicema! :-o. Holt, jiny kraj, jine teploty :-).
Takze ted sedim v jakesi spolecenske mistnosti, venku uz se setmelo a mozna uz ani nekape a pisu tohle prvni shrnuti. Ted se to tu zacina plnit, zacina italska verze 'chcete byt milionarem' a postarsi spolubydlici tu vykrikuji spravne odpovedi, cas jit do hajan. Jeste na zaver bych poznamenal, ze tohle zrejme nebude youth hostel, ale hostel pro dusevne mlade. Uz se tomu komentari na YHA webu nedivim. Bohuzel, partaka tu teda na cestu nesezenu.