Posts tagged Eurotrip

Eurotrip 2010 – den 11

0

Pokud jsem vcera tvrdil, ze jsem poradne pospal, dneska jsem tomu dal na prdel mnohem vic, dokonce mi do kumbalu vlezla I uklizecka a vida, ze neni prazdno (vsude se susilo pradlo), honem prchala! Po opravdovem probrani u snidane v kafiskarne pres silnici, sbaleni vseho toho uz suchyho pradla a trada pryc – zkoumat rigu.

Dar sovetskych delniku lotysskemu lidu

Dar sovetskych delniku lotysskemu lidu

Po tom, co jsem nechal bagl v uschovne jsem vyrazil do ulic pro nejaky caches, ale mel jsem pech – mraky lidi, pripadne kdyz uz jsem mel, tak se objevil mudla – zkratka a dobre, sebral jsem akorat jednu v troskach synagogy a radeji se na to vyprdl a vyrazil zkoumat mesto.
Pred dvema dny jsem myslel, ze riga je nic uprostred niceho, ale pletl jsem se (stejne tak I s dalnicema – prece jen jsem po jedne opravdove dneska jel, asi jsem ji musel minule zaspat). Je to docela pekne mesto s nadhernym parkem, jen co je pravda! Vsude se bohuzel pilne opravovalo, stavelo leseni, nebo turistovalo. Z davu jsem byl tak znechucenej (nedalo se fotit, porad nekdo zavazel), tak jsem se snazil chodit postrannima ulickama, kde jsem sem tam neco ulovil.

Park

Park

Kapitolka sama je jidlo – chvili jsem vybiral, ale pak jsem zapadl do slusne vyhlizejiciho podniku s pranim soljanky a veproveho stejku na litevsky zpusob. Soljanka nic moc – vodova, maso zadne, jen uzenina, ale ok, taky se da, co dal? Stejk – humus – utopeny v oleji (navic ne stejk, ale kotleta) a litevsky zpusob je zrejme co dum dal, neco jako u nas v turisticky proflakle destinaci; chut nevalna (resp.zadna) a jako tresnicka – hranolky k tomu, navic v prepalenem oleji, no hnuj. Kdyz k tomu pripoctu jeste 10% navic za servis, tak je mi te usmevave servirky lito za muj vyraz pri odchodu -> predrazeny hnuj.

Ulicka v Rize

Ulicka v Rize

Nejvyssi cas se vratit na nadrazi, takze co je cestou – synagoga, ktera tam ovsem nebyla, akorat pobliz mnohem sympatictejsi hospudka s mnohem sympatictejsimi cenami, chjo. Zbytek penez padl na sendvice, lahev vody a na jakejsi alkohol v pixli, kterej tam piji vsichni, uplnej zbytek potom do bednicky na „disabled children“. Potom do uschovny pro bagl, vypit ten mistne oblibenej hnuj a hup do eurolines lux busu.

Skoro jako v Pyongjangu

Skoro jako v Pyongjangu

Bus pohodlnej, klimacka, wifi, zasuvky, kafe zdarma, hity 80.let v tv; narazil jsem sluchadla, pustil soulcouching a usnul.
Teda, jen co jsem se vzbudil, hned me vyliskal zpusob, jakym to sofer daval – totalne agresivne a bezohledne (jeste vic, nez nasi sudet agency), to jsem jeste nevidel, holt asi jsou placeni za brzky prijezd. Silnice byla obycejna nase „jednicka“ a on to rezal pres plnou caru, v neprehlednym terenu…poradnym tempem, chuligan. Vyhodou bylo, ze jsme prijeli o cca 3/4 hodinky drive!
Napred jsem chtel tvrdit, ze v lotyssku nejsou dalnice, ale po chvili (resp az pobliz hlavniho mesta) se neco na ten zpusob objevilo. Co ale muzu zcela zodpovedne tvrdit je fakt, ze zdejsi krajina je taky kouzelna. Proste prerie, zvlnenejsi, obcas lesik, ale predevsim farmy uprostred plani. Cele mi to tak nejak pripadalo jako urcite casti US&A, jen opustenejsi. Tezko rict, jestli farmari byli prohlaseni za kulaky, nebo odesli az nedavno, hodne farem vypadalo opustene (a pole taky) a naopak nektere rozpadle chaloupky byly osidlene, na strese satelit… hned bych si jednu farmu poridil – lemovana stromy, kolem dokola nic a napojena na komunikaci dlooouhou prasnou cestou. Mezitim se vsak setmelo a nad loukama vystoupila mlha a cele to tvorilo hodne kouzelnou kulisu te rychle jizdy, musim to tu nekdy dat na kole, teren je idealni (jen teploty ne).
S jiz zminovanym predstihem jsme dorazili do vilniusu, takze jsem zapadl do hostelu, zesprsel se a usnul, resp neusnul, protoze jsem byl prekafovanej, precajovanej a vyspanej z busu, navic tu nekdo uple silene chrapal, hruzna to noc!

Eurotrip 2010 – den 10

0

Plan volneho dne pobliz rigy byl naprosto jasnej – pujcit si kolo a poradne to okolo projet, at ten pohyb neni tak stereotypni (batoh a pesky).

Trasa na Everytrail

Nuze, spal jsem dlouho a kdyz jsem zaskocil na snidano-obed naproti do buface pres silnici, musel jsem vypadat prinejmensim podivne v danou denni hodinu, ale mohli to brat jako presnidavku. Byl to jakysi mlecny bar a vedle smeska-kramek se vsim a mezi tim zavrena kavarna, ale kdyz jsme se shodli, ze si dam kafe, tak mi otevreli a napojili. Kramek byl prazdny (mozna za to mohlo teple pivko v regalech), zato mlicnak vedle sklizel uspechy – mladi I stari chodili pro jogurty a pili to rovnou z tech pullitrovejch zavarovacek na stojaka, kefiry si odnaseli domu, nebo na cestu.
Kdyz jsem do sebe nacpal kafe a par sladkejch kousku cehosi, co neprodavali po kilech, vyrazil jsem pro jednu kesku „pobliz“, abych tam kolmo nemusel pres dalnici zajizdet. Cesta byla dlouha a umorna, kolem byly same vilky, cele baltezers vypadalo, jako nejaka ctvrt zbohatliku ci mafianu, nebo pokud je tu takovy zivotni standard, tak to respekt! Keska byla za jakymsi kasinem u brehu jezera v zajimave rostle borovici, ale spis me zaujalo to kasino – klub uprostred boroveho lesa na ohromnem pozemku obehnany plotem s dvojitym ostnatym dratem, kazdych 5m u plotu cidlo pohybu. Holt asi to nebyl jen tak obycejny klub :-).

Geo-borovice

Geo-borovice

Cestou zpatky jsem se chtel zastavit na slibovanem pamatniku komunisticke tyranie, ale dosel jsem leda na mistni hrbitov a zaboha jsem tam nic nemohl najit, krome mnozstvi relativne starych hrobu (rekneme 1890 a podobne), ktere byly pekne udrzovane, ale I ty vsechny ostatni ve srovnani s nasimi hrbitovy, obcas u hrobu I lavicka…pak jsem jeste chvili bloudil po brehu jezera, protoze jsem blahove myslel, ze se to tama da projit podle vody az zpet k hostelu, ale chyba lavky – kazda vilka ma svoji nudli oplocenou az do vody a kdyz nahodou ne, je tam rakosi, nebo velikej pes.

Jezero hladke v krovich stinnych

Jezero hladke v krovich stinnych

Tak jsem nakonec dosel po silnici a pujcil si konecne to kolo. Takova ukrajinka-like, ale modernizovana – s odpruzenou vidlici vpredu I vzadu, cerstvej vzorek…a vubec, mazalo pekne :-). Teren nadhernej – rovinka za rovinkou, obcas mirne zvlneni, ale dost casto pomerne hlubokej pisek. Ale dalo se jezdit I po silnici (silenej provoz), jen to bylo min pohodlne, nez lesni cestou. Snazil jsem se pobrat kesky cestou, coz se docela darilo (az na jakousi vodarenskou vez, kam jsem vysplhal, ale nahore byla tezka tma a podivna podlaha, tak jsem to bez baterky a sam srabsky vzdal, abych nekam nepadl). Taky se mi darilo je brat s kolem – docela jsem polekal mistnaky, kdy se oni brodili rakosim a koprivama pesky s rucnikama k plazi, ja to bral na kole :-).

 

Panorama s rigou v pozadi (klikni)

Panorama s rigou v pozadi (klikni)

Na posledni cache jsem se ale tesil nejvic – u jakehosi kruhoveho jezera, bohuzel pujcovni cas uz tezce tlacil, tak jsem mazal jak o zivot a ani si poradne nevychutnaval okolni bory, mocaly a kanaly.

 

Panorama kulateho jezera (klikni)

Panorama kulateho jezera (klikni)

Jezero moc pekne, hned bych tu na par dni zakempoval, ale asi se tu moc nevyplati palit ohne – raselina na mnoha mistech poradne hluboko vyhorela (a bordel z mnoha pareb). Takze rychly odlov a kalup – za 30minut stihnout cestu zpet, ktera mi tam trvala dve a pul hodiny. Dal jsem tomu po lesnacce poradny kapky, takovy teren by se mi u nas nemalo libil, vyblbl bych se tam fest!

Zapad slunce u vecere

Zapad slunce u vecere

Eurotrip 2010 – den 9

0

Co psat o uplne obycejnem presouvacim dni, kdy zoncna rumpluje jako diva, presuny mezi nadrazima jsou dlouhy a cesty dopravnimi prostredky nudny? Asi nic, tak nacpu do jednoho dne dva :-).

Rychlostni komunikace v Estonsku (autor tomasho)

Rychlostni komunikace v Estonsku (autor tomasho)

Rano jsem prchnul z hostelu, moc se mi z vyhrateho gauce nechtelo, navic slecna „recepcni“ by stala za zdrzeni se o noc dele (ale musela by delat nocni sichty). Tak aspon dostala cdcko fast foodu, podivila se, co budu delat v rize a poprala mi stastnou cestu.
Tallinn je zapeklity. Ma tri autobusova nadrazi, z nichz to nejdulezitejsi je nejvic z ruky. Nejprve jsem chtel na vlakove a poridit si listek na vlak, ale protoze mi vsichni koho jsem se ptal tvrdili, ze neexistuje vlakove spojeni do rigy a jediny spoj, ktery jsem nasel pres web jezdi jednou denne v 6:50 s prestupem ve Valze, na ktery jsou jen asi 3 minuty, tak jsem se rozhodl pro bus.
Dal jsem si neco pres hodinu, abych dosel na nadrazi, ale nejak mi to nevyslo a dosel jsem cca 10 minut pred odjezdem vyhlednuteho spoje, coz by nevadilo, ale vadilo, ze jsem nikde nemohl najit odpovidajici prepravni spolecnost, tak jsem zkusil Eurolines, kteri mi nabidli jen business class, tak do tretice jsem vlezl do nejake unimobunky naproti – Ecolines. Za euro<26 kartu jsem usetril celych 20 korun,  to je mi vyhodne, ted nebudou mit na klimatizaci :-).
Nejakou hodinku jsem posedel na nadrazi, protoze teplota byla zas tak odporna, ze jsem ani na ty kesky nemel naladu. Vysledkem je tedy pocet kesi v estonsku = 0, coz je ostuda. Po nejakem case prijel neoplan Ekologickych Linek a ta ekologicnost znamenala asi onen nizky vykon klimatizace, protoze to vevnitr stalo za prd. Ale co, lidi nastoupilo malo, zbytek pristoupi az v parnu, takze do te doby veget.
Dalnice v estonsku jsou pro me velika zvlastnost – nejen, ze se permanentne opravuji (resp.stavi asi za evropske penize, protoze vsude visi cedule „financovano z fondu eu“), ale naprosto na nich chybi jakekoliv mosty, podjezdy, najezdy, proste mimourovnove krizeni. Proste kdyz je nutne odbocit na druhe strane, je nutne ujet jeste par km, otocit se do protismeru a vratit se zpet k odbocce (viz nize uvedeny nakres spachany v paint online). Stejne tak je realizovan I najezd. Rozhodne by me to jako cizince matlo, ale ted uz to vim :-).

Silnice v estonsku

Silnice v estonsku

Naproti tomu dalnice v litve uz jsou vybudovane (vypadaji nove, obcas tam visi EU cedule, ale jistotu, ze je to z evropskych penez nemam, protoze zas tolik ceduli tam neni) a jsou jeste zvlastnejsi. Nejsou to dve nezavisle vozovky, jak je zvykem, ale jedna – s peti jizdnimi pruhy. Standartne se jezdi v druhem zprava, kdyz je nekdo extra pomaly, nebo jej nekdo dlouze predjizdi, nasune se do toho uplne vpravo. Prostredni pruh je vyhrazen na predjizdeni z jakekoliv strany. Krasna je tu prehlednost – vsechno je tu nekonecna rovina – dalnice je proste lajna skrze borovy les a jsou videt jen hromady pisku, boruvci a zase borovice. Tady by se hodil tempomat, hak na volant a spat. Osobne se divim soferovi, ze to zvlada – ja jsem po nastoupeni vytahl energydrink na ex a vzapeti usnul jako mimino (tze uz vim, ze nemuzu delat pilota-mam plombu, snipera-nosim bryle a ridice z povolani – usinam, takze asi zustanu u toho programovani 🙁 ).
V parnu nastoupili nejaci zlutaci a anglani, tze pohodli skoncilo. Muj soused anglan se ostychal rict, ze misto, na kterem sedim je jeho a mam si jit sednout do ulicky, tak jsem pokracoval ve spani, az jsem se uplne uspal.

Kanal vedle nadrazi

Kanal vedle nadrazi

Po nekolika hodinach monotonni jizdy jsme projeli Baltezers, kde budu travit nasledujici dny, a potom uz se jen probit skrze sidliste, kruhove objezdy a nakupni centra do centra mesta. Riga je hnusna, to muzu zodpovedne prohlasit, dle prvniho pohledu. Reka, pres ni giganticky mosty, kolem giganticky (a hnusny) stavby a kde nic, tu nic. Vsak jsem to psal hned v uvodnim tweetu. Posledni den si tu ale presto dam prochazku, neco tu byt nekde musi…

Na turistickych informacich sedela postarsi dama a na muj dotaz, kudy k busu, me poslala „at the street“, ani do mapy neukazala. Tak jsem to cele obesel, nez jsem konecne nasel odpovidajici zastavku. Na ni uz stal bus, ale nejak divne a kdyz jsem se ridice posunkama ptal, jestli muzu nastoupit, zatvaril se divne a odjel. Podle jizdniho radu jsem zjistil, ze to byl standartni spoj, smula :-). Trictvrte hodinky do dalsiho jsem zabil v bistru pobliz s pivkem a snahou o konverzaci v rustine, trapne to bylo! Nastesti uz jel bus (stara svedska herka, kde sofer nechal otevrene dvere, aby to v tom vedru vetralo), tak jsem se nalodil a hura na baltezers!

Exterier hostelu

Exterier hostelu

Tady me cekalo prekvapeni – nebyl to tak uplne hostel pro backpackers, ale spis neco jako ubytovna pro rodiny s detmi, ale zvenku to bylo moc pekne (vevnitr to smrdelo jak ve spolecenske mistnosti rekreacni oblasti siemens drasov na milovy), vevnitr se to taky dalo – pohadkove tapety, plysova zviratka…proste tezce infantilni hostel. Dal jsem si nadhernou sprsku a ve vanicce pro deti vypral velke pradlo, pak uz jsem jen vyrazil na chalku – dal jsem si stejk na grilu (veprovej, hovezi je mimo me budget moznosti) a naramne si pochutnal, bohuzel uz byla tma, tak jsem nemel moznost ten skvost vyfotit. Kdyz komari dojedli (a ja taky), tak jsem udelal kratkej proces a zaplul do hajan, porad jeste nejak rozlamanej po tom vcerejsim vyletu mocalem.

Infantilni ubytovna

Infantilni ubytovna

Koukam, ze jsem to roztahl tak, ze dalsi den radsi teda napisu zvlast :-).

Eurotrip 2010 – den 8

1

Meda neprisel, mistni, co spali vedle ve stanu se me smali, ze prej jsou mozna jizneji, no co, aspon jsem v celku. Ale prej tam jsou losi. Tak mam dve moznosti – obejit kus poloostrova, nebo prebrodit bazinu, mistnak to prej pred par lety zvladl (poradne posilnen alkoholem), takze jsem se nechal vyhecovat (spis se mi nechtelo s nim do auta, protoze snidal pivo s pivem), ze to zvladnu.

Trasa na Everytrail

Dostal jsem par praktickych rad – pry se mam drzet vyslapanych zirecich stezek, kdyz uvidim mladyho losa (nebo soba, nebo jak se to preklada), mam okamzite zdrhat na druhou stranu. Pak jeste rikal neco o paseracich a ze se v estonsku hned strili, ale protoze je to odtud cca 50m do mezinarodnich vod, nikdo si to nelajzne a mam pry byt v klidu :-).
Tak jsem teda vyrazil – nejprve po ceste, potom lesem, potom ostruzinim a nakonec jsem dospel k okraji rakosi – prijemna loucka, ale dal – beda beda! Hned jsem pochytil prvni stezku vedouci primo do jungle, tak jsem dal k ruce doutnicky, protoze repelent nejak nezabiral na komary (a taky jsem chtel udrzet dal od tela ty velky rohaty savce). Meli to dobre proslapany – nebyla to stezka, ale jen naznaceni smeru, kudy se ubirat, abych se moc nevykoupal. Cestou to byl samej sutr a velke pneumatiky buh vi z ceho a buh vi, jak se tam dostaly.

 

Stezicka do baziny

Stezicka do baziny

Po par minutahc jsem se probrodil rakosim na druhou stranu a vitezne si oddychl neveda, ze to horsi je teprve prede mnou. Tze jsem poridil pametni foto uprostred baziny a vyrazil dal do lesu s tim, ze tam uz to bude v pohode. Kulove, koprivy, malini, prales. Hruza, des a ja opet v kratasech a sandalach. Nejprve jsem se snazil vybirat opet stezicky zvere, ale byly tak klikate a stejne zarostle, ze jsem od toho nakonec upustil a sel rovnou za nosem pribliznym smerem. Po nejake hodince se to vyplatilo a v dali uvidel probleskovat neco lidskeho. Mezitim jsem mel nohy rozervane a dostipane na hadry a celou krabicku doutnicku vybafanou. Pruser byl ten, ze to cosi lidskeho (chata s posecenou travou) byla za plotem a nedalo se odhadnout, zda jit vlevo, vpravo ci skrz. Riskl jsem jeden smer a po mnoha dlouhych minutach se vynoril z houstiny primo na cestu, nadhera!!
S nedopalkem doutnicku v koutku, spocenej a dodrenej jsem musel vypadat jako duke nukem (az na absenci svalove hmoty a slunecnich bryli). Ovsem DOKAZAL JSEM TO!!! Ale byl jsem pekne vyplaznutej, z posledni kapky vody jsem si rano varil kafe. Hadam, ze na spici ostrova to uz asi nestihnu, tak vyzebravam vodu a mirim na nejblizsi plaz poobedvat a vykoupat se.

 

Plaz

Plaz

Davam chleba s Jalapenos naterkou z mre a jako druhej chod mexickou ryzi; na to, jak je to standardne hnusny to do me zahuci jak nic a potom uz nadherna koupel. Voda prijemne chladna, nevyhoda je, ze je ji porad maximalne po pas a neni skoro vubec slana. Svuj ucel ale plni a nadherne osvezuje (a smyva ty pavuciny a koprivy a prach a a …). Hodinku si tam lebedim a potom se sbiram smerl loksa, abych stihl nejaky bus, prece jen je sobota vecer.
Po strastiplne ceste, kdy jsem toho mel fakt plny zuby (teplota odporna, po asfaltu na slunicku je to nic moc) a videl jsem jen stary rusky zakladny, rusy a rodiny na piknicich jsem dorazil do loksy a tesil se na nejakou vodu, nebo aspon pivko, ale zrada – na namesti cekal bus, po kratke kontrole jizdniho radu to vypada, ze je to posledni na dlouhou dobu, takze usedam (poradna herka to je). Zahy se vydavame na kostrbatou pout a ja si uvedomuju, ze listek kterej jsem koupil je do vesnicky, odkud jsem rano vyrazil a ne do toho mestecka u dalnice, jak jsem si myslel. No co uz, stejne nic nejede, aspon se podivam na absolvovanou trasu z busu. V cilove stanici jdu za ridicem a zkousim to rusky, jestli jede zpatky, ale asi jsem ho nejak nasral, pze mi nedava listek za 15 jako tam, ale rovnou za 40 a neco vykrikuje. Do dveri se ale hrnou zastupy, tak si jdu sporadane sednout a zkousim to anglicky na nejakou mladou rodinku za mnou a dozvidam se, ze jede do tallinnu, takze mam vyhrano!!!

 

Ruske pozustatky

Ruske pozustatky

V tallinnu uz jsem jako doma, takze prcham na prvni mozne zastavce (nejdou mu otevirat zadni dvere, vzdycky vezme klicku od okna a chvili hackuje mechanismus a potom je mohutnym kopem rozrazi) spolecne s onou mladou rodinkou za doprovodu klaxonu busu za nami (nedari se mu chudakovi ty dvere zavrit).
Tze vyrazim na hostel – primo do centra. Tam se dozvidam, ze se mnou jaksi nepocitali, ze cekali muj prijezd az zitra, tak chvili hudrujeme a nakonec kempuju ve spolecenske mistnosti na gauci – a to zdarma, tak se mi to libi! Vybalovacka, sprska a potom trada na nakup – snidane a piva (ofkoz). Cestou potkavam nejakou tezce orientalni hospodu, kde cepuji krusovice, tak se nechavam zlakat, kdyz jsem usetril za ubytovani. Davam si nejakou hovezi smesku, ve ktere vsak nakonec prevazi cesnek, kopr a cuketa (a beef tam skoro vubec neni), ruske obsluze davam jako dysko zbytek penez a prcham smer hostel.
S nakupem piva jsem to (opet) prehnal, takze az do rannich hodin sedime s majitelem a koukame napred na hanebny pancharty ve full hd a potom na southparky. Pak uz se to opravdu neda, tak to balime a heja-hou!

Eurotrip 2010 – den 7

0

Tak to byly nejake britske maminy na vylete, jedna z toho, chudera, dostala tik do leveho oka, takova ta noc byla :-). Asi bych mel prestat chalovat fazole, nebo spat nahatej, ale toho bohda nebude…

Lahemaa national park

Lahemaa national park

Venku to zacalo nebezpecne zteplavat, takze se mi vubec nechtelo pryc, ale nakonec jsem musel, aby to nebylo zas az tak moc trapny (no co, maji tu checkout kdykoliv v ramci dne), tak jsem chvatal na bus smer loksa, abych si nalezite uzil I zdejsi divociny. Presel jsem opet cely mesto, nez jsem se dostal k nadrazi a pokusil se oprasit rustinu, abych na trhu dostal lahev vody a trhl akorat ostudu (a tu vodu).
Na pobrezi

Na pobrezi

Bus, co prijel, byl s kourovejma sklama a klimatizovanej, tomu rikam lokalni linka, tomu se nasi 311 ani nezda, tohle bylo 135, kdyby neco. Vyrazili jsme a za 5 minut stali na zastavce kousek od hostelu, to je k vzteku! Ale co uz, nez jsme se probrali sidliskama na okraji, kde se stalo snad u kazdyho baraku, tak jsem pro jistotu usnul. Probral se az na odbocce loksa – to je ten nazev loksa tee (kde jsem chtel puvodne vystupovat), jeste, ze jsem se tim neridil, protoze to je jen sjezd z dalnice a jeste to kona dobrych 10 kilacku. Na konecne jsem teda zmizel ven primo na rozpalenej asfalt, navstivil mistni konzum, vyuzil bezdratovou sit na mistni poste a vyrazil smer keska u sutru, keska u kufru a plaz.

Kdyz jsem dosel ke kesce u sutru, nasel jsem kulove, vsude akorat mraky mravencu a komaru, kteri me stridave poradali od nohou a ruk, takze jsem to vzdal a padil dal (resp zpet, protoze dal cesta nevedla -shame!). Takze jsem se dopracoval az ke kufrum (mezi tim byla jeste vice nez dlouha doba, ne-ne-neprimo umerna vzdalenosti, unave a casu). Probihal tam nejakej festival (v uzavrene hale, tfuj), tak jsem si dal toceny a snazil se najit ten spravnej kufr. Prague jich byla spousta, ale ja hledal reykjavik a I kdyz jsem jej nasel, cache tam nebyla :-(.

Kufry

Kufry

Pomalu mi zacinalo byt jasne, ze na spici poloostrova to dneska uz nedam, tak jsem vyrazil hledat spaci misto. To jsem nasel kousek za vsi, kdy jsem odbocil z hlavni cesty, poslapal ohromny mnozstvi sneku, abych se zas na tu cestu vratil a zabral si podium nejakyho vyletiste, kde bylo kolem par stanu. Podium bylo moje, ale neprovadel jsem one man show, ale chytl fotak a podel pobrezi vyrazil po sutrech nejaky kilacek na sever chytat fotky dalsiho zapadu.

Zapad

Zapad

Pak uz jsem se jen snazil naladovat do spacaku a protoze to ma bejt medvedi oblast, dal jsem pytel s jidlem kousek dal. Toho, ze jsem si varil polivku ve spacim triku si snad meda nevsimne.

Go to Top