Štítky Android
Android MapView a onTouch
13. Čer
Nemálo mě, a nejenom mě, štve absence něčeho, jako je onTouch() v mapách na Androidu, protože potřebuju vytvořit dynamické načítání overlayů. MapView sice má onTouchEvent(), ale že by bylo možné jej použít nějakým mnou zamýšleným způsobem, to zrovna ne. Zkoušel jsem pár způsobů, které tu nastíním a taky jsem zkusil jedno ne zrovna dvakrát moc fér řešení. Ale zoufalí lidé se uchylují k zoufalým věcem, však to znáte… Jen to vezmu hodně hopem, protože mám moře jiných věcí na dělání, ale pár lidem jsem to slíbil a sliby se mají plnit a to nejen o Vánocích 
.
Zatímco natahování je poměrně jasné (AsyncTask, který bude natahovat data ve čtverci, jehož směrem jsem se posunul – na základě kolize souřadnic tohoto čtverce a viewportu – aby to pořád netahalo jak blbé), taková trivialita jako je onTouch už tak jasná není.
Nejprve jsem se snažil přimět k rozumu metodu onTouchEvent() jak na MapView, tak i na Overlayi, bohužel bezúspěšně. Zajímalo by mě, jestli je tento event pozůstatek něčeho zaniklého, nebo se na něj jenom nějak zapomnělo. Tento způsob by měl fungovat nějak takto, což vypadá poměrně prakticky a použitelně – ve switchi checkovat eventy:
public boolean onTouchEvent(MotionEvent ev) {
int action = ev.getAction();
switch (action) {
. . .
}
return super.onTouchEvent(ev);
}
Bohužel – z nějakého důvodu tato metoda vůbec nebyla volána. Po nějakém googlení jsem narazil na blog Juriho Strumpflohnera, který řešil stejný problém a vyšpekuloval ho následovně: na mapView navěsit vlastní OnTouchListener(), čili přidat jednoduchou anonymní třídu:
mapView.setOnTouchListener(new OnTouchListener() {
public boolean onTouch(View v, MotionEvent ev) {
return false;
}
});
Pokud teda dojde k eventu Touch, jsou procházeny všechny views a případné implementace listenerů v nich. V listeneru implementovaná metoda onTouch je volána nejméně jednou v závislosti na tom, zda vrátí true či false. Pokud vrací false, provede se pouze poprvé a systém je tak chytrý, že už jde příště rovnou na jistotu (aka přímo po metodě, která vrátila true), což je zároveň i kámen úrazu: je nutné zajistit, aby byla volána i metoda „níže“, protože se při true mapa nepohybuje (ale náš onTouch je volaný vždycky). Je teda nutné předat „nižšímu view“ tento event. Nejprve jsem volal dispatchTouchEvent() na view, který přišel do onTouch, ale to je blbost, protože tento view je vlastně onen MapEvent, nad kterým byl navěšen tento listener, takže došlo k zacyklení a StackOverflowError. Takže jsem třídu odanonymizoval a předávám si do ní Context, což je aktivita, uvnitř které je mapView:
public class MyTouchListener implements View.OnTouchListener {
private Activity activity;
public MyTouchListener(Activity activity) {
super();
this.activity = activity;
}
public boolean onTouch(View v, MotionEvent ev) {
activity.dispatchTouchEvent(ev);
return true;
}
}
Taky to ovšem nejede, ale oproti dispatchování do view to vydrží o chvíli déle (a pak to stejně přeteče zásobník a zdechne).
Jak už to bývá, funkční řešení bývají ta nejjednodušší, takže dneska tenhle blogpost konečně dorazím!
Ono totiž stačí rozšířit map view a přepsat v něm onTouchEvent, nebo onInterceptTouchEvent (jak je popsáno tady). V čem je zakopán pudl? V ničem, opravdu to funguje. Předchozí Class Cast Exception se dá zbavit velice jednoduše – definovat správný typ v layoutu! Pojďme tedy na to, nejprve vlastní mapView:
package cz.shmoula.pat;
import android.content.Context;
import android.util.AttributeSet;
import android.util.Log;
import android.view.MotionEvent;
import com.google.android.maps.MapView;
public class AreaMapView extends MapView {
private Context mContext;
public AreaMapView(Context context, AttributeSet attributeSet) {
super(context, attributeSet);
mContext = context;
}
public boolean onTouchEvent(MotionEvent ev) {
if (ev.getAction() == MotionEvent.ACTION_MOVE) {
Log.i("!!!!!", "Pohyb!");
}
return super.onTouchEvent(ev);
}
}
Teď následuje onen výše zmíněný kámen úrazu, který dříve hulákal Class Cast výjimkou a je to docela logické, ale nevěděl jsem, že je možné vkládat do layoutů vlastní komponenty. Teď už to vím, tak je možné psát něco zhruba takového:
<?xml version="1.0" encoding="utf-8"?>
<cz.shmoula.pat.AreaMapView
xmlns:android="http://schemas.android.com/apk/res/android"
android:id="@+id/areaMapView"
android:layout_width="fill_parent"
android:layout_height="fill_parent"
android:clickable="true"
android:apiKey="api_klíč"
/>
No a v aktivitě se tato komponenta dohledá každému známým způsobem:
AreaMapView mapView = (AreaMapView) findViewById(R.id.areaMapView);
Toť vše! Opravdu, v jednoduchosti je síla. Takže teď přidat nějaké spočítání delta a pokud bylo pohnuto viewportem více, než je výše uvedený čtverec v onu stranu, tak načíst další. Na závěr se ještě musím přiznat, že toto řešení jsem nevyplodil sám, ale sprostě se nechal inspirovat OpenCachingem od Garmina, který mě nakopl na správnou cestu směrem k výsledku. Při pídění se po řešení jsem taky narazil na projekt mapview-overlay-manager, ve kterém se nachází Lazy loading a který si nechávám k dalšímu prostudování a hádám, že nebudu sám.
Dekompilace androidích aplikací
2. Čer
Někdo se rád pídí po tom, jak věci fungují, někdo se rád občas nechává inspirovat cizími kusy kódu a někdo prachsprostě krade (možná by se to dalo nazvat nějakou IT kleptomanií). Všem těmto skupinám by ovšem mohl přijít vhod tento blogpost, protože v několika krocích popisuje operaci jednoduchou (tu jednoduchost myslím vážně, zabývat se dedexerem, aka android disassemblerem opravdu nehodlám, z toho už jsem vyrostl a zpohodlněl) – a sice rozbalování a dekompilaci androidí aplikace.
Jak je tvořena androidí aplikace asi každý vývojář ví, takže tuto část vypustíme a přejděme blíže k věci, což by mohl být aapt, neboli Android Asset Packing Tool, který je součástí nástrojů v SDK. Tento nástroj je jednak zodpovědný za parsování všemožných souborů (včetně manifestu) uvnitř projektu a následné přetváření takových properties do R.java souboru, ale především i za proces opačný, čili dolování informací z již hotových .apk souborů a to i podepsaných a zarovnaných. Nebudeme chodit kolem horké kaše a skočme rovnou do nějakého příkladu. Půjčil jsem si APKčko z mého rozdělaného projektu a provedl nad ním následující kouzlo:
vbalak@vbalak-desktop:~/develop/workspace.sts/PlantATree/client/target$ aapt l -a pat-client.apk res/layout/area_map.xml res/layout/main.xml res/layout/tree_details.xml res/layout/tree_list.xml res/layout/tree_list_item.xml res/menu/map_menu.xml AndroidManifest.xml resources.arsc res/drawable-hdpi/icon.png res/drawable-ldpi/icon.png res/drawable-mdpi/icon.png classes.dex org/codehaus/jackson/map/VERSION.txt org/codehaus/jackson/impl/VERSION.txt META-INF/MANIFEST.MF META-INF/CERT.SF META-INF/CERT.RSA
Nejprve je vidět seznam souborů nacházejících se v archivu (.apk je obyčejný zip soubor, takže je možné jej jednoduše rozbalit, v tom není žádná věda). Další část (resource table) je zajímavější – jedná se o identifikátory zdrojů, neboli to, co je v souboru R.java – to jsou ty hexa čísla uvedená bezprostředně za spec resource a dále typ tohoto zdroje – layout, string, drawable, id…
Resource table:
Package Groups (1)
Package Group 0 id=127 packageCount=1 name=cz.shmoula.pat
Package 0 id=127 name=cz.shmoula.pat typeCount=6
type 0 configCount=0 entryCount=0
type 1 configCount=3 entryCount=1
spec resource 0x7f020000 cz.shmoula.pat:drawable/icon: flags=0x00000100
spec resource 0x7f04000a cz.shmoula.pat:string/menu_toggle_view: flags=0x00000000
. . .
Nejzajímavější je ovšem část poslední, což je sám velký manifest. Kdo měl možnost nahlédnout do AndroidManifest.xml a teď kouká na tento výpis, všímá si velké podobnosti (pokud potlačí rozdílný způsob zobrazení – tohle není xml ). Jsou zde krásně vidět využívaná oprávnění, je zde vidět, jakou program používá ikonu (to je ten hexa kód, který se dá dohledat v části se zdroji – Resources Table). Jsou zde vidět jednotlivé aktivity, parametry aktivit a definované intent-filtry a také využívané knihovny – prostě kompletní manifest, akorát jinak formátovaný. Pro naše další potřeby potřebujeme vstupní bod do aplikace, což bude LAUNCHER a ten je nastaven pro třídu MainActivity, která je v balíčku cz.shmoula.pat, bude se nám hodit za chvíli. Za zmínku ještě stojí anotherMapProcess v poslední aktivitě – dvě mapy se v jedné aplikaci nesnesou, tudíž je nutné je spouštět v rámci jiného procesu, tento parametr tohle zajišťuje (taky jsem nad tím tenkrát dlouho koumal).
Android manifest:
N: android=http://schemas.android.com/apk/res/android
E: manifest (line=2)
A: android:versionCode(0x0101021b)=(type 0x10)0x1
A: android:versionName(0x0101021c)="0.1" (Raw: "0.1")
A: package="cz.shmoula.pat" (Raw: "cz.shmoula.pat")
E: uses-permission (line=5)
A: android:name(0x01010003)="android.permission.INTERNET" (Raw: "android.permission.INTERNET")
E: application (line=7)
A: android:label(0x01010001)=@0x7f040001
A: android:icon(0x01010002)=@0x7f020000
E: activity (line=8)
A: android:name(0x01010003)=".MainActivity" (Raw: ".MainActivity")
E: intent-filter (line=9)
E: action (line=10)
A: android:name(0x01010003)="android.intent.action.MAIN" (Raw: "android.intent.action.MAIN")
E: category (line=11)
A: android:name(0x01010003)="android.intent.category.LAUNCHER" (Raw: "android.intent.category.LAUNCHER")
E: activity (line=15)
A: android:name(0x01010003)=".LookAroundActivity" (Raw: ".LookAroundActivity")
. . .
E: activity (line=16)
A: android:theme(0x01010000)=@0x1030006
A: android:name(0x01010003)=".ShowAreaMapActivity" (Raw: ".ShowAreaMapActivity")
A: android:process(0x01010011)=":anotherMapProcess" (Raw: ":anotherMapProcess")
E: uses-library (line=22)
A: android:name(0x01010003)="com.google.android.maps" (Raw: "com.google.android.maps")
V této fázi tedy máme hrubý přehled o struktuře aplikace, bylo by vhodné se dostat ke třídám. Ty jsou zabalené uvnitř souboru classes.dex, který se nacházi uvnitř APKčka, takže bych prosil rozzipovat tento archiv. Tento soubor je víceméně nějakým způsobem rozsypaný Java ARchive a pro jeho sesypání do použitelného formátu slouží utilitka dex2jar, která se spouští jednoduchým způsobem:
vbalak@vbalak-desktop:~/develop/stuff/dex2jar-0.0.7.8-SNAPSHOT$ ./dex2jar.sh classes.dex version:0.0.7.8-SNAPSHOT 3 [main] INFO pxb.android.dex2jar.v3.Main - dex2jar classes.dex -> classes.dex.dex2jar.jar Done.
Získali jsme tedy opravdový archiv .jar, který je opět možné rozzipovat a koukat na jednotlivé zkompilované třídy. Také je možné udělat víc – pomocí některého java dekompileru je možné se podívat dovnitř, já volil Java Decompiler. Pomocí něj je možné otevřít získaný .jar soubor a v levé části otevřít požadovanou třídu (výše jsme zjistili, že vstupním bodem je MainActivity) a užívat pocitu vítězství, nebo začít vykrádat se začít inspirovat cizím kódem. Toď vše, pro ilustraci ještě přikládám shot JavaDecompileru.
JavaDecompiler - screenshot
Google I/O Extended Brno
10. Kvě
Jsa pln dojmů z dvouhodinové návštěvy akce Brněnské GUG s promítáním live streamu z Google I/O si asi budu nucen ublognout nějaké postřehy a komentáře, i když je jasné, že zítra toho bude plné podhoubí (twittosféra je nasycena už teď). Protože ale paralelně sleduju další stream, tak to bude jen velmi stručně.
Akce začala v 18 hodin našeho času, dostali jsme k ní nějaké doughnuty, pitivo a heslo na wifi, pak se již mohlo začít. Nutno poznamenat, že slibovaní hosté zřejmě nedorazili (utekl jsem dřív pryč a koukám, že Jakub Čížek se nechecknul na Gowalle, spot jsem dokonce musel vytvářet já 
).
První uvedenou novinkou byly Google Movies (pokud se to fakt tak jmenuje) – služba umožňující pronájem videa a jeho spuštění na jakémkoliv zařízení svázaném s vaším google accountem. Pronájmem mám na mysli opravdu pronájem – za pár dolarů si koupíte práva na zkouknutí filmu, na což dostanete nějakých 30 dní, po započetí sledování 24 hodin. Pro android by měla existovat nová aplikace Movies a jak se dalo čekat, je to US only.
Dalším uvedeným produktem byl Google Music, v betaverzi. Funguje stejně, jako Amazon cloud player – (pouze ve státech) nedá se nakupovat hudba, ale je možné hudbu si tam skrze aplikaci (zmíněna platforma Windows a Mac) nahrát a odtud z jakéhokoliv zařízení se stejným google účtem streamovat. Ano, streamovat – aby se prostor nedal využít k pirátským aktivitám. (pouze bych rád dodal, že doufám v brzké chcípnutí Sony, EMI a dalších ne zkostnatělých institucí, ale rovnou zkamenělých, které by si měly uvědomit, že hudbu nezabíjí kopírování, ale ony!) Pro streaming opět existuje aplikace na marketu, ale na žádném mém zařízení nejde stáhnout 
.
US Only
Vývojáři také byli ujištěni, že svoje aplikace budou vyvíjet pouze jednou pro všechna zařízení – i Google TV bude mít android market. Znamená to teda zřejmě, že se vývoj neforkne pro tablety (a další zařízení) a telefony, jak to vypadalo doteď. Neznamená to ale samozřejmě zpětnou kompatibilitu, pořád bude samozřejmě existovat minimalSDK v manifestu.
Další peckou je vydání Accessory development kitu založeného na Arduinu (samozřejmě je vše otevřené, takže je možné očekávat boom hardwarových serepatiček, jako příklad bylo uvedeno sportovní náčiní) a vůbec větší podpora dalšího hardwaru, mimo jiné bude USB fungovat jako host, takže bude možné připojit klávesnice, gamepady a další věcičky. Demonstrace proběhla na gigantickém bludišti ovládaném tabletem s akcelerometry.
Bludiště
S tím souvisí představení dalšího produktu – Android@home – Androidu jakožto centrálního bodu pro ovládání inteligentních domů. A to počínaje nastavováním termostatu, zhášením světel, ale také multimédii – demonstrována byla výše zmíněná služba Music, kdy zakoupenou hudbu bylo možné pomocí telefonu pustit a jako výstupní zařízení nastavit hifi v obýváku a přehrávač v kuchyni.
Android@home
To je víceméně vše, na co si z úvodu vzpomínám a teď mi běží ve streamu další android novinky a jsou to takové pecky, že se omlouvám a jdu sledovat! Jasné je, že je možné se v dohledné době těšit na obrovský boom gadgetů a všemožných více či méně praktických zařízení připojitelných k androidu a také samozřejmě S androidem. Jako třeba tablet Galaxy Tab, který dostali účastníci konference jako dárek.
PS. pomocí Moderátoru je možné pokládat otázky pro jednotlivá témata.
PlantATree
12. Dub
Tak nějak jsem se naučil, že nejzajímavější a nejpoužívanější jsou ty úplně nejjednodušší aplikace, o kterých by člověk při návrhu nějakého sofistikovaného systému (aka švýcarského nože) řekl, že jsou úplně na nic. Před časem jsme vymysleli úplně dokonalý tajný projekt, který měl mít množství funkcí a měl být napsaný hned a hned vržen do světa. Napsal jsem množství prototypů, které teˇd samostatně živoří bez frontendu a defakto bez vzájemné propojenosti. Proč? Možná je toho na jednoho člověka hodně, nebo spíš je to hrozně rozprostřené do šířky a něco takového poskládat dohromady, nedejbože udržovat a upravovat…fuj! Proto jsem si to soukromě (potají) ořezal, pouze na části základní funkčnosti a už to bylo lepší, prototypy se začaly skládat dohromady jako skládačka. Ovšem lepidla je málo (času – přece jenom když člověk dělá na několika rozdílných projektech, z nichž na některé se soustředí více, na některé pouze ve zbytcích času, potom zjistí, že se ve větší míře pouze seznamuje s tím, co že to před těmi čtrnácti vlastně udělal a čím by teˇd měl pokračovat). Proto jsem to ořezal ještě více a stvořím jenom drobnost, kterou budu vidět, že funguje a na jádro budu moct postupem času lepit další kousky. Drobnost, která nebude potřebovat moc lepidla, protože nebude mít téměř žádné funkce a dohromady nebude dělat téměř nic. Takže se, drahý světe, nechej překvapit, tímhle blogpostem jsem si dal jakýsi závazek, tak to budu muset udělat .
A cožeto? Geolokační hříčka – nebo spíš platforma postavená na SpringMVC, která bude nabízet RESTful rozhraní pro jistý druh „checkinů“. K tomu spytlíkuju Android aplikaci a celé to poběží na CloudFoundry, které bych tímto projektem rád vyzkoušel. GAE asi definitivně hážu za hlavu díky nemožnosti ukládání polymorfů .
Toshiba AC100
5. Dub
Dneska jsem si byl v krámu vyzvednout novou hračku – netbook s Tegrou a běžícím Androidem. Chvála a vlastnosti je možné se dočíst všude možně po webu, já bych s dovolením shrnul některé moje první dojmy (teda funkční, nebudu se tu rozplývat, jak je to tenké, lehké a nehlučné ).
ToshibaAC100
První dojmy jsou takové rozporuplné, nějak tam nic nefunguje. Zvyk z dotykového ovládání mě pořád nutí se dotýkat displeje, touchpad pořád zůstává opomenut, protože ta myš je taková nějaká…prostě divná, takže používám k ovládání především kurzorové klávesy, ale i tak se to chová jinak, než normální systém (checkboxy se neoznačují mezerníkem, ale enterem, klávesa tab neskáče na další prvek formuláře…ale to chce zvyk a cvik). Netbook byl dodán s Eclairem (2.1), ale po chvíli laborování (především s hledáním, kde potvrdit EULU a TOS, aby mě to vůbec pustilo dálo, protože to hned po startu celé spadlo) mi byl nabídnut update na Froyo (2.2) tak updatuju a mezitím hledám informace, jak tam dostat googleApps a píšu tenhle post . Stávající Camangi market mě přinutil se zaregistrovat, ale nedokáže se spustit – ihned po přihlášení padne na hubu a zkouší se spustit znovu, takže kdybych nebyl několikaletý androiďák, asi bych tahal ven baterku. Další věc, která mě zpočátku zarazila, je občasné vypnutí displeje (po patřičném timeoutu samozřejmě), jak je zvykem – nejprve se intenzita svitu zmenší na polovinu, pár vteřin počká a potom zhasne. Ovšem když pohasne a já hýbu myší a třískám do klávesnice, tak stejně zdechne (naštěstí jen občas). Další nedoladěností je zobrazení neexistence datového připojení v horní liště. (Po update na 22 je to ok) Mám verzi pouze s wifi, takže bych čekal, že si výrobce dá práci a upraví image, aby se tam nezobrazovalo to, co nemá. Ale tak co už, ničemu to nevadí.
Nyní bych si dovolil v několika krocích sepsat postup pro nahrání googleApps, protože nalezené howto je takove nějaké necelistvé (bez odkazů a konkrétních informací). Vycházím z návodu pro dodání googleApps do emulátoru v rámci SDK, který jsem absolvoval o víkendu a zadařil se.
Prvním krokem budiž update na 2.2 pomocí Toshiba Service Station, jak je vidět na screenshotu, já již mám oněch cca 200MB skoro staženo.
- Průběh aktualizace
Zatímco se instaluje aktualizace bych doporučil projít můj starý blogpost, bude se nemálo hodit.
Také by asi bylo vhodné zmínit následující: podle tohoto návodu by měl postupovat ten, kdo alespoň trochu ví, co dělá. Je vhodné si jej nejprve projít, aby se předešlo nejasnostem, a až teprve poté postupovat krok za krokem. Také předesílám, že nechci nést (a ani neponesu) následky za možné způsobené problémy způsobené aplikováním níže uvedených postupů.
No a protože potřebujeme roota, bude nutné to nějak provést, takže je vhodné začít na XDA developers a pořídit si SuperOneClick (mělo by to fungovat i pod Linuxem, ověřím v dalším kroku, teď instaluju mono). (Nefunguje)
Tak z jiného soudku, asi bude potřeba root, čili návod zde. (nefunguje)
Ok, tak po hlavě do toho konečně, už to mám týden rootnuté a pořad nemám dopsaný tenhle blogpost. Nvidia taky odstranila Linux4Tegra projekt z jejich downloadů, spálil jsem si obličej a mnohé další radosti, jako třeba objevení důvodu zřejmého blbnutí předchozího návodu – kvůli oprávněním, takže to zkouším jinak:
- Stáhnout balík s Froyem pro devBoard Tegra 250 ze stránek nvidie, rozbalit a nainstalovat, bude potřeba aplikace nvflash,
- stáhnout upravený bootloader – fastboot.stock.bin od Ilya Petrova z repozitáře na GitHubu,
- stáhnout aktualizovanou implementaci wpa2 – wpa_supplicant
včetně konfiguračního souboru, také z GitHubu, - gapps – nalézající se v Cyanogenově packu s Google Aplikacemi, Froyo je v CM6, stahovat je samozřejmě vhodné balíček pro tegru, v tomto případě gapps-mdpi-tegra-20101020-signed.zip,
- stáhnout emulátor terminálu od jackpala (opravdu je tam i binárka, je potřeba trochu hledat ), aby byl přítomen přímo na systémové partišně,
- stáhnout superuser aplikaci a su binárku, odkaz je ve vlákně na XDAdevelopers,
V tomto okamžiku již není potřeba nic dalšího stahovat, takže můžeme flashnout bootloader a stáhnout osmou partition, což je /system. Je nutné zařízení nastartovat v recovery režimu, takže vypnout Toshibu, napíchnout USB kabelem, přidržet Ctrl+Esc a podržet power na pár vteřin, power po chvíli pustit a když se rozsvítí LEDka power, pustit i zbytek. Nic víc se nerozsvítí, obrazovka zůstane mrtvá. (v tomto okamžiku předpokládám bezproblémovou komunikaci zařízení a počítače, jak jsem uváděl výše, dle starého blogpostu) Pro následující kroky je potřeba být rootem, takže pod sudem nejprve flashneme nový zavaděč a potom přečteme onu osmou osudovou:
LD_LIBRARY_PATH=. ./nvflash --bl ../prebuilt/fastboot.stock.bin --go LD_LIBRARY_PATH=. ./nvflash -r --read 8 part-8.img
Získanou partition je teď možné přes loop připojit a začít kopírovat (přepisovat):
- do adresáře /app přijde Term.apk, Superuser.apk, Vending.apk a GoogleServicesFramework.apk (dvě poslední z cyanogen gapps balíku). Je vhodné překontrolovat vlastníka – ve všech případech by to měl být root:root;
- v balíku od Cyanogena jsou ještě adresáře etc, framework a lib, je vhodné je kompletně zkopírovat na odpovídající místo a nastavit všude opět vlastníka root:root (řeč je pouze o těchto adresářích, v žádném případě ne o kompletním adresáři app!!);
- teď je na řadě wpa_supplicant, doporučuji si původní
včetně konfigurákuzazálohovat (lokálně – *.bak), zálohu původního image 8. partition pokládám za samozřejmost. Ve staženém balíku se soubor nacházíoba soubory nacházejív podadresáři wifi – takže binárka do /bina konfigurák do /etc/wifi,opět pozor na vlastníka a práva – mělo by to vypadat nějak takhle:-rwxr-xr-x 1 root 2000 337656 2011-03-21 23:18 wpa_supplicant
- zkopírovat do adresáře /bin binárku su ze stejného balíku, ve kterém se nacházel Superuser.apk. Tady ovšem pozor na oprávnění, bude potřeba SUID (pro stručnost řekněme chmod 6755) s výsledkem:
-rwSr-sr-t 1 root 2000 26264 2011-03-29 12:51 su
A je nakopírováno, takže je možné odmountnout image a přenést jej zpátky do zařízení, opět pomocí utility nvflash:
shmoula tegra_froyo_20110207 # LD_LIBRARY_PATH=. ./nvflash -r --download 8 part8.img Nvflash started [resume mode] sending file: part8.img / 314572800/314572800 bytes sent part8.img sent successfully
Hotovo, teď je možné Toshibu vypnout (podržet power), odpojit usb kabel a provést wipe (tovární nastavení): takže podržet tlačítko home a power a v objevivším se menu vybrat první volbu (aka zmáčknout klávesu 1). Chvilku to potrvá a potom se systém sám restartuje a naběhne úvodní Toshibácké nastavení data, wifi… takže ponastavovat a po připojení je možné v menu spustit market a pomocí průvodce se přihlásit do svého googleAccountu.
Zjištěné problémy:
- Market je stabilní asi jako jistý známý systém jisté známé firmy, spíše ještě méně, ale aspoň funguje
- Občas bývají problémy s připojením k neznámé wifi, proto přímo v zařízení existuje vytvořená kopie wpa_supplicant.bak, příkaz su a možnost remountnutí /system partition pro rw
- Terminal.apk v některých (neznámých) případech nefunguje, je nutné jej nainstalovat z marketu
Nejnovější komentáře