Dneska, když vidím venku to sluníčko a čerstvej sníh, tak se radost z toho, že „freelanceřím“ jenom násobí. Když jsem sekl s prací, lidé se rozdělili do několika skupin – někteří byli naštvaní (ex-spolupracovníci), někteří mi fandili a gratulovali k odvaze (přátelé), někteří mi říkali, že jsem udělal chybu (pra-rodina) atd.
Já sám si říkám, že jsem udělal velmi dobře. Ne tak proto, že mám rád jakousi nejistotu (možná proto, že jsem se na ní stal závislým – z pohledu cestovatele, který se někdy nad ránem vzbudil vyhozen z vlaku někde neznámo kde, nebo si spletl přístaviště…), ale že dnešní zubaté sluníčko mi poodkrylo stav, jak se skutečně má: když jsem chodil poctivě do práce, ráno jsem vstával a hodinu trpěl ve vlaku, prohlížel RSS čtečku a babral se v mejlech. V práci jsem si odkroutil nějakých těch 8, 9, 10… hodin (dle potřeby) a chvátal na vlak, kde jsem pročítal články za ten den nashromážděné v ReadItLater, případně studoval dokumentaci, v tom lepším případě přelouskl nějakou kapitolku v knížce. Doma jsem potom zhltnul večeři (u počítače) a věnoval se věcem, které jsem za den nestihl v práci, nebo soukromým projektům (když bůh dal). Den za dnem, týden za týdnem a rok za rokem stereotypně mizel život.
Dneska ráno vstanu, v klidu posnídám, vyženu ven psa (a posledních pár týdnů vpustím do baráku zedníky) a nějaké dvě hodinky se věnuju práci. Potom si navařím oběd a poobědvám. Na chvíli jdu se psem ven, dokud je pěkně, a pak se dle potřeby opět pouštím do práce. Navečer můžu obejít rodinu a známé a večer jdu klidně na pivko, nebo se podívám na film. Čas běží o hodně pomaleji, vytěsnil jsem spoustu zbytečných věcí (pravidelné procházení Twitteru a RSS čtečky), za těch pár měsíců, co jsem z krysího závodu venku, jsem viděl spoustu lidí, které jsem předtím neviděl několik let a všeobecně z toho mám mnohem lepší pocit.
Pravda, příjem není pravidelný ani vysoký (pokud vůbec je), ale protože jsem – ne odvážný, jak jsem zmiňoval na začátku – ale chytrý, tak vycházím. Proč chytrý? Nemám závazky! Žádné splátky půjček, žádné přemrštěné částky za telefon ani závislost na nakupování. Možná je to spíše o štěstí. Proto doufám, že se mě bude držet i nadále. A komukoliv dalšímu přeju to stejné, stojí to za to, jsem prostě šťastný!! 🙂