Dneska, když vidím venku to sluníčko a čerstvej sníh, tak se radost z toho, že „freelanceřím“ jenom násobí. Když jsem sekl s prací, lidé se rozdělili do několika skupin – někteří byli naštvaní (ex-spolupracovníci), někteří mi fandili a gratulovali k odvaze (přátelé), někteří mi říkali, že jsem udělal chybu (pra-rodina) atd.

Psí závod, ne krysí!!

Psí závod, ne krysí!!

Já sám si říkám, že jsem udělal velmi dobře. Ne tak proto, že mám rád jakousi nejistotu (možná proto, že jsem se na ní stal závislým – z pohledu cestovatele, který se někdy nad ránem vzbudil vyhozen z vlaku někde neznámo kde, nebo si spletl přístaviště…), ale že dnešní zubaté sluníčko mi poodkrylo stav, jak se skutečně má: když jsem chodil poctivě do práce, ráno jsem vstával a hodinu trpěl ve vlaku, prohlížel RSS čtečku a babral se v mejlech. V práci jsem si odkroutil nějakých těch 8, 9, 10… hodin (dle potřeby) a chvátal na vlak, kde jsem pročítal články za ten den nashromážděné v ReadItLater, případně studoval dokumentaci, v tom lepším případě přelouskl nějakou kapitolku v knížce. Doma jsem potom zhltnul večeři (u počítače) a věnoval se věcem, které jsem za den nestihl v práci, nebo soukromým projektům (když bůh dal). Den za dnem, týden za týdnem a rok za rokem stereotypně mizel život.

Dneska ráno vstanu, v klidu posnídám, vyženu ven psa (a posledních pár týdnů vpustím do baráku zedníky) a nějaké dvě hodinky se věnuju práci. Potom si navařím oběd a poobědvám. Na chvíli jdu se psem ven, dokud je pěkně, a pak se dle potřeby opět pouštím do práce. Navečer můžu obejít rodinu a známé a večer jdu klidně na pivko, nebo se podívám na film. Čas běží o hodně pomaleji, vytěsnil jsem spoustu zbytečných věcí (pravidelné procházení Twitteru a RSS čtečky), za těch pár měsíců, co jsem z krysího závodu venku, jsem viděl spoustu lidí, které jsem předtím neviděl několik let a všeobecně z toho mám mnohem lepší pocit.

Pravda, příjem není pravidelný ani vysoký (pokud vůbec je), ale protože jsem – ne odvážný, jak jsem zmiňoval na začátku – ale chytrý, tak vycházím. Proč chytrý? Nemám závazky! Žádné splátky půjček, žádné přemrštěné částky za telefon ani závislost na nakupování. Možná je to spíše o štěstí. Proto doufám, že se mě bude držet i nadále. A komukoliv dalšímu přeju to stejné, stojí to za to, jsem prostě šťastný!! 🙂