Aneb přesvědčil mě Amarok? Možná, ale otázka je, co na to BFU, nebo spíš Wokýnkář… (a nebo PHOny, který mě za tenhle zápis určitě označí za nerda, pokud se sem náhodou prokliká)

Asi už nebudu mít chuť vzpomínat, jak jsem kompiloval svoje první jádro (svého času 2.2.12 na nějakých tenkrát ještě RedHatech), ani na cestu napříč spektrem všech možných distribucí, končících u Gentoo a vlastního derivátu tohoto molocha (rozumějte hnusná závislost na každodenních kompilacích čehokoliv) s Fluxboxem, věčně nefungujícími českými fonty, chybami tu i onde, v důsledku nekončícího experimentování se všemi unstable vymoženostmi a v závěru totálního krachu celého portage stromu, který zanikl v oblacích nadávek ;-).

 

 

Zajímavé ovšem je, že už si nepamatuju, při jaké příležitosti jsem spustil (potažmo nainstaloval) Kubuntu. Jako live distro mám odjakživa při ruce Knoppix, později vlastní live distro (geClusterToo – to jsem se snažil vytvořit live distribuci pro distribuování výpočtů, nebo jak se tomu říká :-)). Když zapátrám v paměti, vybaví se mi, že jsem kdysi zkoušel Ubuntu, ale znechuceně šlo CDčko do šuplíku a už se z něj nebootovalo (ale to spíš bylo alergií na Gnome, než reakce, že "tam nic není a nic se s tím nedá dělat"). Každopádně po prvním nabootování Kubuntu přesouvám své životní milníky z "před Gentoo a po" na "před Kubuntu a po". Arnold by tento stav nazval "všechno tip ťop", já řeknu, že všechno funguje jak má. Asi jsem už zestárnul, nebo jsem všech těch experimentů přesycen, ale pravdou je, že mě už ani trochu neláká všemožné nastavování a nekončící kompilace (a komplikace). Sice uznávám, že radši než "naklikat" sáhnu po textovým konfiguráku a "udělám si to pěkně postaru a ručně ;-)".

 

Proč to sem všechno píšu? Nechal jsem se nostalgicky unést, nebyl jsem zkrátka zvyklý na "prostě to jede", ale ano, je to tak! Nainstaloval jsem, základ jede. Potom stačilo nainstalovat Automatix2 (sada skriptů pro *buntu přidávající podporu pro uzavřené kodeky, nVidia ovladače…) a už se mi mountovaly NTFS partície i pro zápis, fungovala akcelerace… Připojil jsem analog TV kartu, okamžitě nalezena a zdetekována, připojil jsem k ní IR přijímač a nainstaloval LIRC, světe div se, dálkové ovládání okamžitě funguje! Multimedia (filmy včetně titulků s českou diakritikou), web (včetně Javy a Flashe), práce (NetBeans 5.5 včetně Java 1.6 SDK), kancelář (import MS formátů pomocí OpenOffice.Org) a další a další věci!

A cože ten Amarok v úvodu? Snažil jsem se najít přehrávač, který by uspokojil moje požadavky, na platformě Win i Linux, ale bez úspěchu. KDE aplikace jsem neměl rád, už ani nevím proč, ale jakmile jsem spustil Amarok……….scrobuje na Last.fm, má interní systém hodnocení, perfektně řadí kolekce…splnil veškeré moje požadavky, už se ho nikdy nevzdám.

Kdyby nic jinýho, aspoň ten Amarok by mě přesvědčil, bezkonkurenčně. A věřím, že takovouto vychytávku si tam najde každý, jen jde o to, přenést se přes starý zvyk (vím, o čem mluvím, brácha je zarytej Wokýnkář a taky jsem mu Kubuntu do počítače nacpal – po Suse 10.1). Pokud zvyk není, uživatel si ničeho nevšimne (BFU alias moje máti ani neví, že nepracuje pod windows, jen se diví, že ta prezentace "se třema roztomilýma pejskama a krásnou písničkou a připojeným moudrem" nudící se sekretářky se načítá tak pomalu a formátováni je občas nějak ujeté mimo). Navíc, a to je to nejhezčí, jak jsem již napsal výše – "PROSTĚ TO FUNGUJE".