Zvykam si delat veci jednoduse. Byvaly doby, kdy jsem psal univerzalni kousky kodu, protoze „co kdyz nahodou nekdy“. Dlouze a zbytecne jsem ladil genericke tridy, metody pro ruzne jine obecne vstupy atd. V posledni dobe si vsimam, ze kdyz pisu rychle a jednoduse (neboli jako prase), vubec to nevadi – proste dany fragment napisu presne na telo dane situaci a kdyz ho nahodou budu potrebovat v budoucnu modifikovat, tak jej udelam univerzalnim az tehdy (v mnoha pripadech to nebude vubec potreba a ja diky tomu usetrim spoustu casu).

Uvedomil jsem si to pri cteni Restartu – stavam se Judistou. V knize je uveden krasny priklad: „Dejme tomu, ze chceme ziskat pohled na zem z ptaci perspektivy. Jednou z moznosti je vylezt na Mount Everest. Druha moznost je vyvezt se vytahem na vyhlidkovou terasu vyskove budovy.“ V knize se to sice tyka neceho trochu jineho a navic jsem to vytrhl z kontextu, ale presne takhle to citim a od ted se tim budu ridit.