Kdyz jsem asi pred mesicem odjizdel ze svedska, citil jsem smutek. Mozna z konce neceho, co zas az tak uplne nevyslo, protoze ted citim neuveritelnou radost a to z toho duvodu, ze mi vsechno vyslo presne jak jsem chtel a vsechno prozite predcilo veskera ocekavani! Rozhodne to stalo za to a ted proste a jasne, v nejlepsim prestat!

Takze se probouzim v hostelu, na mekke matracce, v cistejch hadrech a umytej, jakz-takz najezenej a vzpominam na veci uplynule. Na prvotni rozcarovani z tepla, kdy bych byl radsi jinde, na davy turistu na cinque terre, na mily a prijemny domorodce I v oblastech, kde je turisty preplneno (jen skoda komunikacni bariery), na usmevave souputniky, na vylidnene hory, na pizzu, na tezkost batohu na zadech I chut potu za poledniho zaru na ceste…

vzpominek je moc a doufam, ze budou dlouho zive. Ted zase sedim na letisti a srovnavam si vse v hlave. Pres poledne jsem podnikl vylet skrze centrum janova, bylo to pekne, ale neni to moc pro me, sama muzea a historicke budovy, kostely, sochy a kasny…chybi mi krik ptaku a svist vetru v korunach stromu :-). Chtel jsem se zastavit v jakesi cinske ctvrti, kde byly maly kramky s nudlama, ale kolem byl tak nehoraznej zapach ze psu, az se mi zvedl zaludek, prcham!

Takze jsem sebral saky paky a vyrazil na bergamo. Uz ve vlaku jsem potkal postarsi manzelsky par z ceska, ale hned me vpravil do reality (ubrblana zenska, ktera si neustale stezovala na vsechno, pocinaje pruvodci a konce zamlzenym okynkem), takze jsem se k nim radsi nehlasil a z nerrvozity jsem sporadal balicek susenych merunek, coz byla moje osudova chyba. Mel jsem v planu v bergamu koupit listek na bus na letiste a za zbyly penize se konecne za celou dobu poradne rozsoupnout – dat si chlazeny pivko, velikou pizzu a u araba kebab.
Dorazil jsem do bergama a zacal pomalu realizovat plan, od jedne kebabarny jsem vyrazil k dalsi, protoze se mi nezdala, mezitim jsem si koupil pivko a tesil se, jak se zahryznu do te hromady masa se zeleninou, dresinkem… ale pri prochazeni okolo mekace na me prisla jina touha a nebyla to touha po hamburgru. Vtrhl jsem jim na hajzliky a na pomerne dlouhou dobu je zablokoval, ty merunky byl pekne blbej napad, jako hlavni a jedinej chod dosavadniho dne. Takze zmena planu, pivko putovalo do batohu a ja putoval shanet banany, suchy housky a radeji cistou lahvovanou vodu. Takze z planovanyho rozsoupnuti bylo prd, budu to muset napravit aspon u nas, jen doufam, ze v brne sezenu kvalitni kebabarnu aspon na urovni tech poulicnich arabacu z norska :-).
Dalsim bodem programu bylo letiste a neco jako spanek. Tady uz bylo citelne plneji, nez na BTS, ale I tak jsem nasel docela pohodlny flek a opreny o batoh se pokousel klimbat. Moc to neslo, protoze kolem neustale pobihaly pary vracejici se z dovolene a donekonecna prevazovaly svoje hory zavazadel, ozajstny kokoti! Kdyz konecne odtahly, prijel uklizec s takovou tou pojizdnou myckou a zacal surovat podlahu, to jsem vyresil zvednutim nohou. Ale ze je tenhle zpusob uklidu tak oblibenej, jsem nevedel. Po chvili prijel znovu a vezl uklizecku, potom uklizece, pak zkousel smyky, proste jako maly dite! Tresnicku tomu nasadil chlap z ochranky, ktery zacal vsechny skupinky I jednotlivce lifrovat z prostoru letiste do male haly mezi prilety a odlety. Ocividne si to uzival, buzeroval a buzeroval, snad nejakej byvalej zelenej mozek. Shrnul me dohromady s nejakym vysokohorsky-turistickym oddilem z cr, kteri sli rovnou z treku, jestli jsem takhle predtim smrdel I ja, tak to potes prase! Vytahli karimatky, zuli boty a pustili se do relaxace. V tu chvili jsem premyslel, ze mozna olomoucky tvaruzky nejsou moc smradlavej syr, ble!

Obcas se mi darilo sklimbnout v nejake krkolomne poloze, ale za moc to nestalo, uvidime, jak to dopadne doma, protoze jsem si nejak za celou dobu pobytu navykl se co chvili otacet, nebo proste jen tak budit; I v tom hostelu jsem velkou cast noci probdel :-/. Kdyz uz jsem nasel jakz takz vhodnou polohu a prestal s sebou skubat, objevil se zase onen talianskej sekuritak ('pojebanej kokot', jak jej trefne nazvali turisticti sousede), zacal mnou lomcovat a hulakal, ze vedle uz je zase otevreno. Premyslel jsem, jestli ho umlatim lahvi od vody, nebo bagetama, nebo se jen pokusim primet ztuhle telo k pohybu smerem sedacky v hale vedle. Bohuzel mnou nelomcoval jako prvnim, takze prede mnou se valily davy sedacekchtivych jinych pasazeru. Nastesti aspon jedna sada na me zbyla, tak jsem se pustil do vymysleni novych krkolomnych poloh ke spanku. Obcas jsem I zabral, obcas jsem byl vytrzen, kdyz si nekdo prisedl (obvykle s sebou poradne prastil, aby me to probudilo, a pak se skodolibe koukal, jak se nastvane tvarim).

Nakonec jsem vynasel posed v rozumne kombinaci krkolomnosti a pohodlnosti, ze jsem zariznul docela fest (nebo uz jsem byl tak unavenej), takze jsem malem prosvihl cas odletu! Porad jsem koukal po turistech naproti, ale asi cekali na wizzair na prahu o par hodin pozdeji, ze jsem nekoukal na cas! Tak jsem se podivil, kdy mi uz zbyvalo do zavreni 10 minut :-). Na to, ze tu cekam skoro 10 hodin by to byl docela pech :-). Takze jsem probehl prazdnou cekackou, kde byl zase onen debil v zelenem munduru a tridil lidi do front (1-2 cloveky do prazdnych rad), asi ma opravdu tak trochu nejaky komplex jisteho zabozrouta.
K brane dobiham jako posledni, ale dari se mi probit se nekam do stredu, takze sance na zabrani okynka tu jeste je. Nakonec nas nacpou do busu, coz tuto sanci jeste zvysuje; a opravdu, nakonec zabiram okno a koukam, jak okolo ubiha setmela krajina a sviti vesnicky a mesta a usinam.
Budim se az kdyz pilot hlasi, ze budeme za chvili pristavat na BTS. Ted uz to za moc nestoji – busem pres bratislavu je docela za trest, takze vychytavam vlak na brno a trada domu, snad nezaspim!