České Dráhy? Ale fuj!


Když už mám dneska takovou prudicí náladu, přidám jeden zážitek (nejenom) z dnešního rána.

Do práce i z práce jezdím (od zavedení IDS-JMK) vlakem i busem. Dříve, kdy jsem nemusel v půli cesty přestupovat na vlak, autobusy jezdily víceméně včas a to i v zimě. Letos naštěstí nebylo moc sněhu, tak i vlaky jezdí poměrně včas (když nepočítám pravidelný desetiminutový spoždění večer). Ale o tomhle jsem mluvit nechtěl…

480 minut, je to tak, bohužel…

Prostě si tak jedu ráno vlakem a najednou se vynoří kočena (ne žádná fiflena v kožichu se slunečníma brýlema přes půl xichtu, ale prostě „obyčejná“ krásná holka) a tradá přímo na záchod (akutním krokem ;-)). Ještě ani nedovře dvéře a už odtud s výrazem děsu prchá (nedivím se jí, minulý týden jsem byl nucen tuto zapovězenou místnost taky navštívít a i když vykonávám potřebu bohudík ve stoje, měl jsem co dělat, abych udržel obsah žaludku v sobě…a houpáním, kolíbáním a poskakováním vozu to rozhodně nebylo).

Ráno pravidelně cestuju ve stoje na chodbičce, proto jsem tentokrát ocenil, že dveře do sedícího oddělení byly nezavíratelné (takže v každé zatáčce se otvíraly a zavíraly) a mohl jsem tak slyšet, jak se baví se dvěma Angličany (tipuju přízvuk), že příště radši pojedou busem.
Tahle příhoda mě pobavila, tak jsem se alespoň usmíval a měl celkově dobrou náladu do startu nového dne.

To však nebylo všechno… Vjeli jsme do tunelu a rázem byli potmě, protože (neptejte se mě, nevím proč) na tomto úseku trati světla vždycky zhasnou a vlak „vyhodí kvalt“, takže jejich hovor a smích rázem přestal. Můj bohužel taky, protože jsem se začal nehorázně stydět.

Jak by se dala takováhle situace řešit? Nepomohlo by, kdyby stát přestal lít do ČD příspěvky a přestal uměle nahánět lidi (formou IDS)? Ano, jako firma by asi ČD chcíply, ale patří jim to s takovýmahle službama! Možná by semoloch rozbil na menší celky, který by byly schopny se o zákazníka lépe postarat a uměly by si jej i vážit… Opravdu by mě zajímalo, jestli je někdo s Českými Drahami spokojen a to jak v řadách cestujících, tak zaměstnanců. Myslel jsem, že státní podniky, kde je všechno všech, nic nikoho a nikdo se o nic nezajímá a nic nedělá jsou už dávno přežitek. Bohužel, zřejmě ne.


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *