dreamer of the day
Italy 2009
Italy 2009 VI
013 years ago
Kdyz jsem asi pred mesicem odjizdel ze svedska, citil jsem smutek. Mozna z konce neceho, co zas az tak uplne nevyslo, protoze ted citim neuveritelnou radost a to z toho duvodu, ze mi vsechno vyslo presne jak jsem chtel a vsechno prozite predcilo veskera ocekavani! Rozhodne to stalo za to a ted proste a jasne, v nejlepsim prestat!
Takze se probouzim v hostelu, na mekke matracce, v cistejch hadrech a umytej, jakz-takz najezenej a vzpominam na veci uplynule. Na prvotni rozcarovani z tepla, kdy bych byl radsi jinde, na davy turistu na cinque terre, na mily a prijemny domorodce I v oblastech, kde je turisty preplneno (jen skoda komunikacni bariery), na usmevave souputniky, na vylidnene hory, na pizzu, na tezkost batohu na zadech I chut potu za poledniho zaru na ceste…
vzpominek je moc a doufam, ze budou dlouho zive. Ted zase sedim na letisti a srovnavam si vse v hlave. Pres poledne jsem podnikl vylet skrze centrum janova, bylo to pekne, ale neni to moc pro me, sama muzea a historicke budovy, kostely, sochy a kasny…chybi mi krik ptaku a svist vetru v korunach stromu :-). Chtel jsem se zastavit v jakesi cinske ctvrti, kde byly maly kramky s nudlama, ale kolem byl tak nehoraznej zapach ze psu, az se mi zvedl zaludek, prcham!
Takze jsem sebral saky paky a vyrazil na bergamo. Uz ve vlaku jsem potkal postarsi manzelsky par z ceska, ale hned me vpravil do reality (ubrblana zenska, ktera si neustale stezovala na vsechno, pocinaje pruvodci a konce zamlzenym okynkem), takze jsem se k nim radsi nehlasil a z nerrvozity jsem sporadal balicek susenych merunek, coz byla moje osudova chyba. Mel jsem v planu v bergamu koupit listek na bus na letiste a za zbyly penize se konecne za celou dobu poradne rozsoupnout – dat si chlazeny pivko, velikou pizzu a u araba kebab.
Dorazil jsem do bergama a zacal pomalu realizovat plan, od jedne kebabarny jsem vyrazil k dalsi, protoze se mi nezdala, mezitim jsem si koupil pivko a tesil se, jak se zahryznu do te hromady masa se zeleninou, dresinkem… ale pri prochazeni okolo mekace na me prisla jina touha a nebyla to touha po hamburgru. Vtrhl jsem jim na hajzliky a na pomerne dlouhou dobu je zablokoval, ty merunky byl pekne blbej napad, jako hlavni a jedinej chod dosavadniho dne. Takze zmena planu, pivko putovalo do batohu a ja putoval shanet banany, suchy housky a radeji cistou lahvovanou vodu. Takze z planovanyho rozsoupnuti bylo prd, budu to muset napravit aspon u nas, jen doufam, ze v brne sezenu kvalitni kebabarnu aspon na urovni tech poulicnich arabacu z norska :-).
Dalsim bodem programu bylo letiste a neco jako spanek. Tady uz bylo citelne plneji, nez na BTS, ale I tak jsem nasel docela pohodlny flek a opreny o batoh se pokousel klimbat. Moc to neslo, protoze kolem neustale pobihaly pary vracejici se z dovolene a donekonecna prevazovaly svoje hory zavazadel, ozajstny kokoti! Kdyz konecne odtahly, prijel uklizec s takovou tou pojizdnou myckou a zacal surovat podlahu, to jsem vyresil zvednutim nohou. Ale ze je tenhle zpusob uklidu tak oblibenej, jsem nevedel. Po chvili prijel znovu a vezl uklizecku, potom uklizece, pak zkousel smyky, proste jako maly dite! Tresnicku tomu nasadil chlap z ochranky, ktery zacal vsechny skupinky I jednotlivce lifrovat z prostoru letiste do male haly mezi prilety a odlety. Ocividne si to uzival, buzeroval a buzeroval, snad nejakej byvalej zelenej mozek. Shrnul me dohromady s nejakym vysokohorsky-turistickym oddilem z cr, kteri sli rovnou z treku, jestli jsem takhle predtim smrdel I ja, tak to potes prase! Vytahli karimatky, zuli boty a pustili se do relaxace. V tu chvili jsem premyslel, ze mozna olomoucky tvaruzky nejsou moc smradlavej syr, ble!
Obcas se mi darilo sklimbnout v nejake krkolomne poloze, ale za moc to nestalo, uvidime, jak to dopadne doma, protoze jsem si nejak za celou dobu pobytu navykl se co chvili otacet, nebo proste jen tak budit; I v tom hostelu jsem velkou cast noci probdel :-/. Kdyz uz jsem nasel jakz takz vhodnou polohu a prestal s sebou skubat, objevil se zase onen talianskej sekuritak ('pojebanej kokot', jak jej trefne nazvali turisticti sousede), zacal mnou lomcovat a hulakal, ze vedle uz je zase otevreno. Premyslel jsem, jestli ho umlatim lahvi od vody, nebo bagetama, nebo se jen pokusim primet ztuhle telo k pohybu smerem sedacky v hale vedle. Bohuzel mnou nelomcoval jako prvnim, takze prede mnou se valily davy sedacekchtivych jinych pasazeru. Nastesti aspon jedna sada na me zbyla, tak jsem se pustil do vymysleni novych krkolomnych poloh ke spanku. Obcas jsem I zabral, obcas jsem byl vytrzen, kdyz si nekdo prisedl (obvykle s sebou poradne prastil, aby me to probudilo, a pak se skodolibe koukal, jak se nastvane tvarim).
Nakonec jsem vynasel posed v rozumne kombinaci krkolomnosti a pohodlnosti, ze jsem zariznul docela fest (nebo uz jsem byl tak unavenej), takze jsem malem prosvihl cas odletu! Porad jsem koukal po turistech naproti, ale asi cekali na wizzair na prahu o par hodin pozdeji, ze jsem nekoukal na cas! Tak jsem se podivil, kdy mi uz zbyvalo do zavreni 10 minut :-). Na to, ze tu cekam skoro 10 hodin by to byl docela pech :-). Takze jsem probehl prazdnou cekackou, kde byl zase onen debil v zelenem munduru a tridil lidi do front (1-2 cloveky do prazdnych rad), asi ma opravdu tak trochu nejaky komplex jisteho zabozrouta.
K brane dobiham jako posledni, ale dari se mi probit se nekam do stredu, takze sance na zabrani okynka tu jeste je. Nakonec nas nacpou do busu, coz tuto sanci jeste zvysuje; a opravdu, nakonec zabiram okno a koukam, jak okolo ubiha setmela krajina a sviti vesnicky a mesta a usinam.
Budim se az kdyz pilot hlasi, ze budeme za chvili pristavat na BTS. Ted uz to za moc nestoji – busem pres bratislavu je docela za trest, takze vychytavam vlak na brno a trada domu, snad nezaspim!
Italy 2009 V
013 years ago
Teda, vitr v horach je docela silnej, obcas jsem myslel, ze to tu moji chatrnou budku (I kdyz je z kamene) odnese!
Kazdopadne jsem ale byl nucen se prestehovat z betonove podlahy na stul, protoze ten beton studil I skrze alumatku a nebylo to nic prijemneho. Jeste vecer, kdyz jsem se blizil k nocovadlu jsem premyslel, jestli jsou tu medvedi, nebo ne, abych nebyl moc prekvapenej, kdyby na me nejakej vybafnul z klece. Dospel jsem k nazoru, ze takhle na jihu asi uz nebudou, ale v noci jsem prehodnocoval – jen jsem se ulozil, zvenku se ozval prichod neceho velikeho, funelo to kolem budky, jaksi to brblalo, ale usoudil jsem, ze to asi bude nejaky kanec, tak jsem v klidu usnul.
Odpocinul jsem si pekne, I kdyz zase nevim, kdy jsem spal, protoze si pamatuju neustale otaceni z boku na bok, ale kazdopadne vyhrabal jsem se az pred devatou a dal si obvyklou snidani.
Po snidani jsem se pustil do planovani, ale s mapama, co jsem mel, se to moc nedalo. Jedna byla cyklisticka a druha nejaka jako z reklamniho prospektu. Nicmene jsem vyrazil vzhuru s planem zacit tzv. Trasou a, z ktere bych se ve vhodny okamzik odchylil dolu do udoli. Vyrazil jsem tedy smelym krokem vzhuru a nemohl si pomoct, ale porad fotil, pronasel sluvka ‚woow‘ a co chvili se zastavoval. Vodu jsem nabral z jakehosi potucku, protoze prameny, co tu mely byt tu jaksi nebyly a ja byl skoro na suchu. Pro tentokrat jsem pridal par kapek jodu (pro jistotu) a nechal v batohu pusobit, nez dopiju prirucni lahev.
Privital me dalsi bivak, tento o neco komfortnejsi, byl tu I denik navstev, tak jsem se pridal :-). Tantokrat uz jsem na pramen narazil, tak jsem si hned dal plnou lahev (ale neprozirave nevylil ten jod a nedoplnil tam) a pokracoval. Hlavni stezka se odpojila smerem vzhuru a moje trasa a pokracovala stejnym smerem, jen mnohem uzsi, asi tu uz dlouho nikdo nesel.
Zrejme ne, protoze tech pavucin, co jsem vybral – byl jsem totalne olepenej, pavouci je natahovali primo pres cestu, takze jsem co chvili vyplivoval pavouka, nebo v lepsim pripade vytahoval z vystrihu. Nedalo se hlidat oboji naraz – jestli neslapu na hada, nebo jestli neprorazim pavucinu. Nakonec jsem se je naucil rozrazet aspon lahvi, ale I tak se moje tempo rapidne zpomalilo. Uz I tak jsem cestoval vzhuru v sandalech, povrch nebyl moc privetivy, ale dalo se to. Jen jsem pomalu zacinal zjistovat, ze se realita od mapy docela lisi.
V jednom udoli, kde padala ricka dolu, jsem vyrusil hada (a jakyho!), takze chudak vystartoval z cesty rovnou k vode a zritil se dolu, jeste chvili bylo slyset, jak s sebou pleska o skaliska a strhava laviny kameni, lito mi ho bylo. Ale uvolnil mi krasnou tunku, kde jsem mohl vycachtat znavene nohy.
Uz jsem nekde v 600m vysky a za chvili by mohla vest dolu cesta. Opet nevedla, zacinam se pomalu smirovat s faktem, ze budu muset prejit sedlo v kilometrove vysce, srovnavam cas a bude to vyhodnejsi, nez se vracet zpatky. Pokud teda cesta potom povede dolu, ale mapa se tvari, ze tam bude docela dalnice, verim tomu. Vytahuju z batohu energy gel, ktery jsem si pripravil pro podobnou situaci, protoze chystat jidlo se mi nechce, dokud nezacnu padat dolu; dolivam vodu (s jodem) do prirucni lahve a vyrazim. Peknej hnuj ta voda, poradne stercham, at vyprcha a piju jen malinko.
Po dlouhych utrapach a nekonecnem stoupani (a samozrejme nadhernych vyhledech, fotkach, I sebenadavani) konecne vystupuju do slibeneho sedla, 940mnm. Je odtud vyhled na janov, bohuzel docela v oparu. Taky jsou odtud videt lode mirici tamtez, ohromna velikost, arenzano lezici pri pobrezi se zda mensi, nez ta lod! Trochu tu natahnu vzduch do plic a hura smerem dolu. Vlastne jeste kousek nahoru, bylo nutne se prehoupnout jeste pres maly hrbet, takze mozna jsem tu kilometrovou vysku prece jen zdolal!
Prichazim k dalsimu bivaku, nebo spis je to uplnej hotel – dve patra, nahore skladaci lehatka, dole vybavena kuchyne, nadhera! Taky je tu pramen s vodou, takze vylivam ten jodovej hnus a dopravam si kvalitni pitivo. Hned si taky delam rajskou polivku a nudle, k tomu zelenej caj – za odmenu, protoze tudy opravdu vede ta ‚dalnice‘ smerem dolu.
Bohuzel, snad tim teplem, se mi spustila krev z nosu, ze to nebylo ani trochu prijemne, takze jsem zakrvacel celou studanku, nez to trochu povolilo a ja se na chvili vyvalil do stinu. Takze jsem zabil pul hodinky, ale aspon jsem se citil docela odpocinut, takze jsem opet mohl supajdit smerem opacnym, nez nahoru. Slo to docela rychle ze zacatku, cesta byla proslapla, misty ve stinu, takze jsem padal dolu jako kamen. Bohuzel mi zacinalo dochazet, ze se vracim jinym udolim, takze z posledni mozne kesky opet nic nebude, chjo, musim si to vynahradit jinde!
Po nekolika hodinach zajimaveho sestupu se dostavam do civilizace, po dni klidu vidim poprve lidi, chjo podruhe. Opet se mi spousti krev, opet u studanky nastesti, ale tentokrat je to u silnice, tak na me okolojedouci koukaji pekne blbe :-). Cesta se zcistajasna nekam vytratila, ani to nebylo oznacene (a to vsude jinde jsou sipky uz pul kilometru dopredu, nebo jsem uz jen moc unavenej). Ale kazdopadne jsem na asfaltce smer arenzano, ze ktere se casem stava rychlostni komunikace bez moznosti uniku a ja si s baglem na krajnici pripadam jak blb. Ale okolojedouci policajti nic nenamitaji, tak smele pokracuju vpred. A ejhle, dostavam se do znamych mist, tudy jsem pred 24hodinama splhal ve druhem smeru! Takze na nadrazi jen par kroku. Porizuju listek, nejaka obdoba ids jizdenky, ale cenove to dela polovinu cesty z levanta do arenzana, pritom je to jen par kilometru, ale co uz, sprse bliz!
Genoa plaza principe poznavam, protoze to tam z tohoto smeru vypada jak v metru – resp. Je metro, o patro vys jsou tato nastupiste a o patro vys dalsi nastupiste. Zacina opet stoupani po salina oregina, ale tentokrat verim, ze to tak narocny nebude, mam prupravu z mnohem horsich kopcu. Ovsem predcenil jsem se, unava udelala sve, takze sice mam dobre tempo, ale zadychavam se a leje ze me, jako z konve. Jestli mi tu rezervaci zrusili a ja si nedam sprchu, tak jsem asi skoncil. Cestou si davam jeste jednu zastavku, protoze mi zase tece krev, tentokrat si zakrvacim I boty, ale zvladam to a prichazim k hostelu!
Rezervace nezrusena, jen si typek vsimnul, ze mi uz expirovala yha karta, takze si musim vyplnit formular na dalsi, ale kdyz vidi, ze uz v pulce mi to prestava jit, zatimco slapu v louzicce potu pod sebou a zapachem odhanim ostatni hosty, mavne nad tim rukou a honem mi da klic, at muzu do sprchy, slava! Splham jeste ty tri patra (vytah je pro srace a ty duchodce zde v hostelu pro mlade ubytovane), shazuju batoh, beru cisty triko a valim do sprchy!! Nadhera, nadhera, nadhera! Bohuzel, studena odtece a zacina tyct jen pomerne horka voda, ale lepsi nez dratem do oka! U zrcadla jeste zjistuju, ze krev mam nejen na nose, ale I na brade, takze kdo vi, jak dlouho uz s tim chodim, k tomu jeste gigajebak na tvari (a ty boty od krve), no docela loupeznicke vzezreni!
Na cimre konecne dojidam chleba, k tomu si davam marmeladu a protoze sem vtrahava Andreas, smutny nemec, kteremu nechali auto v tunisu a posadili jej na lod zpet, tak I nabizene teple pivko a u toho posloucham, jak cely den beha po uradech jak debil. Jako znak soucitu mu davam z placatky slivovicku, tak pookrava a hned je lepe :-). Moc tomu nedavame, protoze jsme oba radne znaveni a jdeme spat, mekka postel, plachta na prikryti, voda, osprchovanej…pripadam si jako v raji :-).
Italy 2009 IV
013 years ago
Na vetrne hurce, tak jsem mily squad pojmenoval :-). Celou noc tam totiz ze vsech stran fucelo, nastesti to byl teply vitr a nebudil jsem se zimou.
Odkaz na mapu; zelena je vlak, modra je pesky
Sice jsem se nebudil zimou, ale budil jsem se I tak – matrace porad sycela, vitr skucel, navic nejsem zvyklej na tak mekky spani, tak to opet za moc nestalo. Bohudik mi rano odpovedeli z hostelu, ze se mnou pocitaji predposledni noc, tak se aspon vyspim jako clovek a hlavne dam si kvalitni sprchu s mydlem!
Co se tyka sprchy, potazmo civilizacnich navyku, nebude to podobny jako s cizim jazykem? Jakoze nemam se proste prepnout do jineho modu? Zapomenout, ze neco jako sprcha existuje a zapomenout, ze lidem okolo asi smrdim? 🙂 Asi na to zatim nemam (nebo je kolem moc lidi).
Kazdopadne, rano jsem se sbalil, dal si oblibenou snidani (chlebik s marmoskou, jahodova ovesna kase a kafe) a vyrazil vstric Levanto. V puli cesty po hrebeni me napadlo, ze by tu mohly byt kesky, tak jsem se mrknul a zjistil, ze jedna je hned u sqatu (resp 250m zpet), tak jsem udelal celem vzad a mazal nazpet.
Nerekl bych, ze I na vrxholu utesu se da jit porad dal a dal, ale sel jsem porad dal a dal :-). Az me to cca 20m od cile prestalo bavit (prece jen v sandalach s rozrazenou nohou balancovat sam kdesi na srazu… :-/). Takze zase bez kesky. No nic, cestou jich jeste par je.
Tak teda vzhuru dolu. Resp napred primo nahoru a az odtud :-). Cestou potkavam tipuju racky, ale se zamlzenym zrakem vidim blbe, kazdopadne naletavaji stremhlav na neco pobliz cesty a svist, ktery pri tom vydavaji se hrozive podoba stihacce, to bych v zivote nerekl, jak rychle takovyhle potvory litaji!
Pokracuju dal a pri pohledu na gpsku zjistuju, ze jsem zase prosvihl kesku, ktera je ted cca 800m za mnou, vracet se mi uz nechce, protoze nemam vodu. To stejne se mi stalo I s keskou dalsi, takze definitivne poustim z hlavy odlov alespon jedine kesky z cinque terre vyletu, skoda, snad vyjde aspon ta zitrejsi. Alespon ale potkavam nejake turisty v protismeru, maji stesti, cesta se vlni kolem utesu a tak zatimco ja vystupuju do kopce za plnyho slunecniho zaru, oni tyto useky sestupuji a naopak, muzu jen zavidet.
Skoro ve finale potkavam dalsi novozelandanky, prej jestli je to do monterroso jeste daleko a jak moc je to narocny. Nemuzu jim lhat tak rikam, ze jsou to jeste cca 2h narocneho terenu, odradit se nenechavaji :-).
To uz jsem ale skoro v levantu, jeste jedna placici borovice, ktera I pod sebou udelala poradny kopec smuly, nic takovyho jsem jeste nevidel! Kazdopadne doufam, ze se mi ta smula nepovesi na paty!
V levantu nachazim nejprve samou nepitnou vodu, nemile, ale konecne nachazim kohoutek na zahradce jakesi cukrarny, tak si davam celou 0.7l lahev na ex a potom doplnuju jeste na odpoledne, majitel nekouka moc radostne :-). Kratka prochazka kolem plaze, abych zceknul, kde jsou sprchy, pak se vydavam na nadrazi zjistit, kdy me co jede. Nic naplat, tady se uz koupat nebudu.
Kupuju listek do Arenzana a nastupuju, zabiram si celou ctyrku na strane od slunce, nadhera! Bohuzel, v janove o toto prichazim, protoze vlak se nebezpecne zaplnil, takze musim hodit bagl nahoru a o tri mista se uskromnit. Cestou premyslim, jako Renton z trainspottingu o tom, jaky asi budou zachody, se kteryma se spustim. V levantu to nevypadalo prijemne, tak doufam v lepsi v arenzanu. Vystojim si frontu k pokladne, dostanu klicek na snurce a trada vedle do budovy – nadhera, krasne cisto, navoneno…ale jsou tu jen turecky hajzliky, zrada! No co se uz da delat :-).
O par kilo lehci vyrazim k informacim, ktere jsou zavrene (v rozporu s oteviraci dobou), takze jdu hledat verejnou plaz a idealne sprchu. Oboji nalezam, takze si konecne davam osvezujici koupel a potom sprsku, zaplat panbuh! Bohuzel se mne kolem batohu utabori maly holcicky s mati opodal, tak zatimco se nervozne kousu do rtu, ze budu za uchyla, pokud se pred nima bubu prevlikat, sbiram pekny zeleny kaminky s nadeji, ze na nich treba stal mlady krystof kolumbus. Jakmile poodejdou, rychly prevlek a trada najit spani, s pulhodinovym spozdenim teda :-/.
Nevim, proc porad hledam spani ve vyskach, na druhou stranu – kde bych je chtel hledat, kdyz jsem na urovni more, ze? Takze opet splham nahoru, podle mapy to bude nejakych 400m, vic nez predtim, no potes prase! Na konci asfaltky je nastesti cedule s mapou a smerovky, takze zjistuju, ze mapy natahany z internetu mi budou docela na prd, ale co uz – la ciannela 45minut, tak smele vzhuru.
Potkavam par supicich cyklistu, nadherne vyhledy a po cca 30 minutach napis na sutru ciannela a sipku, takze smer mam dobry. Za zakrutou taky potkavam srnce, ktery se me lekl a ted divoce steka a hopsa kolem cesty. Saham po fotaku, ale na to uz neceka a mizi v kleci za jeste divocejsiho stekotu. No co, uz je docela tma. Po nejake dobe nalezam dalsi smerovky a zjistuju, ze mila ciannela je 15 minut zpet, takze jsem ji musel minout, no pruser! Vracim se zpatky, sero houstne a nahlas vykrikuju neco ve smyslu 'boze, ja jsem ale magor!'. Takze prichazim opet k onomu sutru s napisem a kus od nej vede neoznacena cesta smerem vzhuru, zkousim stesti, jinak bude pruser!
Sazka na jednu kartu vysla, prichazim k boude a vypada opuste, vevnitr lavice, stul, kamna, betonova podlaha, prach, zatuchlina a veeelka spousta velikych pavouku, krasa, vypada to romanticky :-). Nastesti je tu koste, tak to dam za svetla celovky trochu do pucu a hajdy do hajan, I hlad me presel, takze jen frtana slivovicky a dobrou noc!
Italy 2009 III
014 years ago
Nedalo se tam spat, nejen kvuli moskytum, kteri ostatne nekam v puli noci zmizeli. Ukazalo se, ze podklad vyhovujici vinu nevyhovuje mne. Ale aspon tu nikdo nechrapal!
Rano jsem vylezl ze spacaku a vubec si nevybavuju, ze bych byt aspon chvili spal, protoze si pamatuju jen nekonecne prevraceni z boku na bok, odhaneni moskytu a vyhazovani kaminku zpod spacaku. Ale citil jsem se odpocate, tak jsem asi misty spal (vybavuju si okamzik, jak jsem mel v polospanku dojem, ze ke mne nekdo dobehl, slysel jsem dupot, ale nikde nikdo, jen jsem se pekne lekl :-)).
Takze nasledovala ovesna kase, chlebik s marmeladou a kafisko, slunce jeste moc nepalilo, tak bylo na case vyrazit! Vecer jsem zdolal vetsi cast stoupani, tak ted me ceka jen ta lehci cast (to jeste blahove nevim, co bude nasledovat odpoledne :-D).
Vyplazil jsem se teda nahoru olivovnikovym hajem a hned me uvital kohoutek s vodou, tomu rikam servis, hned to bylo lepsi! S chuti jsem vyrazil rovnou mezi vinice a poprve za celou dobu jsem si rekl, ze se mi tu libi, opravdu. Teplota byla prijatelna, krajina nadherna, liduprazdno, jidlo, piti… 🙂 Cestou mezi vinicemi jsem se dostal az nad corniglii, odkud nasledoval docela prudky sesup dolu. A ted jsem teprve potkval davy turistu splhajicich nahoru, no hruza!
V Corniglii jsem vubec nepobyl, jen jsem doplnil tekutiny a pokracoval na Vernazzu, abych to mel z krku. A ted to melo zacit! Zastupy turistu, nejprve ze stejne strany, vzapeti I z druhe strany, takze uz mi uhybani bokem, aby me predbehli, k nicemu moc nebylo, protoze sli dalsi, dalsi a dalsi… krajina byla nadherna, to jo, ale ty lidi mi nedavali vubec prostor se kochat. Sice byli tolerantni a nechali aspon obcas prostor na foceni, ale clovek musel palit od boku, tak jsem na ty fotky zvedavej, snad nestravim pristi tyden s fotoshopem!
Na tomto useku jsem potkal particku mladych nemcu (snad skolni vylet), jak se tam dostali, nevim. Borec s cernym trickem sepultura, pot z nej jen lil, funel za dva, dalsi typek – cerny mansestraky, pruhovanej silnej rolak, conversky, dready, respect! Ale do Vernazzy dosli, videl jsem je tam, zrejme to delaji ty 11% povoleny ztraty na skolnich vyletech :-).
Krome krasnych vyhledu byla cestou zajimava fauna I flora – kaktusy, kaktusy, kaktusy, olivovniky, palmy a predevsim ‚homeless cats‘. Na mnoha mistech byly zbudovany (ci uz tam byly) pristresky, ve kterych byly kyble s granulama, hracky, misky s vodou a kolem – kocky. Odpocivajici, lysajici se, zadonici, mourovate, sede, cerne…
Ale I cesta stala za to – nekonecne nahoru, dolu, traversy vyslunenych kamenitych svahu, neco silenyho, jeste, ze jsem mel vodu!
Vernanza byla totalne preplnena lidma, malinka plazicka bez sprch; sice chladek, ale sehnal jsem vodu, dal si pizzu a pryc, tohle se vazne nedalo. Takze nasledoval dalsi usek – do Monterosso al Mare. Protoze jsem sel okolo 1-2 hodiny odpoledne, nebylo tu uz tolik preplneno a vubec se nedivim, ty rozpalene strane staly za to! Nastesti tu byl dostatek stinu a I vanek od more byl prijemne chladivy. V jednom odpocivadle jsem se zastavil s nemci, ktere jsem potkaval uz od rana. Divili se, ze ani stan neberu, pry, jestli mi neni zima. Ale chapali, pry je to levne, ze potkali pred par dny particku cechu nekde ve vnitrozemi, co cestuji podobne, jen se stanem. Takze porad platime za chudasy a ja jsem to potvrdil, meli by si zajet na vylet do Prahy :-D.
V dalsim stinu jsem potkal novozelandskou rodinku, tipoval jsem je sice na australany, ale zas tak moc jsem se nesekl. Ovsem ja jsem si jako pravej australan rozhodne pripadal – teklo ze me uplne nehorazne, mouchy po mne lezly o sto sest – jednou nosni dirkou dovnitr, druhou ven; a smrdet jsem musel na mile daleko, protoze ted uz jsem nemusel uhybat ja, ale uhybali lidi mne :-). Nebo to delal ten batoh?
Do cile jsem kazdopadne dorazil, Monterosso v cele sve parade, hooray! Nejvice me ovsem zajimala plaz, nebo spis to, kvuli cemu tu plaz je (ne, italske krasky to tentokrat nejsou), takze jsem si dal par temp v prijemne modroucke vode, porochnil se, vypral tricko a konecne natrefil na funkcni sprchu!
Ted najit flek na spani – volim kostelik Sant’Antonio, opet o cca ctvrt kilometru vys, nez momentalne jsem. Kupuju si teda flak pizzy, flasku Heinekena a hura vzhuru. Prvni metry jsou po schodech, coz se da, protoze jsem prijemne odpocatej z plaze. Nasleduje silnice, opet schody, a potom kamenita stezka, decentne vyplavena vodou, opet s obcasnymi schody. To uz se neda! Postupne pocitam kazdej vyskovej metr na zaklade vysky schodu a modlim se, at uz tam jsem!
Konecne krizovatka se smerem levanto – to nahoru, a docela po rovince k…sprejem napsano ‚squat autonomio‘, no proc ne, aspon bude veselo!
nebylo, nikdo tu pro zmenu. Ale na spani to vypada bezva, lip nez vcera. Nejprve jsem chtel prespat v ruinach kosteliku, ale potom jsem objevil onen ‚squat‘, snad nejaka byvala vyhlidka, kazdopadne full servis – koste na vymeteni podlahy tu bylo, v prizemi jsem nasel nafukovacku; jen ty sprchy a hajzlik by tu bodly! V kazdem pripade, davam si zaslouzenou nudlovou polivku od tamana, flak pizzy a k tomu pivicko, uaa! 🙂 chvilku to travim, koukam na zapad slunce a pak opet hajdy do hajan, bezva!
Italy 2009 II
014 years ago
Spani stalo za prd, presne jak jsem ocekaval – mladi duchem chrapali jak otekli; na druhou stranu porad je to lepsi, nez na letisti, co si budem nalhavat.
Tak jsem se sbalil a vyrtazil smer nadrazi, cestou jsem jeste prohodil par slov se slovakem, ktery tu studuje robotiku a je ubytovan taky v hostelu pro dusi mlade, diky one svycarce, ze nam setkani umoznila :-). Poradil mi s 'di per di', kde jsem nakoupil standard putovni stravu (co nejcerealnejsi mistni veku, marmeladu a lahev vody), radil mi jeste nejaka mista k navsteve, ale kdyz uz ma clovek naplanovano, tak to se potom docela spatne meni :-). Tak jsem se omluvil a vyrazil na vlak. Bohuzel, jeden z mala funkcnich automatu blokoval jakysi asiat, ktery vubec nebyl s to prizpusobit se ovladani dotykoveho displeje – porad mackal na cisla, tlacitka ignoroval a kdyz se konecne nekam dostal, tak zase pomackal vsechno co se dalo a nakonec se vratil o obrazovku zpet, hrozive! Takze mi diky tomu ujel vlak a mel jsem hodinku cas. Jedine, na co jsem se zmohl byla mala snidane.
Dalsi vlak jel az nekdy kolem poledne, takze uvnitr bylo prijemne a to nejen diky ze skoly vracejicim se parchantum. Kazdopadne jsem ale po cca dvouhodinovym kodrcanim, kdy jsem stridave klinbal a stridave nadaval, proc jsem nejel radsi na sever, dorazil do Riomaggiore. Malinkata vesnicka mezi skalama natriskana turistama a prodejnama cetek, hnuj!
Vydal jsem se po sipkach smer plaz, ktera nastesti tak preplnena nebyla (ale byla pekne mala a s pekne kluzkyma sutrama), tak jsem tu na par hodin rozbil zakladni tabor. Po nekolika vykoupanich jsem chtel splachnout sul, zel bohu, sprchy nejely, no neslychane. Ted uz definitivne nadavam, ze jsem si mel vybrat ty jeseniky. Co naplat, vzhuru smerem manarola po "via dell' amore".
Nepotesila, promenada turistu a (pro zmenu) postarsich paru, vedro, vydlazdena… v Manarole jsem strucne pojedl jednu Margheritu a pustil se do prvniho stoupani (ve snaze najit nocleh) ku vesnicce Volastra, potazmo "Mad.na della salute", kde jsem mezi vinicemi opravdu vyborny spot na spani vynasel. Nekomu jsem zabral zahradku u chaticky, protoze to tam vypadalo mekce. Karimatka, spacacek, mexicka ryze k veceri a hajdy do hajan. Ale tech komaru!
