Eurotrip 2010

Eurotrip 2010 – den 3

0

Rano zakonite nasledoval trenink pochodaku s batohem a loveni kesi a fotek v okoli, protoze tohle bylo vojenske letiste, bylo tu k videni spousta veci. Bylo to vsak trochu osemetne, protoze se tu aktivne buduje, takze jak mapa, tak satelitni snimky se od reality dost lisily stylem „kde vcera byly lesy, pumpa sviti I s velkou myckou nalevo“, ale nakonec se to dalo.

Trasa na Everytrail

Prvni cache byla pobliz jakehosi testovaciho hangaru na motory, nebo co to bylo, ted ale plneho hoblovacek. Vsude kolem pozustatky ovladani, zelezobetonove veze, ostnate draty, dvojite turnikety…

 

Hangár

Hangár

Po prochazce poli nasledovala dalsi cache, tentokrat opravdu municni bedna! Jinak tu vsude kolem nuda a nuda, takze jeste na letiste na sendvic a trada pryc, pekne na sever!

Letadlo bylo tezce natriskly, do posledniho mistecka, to jsem snad jeste nevidel. Z velke casti osazenstvo tvorily Acka a jejich deti, takze cestou byl pekelny hluk. Ale asi ne tak velky, protoze me to brzy ukolibalo a dachnul jsem si trochu. Po vzbuzeni jsem si vsiml, ze typek prede mnou je letec-fotograf (viz seznam), protoze si nefotil jen start, ale fotil proste porad, nechtel bych ty stovky snimku potom tridit. Po par hodinach cvakani spouste a kriku mrnousu jsme se konecne priblizili a bylo mozne skouknout Tampere ze vzduchu, pekna jezirka, to bude komaru! Jinak finsko ze vzduchu vypadalo presne tak, jak jsem je ocekaval – placka spenatove barvy protkana jezerama a obcas silnici.

Letistatko Pirkalla, nebo jak to bylo, bylo opravdu pidi – jeden terminalek, lepe receno dve chodby oddelene sklenenou prepazkou – jedna chodba pro nastup, druha pro vystup. Co tu personal cely den dela, nevim, asi hraji karty, nebo piji (soude z toho, jak jim padaly bagly pri vykladani letadla). Za bus chteli zlodejskych 6E, vedet to, jdu pesky :-p. Navic si okolo posedali ti arabaci, takze jsem mel za chvili hlavu jako skopek. Proc oni nedokazi ty decka aspon jedinkrat okriknout? Nedokazu si predstavit, jak to vypada ve skole, kam prijdou!

 

Tampere

Tampere

Po prijezdu jsem si to nastradoval k hostelu, ale trochu jej presel, nejak se mi zmensilo meritko mapy asi :-). Kazdopadne hostel docela stylovka, asi tu zustanu I zitra, protoze se potrebuju po tech dvou dnech poradne prospat a hlavne umejt, nehlede na to, ze ma zitra stejne prset. Takze konecne poradna sprska, nadhera, a hned pote trada do obchodu pro veceri a pivkaaa!!

Kanal v tampere

Kanal v tampere

Predevsim samozrejme pruzkum mesta – a vyborna vecere u jezera s romantickym zapadem slunce (nejak mi ze zapisku zmizel jeden den O_o, takze bych mohl neco o tomto peknem meste sesumarizovat, ale znam se…).

Zapad slunce v Tampere

Zapad slunce v Tampere

Eurotrip 2010 – den 2

0

Uz je treti den vecer a ja porad nemam ani slovo ke dni druhemu, hanba je to! Takze ted, kdyz jsem blize polarnimu kruhu, pekne ulozen s nekolika pivama a hromadou jidla v parku v Tampere, bych mohl zacit napravovat resty.


Trasa na Everytrail

Vstavani v ceskem svycarsku bylo docela prijemne, slunicko me simralo uz nejakou dobu, ale z vyhrateho klobouku se mi za mak nechtelo. Nakonec vyse polozeni nemci uz delali takovej bugr, ze jsem se prinutil vylezt a uklohnit si ovesnou kasi s merunkama a kafe. Poradne jsem si prvni vyletovou snidani uzil a pak uz jen sbalil saky paky a vyrazil smer Bad Schandhau.

Z kopce to slo skoro samo, jen to nejak pomalu ubyvalo. Zpestrenim byl typek navlecenej v oranzovym rouchu, co pred sebou valil nejakej demizon a kdyz jsem se priblizil, s vymluvnym usmevem zmizel v krovi :-). Demizon asi valil od blizke studanky, kde jsem doplnil tekutiny (ovsem pri prohlednuti lahve a zjisteni, ze se to v ni hemzi vic, nez je zdravo, radsi jsem tam soupnul tabletku dezinfekce, nechci se hned na zacatku posrat).

 

Studánka

Studánka

Planovane kesky se nekonaly, nejak me zacinal tlacit cas, ale mozna za to mohlo to nekonecne kochani, protoze v nekterych castech jsem si pripadal jako v cesko-nemecke variaci na monument valley. Turisti, ktere jsem potkaval, byly vesmes uz jen duchodci, kteri mi na pozdrav neodpovidali, takze jsem usoudil, ze jsem uz blizko civilizaci, tudiz nemaji slusne vychovani a nechal toho.

Pres Schönu a prikrou silnici plnou rozjetych slimaku a harlejaru s rozevlatymi vlasy jsem se opet dostal na uroven Labe a dostal hlad. Ovsem pohled na cas nebyl pekny, do cile mnoho kilometru, nohy (predevsim chodidla) velmi bolave a toho casu – poskrovnu. Zaludek jsem zaplacl jednim banankem, vodou s (ted uz mrtvyma) komarima larvama a snusem, vyfotil jeden cz cyklopar a chvatal podle toku. Cyklisti a bruslari na cyklostezce byli poradne agresivni – ty paka si snad mysli, ze je to jen jejich a pesi chodec aby jim uskakoval! Po nejakem case jsem vsak zdarne mezi nima proklickoval az do onech lazni, cestou jeste nekolikrat potkal ten par, ktery jsem fotil (ja pesky s plnou polni, oni nalehko na kole, divne…).

 

Údolí Labe

Údolí Labe

Behem 10 minut me vyzvedl vlacek a razilo se smer Drazdany. No, vlacek, u nas by se tomu asi rikalo expres, protoze jel presne, byl klimatizovany, na hajzliku se dalo svacit z podlahy…proste mistni lokalka. Snad u nas aspon zacnou ty zluty vlaky jezdit, aby to dotahlo uroven…

V drazdanech jsem opet nestihl zadnou cache, koupil si v Dischi pizzu a vedle pivko s bagetou, nacpal se do ICE a 200kmph se ubiral smer Frankfurt nad Mohanem. Tady stoji za zminku snad jen nadrazi v Erfurtu – plne tezkoodencu, musim si zjistit, o co slo, jinak jsem celou cestu proklimbal ci prospal.

Ve frankfurtu jsem vystoupil na Süd, protoze vlak frcel na letiste, takze jsem byl chvilku zmaten, ale pak jsem chytl spravny smer – k hbf. Cestou jsem si sedl k rece, ze poridim dalsi zapad, tentokrat ne nad lesy, ale nad frankfurtskymi skycrapers. Tohle mesto ma rozhodne nejaky genius loci, aspon takhle u reky s hordama dalsich mistnich a nemistnich, navic kdyz mi za zady spustila nejaka kapela prijemny jazzik. Po rece se prohanela mistni omladina na clunech, vsichni v ruzovych kosilich, asi to bude nejaky priznak uspechu, nebo co ja vim.

 

Frankfurt - pokus o HDR

Frankfurt - pokus o HDR

Kdyz se trochu setmelo, prinutil jsem se zvednout, ze si pujdu hodit veci do uschovny a vyrazim na lov. Ovsem haluz haluzova, po prichodu k nadrazi jsem zjistil, ze bus nejede 23:30, ale 21:30 a potom do rana uz nic a protoze bylo prave 21:29, tak jsem se nalodil, ale vubec se mi nechtelo.

V buse jsem zaboha nemohl zamhourit oko, az kdyz jsem konecne nasel vhodnou polohu, byli jsme na miste. Vybatolil jsem se s ostatnimi (90% zlutaci, 2 tlusti britove a zbytek podivne existence, jako ja) ven a trada dovnitr shanet flek na spani. Pokud nekdo rika, ze Bergamo je hostel, tak v porovnani s timto je to jen psi bouda. Nejen, ze se tu zadna cast nezavira, navic tu ani neprudi ochranka, takze je mozne se uvelebit treba na odbavovacim pasu. Lidi byli naprosto vsude, odevsad koukaly nohy, karimatky, spacaky, rucniky… takhle si predstavuju slleping-on-airports. Uvelebil jsem se v jednom koutku, primo naproti si sedl nejakej prebalovac (viz letistni lide), co vypadal jako mr. Bean. Mezi nim a mnou si sedly dve postarsi manzelske dvojice (smisene – rusove a nemci) a navzajem se ucily azbuku a vyslovnost nemciny. Chvilku jsem klimbal vsede, ale nakonec jsem vybalil karimatku, zachumlal se do mikiny a pokousel se spat (ovsem po tom kotli kafe, co jsem si dal) se mi moc nedarilo, nehlede na to, ze „ta pitoma ruska porad nervozne mlatila haksnou o podlahu“, proc ja blb jsem si zase zapomnel spunty do usi :-(. Nakonec jsem tomu dal poradne pokourit, I kdyz jsem se co chvili probouzel, ale v porovnani s vyse zminenym Bergamem to bylo nebe a dudy – stala teplota, klid, zadna pruda od sekuritaku – prikladem budiz, ze jsem okolo osme porad jeste lezel, okolo staly fronty na odbaveni a nikdo si z toho naprosto nic nedelal, protoze takovych tam byly kolem desitky. Tomu rikam zakonceni druheho dilu :-).

Eurotrip 2010 – den 1

0

Jsa vrzen do odpoledne meho vyletu smer balt uvedomil jsem si, ze uz bezi druhy den a ja stale nenapsal ani radek, takze pojdme kout zelezo, dokud je zhave.

Zacal jsem jak jinak, nez vikendem. Sobotni rano (to je to po patecnim veceru, kdy jsem nesbalen sel „na jedno“) zacalo bolehlavem a kvapnym hazenim veci do baglu, ovsem s ladem a skladem, takze se vse (snad vse) veslo. Pak uz jen sprcha na dva dny dopredu a oriznout rasici kstici pod nosem. Bus smer cebin byl standartni, jako kdyz jsem jezdil sobotne na studia – sofer jel hur, nez s hnojem, ale s dostatecnym predstihem, tak me to tak netocilo, dokonce I vlak prijel vcas, coz po predeslem dni (kdy jen stroze oznamili, ze vlak nepojede a mame si pockat na dalsi) byl docela zazrak. V brne jsem mel na prestup asi 20 minut, tak jsem si dal oslavneho „golema s povidlim“ a s pomerne velkym mnozstvim zlutaku svedl bitku o vstup do relativne plneho vlaku. Napred mi jeden zlutak zabral obsazenou dvojku, kdyz jsem si odskocil (ale asi si jen prohlizel fotak), potom se tam somrovali nejaci anglani, ale svitici rezervace nade mnou (ne moje, az z drazdan) a moje durazne odpovedi je presvedcily a stahli se nekam neznamo kam.

Vlak samotny prijel s 10 minutovym zpozdenim, ktere se cestou do decina natahlo na 50 minut, ale aspon jsem se za tech par hodin pekne vyspal. Pri vystupovani mi podekovali za vyuzivani sluzeb ceskych drah, tak jsem si pomyslel neco o spodku zad a vyrazil vstric spodnimu toku Labe. Vlastne nejprve vstric prastarym luzkovym vozum, ktere jezdi na 20km trasy Decin – Bad Schandhau. Naposledy jsem tuto vymozenost videl snad jako maly capart na ceste do bulharska, nemci ve vedlejsim kupe snad jeste nikdy, soude dle hluku a usmernovani pruvodcim pote. Kazdopadne z paland visely kozene remeny a oka jak ve staji, nebo nekde na zachytce, tak jsem se nerozpakoval a prchl odtud v Dolnim Zlebe, ze si pujdu odpocinout nekam na kopec.

 

Státní hranice

Státní hranice

Pod kopcem se vsak jese konalo obcerstveni v podobe nekolika pivek a hlaholu cyklistu, po doplneni tekutin (I v lahvi) jsem vyrazil smer ceska brana, keska a potom nekam na kopec spat. Kdyz jsem koukal do mapy, nevypadalo to na takovy kopec, takze vystup s bagazi (je to prvni den) mi dal poradne zabrat, ale okoli se odvdecilo plnou naruci – vsude vodopady, potoky, previsy, skaly… lepsi nez v medvedi soutezce, fakt nadhera! Skoro bych se bal, ze tu na me bafne nejakej loupeznik, ale az na obcasneho dolu jedouciho cyklistu jsem tu byl sam pesi. Nahore zacala rovinka, tak jsem myslel, ze krome mraku boruvek me uz nic neprekvapi, ale chyba lavky – najednou se naproti vyhoupla „stolova hora“ a ja mel jasno, odkud budu sledovat zapad slunce.

 

Rozhled

Rozhled

Mezi tim jsem presel hranici (ceska brana aka megakeska – large mam zafixovany, jako bednicku na jogurt, ne jako bednu na munici do minometu), trochu ze zapletl, protoze tu bylo nejak vice/mene cest, nez jsem mel na mape, ale nakonec jsem se uspesne dostal na vrsek one stolove hory. Nadherny rozhled, dole lesy kam az oko dohledne, tohle jsem opravdu necekal. Ovsem taky jsem necekal mnozstvi lidi, ktere tu okolo pobihali se stejnym umyslem, jako ja. Po snaze navazat konverzaci s partickou nemcu, jsem to radsi zabalil do ustrani ukuchtit si kakac caje, abstinencni priznaky se pomalu zacaly projevovat. Poctive jsem vysbiral vetvicky a bukvice pod jednim starym dubem, oblast prohlasil shMouli republikou a sel si s rizkem sednout na blizkou skalu cekat na vecerni program. Prijemne nacpany a napity jsem zhledl predstaveni a zamotal se do spacaku veda, ze jsem vybral dobre chraneny flek pred vetrem a zvedavym okem lesni zvere.

 

Spaní

Spaní

Nebyla to pravda, v noci zacal poradny vetrik, takze muj tenoulinky spacacek, jako by nebyl, navic po me nad ranem porad tancovala nejaka veverka, nebo mys, ale porad lepsi, nez komari. Co chvili jsem byl vzhuru (zima byla), nebo spis jsem mezi tim mzouranim do temna obcas usnul. Ale zas tak zle to nebylo. Zle je, ze ted uz musim koncit, protoze prvni den prave skoncil.

Go to Top