Ráno v Aachenu bylo stejně voňavé, jako noc, byla tu poblíž asi nějaká pekárna, nebo tak něco. Vlastně už si vzpomínám, přímo v nádražní budově byla kavárnička, takže jsme posnídali Laté a výborný šneky s rozinkama. Dnešní plán byl dostat se do Ahrweileru, prohlídnout Cold War bunkr a potom přespat někde na vinici. Žel bohu, osud bývá nevypočitatelná mrcha. Nebo bohudík?

Plánem bylo pořídit S-Bahen lístek, což je jakási obdobanašeho Integrovaného dopravního systému. Je to celodeňák až pro 5 osob a platí jeden den, cena = E33. To jsme ovšem nevěděli. Tento lístek nám nabídla nějaká důchodkyně, že jej neprojede a nechánám jej za 30 Eur. Vypadalacelkem věrohodně, tak jsem podojil cash-machine u nádraží, babča dostala 30 éček a my s klidným svědomím nastoupili do vlaku. Zajímalo by mě, jestli nás přechcala záměrně, nebo to nevěděla – došel průvodčí a nastal virvál, v němčině, protože anglicky neuměl. Nakonec jsme to uhráli na to, že si zapíšeme na interrail pas další den a on nám dá pokoj. Zbytek cesty až do Kolína nad rýnem jsme nadávali, jak se nám povedlo zašantročit 30Eur a jeden den na projetí.

V Kolíně neměli ani sprchu, takže jsme nacpali batohy do plně automatické úschovny – pěkná věc, je to malá skříňka uprostřed haly a bagáž odjede někam do podzemí :-). Následovalo stručné vyfocení přednádražního prostoru a výlet vlakmo směr Bonn – Remagen – Ahrweiler.

Ahrweiler je moc pěkný městečko obklopený vinicema, kde už hrozny dozrávaly :-p a všude byla cítit natěšenost na vinobraní. V tomhle lázeňským městě to ovšem bylo přeplněný "turistama nad 65 roků", takže jsme se vydali vzhůru do kopců přímo do studenoválečného bunkru.

Za mnoha a mnoha těžkými panceřovými dveřmi se skrývá komplex, který měl uchránit vládu (tenkrát sídlící v Bonnu) po třicet dni od hermetického uzavření tohoto prostoru. Potom, vážený pane kancléři, následuje ne příliš pěkná smrt ;-). Zkusím spáchat vlastní blogpost s touto tématikou (nenepěkné umírání, ale tento bunkr). Teď zatím fotka velína ve stylu Death Star.

No ale tradá zase rychle ven do tepla, přímo k výhledům od vchodu do bunkru. Pánové by měli určitě radost, kdyby z bunkru byl "sklépek" a oni se mohli upít, jenže tohle štěstí by bývali neměli.

Teď teda zpět do Remagenu podívat se na legendární most. Ovšem k vidění tu toho moc není, především díky faktu, že most jaksi spadl :-). Tak aspoň tankery plující po Rýně, příjemná koupel nohou a obejití torza mostu s muzeem v tomto torzu se nacházejícím. Příjemné, škoda, že odtud musíme pryč, zase směrem Bonn – Koln.

Kolínem to ovšem dneska nekončí, ještě musíme chytnout spoj na Paříž skrze Bruxelles. Takže nás čeká první TGV a poté noční Thalys. Hnusný vlaky to jsou, nevím, co na nich kdo vidí. Díky tomuto pitomýmu Thalys jsem dostal vlka, takový nepohodlný a nepříjemný sezení jsem snad ještě nezažil. Hlavně že za tenhle expres chtěli příplatek, holt skoro jako České dráhy :-(. Ale o Paříži až někdy příště, dneska už na to nemám žaludek!